Nový díl.
BRIAN
Měl jsem co dělat, abych se na něj dokázal dívat, ale zároveň jsem z něj nedokázal spustit oči. Bylo to, jako bych se chtěl mučit a zároveň jeho přivést k šílenství. Snažil se to nedávat najevo, ale viděl jsem, že mu můj pohled nedělá dobře. A přál jsem mu to. Jenže mě to zároveň děsilo, já nejsem tenhle typ lidí, co dávají až tak okatě najevo, jak se cítí. Já to nedávám najevo vůbec, je to jen pouhá známka slabosti a tou já rozhodně netrpím. Ale s ním se zkrátka nejsem schopný ovládat, mám dojem, že čím víc se o to snažím, tím hůř mi to jde. Nechci, aby věděl, co se mi honí hlavou, ale zároveň bych si na něj nejradši vyřval hlasivky a dal mu pěkně najevo, co si o tomhle všem myslím. I když on už to ví a nezajímá ho to. Je tak zatraceně tvrdohlavý. Pořád si myslí, že když mě požádá o pomoc, že to z něj dělá sociální případ. Na jednu stranu ho chápu, všichni víme, jak se cítím ohledně toho, že bych měl někoho žádat o pomoc, natož tak peněžní, ale zároveň vím, že v bezvýchodné situaci bych se zkrátka musel přemoct a on v ní je, ať si to přizná nebo ne. To, že nakrucuje zadkem na baru Babylonu, ho rozhodně nespasí, ba naopak - může ho to dokonce zničit a to je to, čemu se snažím zabránit především.
Maikey: "Dneska je tam nějak brzo."
B: "Jo, Sap si ho očividně dost oblíbil."
Maikey: "Už si s ním mluvil o... eh, o tamtom?"
B: "O čem?"
Maikey: "No o tom... ty víš."
B: "Že vím, že si ho od Sapa musel nechat vykouřit, aby se dostal na bar?"
Maikey: "Ehm."
B: "Ne a ani to nemám v plánu."
Maikey: "Ale..."
B: "Žádné ale, je dospělej, dělá vlastní rozhodnutí a já mu do toho nehodlám mluvit."
Maikey: "To si trošku protiřečíš, nemyslíš? Navíc, to ti to nevadí?"
Dělá si srandu? Samozřejmě, že mi to vadí. Co vadí? Já tu představu přímo nenávidím, kdykoliv mi obrázek toho naskočí v hlavě, mám chuť něco rozmlátit. Nebo kdykoliv vidím Sapa, jak na něj sahá tou svojí nechutnou rukou, mám chuť mu jí zlomit. A nemůžu ani popsat kolikrát už mi hlavou projela myšlenka na to, co s ním Justin dělá, kdykoliv jsou spolu někde zalezlý a řeší "pracovní" věci. Já z toho, kurva, šílím! Ale co můžu dělat? Co já, Brian Kinney - nic mě nezajímá, nemám city - můžu dělat?
B: "Jak jsem řekl, je to jeho věc."
Maikey: "No jak myslíš."
Cuklo mi v lícních kostech. Proč si, sakra, všichni myslí, že je všechno tak hrozně snadné? Debb má za to, že bych si s ním měl promluvit, protože na mě rozhodně dá a nezajímá jí ten fakt, že tentokrát už ho nezajímám ani já. A Maikey si podle všeho myslí, že jsem ten typ lidí, co rád o věcech mluví... sakra, zná mě vůbec?
B: "Radši nám dojdu pro pití."
Až když jsem to dořekl, tak mi došlo, co za kravinu jsem to vlastně řekl a že jsem si to především pěkně zavařil. Ale co už, teď už zkrátka není cesty zpět. Dojdu nám pro pití... na bar... kde se Justin nakrucuje... žádný problém. Jo, rozhodně žádný problém, já to zvládnu levou zadní.
Samozřejmě jsem ale šel na tu stranu baru, kde netancoval. Připadal jsem si jako idiot, ale jsem si celkem jistý, že by to nedopadlo dobře být mu moc nablízku.
B: "Dvakrát Jima Beama, prosím."
Než jsem se nadál, stály přede mnou dvě skleničky, ale bohužel, než jsem se stihl sebrat a odejít, stál přede mnou dokonce i Justin. Tedy přede mnou ani tak ne, spíš nade mnou. Moje oči začaly pomalu stoupat po jeho nohách, přes rozkrok a břicho až k jeho obličeji. Nevěděl jsem, co dřív, zda obdivovat jeho krásu anebo ho z toho baru stáhnout a odvléct pryč klidně násilím.
J: "Briane... Briane, můžeme si, prosím, promluvit?"...Sotva lapal po dechu, zatímco se na mě snažil mluvit a do toho stále tancovat.
B: "Řekl bych, že máš dost práce, nerad bych tě u toho rušil,"...Vzal jsem skleničky a otočil jsem se k odchodu.
J: "Sakra, Briane,"...Zničehonic mě zastavila jeho ruka držící mě za paži.
Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomil, co udělal. On opravdu slezl z baru před očima Sapa ve své pracovní době, jen aby mě zastavil? Nakonec mu možná nejsem tak ukradený, jak jsem si myslel.
B: "To se nebojíš, že tě Sap vyhodí?"...Rýpnul jsem si.
J: "Momentálně se bojím toho, že to uděláš ty."
Zarazil mě, opravdu mě totiž nenapadlo, že by si tohle mohl myslet. Ano mám na něj neskutečný vztek a nenávidím to, co dělá se svým životem, se svým tělem a s námi, ale že bych ho vyhodil? To nikdy. Všichni víme, že teď už bych to nedokázal. Ať se mi to líbí nebo ne, dostal se mi pod kůži a mnohem dál. Život bez něj už si ani nechci představit. Ale to, aby dostal rozum... jo to chci.
B: "Já..."
Sap: "Můžeš mi říct, co to má znamenat? Mazej zpátky na bar."
J: "Potřebuju jenom pět minut."
Sap: "Máš pět vteřin nebo končíš."
Nebyl jsem daleko od toho, abych mu jednu natáhl. Ale víc jsem se momentálně soustředil na to, co Justin udělá... všechno ve mně doufalo, že ho někam pošle a dá mu nejlíp výpověď. Jenomže...
J: "Promluvíme si doma, dobře?"
Nic jsem mu na to neodpověděl a jenom jsem se díval na to, jak se vrací zpátky na bar. Ten chlípnej hajzl po mě ještě hodil jeden ironický úsměv a já mu skoro utrhl hlavu, kdybych neměl tak vysokou úroveň sebeovládání.
Maikey: "Co se stalo?"
B: "Nic, tady máš pití."
Maikey: "Ale viděl jsem, že..."
B: "Sakra, přestaň mě konečně vyslýchat, jestli chceš něco vědět, běž se zeptat Justina a při té příležitosti mě pak můžeš informovat, protože já vím asi tolik jako ty."
Z toho vzteku jsem ztratil veškerou kontrolu. Nejprve to odnesl Maikey a následně jsem šel udělat něco, co jsem momentálně opravdu potřeboval, i když jsem věděl, že to není dobrý nápad. Ale od kdy já tohle řeším? Tohle jsem já a nic a nikdo ani Justin mi v tom nebude bránit. On nechce, abych mu bránil v jeho věcech, takže i já si můžu dělat, co chci a nepotřebuju k tomu jeho svolení, v tom jsme se myslím už dávno shodli. Takže přesně proto právě teď sedím v autě se svým trickem a mám namířeno rovnou domů.
No comments:
Post a Comment