Nový díl.
BRIAN
varování: žádné
Prostíral jsem ten podělanej stůl a modlil jsem se za to, aby mě někdo vysvobodil. Jenže v tomhle domě není nikdo moc mým velkým fanouškem - Melanie mě nesnáší odjakživa, Linds ta cítí potřebu se vždy postavit na stranu Justina, Gus je moc malej na to, aby mi pomohl a Justin... k tomu není už co dodat. Takže přesně proto se právě teď snažím přijít na to, kam se dávají vidličky a nože. Ale kašlat na to, prostě to hodím na stůl na jednu hromadu a oni si to určitě nějak rozeberou, žádná věda.
Hned, co jsem dokončil tento důležitý úkol, vrátil jsem se zpátky do kuchyně, ale hned mezi dveřmi mě něco zaskočilo - Justin tu nebyl. A to mohlo znamenat jediné...
Lindsay: "Neboj se, Gus mu jen chtěl něco ukázat v pokojíčku."
B: "Nevím, čeho bych se měl bát."
Popravdě jsem byl ale vyděšený, protože kdyby se Justin vypařil, zatímco jsem byl vedle, tak by to znamenalo, že už nejspíš není nic, co bych mohl udělat, abych ho donutil mi odpustit.
Lindsay: "Měl si výraz před infarktem, tak ti nevím, jsem si celkem jistá, že ses bál, že odešel."
B: "Tak to fakt ne."
Jen jsem to dořekl, tak se Justin společně s Gusem objevil ve dveřích. Skvělý, Kinney, fakt skvělý! Tohle ti rozhodně pomůže k tomu, abys to s ním vyřešil!
J: "Tady to začíná vonět, Linds,"...Naprosto ignoroval mou existenci. Už vím, jak se musel cítit, když jsem to dělával já jemu.
Lindsay: "Děkuju, zlato. Mohl bys, prosím tě, odnést sklenici vody Melanie a zeptat se, jestli něco nepotřebuje?"
J: "Provedu."
Dvě možnosti - první: Lindsay ho poslala se sklenicí vody za Mel, protože mi chce něco říct a myslím, že to nebude nic pěkného. A ta druhá - Linds se prostě jen stará o blaho své těhotné manželky.
Lindsay: "Měl by sis s ním promluvit. Nevím sice, co se mezi vámi stalo, ale on je na tebe pěkně naštvanej."
Měl jsem tušit, že to budou obě možnosti, protože ano ona se stará o blaho své těhotné manželky, jenže je mezitím schopná mě poučovat. Ach jo, tohle je vážně za trest.
B: "Nevím, jak s ním mluvit, když dělá, že neexistuju."
Lindsay: "Tak jako on mluvil s tebou, když si dělal, že neexistuje on... prostě se snaž."
To se jí tak snadno řekne, ale jak to mám já asi tak udělat? Neumím mluvit, jasný?! Jo, dělám v reklamách, vedu firmu a dávám celkem dobrý proslovy... jenomže tohle je jiná, tohle je Justin. Justin, který mě miluje a já stále nechápu proč. Justin, kterého jsem podle všeho vytočil tak moc, že i pohled na mě, mu dělá problém. Tak jak s ním mám asi tak mluvit, sakra?!
J: "Tak je v pohodě, ale kouká na nějaký dokument o porodech, musel jsem utéct."
Lindsay se začala smát a já k tomu neměl daleko, jenže jsem se včas zastavil, myslím totiž, že to poslední, co by teď chtěl vidět, je to, že se směju... i když by to bylo díky němu.
Lindsay: "Tak hlavní je, že si to přežil. A mohl bys na chvíli vzít vařečku a míchat?"
J: "Jasně, moc rád."
Justin se toho hned ujal a já ho hypnoticky pozoroval. Pohledu na to, jak vaří, se asi totiž nikdy nenabažím... vypadá přitom tak roztomile, ale zároveň sexy. Nechápu, jak to dělá. Nejradši bych šel rovnou k němu, nalepil se na něj zezadu, ruce mu dal kolem pasu a líbal ho na krk... dobře tak se zase vrať zpátky na zem, Briane.
Dřív, než jsme se nadáli, byla večeře hotová a my se vydali usednout ke stolu. Justin se ihned usadil vedle Melanie, tudíž Linds nezbývalo nic jiného, než se posadit vedle mě. Nebudu ani tvrdit, že mě to zaskočilo, protože nezaskočilo, je jasný, že vedle mě sedět nechtěl.
Mel s Linds hned na to držkovaly, že takhle si prostřený stůl fakt nepředstavovaly a i když to braly s humorem, tak momentálně mi to na náladě fakt nepřidávalo. Začínal jsem už i zvažovat tu možnost, že nejlepší by bylo odejít a nechat Justina vychladnout s tím, že budu doufat, že pak za mnou přijde sám. Jenže něco mi říká, že jsme v bodě, kdy buď něco udělám nebo se s ním můžu rovnou rozloučit.
Melanie: "To bylo výborné, lásko."
Lindsay: "Děkuju, ale Justin pomáhal. No a Brian... ten sledoval, zda to děláme dobře,"...Začala se smát.
B: "Haha."
J: "Věř mi, že Brian tady přispěl víc, než kdy přispěl mně při vaření,"...Usmál se.
Celý stůl utichl a Justinovi hned na to soudě dle jeho výrazu došlo, že asi řekl něco, co neměl, vzhledem k tomu, že je na mě naštvaný. A proto hned sklopil pohled a rozhodl se, že nejlepší bude odnést svůj talíř do dřezu.
Melanie: "Už celkem začínám umírat touhou po tom, aby mi někdo vysvětlil, co se mezi vámi stalo... protože je na tebe pekelně naštvanej."
B: "Ty si tak všímavá, Mel."
Najednou mi to nedalo a rozhodl jsem se, že pokud chci něco udělat, tak to musím udělat okamžitě. Proto jsem se zvedl ze svého místa a vydal jsem se za ním do kuchyně. Byl jsem odhodlaný udělat cokoliv, prostě to s ním nějak vyřešit, i kdybych ho měl mučit, jen aby mi odpustil nebo mě spíš vyslechnul, proč jsem se choval takhle... protože ho prostě miluju a jsem z něho zmatený nebo ne z něho, ale sám ze sebe, nevím, co se to se mnou děje, nikdy jsem se takhle necítil, chvílema mám pocit, že nemůžu dýchat, že se mi svírá hrudník a srdce se snaží vyskočit ven... tak moc ho, sakra, miluju. A ještě nedávno jsem ani nevěděl, že je možný někoho tak milovat, takže jsem se najednou vyděsil, vyděsila mě představa, že tenhle dokonalej kluk mě sice teď z nějakého mně neznámého důvodu miluje, ale jednoho dne nejspíš stejně odejde a v tu chvíli mě to zabije a toho se tak šíleně bojím! Jenže se zdá, že já už ho stejně odehnal... protože v kuchyni a ani nikde jinde v tomhle domě prostě není!
No comments:
Post a Comment