Nový díl.
JUSTIN
varování: žádné
Nikdy v životě jsem nebyl tak moc zmatený, šťastný a naštvaný zároveň, jako právě teď. To, co se stalo mezi mnou a Brianem, nebylo správné, ale přes to ze sebe nemůžu setřást pocit, že to bylo to nejlepší, co se mi stalo za hodně dlouhou dobu. Aby ne, Briana jsem nikdy milovat nepřestal. Zažil jsem s ním během pěti let lásku, jakou většina lidí nenajde za celý život. Milovat ho pro mě bylo to nejkrásnější dobrodružství. I když ne vždy to bylo snadné. Ale neměnil bych, kdybych to mohl všechno udělat znovu, opět bych se ten den vydal na Liberty Avenue a našel ho nebo lépe řečeno to on našel mě, já bych mu to jen hodně hooodně zjednodušil. Brian je jednoduše mojí životní láskou a i když mu trvalo věčnost, než si to připustil, i já jsem tou jeho. Jsem životní láskou Briana Kinneyho - chlapa, co si při slově láska radši pomalu překousal jazyk. S Brianem nás to vždycky bude táhnout k sobě, je jedno, kde jsme, s kým jsme a jak dlouho jsme se neviděli, vždycky si k sobě najdeme cestu, ted už to vím. Jenomže, jak už jsem řekl, tohle nebylo správné, nikdy jsem nechtěl být někým, kdo dokáže někomu zahnout a zlomit mu srdce... a přes to jsem to dokázal, jak s Brianem tak teď se Scottem. Je to jako bych měl v sobě něco, co mě nutí ubližovat lidem, kteří mě milují. A nejhorší na tom je, že teď už si uvědomuju, že moje láska ke Scottovi byla sice pravá, ale nikdy ne taková, jakou on dával mně, jakou si on zaslouží. Moje srdce vždycky patřilo Brianovi. A já místo, abych se zachoval správně a nechal Scotta jít dřív, než se do mě bezhlavě zamiloval, jsem ho v podstatě jenom využíval, protože jsem myslel, že mi to pomůže zapomenout na Briana, myslel jsem, že zamilovat se znova bude snadné a že všechno pak bude snazší, ale spletl jsem se. A co se týče Briana, ten 4 roky trpěl, protože já byl až moc vyděšený z toho, že bychom nikdy nemohli normálně fungovat, že jsem si řekl, že bude lepší ho zcela odstřihnout a už se s ním nikdy nesetkat, měl jsem jednoduše až moc velký strach z toho dát mu nebo spíš nám šanci, že jsem ve výsledku naprosto všechno podělal.
B: "Jsi tady,"...Zamumlal zničehonic ze spaní.
J: "Co?"
B: "Bál jsem se, že to byl jenom sen... pouhá fantazie... ale jsi tady,"...Usmál se a sotva držel oči otevřené.
J: "Jsem,"...Natáhl jsem se a políbil ho do vlasů.
A Brianem byl během vteřiny opět v říši snů. Já si lehl blíž k němu a jen prstem kroužil po jeho zádech, zatímco jsem se mu díval na tu jeho zatraceně krásnou tvář. Tvář boha. Jediné, co jsem chtěl, bylo zlíbat ho od hlavy až k patě. Ale nemohl jsem. Ne, když jsem věděl, co mě čeká. Čeká mě Scott, který má za to, že se dneska bereme a já za ním budu muset jít a říct mu pravdu a já zatraceně nevím jak.
Ještě, než jsem odešel, napsal jsem Brianovi na papír vzkaz 'Musím něco zařídit, ale vrátím se.' Nevěděl jsem, kolik je na tom pravdy, ale opravdu jsem doufal, že se za ním vrátím, i když jsem ještě nevěděl, co s námi vlastně bude.
Když jsem dorazil domů... nebo alespoň na místo, kde jsem ještě včera byl doma, ale dnes si dost možná budu balit svoje věci, tak jsem myslel, že to nezvládnu. Bylo mi tak hrozně jako snad nikdy v životě. Chystal jsem se někomu zlomit srdce a nenáviděl jsem se za to.
Debbie: "Sunshine?"...Bože můj, někdo by jí měl zařídit roli v hororu.
J: "Co děláš vzhůru tak brzo?"
Debbie: "Mohla bych se ptát na to samé, ale něco mi říká, že znám odpověď,"...Prohlídla si mě od hlavy až k patě a to, že jsem byl oblečený a obutý, jí dost napovědělo.
Sakra práce, ona byla vždycky dobrá, ale od té doby, co žije s detektivem, se výrazně zlepšila. A teď si pravděpodobně musí myslet, že jsem naprostý idiot.
J: "Nemusíš nic říkat, vím to taky."
Debbie: "Nechtěla jsem říct nic... ale teď... ty Briana miluješ a ať se dnes v noci stalo cokoliv, bylo to nevyhnutelné... protože teď alespoň víš, co cítíš a co musíš udělat..."
J: "Jo, ale stejně jsem mizera."
Debbie: "Každý děláme chyby... a i když tohle nebylo ideální řešení tak ti to alespoň ukázalo to, co si odmítal vidět... že Brian je ten, koho doopravdy miluješ."
Jak je možné, že jsem jí ani nic neřekl a on ze mě dokáže vyčíst naprosto všechno? I když, jak už jsem řekl, ona taková byla vždy, jen jsem asi zapomněl, jaké to je cítit se tak... odhaleně?
J: "Miluju... miluju ho. Ale všechno je teď tak komplikovaný... takhle to být nemělo, nechtěl jsem Scottovi ublížit, je to ten nejhodnější člověk, jakého znám..."
Debbie: "Nakonec by si mu stejně ublížil, kdyby sis ho vzal, protože oba víme, že dříve či později by sis uvědomil, že tohle není to, co chceš."
