Nový díl. - Kvůli mojí milovaný práci dneska opět dýl a zítra to tak s největší pravděpodobností bude taky, takže se předem omlouvám, ale tak hlavní je, že díly jsou
JUSTIN
varování: žádné
Já idiot jsem se mu chtěl omlouvat, strachy jsem se pomalu klepal, když jsem ho nikde nemohl najít a když jsem nakonec zjistil, že si vzal Maikeyho jako rukojmí, krve by se ve mně nedořezalo, jak jsem se bál, že se s ním děje něco vážného... a on si jen podnikl výlet do New Yorku! Beze mě! A i kdyby beze mě, ale ani mi to neřekl, prostě si beze slova odjel. Nevím, jestli se zbláznil nebo co, ale tohle je zkrátka moc. Jsme snad partneři, ne? Neměl bych vědět, když ho něco trápí? Nebo v tomhle případě, že si naplánoval výlet do New Yorku? Podle všeho a především jeho asi ne. Ani bych se nedivil, že to souvisí s těmi jeho plánovanými orgiemi, jsem si celkem jistý, že si tam užívá s každým druhým. Ach jo, někdy bych ho fakt praštil. Už mě nebaví být jenom jeho záložním plánem, když nikdo jiný není k nalezení. Miluju ho, ale i já mám jisté hranice.
Debbie: "Víš, pokud tu hodláš chodit jako tělo bez duše, tak sis ten den mohl nechat volnej."
J: "A dělat co? Čekat, až se Brian uráčí vrátit domů z jeho dobrodružství v New Yorku?"
Debbie: "Jo asi je pro tebe lepší být tady."
J: "Tak vidíš."
Chtěl jsem se vydat roznést objednávky, ale viděl jsem na Debbie, že opravdu moc touží po tom mi něco říct. Nechtěl jsem to slyšet, ale ona by si stejně našla způsob, jak mi to povědět, takže ať už to mám z krku.
J: "Tak to prostě řekni, Debb."
Debbie: "Já jen, Brian měl určitě důvod, proč tam jel."
J: "Jo chce si zašukat a nemít mě u toho v patách."
Debbie: "Jsem si celkem dost jistá, že tohle za tím nebude, kdyby mu šlo jen o tohle, našel by si způsob i tady, navíc s sebou vzal Maikeyho a oba víme, že tohle dělá většinou, když mu něco je a potřebuje být s ním..."
J: "A proč nemůže chtít být se mnou?"...Ujely mi nervy.
Debbie: "Vážně tě nenapadá důvod?"
J: "Protože nechce, abych viděl, že má city."
Debbie: "To taky, ale důvod tady bude jiný."
J: "Jo, že mě nemiluje natolik, aby mi říkal, co ho trápí."
Debbie: "Justine, ty už začínáš být stejně pitomej jako on... jde tu o tebe, chápeš? Nevím, o co jde, ale jsem si jistá, že to s tebou souvisí a oba víme, že v tomhle případě jsi ty úplně na konci seznamu lidí, za kým by šel."
Takhle jsem nad tím popravdě vůbec nepřemýšlel. Ale jak bych taky mohl, vždyť já vůbec nic nevím. Vím jenom to, že byl Brian v jednu chvíli úplně v pohodě, tancoval se mnou v Babylonu a pak najednou zmizel a já ho od toho momentu neviděl. Já pak zjistil od Debb, že s ním něco je, v další chvíli od Bena, že unesl Maikeyho a vzápětí, že jsou spolu v New Yorku, tak co si mám jako, sakra, myslet o tomhle všem?
J: "To ho ale neomlouvá v tom, že se jen tak sebral a odjel do New Yorku."
Debbie: "Já ani neříkám, že omlouvá, jen chci, aby ses na to podíval z jeho pohledu, a pak možná pochopíš jeho chování."
J: "Kdyby mi aspoň zavolal, že je v pořádku nebo kdy se vrátí."
Debbie: "Jsem si jistá, že se vrátí brzo."
J: "A co když ne?"
Debbie: "Tak tam pro oba osobně zajedu a profackuju je."
J: "Maikey je v tom nevinně, ne?"
Debbie: "Prosím tě, ten je úplně stejně proviněnej, jestli sis nevšiml, tak tam s ním pořád je a jsem si jistá, že proti jeho vůli to tak úplně nebude."
Debbie se podařilo mě rozesmát, ale hned v další chvíli mě to přešlo... prostě to vědomí, že Brian je tak daleko ode mě a já nevím, co dělá, s kým to dělá, zda je v pořádku a kdy se vrátí... to mě prostě nutí mít neskutečný vztek, ale zároveň strach. Nesnáším, že mi tohle dělá.
Debbie: "Zkus prostě věřit, že to bude v pohodě a až se pak vrátí, tak mu to dej pořádně sežrat... i když mi něco říká, že on už se sám cítí provinile."
J: "Nejsem si jistý, že on ví, jak se cítit provinile."
Debbie: "Věř mi, že ví, naučil si ho ty."
Nevím, jestli to brát jako dobrou anebo špatnou věc, ale myslím, že Debb to myslela jako tu dobrou, asi se mi jen snaží říct, že mě Brian opravdu miluje, a když vůči mně udělá něco špatně, nedělá mu to dobře. Jsem za to rád, ale zároveň bych byl radši, kdyby ty blbosti nedělal.
Debbie mě naštěstí vzápětí už nechala být, byl jsem za to opravdu rád, protože jsem zkrátka nechtěl o Brianovi už mluvit, stačí, že nad ním musím pořád přemýšlet a je mi z toho všeho fakt mizerně.
Když mi následně skončila směna, netušil jsem, co mám dělat, domů se mi nechtělo, protože jsem věděl, že tam bych zešílel a popravdě i kdyby už tam Brian byl, tak jsem já nebyl připravený s ním mluvit. Zní to asi šíleně, přeci jen se tu děsím, že se vrátí, kdo ví kdy, ale jednoduše teď bych to nezvládl. Proto jsem se vydal na jediné možné místo... asi jsem se jako Brian naučil, že se mi tam vždy zlepší nálada.
Melanie: "Justine, ahoj."
J: "Ahoj, jen jsem šel kolem."
Melanie: "Asi jako včera?"
J: "Linds ti to řekla?"
Melanie: "Ani nemusela, bušil si na dveře jako blázen."
J: "Promiň."
Melanie: "V pohodě, stejně už byl čas na vstávání. Jdeš dál?"
J: "Moc rád."
Mel se mnou zamířila rovnou do kuchyně, bylo mi nějaké divné, že je tu až takové ticho, ale předpokládal jsem, že Linds i Guse najdu v kuchyni.
Melanie: "Nejsou tady, Linds vzala Guse na vzduch."
J: "Ahaa."
Melanie: "Nech mě hádat, přišel si především za Gusem?"
J: "Noo, jen jsem ho chtěl vidět."
Melanie: "Jsi jako Brian, taky vždy přijde s podobně kyselým obličejem a hledá Guse."
J: "Jo no, taky jsem tu kvůli němu,"...Neodpustil jsem si jedovatý tón.
Melanie: "Trable v ráji?"
J: "Hm. Ale nechci o tom mluvit."
Najednou se rozeznělo klepání na dveře, Mel automaticky předpokládala, že si Linds zapomněla klíče a poprosila mě, abych šel otevřít. Těšil jsem se na Guse asi jako děcko na Vánoce, jenže když jsem následně ty dveře otevřel, věděl jsem, že tohle rozhodně nejsou Vánoce.
No comments:
Post a Comment