Nový díl. - Na tenhle díl asi čekáte ze všeho nejvíc, takže zkrátka... nemůžu vás nechat čekat až do pondělí, výjimečně proto zveřejňuji i v sobotu, takže si to užijte!
BRIAN
varování: 18+
Jedna moje část se chtěla zvednout a utéct odtud, jak nejrychleji by to šlo. Ale další část věděla, že dříve či později k tomu dojít stejně musí... možná bude lepší to mít jednoduše za sebou a vědět, na čem vlastně jsme... i když mi něco říká, že už to vím, jen se pořád držím té malé naděje, že nakonec to třeba opravdu vyjde tak, jak doufám. Ale... jaká je vlastně šance? Přiznejme si, že s Justinem jsme to nikdy neměli snadné, především díky mé účasti, ale aspoň jsme žili v jednom městě, dokonce v jednom loftu... ale vše se změnilo, když odešel a pak jsem odešel i já... takže pokud se oba nechceme vzdát své kariéry a vrátit se zpátky sem, tak asi nemáme moc velkou šanci na to, že by to mohlo vyjít. Zatraceně, někdy bych si přál, abych nebyl takový pesimista.
Justin k nám nervózně přišel a celou dobu se mi díval do očí, myslím, že ani on nevěděl, jak se s touhle situací má vlastně vypořádat.
Maikey: "Tak já vás tu nechám."
Popravdě jsem na Maikeyho přítomnost úplně zapomněl z toho šoku, že je Justin tady. Ale snad bych i uvítal, kdyby tu zůstal... pro jistotu, že by se to nějak zvrtlo. Jenže on zmizel dřív, než jsem stihl cokoliv říct a najednou jsme byli s Justinem sami... teda skoro sami, zbytek osazenstva tady se nepočítá.
B: "Sedneš si nebo tu hodláš celou dobu stát?"
J: "Asi si sednu."
B: "Dáš si něco k pití?"
J: "Myslím, že by se něco hodilo."
Objednal jsem mu skotskou a on ji do sebe hned vyklopil, musel jsem se nad tím usmát. Ale pak jsem se zase vrátil zpátky na zem a uvědomil si, že tu není vlastně nic k smíchu.
J: "Mrzí mě to."
B: "To už si říkal."
J: "Tak mě to nech říct znovu... mrzí mě to... měl jsem ti o něm říct... jen jsem nevěděl jak... vlastně jsem v jednu chvíli zapomněl na to, že přítele mám, protože... jednoduše... my dva... zkrátka jsem chtěl, aby to bylo jenom o nás dvou."
B: "Já chtěl to samý, věř mi, 7 let jsem čekal přesně na tohle, ale... ty máš přítele, Justine."
J: "Já vím."
B: "To nejde jenom tak ignorovat."
J: "Já vím, Briane... ani to neignoruju... jen jsem chtěl chvíli jenom pro nás dva... než bych to všechno zničil."
Nevěděl jsem, co mu na to mám říct, protože jsem jednoduše netušil, jak s tímhle naložit. Zvlášť když jsem nevěděl jednu věc, která byla zásadní...
B: "Miluješ ho?"
J: "Já... ehm... já nevím, Briane... jsme spolu sotva rok a je mi s ním skvěle, myslel jsem, že ho miluju... ale pak jsme se setkali my dva a já stoprocentně věděl, že stále miluju tebe... jenom..."
B: "Nevíš, zda to tak je, proto, co jsme spolu zažili nebo, proto, že to tak opravdu cítíš... naše setkání v tobě vyvolalo staré vzpomínky a city... a ty teď jednoduše nevíš, zda to tak je jen proto, že teď jsme spolu... víš, že je tu zkrátka možnost, že když se vrátíš domů za ním, tak si uvědomíš, že my dva tady, že to byl jen úlet... že chceš být s ním.
J: "Briane, chci být s tebou."
B: "Jak si tím můžeš být tak jistý? V New Yorku vedeš úžasný život a máš tam přítele, neříkej mi, že nic z toho tě nedělá šťastným... že jsi ochotný to jen tak zahodit, abychom byli spolu? Ten život sis tam budoval 7 let, vážně ho vyměníš kvůli tomu, co jsme tady zažili během pouhých pár dnů?"
Měl jsem pocit, jako bych podkopával sám sebe, jako bych místo dávání mu důvodů, proč si vybrat mě, mu dával důvody, proč se vrátit domů a prostě na mě zapomenout... ale zkrátka jsem potřeboval, aby si uvědomoval každou možnost a především tu, že i když mě možná stále miluje, tak nejsem tím, co chce.
J: "Proč mám pocit, že se mě snažíš odehnat? Jako si to udělal tenkrát? Když si mě nechal 3 hodiny mrznout před tvým domem a jednoduše ses mi už nikdy neozval... do teď nechápu, jak si mi to mohl udělat,"...Po tváři se mu skutálela slza.
B: "Justine,"...Otočil jsem se k němu a palcem mu ji setřel.
