Nový díl.
BRIAN
varování: žádné
Moje probuzení vůbec neprobíhalo tak, jak jsem doufal. Nejen, že se můj problém stále nacházel ve vzduchu, ale šance na to, že mě Justin nebude chtít zabít, zcela zmizela, poněvadž podle všeho zmizel i on. Buď to odtud utekl dřív, než jsem se probudil, což je dost nepravděpodobné vzhledem k tomu, že nemá šichtu a ani nic jiného na práci anebo hůř - vůbec v noci nedorazil domů. A to znamená, že problém máme teď oba... já, protože jsem vůl a on protože porušil naší dohodu. Jen si nejsem jistý, že jsem v pozici, abych mu mohl něco vyčítat. Pravděpodobně nejsem.
Na odreagování jsem si dal sprchu a následně jsem s hladovým žaludkem zjistil, že tu není nic k jídlu, což bohužel vedlo k hroznému závěru - musel jsem do jídelny. A to znamenalo čelit Debbie. Ale aspoň nějakou výhodu to bude mít, jsem si totiž celkem jistý, že to ona ukrývá Justina.
Debbie: "Copak, copak? Přišel si dokončit náš včerejší rozhovor, od kterého si utekl?"
B: "Já jsem neutekl,"...Bránil jsem se zuby nehty, ale bylo mi to k ničemu... vždyť jsem fakt utekl.
Debbie: "Nebudu ti kazit iluze. A teď už mi řekneš, o co šlo?"
B: "Já myslím, že někdo jiný už ti to nastínil."
I když... Justin přeci jen nic neví. On má jen za to, že jsem idiot, co si chce užívat s každým aspoň trochu sexy. Ale jsem si jistý, že si vymyslel i detaily, které já nevím a Debbie dal nějakou krásnou historku o mé osobnosti.
Debbie: "Nějak se nechytám."
B: "No taak, nejsem tak blbej... vždycky se rád schovává u tebe."
Debbie: "Počkat, Justin není doma?"
B: "My vážně budeme hrát tuhle hru?"...Uchechtl jsem se.
Debbie: "Briane, poslouchej mě dobře, on u mě není a ani nebyl."
Můj úsměv na tváři zamrzl a vystřídaly ho obavy. Protože pokud není u Debbie, tak kde, sakra, je? Já až ho najdu, tak ho asi zabiju za to, že mě nutí se o něj takhle bát.
B: "Tak kde, sakra, je, když ne u tebe?"
Emmett: "Ehm... to bych mohl vědět já."
Objevil se u nás zčistajasna se svým nevinným alá 'jsem ve všem nevinně, prosím, nezabíjej mě,' úsměvem. A já v tu chvíli zatínal pěsti, trvalo mu totiž věčnost říct mi, o co, do háje, jde.
B: "Tak vymáčkneš se konečně nebo to z tebe budu muset vymlátit?"
Debbie: "Briane!"
Emmett: "On... je... u... mě."
Budete si myslet, že jsem kretén, ale v první vteřině jsem myslel na nejhorší... až v další vteřině mi došlo, že nic stupidnějšího mě napadnout nemohlo. To ovšem mému podvědomí nezabránilo, abych zatínal lícní kosti.
Emmett: "Bože, ne takhle! Jen u mě přespal."
Chtělo se mi propadnout do samotného pekla. Opravdu totiž nestojím o to, aby si Emmett a nedej bože Debbie, mysleli, že se domnívám, že Emmett a Justin... ach můj bože, to fakt ne. Ale všichni jistě víme, že Emmett má pro Justina jistou slabost, proto jistě chápete, že se mi tohle vůbec nelíbí.
B: "Věř mi, že to jsem pochopil,"...Snažil jsem se zachránit situaci.
Debbie: "Nooo..."
Hodil jsem po ní pohled, který jasně říkal, ať už dál nepokračuje. A vzápětí jsem si uvědomil, že bych moc rád věděl, proč že Justin vlastně přespal u Emmetta.
