Nový díl.
JUSTIN
Uběhlo dalších pár týdnů od té situace u holek doma, od té doby jsem s Brianem nemluvil, teda pokud nepočítám to, když jsem ho musel obsluhovat v jídelně a vlastně ještě tu situaci, kdy jsem za ním šel, protože Ethana navedl na to, aby uzavřel tu podělanou smlouvu, ve které nesmí být gay a už vůbec se nesmí vědět, že existuju, měl jsem takový vztek, že jsem myslel, že ho snad uškrtím, ta jeho slova "Není nic šlechetného na tom být chudý," bože, tohle mohl říct vážně jedině on! Ale Brian si tam klidně jen tak stál a nechával si ho kouřit, ignoroval mě a řekl, že na mně vlastně ani nezáleží, že nemůžu čekat, že Ethan obětuje svojí kariéru pro kus chlapeckého, blonďatého zadku, jestli prý je tohle moje představa pravé lásky... V tu chvíli mi potvrdil, že mě vážně nenávidí, že jsem mu ukradený, chtěl mi jednoduše ublížit stejně, jako jsem ublížil já jemu a povedlo se. Navíc mě donutil si uvědomit, že něco jako pravá láska neexistuje, že opravdu nemůžu čekat, že se pro mě Ethan obětuje, že bude se mnou a vzdá se svého snu... Byl bych naivní, kdybych si myslel, že to pro mě udělá, Brian má jednoduše pravdu, sním o něčem, co vlastně ani neexistuje, hnal jsem se za tím tak dlouho a při tom procesu jsem ztratil Briana a teď pravděpodobně ztratím i Ethana, tvrdí mi, že se nemám čeho bát, ale jak bych tomu mohl věřit, když mě představuje jako svého bratrance... Proboha, tohle je vážně k zešílení!
Daphne: "Přítelkyně? Co to, kurva, bylo?"
J: "Jeho agent nechce, aby se vědělo, že je gay, protože by to prý mohlo ublížit jeho kariéře... Takže od teď jsem jeho bratranec a ty moje přítelkyně,"...Odfrkl jsem si.
Daphne: "Koho zajímá, s kým houslista šuká?"
J: "Mě se neptej. Ale souhlasil jsem, že to budu respektovat."
Daphne: "Víš, Brian, možná nebyl všechno, co si od přítele chtěl, ale aspoň po tobě nikdy nežádal, abys lhal."
J: "On neměl celou svou budoucí kariéru v sázce."
Daphne: "Takže budeš teď jeho bratranec? Jako by mohl být někdo tak blbej, aby tomu věřil."
J: "Nikdo to nebude vědět."
Daphne: "Justine, tys při svém coming-outu málem umřel... Jak se do toho můžeš vracet zpátky pro kohokoliv?"
J: "Nechci o tom mluvit."
Daphne: "Ale tohle je od něj tak nefér, nutit tě předstírat, že si někým, kdo nejsi!"
J: "Řekl jsem, že o tom nechci mluvit, mohla by ses, kurva starat o svoje věci?"
Daphne snad byla ještě víc naštvaná než já, vím, že Ethana nesnáší od začátku, pro Briana měla odjakživa slabost a snila o tom, jak s ním jednoho dne budu mít pohádkovou svatbu a kopu dětí, vlastně o tom jsem snil i já, ale pak jsem pochopil, že to se nikdy nestane, že s Brianem takovou budoucnost nikdy nebudu mít, proto jsem od něj odešel a dal jsem se dohromady s Ethanem, který mě od prvního okamžiku, kdy jsem ho poznal, něčím okouzlil a postupem času jsem do toho naprosto spadl a najednou jsem si řekl, jo tohle je on, ten mi dá to, co tak moc chci... A kde jsme teď? Je ze mě bratranec. Sakra, kéž by mě to tak neštvalo, snažím se tvářit, že jsem s tím v pohodě, ale jak bych mohl? Kde je moje a Ethanova budoucnost, když nikdo ani nesmí vědět, že jsme pár?
Debbie: "Ahoj, Sunshine, kde se tu bereš? Dnes máš volno."
J: "Byl jsem kousek odtud s Daphne, ale ta šla domů, tak jsem si řekl, že se stavím a dám si něco na zub."
Debbie: "Nejdřív mi ale řekni, co se stalo?"
J: "Nic, opravdu."
Debbie: "Nelži mi, vidím to na tobě."
J: "Nechci o tom mluvit."
Debbie: "Budeš muset, jestli chceš jíst."
Debbie a ty její taktiky, ale mně by popravdě nedělalo problém zvednout se a jít pryč, radši držet hladovku, než se jí zpovídat, ale kam bych šel? Doma má Ethan interview, tam se teď ukázat nemůžu, k holkám mám od Briana zákaz chodit a klukům se taky tak nějak vyhýbám, sice s Maikeym už jsme si přestali jít po krku a dokázali jsme zase začít pracovat na RAGE, ale stejně, nechci se míchat mezi Brianovi přátele, když je očividné, že to nechce, můžu si za to sám, takže to musím respektovat a pak je tu jenom Debbie, jediná osoba, za kterou ještě chodit můžu a vlastně i potřebuju.
