Nový díl.
JUSTIN
varování: žádné
Momentálně ve mně zápasily dvě různé osoby, ta, která ho chtěla praštit a prásknout mu dveřmi před nosem a ta, která mu chtěla skočit kolem krku, políbit ho a zeptat se ho, zda je v pořádku. Věřte mi, že výběr byl opravdu těžký. Nejradši bych udělal všechno najednou v nějakém logickém postupu. Ale ve výsledku jsem tam jen tak stál a zíral na něj jako bych ho chtěl zabít a pomilovat zároveň. Co mě však zarazilo, byl jeho pohled - něco mi říkalo, že mě tu rozhodně nečekal. A to mu na plusových bodech rozhodně nepřidá, jelikož to znamená, že stejně jako já nebyl připravený mi čelit a Gus měl pro něj taky představovat lék na zlepšení nálady a připravení se na to, co by ho se mnou čekalo.
J: "Potřebuješ něco?"...Najednou jsem se nedokázal ovládat.
B: "Justine... nevěděl jsem, že tu..."
J: "Jo jsem, vadí ti to?"
Jeho tvář zůstávala stále mrazivě nečitelná, ale pohled v jeho očích se změnil, viděl jsem, že ho vyděsilo to, jak s ním mluvím, ale nepřiznal by to, i kdybych ho mučil tím nejhorším způsobem.
B: "Justine..."
Skoro šeptal, jeho hlas byl tak jemný, jako by se snad bál i mluvit, jen aby mě ještě víc nenaštval a zároveň se ke mně snažil promlouvat takovým způsobem, abych věděl, že ho to mrzí... ano jen z toho, jak řekl mé jméno, jsem tohle všechno poznal. Ale to nemění nic na tom, že se fakt zlobím. I když bych nejradši skákal tři metru do vzduchu z radosti, že tu stojí živý a zdravý.
J: "Proč si mi, sakra, nic neřekl?"
B: "Já jsem... já... rád bych ti..."
Gus: "Tatiiii!"
Gus se k nám přiřítil jako velká voda, oba jsme byli zaskočeni, protože jsme nevěděli, jak se chovat, nechtěli jsme před Gusem dávat najevo, že se hádáme, ale byl velký problém dělat, že je všechno v pořádku.
B: "Sonnyboy,"...Vyzdvihl ho do náruče.
Lindsay: "Co tu vy dva děláte?"
Koukala se z jednoho na druhého a asi se snažila pochopit, proč já stojím uvnitř a vypadám, že jsem se sem nastěhoval, zatímco Brian stojí venku na rohožce.
J: "Jen jsem přišel na návštěvu."
B: "Já to samý."
Lindsay: "A to jste přišli každý zvlášť, že ty už máš odloženo, zatímco ty stojíš na rohožce?"
J: "Zeptej se jeho,"...Vzdal jsem to a vydal jsem se zpátky do kuchyně.
Nechtěl jsem být takhle jedovatý a dávat před Linds najevo, že se mezi námi něco děje, i když po tom, jak jsem ho tu včera hledal, jí to asi bude jasné, ale zkrátka... já na to kašlu!
BRIAN
Ach jo, tohle bude asi ještě horší, než jsem si původně myslel. Ale popravdě jsem vůbec nečekal, že bych tu Justina našel. Když jsem se vrátil domů, počítal jsem s tím, že tam bude, byl jsem připravený na to si s ním o všem promluvit - tedy pokud si pod pojmem 'o všem' představujete pouze to, že mu řeknu jen to, co dokážu a on mi odpustí a pak skončíme udobřovacím sexem. Jenomže on doma nebyl a v první chvíli mě napadlo pouze to nejhorší, že se sebral a odešel a to nadobro. Chvíli jsem pak seděl na pohovce a přehrával si nějaké okamžiky z našeho bláznivého nedefinovatelného a úžasného vztahu. A hned na to jsem se odvážil podívat do skříně, nemůžu ani popsat, jak velký balvan mi spadl ze srdce, když jsem tam našel jeho věci. Ale stejně mě pořád děsilo to, kde je, ale tak nějak jsem předpokládal, že jedna ze tří důležitých žen v jeho životě v tom bude mít prsty - Jennifer, Debbie nebo Daphne. Doufal jsem, že si u nich urovná svoje myšlenky a pak se vrátí domů, zatímco já se na něj doma nervózně připravoval. Jenže nakonec jsem to tam už nevydržel a rozhodl jsem se, že jít za Gusem je pro mě momentálně to nejlepší. Měl jsem ale dopředu předpokládat, že i u holek doma se Justin může rozhodně schovávat.
Lindsay: "Tak vysvětlí mi tady někdo, o co jde?"
B: "Hmm... Gusi běž za strejdou, dobře?"
Gus: "Tak jooo."
Počkal jsem, až Gus zmizí z doslechu... ale ve skutečnosti jsem jen ten čas, kdy odcházel, využíval k tomu, abych vymyslel něco, co řeknu Lindsay, protože jsem fakt nevěděl. Já ani nevím, co mám říct Justinovi, který si to zaslouží vědět ze všech nejvíc, tak jak mám říct něco Lindsay, která si mě zajisté ještě pěkně vychutná?
B: "Co chceš, abych ti řekl? Jsem kretén, jasný?"...Rozhodil jsem ruce.
Lindsay: "Páni, to je poprvé, co tě slyším, si něco takového přiznat."
B: "Taky je to poprvé, co se tak cítím."
Lindsay: "Justin je na tebe očividně hodně naštvanej."
B: "Taky jsem si všiml, takže díky za upozornění. Měl bych jít."
Lindsay: "No tak to neee, tady zůstaneš."
B: "Co? A proč bych to dělal? Abych tebe a tu těhuli pobavil, až se mě Justi bude snažit zabít pánvičkou?
Lindsay: "Ne, aby Justin viděl, že cokoliv, co si udělal, chceš napravit."
Povzdychl jsem si, protože jsem věděl, že tohle zkrátka nemůže dopadnout dobře. Ale pokud je tu někdo, kdo stoprocentně ví o vztazích a řešení vztahových problémů víc, než já, tak je to na tuty ona. Proto jsem se rozhodl vejít, sundal jsem si boty a kabát a následně jsem se s ní vydal do kuchyně za těmi třemi... nebo čtyřmi? Počítá se už to dítě v Melanině břiše?
Má vůbec smysl popisovat vám, jak se tvářil Justin? Myslím, že to není třeba, vy si to zajisté dovedete představit sami.
Melanie: "Tady je teda úžasná atmosféra."
Lindsay: "Proto si ji trochu zlepšíme, zrovna jsem chtěla dělat večeři, jsem si jistá, že mi Justin rád pomůže a Brian... no Briane, ty se radši drž od všeho dál, než kvůli tobě vyhoříme a můžeš třeba prostřít stůl."
B: "Co, prosím?"
Lindsay: "Díky!"
Nebyl jsem si jistý, zda to myslí vážně, protože to myslet vážně prostě nemohla, ale věděl jsem, že pokud chci aspoň po krůčcích dojít k tomu, aby mě Justin přestal probodávat pohledem, tak mi nezbývá nic jiného, než přistoupit na Lindsaynin požadavek a zdržet se v tomhle domě, co nejdéle to půjde... s Justinem, samozřejmě.
No comments:
Post a Comment