B: "A mohl bys mi konečně říct, proč skončil ve tvojí posteli?"...Bože, zastřelte mě někdo.
Emmett: "No včera měl takovou přemýšlecí chvilku... o vás dvou... a je to Justin, takže je ti jasný, že bez nějakého alkoholu by to nedal... a v tom stavu se mu pak za tebou fakt nechtělo, tak jsem se nabídl a on to přijal... nebo spíš něco podobné souhlasu zamumlal."
Netuším, co Emmett říkal, moje poslouchání totiž skončilo u té přemýšlecí chvilky o nás... sakra, jakou chvilku o nás? To stačilo, abych mu dal dojem, že si na víkend plánuju orgie a on už opět přehodnocuje náš vztah... bože, fakt jsem řekl vztah?
A nejsem to náhodou já, kdo tu má krizi? To já se snažím dojít ke zjištění, proč se mnou Justin vůbec je, když jsem, kdo jsem... a jak je vidět, už i on o tom začal nejspíš přemýšlet. Sám asi neví, proč se mnou vůbec je. Když se to sere, tak fakt pořádně!
Emmett: "Chceš, abych tě za ním odvedl?"
Dobrá otázka. Chci to? Jasně, že to chci. Ale přes to to nechci. Vidět ho potřebuju, ale řešit s ním mojí krizi a jeho začínající pochybnosti o našem - soužití - s ním fakt řešit nechci. Ne teď. Asi oba potřebujeme chvilku bez sebe. Anebo jsem jen blázen, co všechno zbytečně zveličuje? To kdybych věděl.
B: "Ne. Až mě bude chtít vidět, tak určitě přijde domů."
Emmett: "Ale nikdo neřekl, že tě vidět nechce."
Nevím proč, ale tu větu jsem úplně přešel a následně jsem opustil jídelnu. Asi jsem idiot, je totiž pravda, nebo se tedy alespoň domnívám, že to tak není, že by mě Justin nechtěl vidět, ale přesto mám pocit, že nevidět se pro nás bude teď lepší. Nebo alespoň pro mě, dokud nevyřeším to, co se děje v mojí hlavě.
JUSTIN
Měl jsem pocit, že mám v hlavě střep. V ústech jsem měl jak na sahaře a oči jsem mohl sotva otevřít. Takhle jsem si pojem do růžova rozhodně nepředstavoval. Když se mi podařilo vyhrabat z postele, vydal jsem se hledat Emmetta, abych mu poděkoval a následně jsem chtěl jít domů... omluvit se Brianovi. Byl jsem na něj sice naštvaný, ale to já porušil dohodu jen proto, že jsem měl slabou chvilku a toužil jsem po Brianovo věrnosti. I když ona to není maličkost a není špatné, že po tom toužím, jen zkrátka od začátku vím, co od Briana čekat, nemůžu ho tedy teď trestat za to, že mi nedává úplně všechno, co chci. Ale dává mi toho dost a na tom jediném záleží. Navíc ho miluji takového, jaký je a on miluje mě... doufám. I když za to, že mě nechal v Babylonu, by si trest zasloužil.
Dřív, než jsem ale stihl najít Emmetta, našel jsem něco jiného - snídani. Stál u ní lísteček "Dobře se najez, Sunshine," musel jsem se pousmát, Emmett je opravdu dobrý hostitel. Jen nevím, jak by se to líbilo Brianovi, Emmett by asi měl problém.
Když jsem dojedl, tak jsem napsal Emmettovi vzkaz, že moc děkuju a následně jsem se vydal zahanbeně domů. Doufal jsem, že Briana najdu nejlíp v posteli, kde mu všechno vynahradím, i přes to, že moje hlava trpí, ale co bych pro něj neudělal, že? Jenomže místo Briana jsem našel prázdný loft.
No comments:
Post a Comment