Proč právě já?(12)

Poslední díl.

JUSTIN

varování: žádné

Musel jsem odtamtud vypadnout, to se zkrátka nedalo vydržet. Jak jsem řekl, jedna část mě ho chtěla praštit a druhá se na něj chtěla vrhnout a obě části sílily celý večer, nakonec jsem ani nevěděl, která z nich je silnější... i když vlastně asi věděl. A přesně proto jsem odešel, mám na něj totiž vztek a nechci, aby si myslel, že je v pohodě, kdybych se najednou neovládl a přisál se na jeho rty. Nebýt tam holky a Gus nejspíš by to dopadlo tak, jak bych nechtěl, ale přitom jsem po tom strašně toužil. Jak je možné, že kdykoliv mě naštve, stane se v mých očích ještě víc sexy a přitažlivý? Možná proto, že mám zkrátka rád tuhle jeho zlobivou stránku. Ale to nemění nic na tom, že mě dva dny nechal procházet si peklem a ani mi nedal vysvětlení, proč tomu tak je, to mu zkrátka neprojde jenom tak.

Maikey: "Ju-Justine, co tady děláš?"

J: "Musím s tebou mluvit."

Nečekal jsem na pozvání a rovnou jsem se vydal dovnitř, na Bena jsem nikde nenarazil a byl jsem rád, protože tohle zkrátka potřebuji probrat jenom s Maikeym.

Maikey: "Jasně, udělej si pohodlí,"...Reagoval na moje posazení na pohovku.

J: "Díky."

Maikey: "Přišel si mě sprdnout za to, že jsem Brian nepřitáhl domů už včera? Rovnou ti říkám, že pokud ho znáš tak dobře jako já, tak víš, že to nebylo možné."

J: "Znám a vím... je mi jasné, že proti své vůli by se nikdy nenechal odvézt domů... a přesně proto tu jsem... potřebuji vědět, co ho přimělo odjet a zůstat tam přes noc... protože mě napadá jedině to, že chtěl mít klid ode mě."

Maikeyho výraz mluvil za vše a hned ho přeložím i pro vás 'O tom si musíš promluvit s Brianem, je to mezi vámi dvěma.' Jo to sotva, z toho nic nedostanu ani, kdybych byl na smrtelný posteli.

---

J: "To si nech!"

Maikey: "Ani jsem nic neřekl."

J: "Jo, ale dokážu ti to vyčíst z tváře, myslíš na to, že si o tom musím promluvit s Brianem."

Maikey: "Protože to tak je... nebudu se mezi vás plést."

J: "Vážně? Kdy došlo k tomuhle obratu?"

Maikey: "Ty máš ale náladu."

J: "Jo, protože můj přítel se za záhadných okolností vypařil v pátek večer z Babylonu a dnes odpoledne se objevil ve dveřích holek a tvářil se jako kdybych byl poslední, koho by čekal, že uvidí."

Maikey: "Opravdu si myslím, že bys s ním..."

J: "Maikey!"

Přišel jsem z jistého důvodu a jsem odhodlaný odsud neodejít bez odpovědi. Já vím, že bych si o tom měl promluvit s Brianem, jenže taky vím to, že z Briana bych dostal tak max poloviční pravdu a ještě takovou, která by vyhovovala jemu a jeho citům, jen abych já nevěděl něco víc a neohrozil ho tím.

Maikey: "Ben šel nakoupit na večeři a za chvíli se vrátí, už takhle je na mě naštvanej, že jsem se nechal Brianem unést, takže nepotřebuju, aby tu teď našel i tebe."

J: "Tak to bys měl mluvit opravdu rychle, protože jinak se mě nezbavíš a vetřu se k vám na večeři."

Bylo znát, že jsem ho zahnal do kouta a vím, že není správný ho takhle využívat, když je Brianův nejlepší kamarád, ale mým záměrem není mezi nimi dělat problémy, ale to, abych zjistil, co se s Brianem děje a proč to s největší pravděpodobností souvisí se mnou, protože jinak se z tohohle asi nevyhrabeme.

Maikey: "Ty si fakt pochytil Brianovu školu."

J: "Myslím, že to my všichni určitým způsobem. A teď k věci... prosím, Maikey."

Maikey: "Fajn... Brian si myslí, že si tě nezaslouží... vlastně nikoho z nás."

J: "Počkat - CO?"

Maikey: "Měl nějakej zlom jasný, začal prý přemýšlet o tom, proč ho miluješ a najednou se tím spustil nějaký řetězec a on si o sobě začal uvědomovat jisté věci... že je parchant, co myslí jenom na sebe a o to víc nechápal, proč s ním jsi... a do toho začal zvažovat i nás ostatní. Jeho mysl byla plná toho, proč ho milujeme, když s námi zachází hrozně. A to ho přivedlo k myšlence, že jednoho dne nás to přestane bavit a všichni ho opustíme... a oba víme, že ztráta tebe by ho zničila nejvíc. Proto se chtěl naposledy zdekovat a užít si jeden blbej den jako za starých časů, než by se vrátil domů za tebou a snažil by se ti všechno vynahradit."

J: "Eh... ehm... já... to..."

Popravdě jsem vůbec nevěděl, co mám na to říct. Část mě chtěla skákat ke stropu z vědomí, že se tak moc bojí, že by mě mohl ztratit, protože to znamená, že mě opravdu moc miluje. Ale když si představím, jaká muka to pro něj teď musela být, protože je to prostě Brian Kinney, tak je mi hrozně, když vím, jak jsem se k němu choval a přitom on už si užil svoje.

Maikey: "Tak už to víš, doufám, že ti to alespoň pomůže teď, když mě Brian zabije."

J: "Neřeknu mu to, slibuju."

Maikey: "Ale jak s ním chceš vyřešit vaše neshody?"

J: "O to už se nějak postarám."

Automaticky jsem se zvedl, Maikeymu poděkoval a následně jsem se sám vyprovodil, narazil jsem ještě na Bena, kterého jsem pozdravil, ale na dotaz, co tu dělám, jsem mu už neodpověděl. Moje mysl byla zkrátka jinde, věděl jsem, že potřebuji najít Briana. A nevím proč, ale měl jsem tušení, že k holkám domů se nemá smysl vracet, místo toho jsem se vydal do loftu.

Před dveřmi jsem se zastavil a chvíli zvažoval, co vůbec udělám, když ho tam najdu, ale došel jsem k závěru, že cokoliv bude lepší, než ho nechávat dál v myšlenkách, že už s ním nechci být. Otevřel jsem proto dveře a ihned jsem mu čelil. Myslím totiž, že byl zrovna na odchodu a tím důvodem bylo to, že mě šel hledat, protože v jeho pohledu jsem viděl neskutečnou úlevu z toho, že mě vidí.

B: "Justine, já..."

J: "Pššš,"...Přiložil jsem mu prst na rty a usmál se.

Brian se tvářil jako, že mi vůbec nerozumí, ale to je fuk, protože následovalo něco, co jsme oba potřebovali. Políbil jsem ho a to tím nejněžnějším způsobem, jakým jsem jenom dokázal, protože jsem potřeboval, aby věděl, že ať se stalo cokoliv, je to za mnou. A pak se z jemnosti stala vášeň, zbytek už asi není třeba říkat.

Vím, že mu budu muset ještě nějak vysvětlit ten můj obrat v chování, ale nechci ho zbytečně nutit projít si tím znovu, ale co chci, je dokázat mu, že ho miluju za každou cenu i s tím, jaký občas dokáže být a že rozhodně nikdy nehodlám odejít.