Nový díl.
BRIAN
varování: žádné
Ráno jsem začal ještě v polospánku a instinktivně hledat Justinovo tělo, ale jediné, co jsem našel, byla studená polovina postele. Byl pryč. Zase. Vlastně ještě hůř, jindy se stihneme alespoň rozloučit, dneska se mi nepoštěstilo ani tohle. Nejradši bych z plných plic zařval. Místo toho jsem jen zabořil obličej do polštáře a zanadával si. Fakt by mě před pár lety nenapadlo, že se dostaneme až sem... že budu vytočený, protože s ním nemůžu být... protože tráví čas s Maikeym a tvoří si s ním, kdo ví, jak intimní pouto... protože otročí v jídelně, kam se v první řadě upsal, aby mi splatil dluhy... znám ho 4 roky a už teď vím, že ho chci mít poblíž až do konce mého života, ale právě teď mi přijde, že se mi akorát tak vzdaluje. A to mě doslova a do písmene přivádí k šílenství.
Jako každé ráno jsem se vydal do jídelny na snídani, ale tentokrát jsem nešel za Justinem, jak mám ve zvyku, abych s ním prohodil alespoň pár slov, tentokrát jsem se posadil rovnou na bar a periferně sledoval, jak lítá mezi stoly a okatým flirtováním dostává dýška, zatímco jsem doufal, že se u mě zastaví...
Debbie: "Takže, co to bude? Krom toho blonďatého zadku,"...Zasmála se tak, jak to umí jenom ona.
B: "Dobré ráno i tobě."
Debbie: "Ty ses buď hodně špatně vyspal anebo tě přes noc někdo naučil slušnému chování."
Ve skutečnosti jsem se vyspal skvěle, tisknout se celou noc na Justina, bylo něco, co mi zajistilo opravdu plnohodnotný spánek... náladu mi zkazilo až to, co následovalo po mém probuzení.
B: "Je mi skvěle,"...Sotva jsem to dořekl, stál vedle mě Maikey.
Maikey: "Ahoj, ma,"...Natáhl se přes bar, aby jí dal pusu.
Debbie: "Ahoj, zlato, co si dáš?"
Maikey: "Kafe a lívance by bodly."
Debbie: "Dobře a ty?"...Obrátila svou pozornost ke mně.
B: "Taky kafe a můžeš mi k tomu přihodit dva toasty."
Debb se vydala vyřídit naše objednávky a my se s Maikeym úspěšně ignorovali. Nejspíš čekal na mou omluvu a nejspíš oprávněně, protože z toho pravděpodobně dělám víc, než to ve skutečnosti je, ale... Já jsem Brian Kinney, já se neomlouvám, nelituju a ani nemám výčitky. A pokud jde o Justina... zkrátka mám rozostřené myšlení. A díky Benovi vím, co Maikey s Justinem sdílí... a představa, že my dva něco takového mít nikdy nebudeme... zkrátka Maikey má svoje štěstí s profesorem a teď mi krade moje štěstí s Justinem.
J: "Ahoj!"
Přiběhl s tím svým obřím sunshine úsměvem a s nějakou velkou dávkou energie, divil jsem se, protože po tom, jak už dva týdny někde lítá, bych spíš čekal, že už bude někde ležet.
B: "Ahoj."
Maikey: "Zrovna s tebou jsem chtěl mluvit."
Jak jinak, já se nedočkám ani svého ranního polibku a Maikey už má Justina zase v hrsti a probírá s ním všechno, co mu přes noc přistálo v mysli ohledně slavného Rage.
Debbie: "Pro tebe kafe a dva toasty a pro... kde je Maikey?"
B: "Zkus se podívat támhle."
Debbie: "Nech mě hádat... zase Rage?"
B: "Yep,"...Reagoval jsem značně otráveně.
Debbie: "Takže o to tu jde?"...Dala si ruce v bok.
B: "Co tím myslíš?"
Debbie: "Oni dva... to tě užírá... už zase se věnují komiksu víc, než tobě a ty žárlíš."
B: "Já nežárlím... to je pro lesbičky."
Debbie: "Tak v tom případě si začni zvykat na vagínu."
B: "Haha."
Fakt nenávidím, jak se Debb vždycky podaří mě prokouknout, ale na druhou stranu, uznávám, že tentokrát jsem se své rozhořčení ani nesnažil nějak zakrývat.
Debbie: "Jednou se budeš muset smířit s tím, že nejsi středem jejich vesmíru jenom ty... i když bys byl možná radši, kdyby tě oba dva následovali na každém kroku, tak i oni občas potřebují svůj vlastní malý svět."
Tohle už ale dávno není mým problémem, Maikey žije svůj vlastní život s profesorem už nějakou tu chvíli a já jsem za něj šťastný a vím, že Justin dospívá a začíná si uvědomovat, že je na světě víc, než jenom JÁ, ale to, že mě tak nějak oba odstřihli ze svého malého světa a o něčem jako trávit s nimi čas se mi může momentálně jenom zdát, pro mě zkrátka není tak jednoduché a přiznat se k tomu už vůbec ne, natož třeba Debbie.
B: "Je mi jedno, co spolu dělají."
Debbie: "Možná bys mohl zkusit pro jednou ve svém životě být upřímný."
J: "Upřímný o čem?"...Zjevil se u nás s tím svým zvědavým pohledem.
Debb se proto sebrala a vydala se rovnou za Maikeym s jeho snídaní... jinými slovy mě chtěla nechat se v tomhle vykoupat... ona mě fakt ráda mučí.
B: "O ničem."
Vševědoucně si mě prohlédl, a i když bylo znát, že mi nevěří ani nos mezi očima, věděl, že to má nechat plavat, za ta léta už se naučil, že když o něčem nechci mluvit, tak o tom prostě nechci mluvit.
J: "Promiň, že jsem ráno zmizel tak brzo."
B: "V pohodě,"...Vážně bych se měl naučit být upřímný, protože všichni víme, že to v pohodě není ani trochu.
J: "Nezlobíš se?"
B: "Ne,"...Promluvil jsem tiše a zastrčil mu pramínek vlasů za ucho. Sakra, je možné někoho tak moc milovat?
J: "Mimochodem Debb mi slíbila, že mě dneska pustí dřív, takže bychom možná mohli oživit naše taneční čísla v Babylonu."
Nemůžu ani říct, jak rád jsem tohle slyšel. Musel jsem se jednoduše usmát a následně ho políbit. To, že mi po dvou týdnech věnuje trochu času, je ta nejlepší zpráva dne.
B: "Tak v tom případě se asi uvidíme tam."
J: "Budu se těšit."
B: "Já taky, Sunshine."
Ještě jednou jsem ho políbil a následně jsem ho propustil, aby se mohl jít věnovat svým pracovním povinnostem. A hned po snídani jsem se vydal do Kinneticu, kde jsem celou dobu myslel jen na to, aby už byl konečně večer.
No comments:
Post a Comment