Nový díl.
BRIAN
varování: žádné
Vystřelil jsem odtamtud, div jsem se u toho nepřerazil. V jednu chvíli mi ani nedocházelo, co vůbec dělám. Nebo vlastně... pořád mi to nedochází. Choval jsem se jako nějaká žárlivá lesbička a to přeci nejsem já. I když bych řekl, že moje reakce byla zcela správná a oprávněná. Jenže ani to nemění nic na tom, že jsem si neměl dovolit dát najevo, co se mnou tohle zjištění udělalo.
Justin mi jednoduše nedokázal říct jeden malý, ale za to opravdu zásadní detail, zatímco se tvářil jako, že by všechno mezi námi mohlo být v pohodě... a to ten, že má v New Yorku někoho jiného. A nezdálo se, že by to byl jen nějaký úlet... řekl mu, že ho miluje... MILUJE. V jednu chvíli říká, že miluje mě a v další to říká někomu jinému... tak, co si mám, do háje, myslet?! Sakra, točí se mi z toho všeho hlava.
Usedl jsem na bar ve Woodym a objednal jsem si rovnou dva panáky, věděl jsem, že je fakt budu potřebovat, pokud mám tohle nějak strávit.
Maikey: "To si začal trénovat na maraton? Pomalu jsem se přerazil, jak jsem se tě snažil dohnat,"...Posadil se udýchaný vedle mě.
Koukal jsem na něj jako na zjevení, nedokázal jsem si vysvětlit, co tu dělá. Nechce se mi věřit, že z ledové královny se z něj opět stává někdo, kdo se o mě opravdu zajímá a ještě to dává najevo.
B: "Co tu děláš?"
Maikey: "Co bys řekl?"...Mávl na barmana, aby si taky objednal panáka.
Usmál jsem se a Maikey se usmál nazpátek, nemůžu ani vyjádřit, jak vděčný jsem byl, že tu byl. Pravděpodobně tohle nevyřeší všechny naše neshody, ale rozhodně je to začátek.
Maikey: "Jak ti je?"
B: "Skvěle."
Maikey: "Briane?"
B: "Co?"...Zakroutil jsem očima.
Maikey: "Jak ti je?"
Věděl jsem, co chtěl, abych řekl, ale nebyl jsem toho schopný. Nakonec ale můj výraz mluvil víc, než dost a Maikey moc dobře věděl, co potřebuju. Vytáhl mě a šli jsme hrát kulečník... jako za starých časů.
Maikey: "Zdá se mi to nebo náš slavný Brian Kinney se nám nějak zhoršuje?"...Vysmíval se mi, zatímco se pyšnil tím, že vede.
B: "Však já ti ještě ukážu."
Myslím, že jsem zapomněl, jak moc dobře mě Maikey vlastně zná... stačí, aby se mi trochu posmíval a ví, že se ve mně probudí všechna síla a bojovnost k tomu, abych mu nakopal v kulečníku zadek a přesně to se stalo.
B: "Platíš panáky."
Maikey: "Já vím, taková byla dohoda... kdo prohraje, ten platí."
Vrátili jsme se zpátky na bar a objednali si další. Abych pravdu řekl, tak se Maikeymu podařilo to, co jsem myslel, že je nemožné... na chvíli jsem dostal Justina z hlavy. Ale už je zpátky...
B: "Nechápu ho."
Maikey: "Justina?"
B: "Je tu snad někdo jinej, kdo mě přivádí k šílenství?"...A ještě kromě tebe, pomyslel jsem si.
Maikey: "Snažil ses s ním promluvit?"
B: "Myslíš předtím nebo potom, co jsem utekl jako nějakej malej teplouš?"
Maikey: "Nejsi malej teplouš... to, jak si reagoval, je naprosto normální... i v tvém případě, takže mi nezkoušej říct, že tohle nejsi ty, protože, ať se ti to líbí nebo ne, Briane, pod tím vším jsi úplně stejný jako všichni ostatní."
Po dvou letech jsme zase spolu a on zkrátka ví přesně, co mi říct, abych se cítil líp... i když jen o trochu. Možná, že kdybych se Maikeyho nesnažil tak moc odehnat po tom, co Justin odešel a naopak bych mu dal možnost, aby tu pro mě byl, tak bych byl schopný všechno zvládnout mnohem líp, možná, že bych nakonec do LA vůbec neodešel a všechno by teď bylo jinak.
Maikey: "Víš, volal jsem mu..."
B: "Co?"
Maikey: "Když ses odstěhoval... zlomilo mě to... a dával jsem mu všechno za vinu, to, že zničil tebe, naše přátelství, váš vztah... opil jsem se a zavolal mu... řekl jsem mu, že všechno zničil a pak jsem zavěsil... druhej den jsem se cítil jako totální idiot."
B: "Páni... on... nic mi neřekl."
Maikey: "To mně taky ne, buď to si to nepamatuje nebo... ví, že bys z toho neměl zrovna radost vzhledem k tomu, jak ochranitelský vůči němu jsi a nechtěl to mezi námi ještě zhoršovat."
Nevěděl jsem, co mu na to říct, ano jsem vůči Justinovi ochranitelský a vždycky mě vytočilo, když o něm Maikey řekl křivý slovo... ale já sám jsem měl někdy chvíle, kdy jsem chtěl jednoduše zvednout telefon, zavolat mu a říct mu, že mě zničil, že jsem chodící troska, protože mě opustil.
B: "Chyběl si mi, víš to? Tak kurevsky si mi chyběl,"...Nemohl jsem to už dál držet v sobě.
Maikey: "Taky si mi chyběl, Briane."
Teď je asi ta chvilka, kdy bychom se měli pevně obejmout a být, jak malí kluci... ale myslím, že jsme se oba spokojili s pohledem, který jsme si vyměnili, protože jsme oba věděli, co přesně cítíme... to, že už nikdy nechceme zažít takové odloučení.
I když teď možná každý žijeme jinde, pořád je tu pořád plno možností, jak být v kontaktu a těch se já nehodlám jen tak vzdát. Ach jo, kéž by to bylo tak snadné i s Justinem.
Maikey: "Měl bys s ním promluvit."
B: "A o čem? Má přítele, tečka."
Maikey: "Ano má a stejně tu byl s tebou... stejně tě pořád miluje... je jedno, koho má někde jinde, zvlášť pokud nevíš, jak to celé vlastně je. To, že někoho má, neznamená, že s ním musí zůstat... jsem si totiž jistý, že ať už je ten Adam kdokoliv, Justin chce tebe."
Chtěl jsem tomu věřit, co víc, chtěl jsem, aby to byla pravda. Ale... všechno bylo tak komplikované. Justin má svůj americký sen, vede svojí galerii, má svůj život a má přítele... co když my dva teď a tady... co když to byl jednoduše úlet... pouhé probuzení starých citů, které ho opustí v momentě, co se vrátí do New Yorku ke svému příteli? Co když jsem jen jeho malý výlet do země vzpomínek?
Maikey: "Briane... je tady."
Dřív, než jsem mu stihl odpovědět, se moje oči zadívaly ke vchodovým dveřím, ve kterých Justin stál. Mohl jsem s jistotou říct, že má strach a já ho měl taky, protože mi něco říkalo, že TEN ROZHOVOR, kterému se tak moc vyhýbáme, je konečně tady a nebyl jsem si jistý, že jsem na něj připravený... ne, rozhodně jsem nebyl.
No comments:
Post a Comment