Nový díl.
BRIAN
varování: žádné
Brunet, vysoký, tak metr osmdesát pět, zelené oči, sportovní postava, hollywood úsměv a jistě s chloubou, která pro Justina hrála velkou roli... FUCK.
Abych to vysvětlil, já tady nestojím a nepředstavuji si, jak asi vypadá ten neznámý Scott, který mě okradl o to nejcennější v mém životě... já ho totiž vidím. Scott Charles Barkley. Jak to stálo na svatebním oznámení. Ještě vlastní takové vznešené jméno. Je z královské rodiny nebo co? Soudě dle toho baráku bych se ani nedivil. Kurva, jak moc zoufalé je, že místo toho, abych se tu rozčiloval nad tím, že mi neotevřel Justin, ale ten jeho - nenávidím ho už teď - snoubenec, řeším víc to, že si Justin pravděpodobně bere nějakého vévodu či co? Asi hodně zoufalé. Ale bohužel na místě. Jak s tímhle, s někým takovým, mám zápasit o Justina? Vždyť takhle bitva už je předem prohraná, omyl tohle je válka a já jsem poražený. Může tohle být ještě horší?
Scott: "Zdravím, vy musíte být od Justina, já jsem Scott,"...Ještě k tomu má sexy britský přízvuk... ono to vážně může být ještě horší.
Všichni začali zdravit nazpátek jak cvičené opice. Jenom mě cukaly lícní kosti a nebyl jsem daleko od toho si ukousnout jazyk, jen abych nemusel odpovídat. Jenomže Debbie do mě zezadu šťouchla, nebylo proto zbytí.
B: "Dobrej,"...Na víc jsem se vážně nezmohl.
Postupně jsem si vzápětí začal všímat pohledů všech přítomných - Emmett měl jazyk prakticky až u bot, Ted nasadil svůj balící výraz, dokonce Maikey s Benem asi na moment zapomněli, že jsou svoji. Linds s Mel by si pravděpodobně nechali říct, no Linds určitě, známe jí a její vztah k penisům, ještě když patří k takovýmu obličeji. A Debb... ach můj bože, i Debb.
B: "Kde je Justin?"...Vyhrkl jsem ze sebe.
Jenom vyslovit nahlas jeho jméno, pro mě bylo jakousi rozkoší. Ale zároveň se mi kroutil žaludek z toho strachu, že se najednou někde vynoří a mně se podlomí kolena... přímo před jeho dokonalým snoubencem... tohle je vážně k blití. Kde, že jsem to viděl ten kanál?
Scott: "U našich přátel, pomáhají mu doladit poslední detaily na svatbu a na zítřejší před svatební večeři. Mohli byste už jít dovnitř, cítím se jako hrozný hostitel, když tu stojíte na rohožce?"
Všichni se začali hrnout dovnitř, div mě u toho neporazili. Moje nohy mě ale nechtěly poslouchat... moje poslouchání totiž skončilo u těchto slov 'předsvatební večeře' co prosím? O čem to, do hajzlu, mluvil? Jaká večeře? Jaká, sakra, večeře?!
Scott: "Ty nejdeš?"...Poslal ke mně ten svůj zatracenej úsměv. A já se držel, abych mu nevrazil. Kdo mu, sakra, dovolil, aby mi tikal?
B: "Jdu,"...Pohledem jsem mu dal jasně najevo, že my dva nejsme kamarádi. A myslím, že to pochopil.
Scott: "Kabáty si můžete nechat tady, Rosita vám následně ukáže pokoje a potom se půjdeme navečeřet a povyprávíte mi nějaké historky o tom uličníkovi."
Emmett: "Eh, Rosita?"
Dřív, než se mu dostalo odpovědi, přišla k nám nějaká paní v úboru služebné. Skvělý, ten chlap má i na to, aby vlastnil otrokyni. Já si sice platím uklízečku, ale tenhle má rovnou ženskou, která mu pravděpodobně i zavazuje tkaničky. Já mám fakt vztek, takovej, že rudnu. A on ještě touží po historkách o Justinovi... jasně, můžu mu třeba povědět o tom, jak jsem Justinovi poprvé dělal rim, to určitě rád uslyší.
Když mě, ehm Rosita odvedla do mého pokoje, zůstal jsem úžasem stát mezi dveřmi. A taky neskutečnou závistí, záští, opovrhnutím a zklamáním z toho, že moje šance jsou čím dál tím menší - já mám totiž jenom loft s jednou koupelnou a s jednou postelí. Tenhle barák má koupelen a postelí nespočet. Jenom můj pokoj je skoro stejně velkej jak můj podkrovní byt a ještě k tomu mám vlastní koupelnu... do prdele, jsem snad v Buckinghamském paláci?
Rosita: "Budete ještě něco potřebovat, pane?"
B: "Jo, abyste mi přestala říkat pane, jsem Brian."
Usmála se, asi nad mojí vlídností, ale já se jí jen snažil dát najevo, že mně sloužit nemusí. Já se o sebe dokážu postarat sám, ne jako někdo. Justine, koho si to, sakra, bereš? To si za ty 4 roky tak moc zvýšil nároky?
Co když Justin, kterého jsem znal, je už dávno pryč? Co když už není o koho bojovat? Co když...