J: "Jde o Ethana."
Debbie: "To je poprvé, co tě slyším říkat jiné jméno než BRIAN."
J: "Můžeme ho z tohohle rozhovoru vynechat? Fakt o něm nechci slyšet,"...Tolik k tomu, že ještě před pár týdny jsem za ním běhal, jak štěně, protože mi chyběl, ale to se změnilo.
Debbie: "Tak co se děje?"
J: "Jak uzavřel Ethan tu smlouvu..."
Debbie: "Že se o tobě nesmí vědět?"
J: "Jo přesně tu. Tak dneska jsem s Daphne přišel domů zrovna, když tam s někým vedl rozhovor... A on mě představil jako svého bratrance a Daph jako mojí přítelkyni."
Debbie: "Sakra."
J: "Jo a Daphne se naštvala, protože nechápe, jak tohle můžu dovolit... A pravda je, že já se taky nechápu."
Debbie: "Ani já to nechápu, byla jsem na Ethana tak pyšná, když řekl, že to odmítne, řekla jsem si, sakra, on ho vážně miluje, moje Sunshine si tohle zaslouží... A když si za mnou pak přišel, že s tím souhlasil, víš, co bylo první, co mi přišlo na mysl?"
J: "Že je idiot?"
Debbie: "Že Brian by ti nikdy nic takového neudělal."
J: "Jo on na to Ethana jen navedl."
Debbie: "Protože si mu ublížil... A protože tě pořád miluje a chce tě zpátky."
To, jak to Debbie řekla, znělo hezky a ještě před pár týdny bych pravděpodobně opustil Ethana a vrátil se k němu, cítil jsem, že mu pořád patřím a navždy patřit budu... A pak mi zakázal chodit k holkám a dal mi jasně najevo, že už se mnou nechce mít nic společného a teď tohle, snaží se ode mě odtrhnout Ethana tou blbou smlouvou, ten mě chce maximálně tak naštvat, než zpátky!
J: "Věř mi, že nechce, a i kdyby tak je to jedno, má co chtěl - ukázal mi, že láska nikdy nezvítězí."
B: "Konečně si to pochopil."
Zdá se mi to anebo se fakt umí objevit v těch nejlepších chvílích a tak stylově jedině on? Začínám mít dojem, že mi to dělá opravdu schválně a kdo ví, kolik toho slyšel!
J: "Co všechno si slyšel?"
B: "Dost, jsem tu už nějakou chvíli."
Podíval jsem se po Debb s otázkou ve tváři, zda o tom věděla, ale ta jen výmluvně pokrčila rameny, nevěděl jsem, zda jí to věřit, protože je vidět, že chce, abychom se s Brianem vrátili k sobě, takže momentálně je možné všechno, i to, že mě tu zpovídala tak, aby to Brian slyšel.
J: "Myslím, že půjdu."
Debbie: "Nechtěl si náhodou jíst?"
J: "Přešel mě hlad."
B: "Měj se, Sunshine."
Takhle mi neřekl už dlouho a nevím, jak to vyjádřit, ale vyvolalo to ve mně ten starý, známý, hřejivý pocit, který jsem cítil kdykoliv mě tak oslovil, bylo to zvláštní, ale nakonec jsem to dokázal ignorovat a bez odpovědi jsem odešel.
DEBBIE
Jestli já se z těch dvou jednou nezblázním, tak už opravdu nevím, přitom je tak očividné, že se pořád milují, jenže tentokrát je to Justin, kdo si to odmítá připustit, Brian je jen Brian... K tomu už není co dodat. A to jsem si myslela, že když Briana nechám poslouchat můj rozhovor s Justinem, tak tím něčemu pomůžu, ach jo.
Debbie: "Doufám, že si spokojený?"
B: "Nevím, o čem to mluvíš."
Debbie: "Ublížil si mu."
B: "Prosím?"
Debbie: "Proč si Ethana přiměl podepsat tu smlouvu?"
B: "Má talent, neměl by ho promrhat. Navíc to nebylo tak těžké, udělal by to tak jako tak."
Debbie: "Víš, Briane, dřív si uměl lhát líp."
B: "Nevím, proč bych měl lhát."
Debbie: "Protože nechceš, aby někdo věděl, že jediný důvod, proč si ho přiměl podepsat je ten, že chceš Justina zpátky."
B: "Já ho nechci."
Kdyby to aspoň dokázal říct přesvědčivěji, ale on už se ani nesnaží a stejně si myslí, že mě přesvědčí o tom, že je to pravda, jenže já nejsem včerejší a ani slepá, každý den tady kolem sebe chodí po špičkách a dělají, že o sobě ani nevědí, ale já vím dost a taky vidím... Kdykoliv se jeden z nich nesoustředí, tak se na sebe dívají a sem tam se stane, že se jejich pohledy střetnou, chvíli jim pak trvá, než se vzpamatují a uvědomí si, že tohle by dělat neměli... A on mi tu klidně tvrdí, že Justina nechce, tohle asi bude trvat ještě nějakou chvíli, než si vytáhnou hlavy ze zadku a uvědomí si, že k sobě zkrátka patří!
No comments:
Post a Comment