Nový díl.
BRIAN
varování: žádné
Nikdy by mě nenapadlo, že budu nadšený, protože pro Justina naplánuju romantickou dovolenou na horách. Ve svém životě jsem byl schopný naplánovat jedině tak výlet na White Party, takže tohle je pro mě tak trochu premiéra. Nevím, co mě to popadlo, ale už se šíleně těším na to, až na Justinově tváři uvidím ten jeho legendární sunshine úsměv, na to, jak se mi pověsí kolem krku a vášnivě mě políbí, až ze mě začne trhat oblečení a děkovat mi způsobem, jakým to umí jedině on. Myslím, že bych se měl krotit nebo ze mě ještě bude celkem úctyhodný přítel.
Ted: "Tady má někdo dobrou náladu."
B: "Huh?"...Ani jsem si pořádně neuvědomoval, že je se mnou v místnosti, nějak moc jsem se zasnil.
Ted: "Jen, že se usmíváš."
B: "A to je zločin?"
Ted: "Spíš ojedinělá záležitost... ty se totiž většinu času spíš vysmíváš... takový úsměv na tobě člověk vidí, jen pokud se to týká, Guse, Maikeyho nebo... Justina."
Vím, že se s Tedem známe už pěknou řádku let, ale nikdy by mě nenapadlo, že zrovna on mě má natolik přečteného. Teda, co se týče té části, že se lidem vysmívám, to pro něj asi nemůže být problém, když se většinu času vysmívám jemu, ale ten zbytek...
B: "Nevím, zda má být vyděšený nebo se jen usmát a nechat to být."
Ted: "Asi to nech být."
Souhlasil jsem a raději jsme se přesunuli k pracovním záležitostem a jako obvykle jsme zůstali celkem přes čas ještě se Synthií, další důvod, proč potřebuju na chvíli někam vypadnout... práce mám nějak nad hlavu a když to přiznávám já, je to vážné.
Ted: "Jdeš k Woody's?"
B: "Jen se dojdu domů převlíknout a vyzvednu Justina."
Musel jsem se pousmát a ušklíbnout zároveň... pamatuji si na doby, kdy mě Justin doslova pronásledoval a překazil mi ne jednu možnost si zašukat, z čehož jsem doslova šílel... teď ho vyzvedávám u sebe doma a nemůžu se dočkat, až mu řeknu o naší dovolené. Já jsem asi snědl prášky na šílenství.
Ted: "Tak se uvidíme."
B: "Jasný."
Nasedl jsem do svého auta a vyrazil jsem směr loft. Nemohl jsem se dočkat, až otevřu dveře a to blonďaté štěně mi poběží naproti a hned na to mu řekne tu úžasnou zprávu... bude určitě nadšený.
Jenže dveře jsem teď otevřel a místo Justina mi jde naproti tma, je tu černočerná tma a takové ticho, že snad slyším vlastní tlukot srdce...
B: "Justine?"
A nic, ticho je stále stejné. A pokud se neschovává na nějakém tajném místě, je jisté, že tu opravdu není. Zvláštní, šichtu měl do 5 a je 7... kde se mohl zdržet? Nebo bych se možná měl ptát - KDO ho mohl zdržet?
Nevěřil bych, že se někdy s Justinem dostaneme do bodu, kdy mu budu volat, abych věděl, kde je... ale přesně to právě teď dělám...
J: "Ano?"
B: "To jsem já Brian."
J: "Já vím, viděl jsem tvoje jméno na displeji."
B: "Oh, jasně... jen jsem se chtěl zeptat, kde jsi?"
J: "Ehm... já... jsem u holek, jenom něco řešíme."
B: "Aha. A chceš vyzvednout a půjdeme k Woodymu?"
J: "Vlastně potřebuju ještě něco zařídit, ale přijdu pak rovnou do Babylonu, ok?"
Ani jsem nestihl odpovědět a na druhém konci se rozeznělo hrobové ticho. Tak jo... co jsem zase udělal špatně? Protože Justin se rozhodně nechoval normálně. Spíš až ledově odtažitě. A co sakra musí zařizovat u holek a ještě někde jinde? Co máš zase v plánu, Sunshine?
Myšlení mi jelo na plný výkon a to všichni víme, co si myslím o přemýšlení, jenže tady to fakt nešlo jinak. Nakonec jsem se ale vydal k Woodymu.
B: "Ahoj, Theodore."
Ted: "Kde si nechal Justina?"
B: "Kde si nechal královničku? Jste jak siamský dvojčata."
Ted: "Myslel jsem, že už tady bude... ale není tu nikdo."
Když jsem nad tím tak přemýšlel, fakt tu nebyl nikdo, ani Emmett ani Maikey s Benem a ani Justin, který musí něco řešit... jestli dnešní večer strávím s Theodorem, tak se asi zblázním. Ale pokud nezjistím, co na mě Justin zase kuje za pikle, beru do Vermontu Teda, ať už to zní sebevíc šíleně.
Ted: "Justin zůstal doma?"
B: "Je u holek, prý něco řeší."
Odfrkl jsem si, až zpožděně mi došlo, jak to asi bude působit na Teda, ale koho to zajímá, jsem možná přehnaně vytočený, že si Justin někde dělá, kdo ví co a nic mi o tom neřekne, ale věřím, že je to oprávněné... nebo aspoň myslím.
Seděli jsme tam s Tedem asi hodinu a já neustále koukal ke vchodovým dveřím a kontroloval jsem telefon... netuším, zda jsem byl víc nedočkavý na to, až Justinovi řeknu o svých plánech anebo naštvaný, že stále nejde a já nevím, co dělá... milovat někoho je fakt složitá záležitost.
Ted: "Není divný, že tu ještě nikdo není?"
B: "Copak, chybí ti?"
Ted: "Nedělej, že tebe to neznepokojuje?"
B: "Ani ne,"...Hodil jsem do sebe skleničku na ex a dal jsem se na odchod.
Ted: "Kam jdeš?!"
B: "Do Babylonu."
Vím, že bylo ještě celkem brzo, ale kdybych u Woodyho seděl ještě chvíli, asi bych se úplně zbláznil. Nevím, proč z toho dělám takovou vědu... něco mi ale říká, že jsem naštvaný asi nejvíc proto, že jsem pro Justin naplánoval něco, čemu by se dalo říct velké gesto a on mi ani není pořádně schopný říct, co dělá a do telefonu zní, jak kdybych ho otravoval... proč mám pocit, že moje snaha hrát si na ukázkového přítele se mi pěkně vymstí?
B: "Nemusel si jít se mnou."
Ted: "Nejsi ve své kůži, takže myslím, že musel."
B: "Je úžasné, jak moc se o mě staráš, ale jsem si jistý, že budu v pohodě... víc, než v pohodě."
Na parketu jsem zahlédl někoho, kdo rozhodně stál za hřích, takže jsem se za ním ihned vydal a nalepil se na jeho svalnaté polonahé tělo. Dnešek sice asi nebude úplně podle mých představ, ale k zahození taky ne...
No comments:
Post a Comment