#Brian Kinney #Justin Taylor #Emmett Honeycutt #Ted Schmidt #Debbie Novotny
bez varování
Brian
Seděl jsem ve svojí nóbl kanceláři a podepisoval jeden papír za druhým. Měl jsem z toho už tak velkou hlavu, že jsem myslel, že se na to vykašlu a jednoho z mých neschopných zaměstnanců přinutím zůstat přes čas a falšovat můj podpis na zbytek těch dokumentů. Moje oči neustále sledovaly ručičku na hodinách, ale dalo by se říct, že snad stála na místě. Nedokážu ani popsat, kolikrát mi hlavou projel obrázek toho, jak jsem doma v posteli a nalepený na Justinovo nahé horké tělo.
Už jen dvacet minut a čeká mě plný víkend divokého sexu s tím neúnavným modrookým ďáblem. Pouze radost, odpočinek a sex, žádná práce a žádné starosti... sakra, ani si nepamatuju, kdy naposledy jsem se takhle moc těšil na víkend. Obvykle si beru práci i domů, ale tentokrát se těším na to, až za sebou zavřu dveře Kinneticu a do pondělního rána je neotevřu.
B: "Sláva!"...Odhodil jsem propisku kamsi a děkoval pánu bohu, že ukončil mé utrpení.
Ted: "Tady se někdo těší domů."
B: "Ty máš uši všude."
Ted: "Akorát jsem šel do tvé kanceláře."
B: "Ať chceš cokoliv, nezajímá mě to... začalo mi volno, krásnej, dlouhej víkend plný sexu s Justinem... tak mi to nekaž."
Ted: "Páni, nějak se k němu začínáš vázat."
B: "Prosím?"...Můj tón nebyl ani trochu příjemný.
Ted: "No obvykle bys řekl 'víkend plný sexu' teď si dodal s Justinem."
B: "Mohl bys mě přestat analyzovat a vypadnout, tvůj víkend taky začal, tak s ním koukej něco udělat a hlavně zas nepostávej v Babylonu se skleničkou v ruce a se zoufalým pohledem v naději, že někoho sbalíš a ojedeš."
Ted: "Nikdo nedává rady jako ty."
Ted se s nedefinovatelným výrazem ve tváři vytratil z mojí kanceláře a já se následně rychlostí blesku připravil k odchodu. Kinnetic už zel prázdnotou a já rychle pozhasínal světla a běžel jsem do auta. Ještě než jsem nastartoval vytočil jsem Justinovo číslo...
J: "Anoo?"
Jak to, sakra, dělá, že dokáže znít tak sexy, aniž by vlastně cokoliv pořádnýho řekl. Jestli se k němu hodně rychle nedostanu, tak asi zešílím.
B: "Doufám, že jsi doma."
J: "Neříkej, že se na mě těšíš?"
B: "Mám své potřeby."
J: "Budu to brát jako 'ano',"...Zasmál se.
B: "Jsem tam tak za deset minut."
J: "Noo, ještě než projedeš všechny červené, jen aby ses za mnou dostal, byl bys od té dobroty a zastavil se v jídelně pro něco dobrého, mám hroznej hlad, nic tu není a jsem línej jít nakoupit a něco udělat."
B: "To žertuješ, že jo?"
J: "Pěkně prosím, neboj, odměna tě nemine."
Sakra, od kdy se naučil tak dobře vyjednávat? Já nejsem snadno zmanipulovatelný, ale jemu se to nějakým zázrakem vždy podaří.
B: "Doufej, že ti tam nenechám přihodit jed na krysy."
J: "Děkuju! Jsi nejlepší."
B: "Neboj, počítám s tou odměnou,"...S úsměvem na rtech jsem zavěsil.
Věděl jsem, že vkročit do jídelny, znamená dost možná trest smrti. Nechtěl jsem si zkrátka kazit začátek toužebného víkendu jednou z Debbiných přednášek, ale Justin je tak zatraceně dobrej v tom dostat ode mě to, co chce, že jsem opravdu tady. Ale nebojte, já pak taky dostanu svoje.