J: "Odehnal si mě, vím, proč si to udělal... ale... i přes to, že jsem díky tomu byl konečně schopný jít za svým snem... nikdy jsem ti to nepřestal zazlívat, měl jsem pocit, že už se mnou nechceš být, že ti za nic z toho nestojím..."
Slyšet ho říkat taková slova, mě neskutečně bolelo. Nikdy jsem nechtěl, aby si něco takového myslel, ale musel jsem ho nechat jít, byla to jediná možnost, jak zařídit, aby si splnit to, po čem tak toužil... nikdy jsem nechtěl nic jiného, jen aby měl všechno, co kdy chtěl.
B: "Chtěl jsem, aby jsi byl šťastný."
J: "K tomu jsem potřeboval i tebe, Briane."
A tak se to stalo, moje oči se proměnily na sklo a měl jsem pocit, že moje srdce ten nápor neunese, bylo to jako by mě všechno najednou pohltilo... bolest, smutek, vztek, vina... všechno mě to najednou přemohlo.
Natiskl jsem své čelo na to Justinovo, držel jsem ho za ruce a pomalu jsem své rty přitiskl k těm jeho, po chvíli byly naše polibky slané, ani nevím, koho slzy to byly, zda jeho nebo ty moje... možná oboje.
B: "Nechat tě jít, bylo to nejtěžší rozhodnutí v mém životě."
J: "Tak už mě nikdy nenech odejít,"...Zašeptal.
Chtěl jsem mu to slíbit víc, než cokoliv, udělal bych cokoliv, aby to tak bylo, ale... my oba budeme muset nakonec odejít... jen ještě nevíme, zda to bude náš konec nebo nový začátek.
Právě teď jsem nad tím ale nechtěl přemýšlet, místo toho jsem zaplatil a vzal ho za ruku. Chtěl vědět, kam jdeme, ale mlčel jsem, až když jsme taxíkem dojeli k hotelu, kde bydlím, tak pochopil. Tuhle noc jsem chtěl strávit jenom s ním, bylo mi jedno, jak špatné to je... protože pro mě to bylo momentálně to nejlepší, co se může stát.
Odvedl jsem ho na svůj pokoj a v momentě, co se za námi zavřely dveře, jsem ho na ně natiskl. Pomalu jsem mu sundal kabát a něžně jsem ho líbal na krk. On mi začal rozepínat knoflíčky košile a při pohledu do mých očí se usmál, musel jsem udělat to samé.
Netrvalo dlouho a byli jsme oba nazí, chtěl jsem si vychutnat každý pohled na jeho vzrušené tělo. Vzápětí jsme za stálého líbání pomalu mířili k posteli. Lehli jsme si na bok čelem k sobě a vychutnávali si každý dotek a polibek. Po chvíli jsem to už nevydržel a rukou jsem začal mířit tam, kde mě chtěl Justin cítit nejvíc... kde jsem ho chtěl já cítit nejvíc. Byl tak vzrušený. Po zádech mi z toho přejela husí kůže. Hladil jsem ho pomalu, jemně, chtěl jsem cítit každý jeho kousek. Justin začal těžce dýchat a než jsem se nadál, jeho ruka se dotýkala i mého penisu. Vzájemně jsme se třeli a hleděli si při tom do očí, chtěli jsme vidět pohled toho druhého, každý slastný úsměv.
Sténali jsme jako smyslů zbavení, lapali po dechu a mezitím se hladově líbali. Když už se to nedalo víc vydržet, řekl jsem mu, aby se otočil a on to hned udělal. Líbal jsem ho na šíji, zatímco se tiskl zadečkem na můj rozkrok, chtěl jsem tak moc být uvnitř něho. Proto jsem si vzal kondom a chtěl si ho nandat, Justin ke mně ale otočil hlavu...
J: "Ne,"...Zašeptal.
B: "Co?"
J: "Chci tě cítit... úplně cítit."
Váhal jsem, nikdy jsme spolu bez kondomu nespali, chtěl jsem, aby byl v bezpečí a pořád mu kladl na srdce, ať něco takového nedělá, ale... právě teď... jsem ho chtěl cítit úplně stejně jako on mě.
Proto jsem si ho nevzal a začal jsem do něj pomalu pronikat, nejprve jsem do něj vnikl jenom špičkou a čekal, až se uvolní a po kouskách jsem pokračoval, až mě nakonec byl schopný přijmout celého. Nedokážu ani popsat, jak báječný pocit to byl, cítit jeho horkost víc, než kdy dřív, měl jsem pocit jako bych byl v nějakém ráji. A Justin na tom byl úplně stejně.
Chytil jsem ho za bok a začal jsem přirážet, pomalu, nechtěl jsem to uspěchat. Justin ke mně zaklonil hlavu, abych ho políbil a jednou rukou mě chytil za stehno a tiskl mě k sobě ještě blíž. I přes to, jak směšně romanticky to může znít, jsme se milovali snad celou věčnost, oba jsme chtěli, aby to trvalo co nejdíléle, ale nakonec když už se jinak nedalo, jsme oba současně vyvrcholili, ten pocit se nedá slovy nijak vyjádřit. Následně jsme jen leželi, celí ulepení a užívali si tu horkost našich těl.
No comments:
Post a Comment