Maikey: "Bože, tady jsi, já už myslel, že tě nenajdu, ten barák je jak bludiště. Emmett už přemýšlí nad tím, kolik by musel dávat na nájem, jen aby mohl zůstat."
Začínám mít dojem, že všichni ti lidi, co se mnou přijeli a měli stát za mnou stůj co stůj, změnili stranu, jen co viděli pana dokonalého, který pravděpodobně luskne prsty a má, co chce.
B: "Já tohle asi nedám, Maiky."
Maikey: "Co tím myslíš?"
B: "Podívej se, kde stojíš... koho si, sakra, bere... dokonce mají služebnou... myslíš si, že se nějakým zázrakem rozhodne vrátit se se mnou do toho krcálku v zapadákově? Že se rozhodne pro mě - pro pouhého ředitele firmy?"
Maikey: "Dost, Briane, přestaň se shazovat... ten kluk tě miloval takovýho, jaký jsi - dokonalý, navždy mladý a krásný..."
B: "Začal bych se i červenat, ale sám si to řekl, že mě miloval - minulý čas, takže už je to všechno celkem jedno..."
Maikey: "Víš, že tak jsem to nemyslel."
B: "Jo, jasně."
Maikey: "Briane..."
Nezájem, šel jsem dál, už jsem o tom prostě nechtěl mluvit. Začínal jsem dokonce nabývat dojmu, že bych odtud měl vypadnout dřív, než se vrátí Justin. Nemusím mu zbytečně způsobovat trauma, že?
Vymotat se z tohohle paláce někam, kde jsou lidi, bylo opravdu těžké, ale nakonec se mi podařilo dostat do místnosti, do které jsem šel po sluchu, protože z ní vycházel smích... a byl jsem úspěšný, všechny jsem tam našel, kromě Maikeyho tedy, který mi šel v patách. To, co jsem tam viděl, bylo fakt už moc... snoubenec vyprávěl podle všeho něco velmi zábavného a všichni viseli na jeho slovech. Emmettův výraz dokonce vypadal, že už se vidí na té svatbě v roli nevěsty.
Debbie: "Oh, Briane, našel si nás, už jsme se začínali bát."
Jo to si dovedu představit, museli se přímo klepat strachy. Věřil bych spíš tomu, kdyby řekla, že úplně zapomněli na to, že jsem přijel s nimi.
Scott: "Brian, tak se jmenuješ?"
B: "Jop."
Scott: "Aha, tak ještě jednou mě těší."
Ou, chápu, asi mu došlo, kdo že vlastně jsem. Popravdě jsem si myslel, že mu to došlo už mezi těmi dveřmi, ale ne, došlo mu to až teď. A ten jeho výraz... jo, rozhodně mě donutil se aspoň trochu pousmát, nejspíš pochopil, že konkurence není zas tak malá.
Rosita: "Večeře je hotová, pane."
Scott: "Děkuju. Tak se můžeme všichni přesunout ke stolu, doufám, že máte hlad."
Emmett: "To rozhodně,"...Olízl si rty. Bože můj, já ho snad zabiju.
Všichni se pomalu anebo rychle, podle toho, jak měl kdo hlad, začali přesouvat do jídelny, jenom Linds se nějak držela zpátky, hned jsem věděl, že to má něco společného se mnou.
Lindsay: "Jsi v pohodě?"
B: "Vypadám snad, že ne?"
Lindsay: "Vypadáš jako, že tě dneska buď to zavřou do vězení za vraždu anebo na psychiatrii za pokus o sebevraždu."
B: "Jak si můžeš být tak jistá, že by to zůstalo u pokusu?"
Lindsay: "Protože nejsi zas taková drama královna,"...Šťouchla do mě ramenem, aby mě rozesmála a byla celkem úspěšná.
B: "Radši se ani nebudu vyjadřovat."
Lindsay: "Dobře. A viděl si ten výraz, když zjistil, kdo jsi?"
B: "Mám ho vrytý do paměti."
Lindsay: "Asi pochopil, odkud je Justin tak dobrý v posteli... ježiš, předstírej jako, že jsem to neřekla."
B: "To teď půjde dost těžko, díky za ty obrázky v hlavě."
Linds semknula rty nad svojí hloupostí, ale já už popravdě ani nebyl nějak vykolejený, je přeci jasný, že s ním spí, pochybuji, že se domluvili na tom, že sex až po svatbě. Ale jo, kecám, fakt mě to užírá.
Oba jsme nakonec usoudili, že je na čase vypravit se za nimi dřív, než po nás vyhlásí pátrání a vlastně jsem i dostal hlad, tudíž není zas tak špatný nápad se pořádně najíst před tím, než odejdu, protože já tu zkrátka fakt zůstat nemůžu. Nemůžu Justina okrást o tohle všechno a myslím, že on už by se okrást ani nenechal, ten už je jinde, nějakej Brian Kinney - král Liberty Avenue - mu může být volnej.
A do hajzlu... už je pozdě. Už není cesty zpět. Je tady. Tady přímo přede mnou. S tím zatraceným úsměvem. Pevně objímající Debbie a všechny ostatní, ještě si nevědom, že jsem tady... Páni. Já, sakra, nemám slov.
No comments:
Post a Comment