Nová povídka.
BRIAN
varování: žádné
"Do prdele!" oklepával jsem si ze svých značkových a zatraceně drahých bot to podělané bláto, které ještě včera představovalo sníh. Jeden z důvodů, proč zimu nemůžu považovat za svoje nejoblíbenější období. Neberte mě špatně, já mám sníh rád, jako dítě jsem ho hrozně rád pozoroval, zvlášť když padal a když je všude bílo, kouká se na to hezky, ale... to bláto, štěrk a špína je něco, co mi dokáže pěkně znepříjemnit náladu. A teď ještě k tomu sloužím Justinovi jako předmět zábavy...
B: "Koukám, že se dobře bavíš."
J: "Na tvůj účet vždycky,"...Vysmíval se mi.
Bože, já bych ho někdy fakt nejradši přehnul přes koleno a nasekal mu pár na holou... ačkoliv jsem si jistý, že pro něj by to trest nebyl... a pro mě ve výsledku asi taky ne. Takže proč se vůbec namáhat?
J: "Hele támhle jsou holky s dětma,"...Hned se vydal ke stolu, kde seděli a já ho následoval.
B: "Moje oblíbené lesbičky Lucy a Ethel,"...Neodpustil jsem si ironický úsměv.
Melanie: "Tebe je vždy radost vidět,"...Hodila po mně úsměv podobný.
B: "Aaww, srdce mi z toho poskočilo... pojď ke mně sonnyboy,"...Posadil jsem si ho na klín.
J: "Nevšímejte si ho, má jen špatnou náladu, protože mu bláto zašpinilo jeho značkový boty."
Lindsay: "Bože... a zvládáš to? Nepotřebuješ nějakou pomoc?"
Melanie: "Jsme tu pro tebe, Briane... spolehni se na nás."
B: "Haha, jsem rád, že se tak skvěle bavíte."
Všichni tři prskali smíchy na můj účet a já jen kroutil očima a raději jsem se věnoval svému synovi, který jako jediný si ze mě nedělal srandu... ačkoliv ho dost bavilo tahat mě za kravatu.
Debbie: "Tak co to bude, pánové?"...Zjevila se u nás se svojí obvyklou energickou aurou.
J: "Dal bych si palačinky se zmrzlinou, pořádnou porci."
Debbie: "K snídani? Navíc ta zima venku ti nestačí, to chceš drkotat zubama i tady?"
J: "Tomu venku se dá sotva říkat zima, tak si to vynahrazuji... a mám chutě."
Melanie: "Menses?"
Lindsay: "Těhotenství?"
Kdyby se ho nezeptaly ony, asi bych se zeptal já. Ale myslím, že mě spíš zajímá to, jak to pak vypotí takových kalorií... ačkoliv znám způsob, jak mu s tím pomoct velice efektivně.
J: "Jo, přesně to za to může, káply jste na to!"
Debbie: "Tak tedy palačinky se zmrzlinou pro těhulku. A ty, Briane?"
B: "Dám si jenom kafe."
Debbie: "Hned to bude."
Debb nám šla vyřizovat naše objednávky a Justin se s holkama pustil do záživné konverzace na téma zima a jak to v Pittsburghu stojí za hovno. Nevěnoval jsem tomu pozornost a raději jsem si povídal s Gusem, teda spíš jsem poslouchal jeho historky ze školky... až u slov hory lyžování horská chata jsem začínal konečně vnímat...
J: "Fakt bych někam jel, byla by to paráda."
Lindsay: "O tom si můžeme s Mel nechat zdát, se dvěma dětma bychom si moc nezalyžovaly."
J: "Hmm... to asi ne."
Melanie: "Ale ty bys mohl jet."
J: "Jo jasně, pamatuji si, jak jsem byl na horách naposledy, nebylo to zrovna podle mých vysněných představ..."
V tu chvíli jsem se chtěl někam propadnout nebo teleportovat, doslova kamkoliv... bylo mi totiž úplně jasné, na co přesně naráží... na Vermont. Na to, jak jsem mu slíbil, že tam spolu pojedeme a já to musel kvůli práci na poslední chvíli zrušit... to byl začátek našeho konce... konce, který naštěstí netrval moc dlouho... ale najednou mám pocit, že musím něco udělat...
Debbie: "Tady jsou palačinky a tady kafe."
B: "Díky, Debb, ale budu muset jít."
J: "Už? Já vím, že jsi šéf, ale Kinnetic chvíli počká..."
B: "Vzpomněl jsem si, že musím něco zařídit."
J: "Aha... takže se asi uvidíme večer?"
B: "Samozřejmě, Sunshine,"...Políbil jsem ho a vydal jsem se do práce, kde jsem kupodivu byl první. Měl bych promluvit se svými zaměstnanci, ale teď musím vyřešit něco jiného.
Zasedl jsem k počítači a hned jsem hledal ideální místo, kam bychom s Justinem mohli vyrazit... připadal jsem si najednou tak nějak směšně romantický, když se tu snažím překvapit někoho s romantickou dovolenou na horách, o které sní, ale... fakt mě ta představa začala lákat. Vypadnout na pár dní z tohohle zabláceného Pittsburghu někam na hory a užívat si s Justinem sex v horský chatě s výhledem na zasněžené okolí... JOP. Jsem rozhodně pro.
A když mi asi desetkrát vyskočil Vermont jako nabídka, řekl jsem si proč ne, Justin si zaslouží repete, ve kterém se budu tentokrát nacházet i já. Ihned jsem nám to proto zarezervoval přes víkend, v pátek tam v pondělí ráno zpátky, možná krátká dovolená, ale stoprocentně bude stát za to, o to se postarám... takové malé zimní dobrodružství.
JUSTIN
Brian odtud vystřelil jak blesk, vsadím se, že téma Vermont je pro něj pasé. Já sám bych to ale raději moc nerozebíral, protože všichni víme, jak to pak dopadlo, takže k tomu bych se už nerad vracel. Nebudu však tvrdit, že bych si neužil nějakou dovolenou na horách a to s Brianem... mám v hlavě úplně živou představu. Ale všichni víme, že o tom se mi může leda tak zdát...
Lindsay: "Brian měl nějak naspěch."
Melanie: "To víš, nechtěl riskovat, že by po něm Justin vyžadoval dovolenou na horách."
J: "Jop."
Briana známe všichni na výbornou, jen je smutný, že až tak moc, protože Mel mi právě akorát potvrdila to, co už je dávno na mojí mysli. No nic, představa krásná, bohužel ale představou i zůstane...
Jakmile jsem spořádal svojí porci palačinek se zmrzlinou, což mě mimochodem odrovnalo, ale byla to fakt mňamka, vrhnul jsem se na svojí práci... někdy mám dojem, že obsluha v jídelně je mojí kariérou.
Během práce jsem měl jako obvykle kupu času na přemýšlení a najednou jsem si s tou myšlenkou hor víc a víc pohrával, až mě nakonec napadlo něco asi opravdu šíleného, ale hned po práci jsem s tím nápadem běžel za holkama...
Melanie: "Bože, zvoníš jako na lesy."
J: "Promiň, jen jsem šíleně nadšený, tak..."
Lindsay: "Hoří nebo co?"
Melanie: "Je prý šíleně nadšený."
Lindsay: "Z čeho, proboha?"
J: "Dostal jsem nápad, ohledně těch hor..."
Obě se na mě koukaly jako bych odněkud spadl a nejspíš jsem tak i působil, ale fakt jsem doufal, že s mým bláznivým nápadem budou souhlasit a to nejen ony dvě, ale ještě pár lidí a no... všichni víme, kdo především...
No comments:
Post a Comment