Emmett: "Ále, kde se nám tu bereš? Nemáš náhodou Justina doma?"
B: "Kvůli němu tu nejsem."
Kruci, právě, že naopak, to kvůli němu tu jsem! Jenže vy jistě víte, jak jsem to myslel. Každopádně, nejen, že si Debb zajisté najde důvod, jak mi zkazit náladu, ale stejně tak Emmett mě stopro nějak nahlodá.
Emmett: "Takže sis přišel pro nějakou Debbiinu přednášku?"
B: "Ne, pro jídlo, je tak těžké tomu uvěřit?"
Emmett: "No s tvým dokonalým tělem... eh, jako bych nic neřekl,"...Začal se červenat.
B: "Je tu Mike?"...Raději jsem odvedl téma jinam dřív, než by se studem propadl. Každopádně je skvělé slyšet, že moje tělo stále není k zahození, i když už nejsem nejmladší... dokonce i od Emmetta se to počítá.
Emmett: "Vidíš ho tady snad?"
B: "Já se zeptal toho pravýho."
Emmett: "Vsadím se, že si s Benem někde užívají... mizerové. Proč já nemám štěstí na lásku?"
Podíval jsem se schválně za sebe, zda je tam někdo, koho se ptá, protože jinak nechápu, proč by se ptal mě. Jak já to mám asi tak vědět? Já vím o lásce maximálně tak to, že je to slovo na pět písmen.
Emmett: "Teď se ptám toho pravýho já. Jak se tebe mohl chytit někdo tak úžasnej jako Justin?"
Ehm, ehm... komplimenty na moje dokonalé tělo beru. Ale Justin je taky můj a nad ním on slintat nebude. I když má zatraceně pravdu... jak se mohl Justin přilepit zrovna na mě?
Debbie: "Už jsem u tebe, zlato, co to bude?"
Díky ti Debb, že nebudu muset dumat nad odpovědí na tak záhadnou otázku jako je, proč si Justin vybral právě mě. Místo toho ale budu muset dumat nad tím, co by si asi tak dal k jídlu.
B: "To, co tady Justin jí nejčastěji."
Debb s Emmettem se na mě podívali jako bych snad zešílel. Zpožděně mi došlo, že jsem to podal tak, jako bych si snad chtěl dát jednu z Justinových specialit, protože mě hrozně moc zajímá, co rád jí.
B: "Má hlad, jasný? A mě zaúkoloval, abych mu to přitáhl domů."
Emmett: "A pak, že tu nejsi kvůli němu."
Debbie: "Z tebe snad bude i přítel, jak se sluší a patří."
B: "Já věděl, že tohle je sebevražda... můžeš mi zařídit tu objednávku? A do toho tam hodit i něco pro mě, třeba kuřecí sendvič?"
Debbie: "Hned to bude,"...Se smíchem se vydala pro mou objednávku.
Měl jsem to štěstí, že v momentě, co mi jí donesla, mě i nechala jít. Asi pochopila, že dneska se opravdu necítím na žádnou hlubokou myšlenku či radu do života.
Pak už jen zbývalo sednout do auta a překonat tu vzdálenost mezi mnou a Justinem. V momentě, co jsem stál před dveřmi loftu, jsem myslel, že ze sebe začnu shazovat oblečení, abych se s tím nezdržoval potom. Ale představa, že ho ze mě bude strhávat Justin, byla lákavější. Odemkl jsem tedy loft a hned jsem se začal rozhlížet kolem. Když jsem zahlédl světlo z ložnice, předpokládal jsem, že tam Justin už na mě čeká. Ale velice jsem se spletl, když jsem totiž dorazil, našel jsem ho ve zcela nepoužitelném stavu. SPAL! Jako špalek!
Musel jsem zoufalstvím povzdychnout. Následně jsem ze sebe shodil to oblečení a lehl si vedle něj. Když jsem si ho tak prohlížel, jeho nádherné mladé tělo, dokonalou klidnou tvář, roztomile rozcuchané vlasy... opět mi v hlavě vyskočila ta pekelná otázka. Proč právě já?
No comments:
Post a Comment