Nový díl.
BRIAN
varování: žádné
Bylo toho na mě nějak moc. Začínal jsem přemýšlet o věcech, o kterých bych pravděpodobně ani neměl. Jsem Brian Kinney, tak prosté to je. Nejsem někdo, kdo se jen tak podkopává, takže s tím teď nebudu začínat. Justin měl určitě tenkrát nějaký pádný důvod, proč mě tak moc následoval, i přes to, jak hrozně jsem se k němu choval. Stále mě následuje, i když to občas taky stojí za nic. Takže důvod k tomu mě milovat a chtít být se mnou rozhodně má. Já o něm možná nevím, ale to nevadí. Nemusím vědět všechno, že ne? I když... je hrozné si to přiznat, ale zrovna tohle bych snad i vědět chtěl. Protože proč já? Na světě existují tisíce jiných chlapů, kteří by se k němu chovali tak, jak si zaslouží. Kteří by mu dali to, co chce. Kteří by se ho nebáli milovat tak jako já. Tak proč právě já?
J: "Tady jsi... všude jsem tě hledal. Najednou si zmizel."
B: "Promiň, jen jsem potřeboval..."
J: "Neříkej, že přemýšlet?"
B: "Pokud vím, tak už jsem tě poučoval o tom, že nesnáším, když někdo dokončuje moje věty."
J: "Takže si opravdu chtěl přemýšlet... o čem?"
B: "O ničem. Nemusel jsem a ani jsem nechtěl o ničem přemýšlet."
Nevadí, že bych teď pravděpodobně měl mít nos jak Pinocchio, hlavní je, že se nikdy nedozví, o čem jsem to vlastně musel tak urputně přemýšlet. Protože by se mi pravděpodobně vysmál. Nebo hůř... chtěl by si o tom promluvit. A to nehodlám riskovat.
J: "Briane?"
B: "Pojď radši tančit."
Vzal jsem ho za ruku a odvedl si ho na parket. Musel jsem se sám nad sebou smát. Ještě před pár lety jsem dělal vše pro to, abych se s ním setkával pouze v posteli, jinde jsem dělal, že ho radši neznám. Teď si ho tu vedu po parketu a držím jeho ruku... co se to se mnou děje, bože?
J: "Briane?"
B: "O ničem,"...Vyřkl jsem rázně, protože jsem jaksi předpokládal, že se opět ptá, o čem jsem musel přemýšlet.
J: "To jsem na mysli neměl... sice nevěřím, že si přemýšlel o ničem, ale nechceš mi to říct a to chápu, už jsem se naučil, že je lepší to nechat být..."
B: "Chytrej kluk,"...Justin se zprvu tvářil dotčeně, ale když pochopil, že ho jen popichuji, usmál se.
J: "Zkrátka jsem se chtěl zeptat na to, co Ted předtím říkal..."
Co Ted předtím říkal? Osvěžte mi paměť. Neberte mě zle, ale cokoliv vyjde Tedovi z pusy, jde mimo mě, pokud se to netýká Kinneticu a to se teď rozhodně netýká. Takže ano... už vím, o co jde.
B: "Noo?"
J: "Vážně sis plánoval, že si celej víkend budeš někde užívat s každým aspoň trochu sexy?"
Ach můj bože, co mu na tohle mám říct? Za prvé, jsem Brian Kinney, takže i kdybych si to plánoval, tak by to pro něj nemělo být moc velké překvapení. Ví přeci, že to jsem prostě já. Ale je mi jasné, že tohle mu říct není dobrý nápad. Ale pravda není o nic lepší. Takže jsem nahranej, přiznejme si to.
B: "Existuje na tohle správná odpověď?"
Justin nic neříkal. Obvykle je úleva, když na chvíli mlčí. Ale tentokrát to rozhodně nebylo dobré znamení. Nebo mu třeba křivdím a on to prostě už nechce dál řešit, to by bylo úplně nejlepší.
J: "Dojdu si pro pití,"...Zničehonic se vymanil z mého sevření a odešel.
Takže co se právě stalo? Byl by někdo tak hodnej a vysvětlil mi to? Protože já fakt nemám ponětí. Řekl jsem něco špatně? Naštval se? Nebo má jen žízeň? Tak co, sakra?!
Maikey: "Ahoj, zdá se, že nás opustili co?"
Podíval jsem se na něj s naprosto nechápavým výrazem. Až když jsem se podíval na bar a uviděl, jak Justina, tak Bena, pochopil jsem, co se mi snaží říct.
B: "Jo, podle všeho,"...Ironičtěji jsem znít asi nemohl.
Maikey: "Tak jo, co se děje?"
B: "Měl bych o něčem vědět?"
Maikey: "Chováš se jak kretén."
B: "Vždyť jsem skoro nic neřekl."
Maikey: "No právě a i ta trocha stačila."
B: "Nic se neděje... aspoň teda o ničem nevím."
Maikey: "Tak proč koukáš na Justina celej večer jako by spadl rovnou z oblohy?"
B: "Cože? Nekoukám... a jak můžeš vědět, jak něj koukám? Celej večer se lepíš na profesora."
Sakra, to jsem fakt teď zněl jako nějaká žárlivá lesbička, která žárlí na přítele svýho nejlepšího kamaráda, který mě mimochodem vždy miloval víc, než jako kamaráda a já ho nikdy nechtěl víc jako kamaráda, protože jsem nechtěl zničit naše přátelství... tahle věta byla opravdu složitá, ale vy jí zajisté pochopíte.
Maikey: "Okey... tohle bylo divný."
B: "Takže budeme dělat, jako bych nic neřekl."
Věc se má tak, že asi spíš žárlím na to, co Maikey s Benem mají, protože já s Justinem to nikdy mít nebudu. Nejde o to, že bych nechtěl ani o to, že bych se bál, myslím, že už jsem ve fázi, kdy bych si i dokázal představit, jak žiju pouze s Justinem... jenže já toho nejsem schopný, nedokážu to. Něco ve mně zkrátka není schopné se usadit a hrát si na Stepfordskou paničku, i kdybych chtěl sebevíc. Já fakt nechápu, co za válku právě teď sám se sebou vedu, ale je dost otravná.
Maikey: "S tebou fakt něco je."
B: "Bože, mám na čele snad napsáno 'Mám blbej den,' že mě všichni tak bombardujete stupidníma otázkama?"
Nějak to ve mně zkrátka bouchlo a najednou jsem opouštěl prostory Babylonu. Nevěděl jsem, co to do mě vjelo ani to, jak Justinovi vysvětlím, že jsem ho tu jen tak nechal. Ale věděl jsem to, že zkrátka potřebuju na čerstvý vzduch.
Jenže jsem najednou skončil přede dveřmi někoho, od koho jsem dnes doufal, že přednášku nedostanu a přes to si pro ni právě teď jdu. Debb, jestli ty mě z tohohle divnýho myšlenkovýho pochodu nedostaneš, tak fakt nevím, jak to dopadne. Něco se mnou je a mně se to vůbec nelíbí!
No comments:
Post a Comment