Nový díl. - 18+
BRIAN
Lítost a povzbudivé řeči mi vždycky doslova naháněli husinu, leze mi to jednoduše krkem. Ale Debbie mi toho právě teď projevila až nadbytek, nejhorší ale bylo to, že jsem byl rád. Potřeboval jsem někoho, kdo mě obejme a řekne, že to bude dobrý. Někoho, kdo je pro mě tak důležitý jako ona, není sice moje biologická máma, ale je to prostě máma a ta to vědět musí, ať se mi to líbí nebo ne.
Byl jsem však rád, že mě nakonec nechala odejít, sice jsem jí ve finále musel utěšovat já a říkat, že jsem na dobré cestě k uzdravení nebo aspoň to říká doktor, já jsem na dobrý cestě leda tak k záchodu, abych se vyzvracel. Ale nějak jsem jí uklidnit musel. Hned na to jsem rychle vypadnul, jinak by mi ještě řekla, že budu spát u ní doma. Kdybych však tušil, co mě čeká, jakmile otevřu dveře loftu, tak bych se sem tak nehnal...
B: "Co tady děláš?"
J: "Bydlím tu."
B: "Tak to sis asi spletl adresu, jdi k mámě."
J: "Jak víš, že jsem byl u ní?"
B: "Maikey."
J: "Takže tě nezajímám, ale stejně se informuješ, kde jsem?"
B: "On mi to řekl sám."
Justin se zarazil jako by snad opravdu doufal, že jsem se informoval sám a tímhle oznámením jsem ho zklamal. Ale co může čekat od někoho jako já? Neumím dávat najevo zájem a city, i kdybych chtěl tak to neudělám.
B: "Musíš jít,"...Přišel jsem k němu blíž a ucítil z něho alkohol, nemluvě o těch skleněných očí.
J: "Nikam nejdu, nebudu se pořád opakovat."
B: "To máš pravdu, že nejdeš, jdi si lehnout na pohovku."
Ví moc dobře, jak nesnáším, když pije sám a stejně to teď udělal, to jediné, co teď můžu udělat já, je nechat ho z toho vyspat a pak mu popřát šťastnou cestu.
J: "Já se o tebe starat nemůžu? Ale ty o mě jo?"
B: "Přesně,"...Tlačil jsem ho před sebou k pohovce.
J: "Tak o to nestojím, stejně jako ty."
B: "Jasně, jasně,"...Povalil jsem ho na ni, on ještě něco zamumlal a hned na to usnul.
Musel jsem ho chvíli pozorovat a usmívat se, ať se mi to líbí nebo ne, ten kluk je prostě to, co potřebuju. Nemůžu být ale sobec a chtít, aby si kvůli mně kazil život, to bych mu neudělal.
Vzápětí jsem se vydal dát si rychlou sprchu a pak jsem prakticky hned usnul. Vzbudilo mě až ráno mé oblíbené nutkání zvracet, které jsem jen tak tak stihl k záchodu. A když jsem se následně vrátil k posteli, zjistil jsem, že Justin slovu pohovka moc nerozumí.
B: "Vstávej."
J: "Hmmm."
B: "Dělej,"...Strhl jsem z něj deku.
J: "Briane!"
B: "Buď rád, že jsem tě tu nechal a teď běž otravovat život jiným."
J: "Můžu si aspoň dát sprchu?"
B: "Ale rychlou."
Justin se s úsměvem zvedl a vydal se do koupelny. Kdybych toho byl schopný, tak ho snad uškrtím. A to nejen za tu jeho provokaci, ale taky za to, že jsem za ním chtěl do té sprchy tak moc jít, ale nemohl jsem, nejen, že si ho musím držet od těla, ale se svým mužstvím, co mi ještě pár týdnů nebudu fungovat, bych si leda tak mohl plácat o stěnu sprcháče.
B: "Justine, dělej! Musím do Kinneticu."
J: "Už jsem hotov."
Otočil jsem se k němu a to, co jsem uviděl, mě málem zabilo! Stál přede mnou nahý, mokrý a vzrušený... Myslel jsem, že jsem se dostal do pekla.
B: "Justine..."
J: "Chci tě,"...Přišel ke mně blíž a natiskl se na mě.
B: "Víš, že nemůžu."
Chytil mi ruku a položil jí na svou erekci. Hned na to zašeptal "Chci, aby si mi to udělal." Nebyl jsem daleko od toho vyskočit z kůže.
Věděl jsem, že bych ho od sebe měl odstrčit a utíkat pryč, nejlíp na druhou stranu zeměkoule, ale sakra je to Justin! A pokud si s ním můžu sex užít aspoň tímto způsobem, že ho uspokojím... No řekli byste 'ne'?
Otočil jsem ho zády k posteli a následně jsem ho tlakem na hruď přiměl, aby si sednul. Moje rty se přisály na ty jeho, takhle vášnivě jsem ho nelíbal ani nepamatuju. Do teď jsem se mu musel vyhýbat, ale momentálně mi nic nebránilo. Hned na to jsem jazykem začal klesat od jeho krku až k jeho rozkroku, který jsem mezitím dráždil rukou. Justin se položil a já si začal hrát s jeho špičkou, jen jsem ji párkrát obkroužil jazykem. Hned na to jsem ho pojal celého a bral jsem si ho, dokud jsem ho nepřivedl k velmi bouřlivému orgasmu.
Poslouchat, jak ho vydýchává, byla rajská hudba pro moje uši. Nakonec ale i ta hudba přestala a já si uvědomil, jak moc blbej nápad to byl. O kolik těžší teď bude ho poslat pryč.
B: "Myslím, že teď už opravdu můžeš jít... Ber to jako rozloučení."
Justin ke mně zvedl nevěřícný pohled a já věděl, že to jsem řekl fakt dost blbě. Myslel jsem, že mě na místě zabije.
J: "Běž do hajzlu."
Zvedl se z postele, zašel do koupelny, odkud se za chvíli vrátil oblečený. Chvíli se na mě díval jako by snad čekal, že něco řeknu a když pochopil, že na to nemám koule, v tomhle případě doslova, odešel beze slova pryč.
Připadal jsem si jako totální kretén, ale jak říkám, je to pro něj to nejlepší.
Hned na to jsem se připravil a vydal se do Kinneticu a ne zrovna v tom nejlepším stavu. Nejen, že jsem se nedokázal zbavit myšlenek na Justina, ale taky se ozval můj žaludek a hlava, která dostala včera dost zabrat.
Ted: "Briane... Ty jsi tady."
B: "Nevím, jestli si to slyšel, ale je to moje firma."
Ted: "Jasně já jen... Včera sis vzal volno... A co to máš na obočí?"
B: "A tak to volno beru zase zpátky. Nic tam nemám."
Ted: "Ale vždyť ho máš sešitý."
B: "Nekecej,"...Zavřel jsem se v kanceláři.
Možná, že jít sem opravdu nebyl ten nejlepší nápad, ale jedno jsem věděl jistě - kdybych zůstal doma, bylo by to pro mě mnohem horší a o to jsem fakt neměl zájem.
No comments:
Post a Comment