Měla pravdu, ať jsem si to odmítal připustit, tak v hloubi srdce vím, že by mě to vždy táhlo k Brianovi a že bych nakonec jednoho dne udělal vše pro to, abych s ním mohl zase být... protože on je ten pravý. Ale Scott... ten mi to nikdy neodpustí.
J: "Měl bych mu to jít říct... a potom asi půjdu spáchat sebevraždu nebo já nevím."
Debbie: "Dobře to dopadne, uvidíš."
To je to, můj věčný optimismus mě opustil už dávno a přesně proto si teď nemyslím, že něco z tohohle dopadne dobře. Ještě před dvěma dny jsem byl jenom někdo, kdo se bude ženit, kdo zažije ten nejkrásnšjí den svého života a následně prožije dlouhý krásný život s někým milovaným po boku... a teď jsem jen někdo, kdo zahýbá a ubližuje. Co se to se mnou, sakra, stalo? Nejspíš bych si mohl odpovědět, že lásce neporučíš, ale všechno šlo udělat jinak, správně a ne takhle.
Vystoupal jsem nahoru po schodech a vydal jsem se do ložnice, kde měl spát, cestou jsem si prohlížel okolí a vzpomínal na poslední rok, co jsem tu s ním strávil, na chvíle radosti a štěstí... a bylo mi fakt hrozně. Všechno jsem jednoduše zničil.
Na druhou stranu, kdybych neublížil Scottovi ublížil bych Brianovi a ani jeden si to nezaslouží. I když ve výsledku - já ubližuji oběma.
Před ložnicí jsem se zastavil a srdce se mi rozbušilo, žaludek mi doslova plaval na vodě a v krku jsem měl knedlík. Na tohle jsem rozhodně nebyl připravený, dneska jsem mu měl říkat svůj slib a ne to, že se s ním rozcházím. Takhle to být jednoduše nemělo.
Nakonec jsem ale usoudil, že ty dveře musím otevřít a čelit tomu, co mě čeká. Zkrátka, co jsem si nadrobil, to si taky vyžeru a to pořádně.
Jenomže to jsem ještě nevěděl, že tam Scotta nenajdu. Bohužel mě napadla jediná možnost, kde by mohl být - tam, kde jsem měl spát já. A nezmýlil jsem se, stačilo vejít dovnitř a uviděl jsem ho sedět na kraji postele... už z jeho pohledu jsem věděl, že si stačil dát dvě a dvě dohromady...
J: "Scotte..."...Promluvil jsem tiše.
Scott: "Kde jsi byl?"
Můj poplach v hlavě se mě snažil donutit, abych si vymyslel nějakou lež, i kdyby to měla být ta největší hovadina na světě, ale věděl jsem, že to poslední, co si Scott zaslouží, je abych mu dál lhal.
J: "Byl jsem... s Brianem,"...V momentě, co jsem to dořekl, jsem musel zavřít oči. Bylo mi tak hrozně.
Pak jsem je ale zase otevřel a když jsem uviděl ten pohled v jeho očích... cítil jsem se jako ten největší mizera na světě a taky jsem jím byl.
Scott: "Asi bych snad radši uvítal lež... ale domyslel jsem si to už když jsem sem v noci přišel, protože být v posteli bez tebe pro mě byla muka... ale ty sis očividně našel někoho, kdo tě zahřál... a kdo ví, co ještě..."
J: "Scotte..."
Scott: "Co, Justine? Chceš mi tu snad tvrdit, že jste spolu jenom mluvili a doháněli ztracený čas vyprávěním si toho, co se stalo za tu dobu, co jste se neviděli? Protože jestli to tak je, tak mi to, prosím tě, řekni, dřív, než asi zešílím."
J: "Kéž bych ti tohle mohl říct,"...První moje slza si našla cestu.
Scott: "Proč, Justine? Dneska se máme brát! Dneska! Tak proč teď? Protože se vyžíváš v tom někomu zlomit srdce tím nejhnusnějším způsobem?"
J: "Já jsem to neplánoval... nechtěl jsem, aby se to stalo, ne takhle! Šel jsem za ním, abych mu řekl, že chci být s tebou, že on a já jsme skončili..."
Scott: "Tak to se ti moc nepovedlo... Řekni mi, miluješ ho?"
Touhle otázkou mě opravdu zaskočil, nevěděl jsem, co mu na to mám říct. Když mu řeknu pravdu, zlomí mu to srdce o to víc, protože bude vědět, že jsem ho celou dobu v podstatě vodil za nos a když budu lhát, bude mít za to, že jsem náš vztah zničil pro nic za nic.
J: "Brian... on... miloval jsem Briana od první chvíle, co jsem ho poznal a odejít od něj, abych si mohl splnit svůj sen, bylo to nejtěžší v mém životě a když čas plynul a my už nebyli v kontaktu, myslel jsem, že je jednoduše na čase jít dál a city k němu jsem v sobě jednoduše uzavřel a když jsem poznal tebe měl jsem pocit, že zase žiju... ale v momentě, co se tady ukázal, všechno, co k němu cítím, zase vyšlo na povrch... ani já jsem nevěděl, že je možné, že ho po tak dlouhé době, budu stále tak moc milovat... a nechtěl jsem to, jenže..."
Scott: "Ho zkrátka miluješ."
Nedokázal jsem už ani mluvit, proto jsem pouze přikývl a čekal na to, co udělá... popravdě by mě ani nepřekvapilo, kdyby ke mně přišel a jednu mi vrazil. Ale on místo toho jenom seděl na posteli a hlavu mě složenou v dlaních. Vidět ho takhle byl ten nejhorší pocit na světě, nenáviděl jsem se za to.
No comments:
Post a Comment