Nový díl.
BRIAN
varování: 18+
Válel jsem se v té obrovské hotelové posteli, kouřil cigaretu, upíjel skotskou a přepínal televizi v naději, že v ní najdu něco koukatelného, ale to bych toho chtěl asi moc. Vlastně jsem jen ale potřeboval nějaké rozptýlení. Bylo mi totiž doslova špatně. Skoro by se mi kroutily prsty na nohou tou nervozitou, jakou jsem pociťoval. Nervozita? Něco, co jsem ani nevěděl, že existuje a právě teď jsem se v ní doslova topil. Justin se právě teď rozhodoval mezi mnou a svým snoubencem nebo už byl možná rozhodnutý a ta představa, že já jsem ten, koho si nevybral, byla nepopsatelná. Měl jsem pocit, jako by měl Justin namířenou zbraň rovnou na můj hrudník - na moje srdce a já s tím nemohl vůbec nic dělat. Jenom čekat na to, zda zmáčkne spoušť nebo ne.
B: "Cedulka na dveřích 'Nerušit,' by vám měla trochu napovědět!"...Reagoval jsem na klepání, které se náhle rozeznělo.
Jenomže ten někdo za dveřmi mě očividně nehodlal brát vážně. Můj plán byl nejprve ho ignorovat a doufat, že to dotyčný vzdá, ale nakonec jsem věděl, že čím dřív si to odbudu, tím dřív budu mít klid. Ani ve snu by mě však nenapadlo, že za dveřmi najdu někoho, koho bych tam ani trochu nečekal...
B: "Justine?"
Srdce se mi doslova rozbušilo světelnou rychlostí, v puse mi vyschlo a do tváří se mi začala hrnout krev a začala by se mi asi hrnout i jinam, kdybych na jeho očích neviděl něco, co mě fakt vyděsilo. A je to tady - je tu, aby mě poslal do háje...
B: "Jak... jak si mě tu našel?"...Snažil jsem se oddálit nevyhnutelné.
J: "Nebylo to tak těžké, jen jsem našel ten nejdražší hotel, zavolal, jestli jsi tu a udělal oči na recepční, abych mohl projít, byla to hračka."
B: "To věřím, zvlášť, když to byl chlap,"...Neodpustil jsem si kousavou poznámku.
Justin jenom protočil panenky a nic mi na to neřekl. I když si myslím, že by mi toho dokázal říct hodně, zdálo se totiž, že je doslova nabušený na to, aby mi dal sežrat vše, co se dá... potom pro něj asi bude snazší mě nechat v minulosti.
J: "Briane, chtěl jsi, abych se rozhodl a proto jsem tady..."
B: "To jsem si domyslel."
J: "Rozhodl jsem se, že... že si vezmu Scotta... on a já... patříme k sobě... byl tu pro mě, když jsem ho potřeboval, miluje mě a já miluju jeho... čeká nás spolu skvělá budoucnost a..."
B: "To se snažíš přesvědčit mě anebo sebe?"
Mohl by mi třeba říct, že jim tu jejich lásku vyvěštili v kartách a stejně bych mu nevěřil ani jedno jediné slovo. To byste ho museli vidět, abyste pochopili, že on ani zdaleka neví, co chce... nebo spíš ví a bojí se to chtít... protože jsem to já.
J: "Nesnažím se přesvědčit nikoho a ani nemusím... milujeme se... to je něco, co ty asi nepochopíš, protože ti tak dlouho trvalo připustit si, že bys mohl milovat mě a láska je pro tebe něco, co... co se ti protiví... a... já... si ho chci vzít..."
B: "Už sklapni, proboha."
V tu chvíli mi bylo všechno jedno, ale úplně jedno. Chtěl jsem jenom jeho. A přesně proto jsem ho chytil za bundu a přitáhl si ho k sobě, naše těla se doslova srazila, jednou rukou jsem zajel do jeho vlasů a tou druhou jsem pomalu sunul po jeho zádech až na jeho zadek a v momentě, co se naše oči střetly, jsem ho jednoduše políbil... políbil jsem ho tak, aby na to nikdy nezapomněl, aby ho ten polibek pronásledoval už navždycky. Naše jazyky se proplétaly ve vášnivém souboji a polibky byly čím dál dravější. Vždycky jsem myslel, že pocit motýlů v břiše je jen výmysl, ale právě teď jsem se přesvědčil o opaku!
J: "Briane!"...Doslova jsem udělal několik kroků dozadu, jakou silou mě od sebe odstrčil.
Zůstal jsem jenom stát bez pohybu a užíval jsem si to, jak jsem ho naprosto vykolejil. Byl mimo a totálně. Jeho plán, jak se mě rychle zbavit, se momentálně úplně rozsypal a v něm zápasí všechny ty city a pocity, co ke mně a kvůli mně cítí. Vím to, protože to mám úplně stejně. Mám pocit, že se štěstím zblázním. Nemám jistýho ještě vůbec nic a přes to vím, že tenhle okamžik je jednoduše náš.
J: "Nemůžeš... nemůžeš mě jen tak líbat!"
B: "Tys mě líbal taky."
J: "Já jsem... přestaň se na mě takhle dívat!"
B: "Jak?"
J: "Jako... jako... jako, že bys mě nejradši hodil na postel a..."
B: "A co?"...Vydechl jsem.
J: "Přestaň, sakra! Já se zítra žením! Miluju Scotta a chci si ho vzít!"
B: "Je mi to jedno..."
J: "Co?"
B: "Je mi to jedno, protože vím, že ho nikdy nebudeš milovat a chtít tak moc jako mě... a ať se ti to líbí nebo ne... i když si ho vezmeš nikdy se mě nezbavíš, budu pořád u tebe, s tebou, v tobě... pořád."
Justin stál jako opařený, tváře měl červené a i když je to asi nemožné, mohl jsem slyšet, jak rychle mu tluče srdce. Ani nevíte, jak moc jsem ho chtěl.
J: "Nemáš právo... nemáš právo mi něco takového říkat... skončili jsme, před 4 roky jsem vyšel ze dveří a to byl konec... nesnažil ses se mnou být v kontaktu a vím, že teď řekneš, že ani já ne... ale já doufal, že aspoň jednou to budeš ty, kdo se pokusí něco udělat - zavolat, napsat, přijet, cokoliv! Ale tys to neudělal."
Ač se mi to poslouchalo těžce, měl pravdu. V tomhle měl vážně pravdu. Neozvali jsme se ani jeden, ale oba dva víme, že on by to udělal, za to já byl jenom podělanej idiot, co se bál, že když uslyší jeho hlas, sesype se mu celý svět a představa toho, že bych mu stál v cestě při plnění jeho snu, nebyla o nic lepší. Prostě jsem se vzdal.
B: "Byl jsem vůl, to přiznávám."
J: "Na to už je ale pozdě, Briane! Nemůžeš mi jen tak vběhnout zase zpátky do života a tancovat se mnou a opilej mi říkat, že mě miluješ..."
B: "Teď opilej nejsem a řeknu ti to klidně znova - Já tě miluju, Justine. Miluju. Nikoho jsem tak nikdy nemiloval. A je mi jedno, jestli to ze mě dělá blázna a jestli zním jako nějaká reklama na heteráče... já tě, sakra, miluju."
J: "Ty seš tak... neuvěřitelnej!"
B: "To je pravda, to jsem."
J: "Ale to na tom nic nemění... beru si Scotta. Beru si ho, protože tak to má být... my dva bychom nikdy nedokázali fungovat, už jsme se o tom sami přesvědčili několikrát a nesmíme si naivně myslet, že by to teď bylo jiný... a... já... chci... bože můj..."
Justin se zničehonic rozešel mým směrem a než jsem stihl jakkoliv reagovat, cítil jsem jeho rty na těch mých. Líbal mě tak vášnivě a doslova hladově. Tak jako bych byl to jediný na světě, co ho dokáže udržet při životě. A já mu polibky oplácel stejnou mírou.
Ihned jsem z něj začal strhávat oblečení a vychutnával jsem si pohled na jeho tělo, na jeho bělostnou pokožku. Stejně tak Justin svlékal mě. Díval se na mě s úsměvem a chtíčem ve tváři. Nevím, jak to popsat, ale jeho oči doslova zářily štěstím. A to samý mohu říct o těch svých. Byl jsem tak zatraceně šťastný.
V momentě, co jsme oba byli nazí, se Justin položil na postel a já chvíli jenom stál a díval se na něho, bylo to jako bych se chtěl ujistit, že je skutečně tady. Jeho tělo představovalo naprosto dokonalost. Nemohl jsem už zkrátka vydržet a položil jsem své tělo na to jeho. Hladil jsem ho a líbal na každý milimetr jeho kůže. Justin sténal jako smyslů zbavený. Pomalu jsem jazykem začal vytvářet mokrou cestičku od jeho krku přes bradavky až po pupík a následně až k jeho vzrušenému rozkroku. Hladil jsem mu ho doslova mučivě pomalu. Justin prsty svíral prostěradlo a paty zarážel do matrace. A v okamžiku, kdy jsem zapojil jazyk a i ústa, byl v naprosté extázi.
Zastavil mě těsně před vyvrcholením a překulil mě pod sebe. Moje vlasy si namotával na prsty a hluboce se mi díval do očí, v těch jeho jsem mohl vidět naprosto všechno. A mezitím se svým rozkrokem pomalu třel o ten můj. Ten pocit se nedal ani zdaleka popsat.
A v okamžiku, co jsme oba věděli, že chceme být jenom jedno tělo, jsme se oba položili na bok. Já si natáhl kondom a začal jsem do něj opatrně pronikat. Netrvalo dlouho a byl jsem v něm celý. Justin v ten moment zaklonil hlavu a zalapal po dechu, v tu chvíli jsem jej políbil a začal jsem přirážet, zatímco jsem mu rukou pomáhal k orgasmu a tou druhou jsem ho pevně objímal. Bylo to něco tak vášnivého, něco, co jsem nezažil celé roky. Tohle nebyl jenom sex, tohle byla láska - láska, na kterou jsem nikdy nevěřil.
No comments:
Post a Comment