Hrdost(4)

Nový díl.

BRIAN

Nevím, jak se mi to podařilo, ale Justina jsem v polospánku, tudíž s jeho minimální pomocí, nějak dovlekl nahoru a následně i do postele, bylo mi jasné, že by se mu v tomhle stavu hodila sprcha a to nejlíp ledová, ale na to ho odtáhnout ještě do sprcháče už jsem zkrátka neměl sílu a tak jsem z něj sundal oblečení, přikryl jej a následně jsem odstrojil i sebe a zalezl si k němu pod deku, na což jsem se místo spánku věnoval velmi důkladnému zkoumání jeho tváře a odhalenému hrudníku, hříšných myšlenek jsem měl opravdu spoustu, ale stejně tak jsem měl smůlu a tak jsem nakonec zhasl světlo a došel jsem k závěru, že bude asi snazší jít spát.

Ale nakonec to nebylo vůbec snadné, poněvadž jsem si vzpomněl na to, co po mně Debbie žádala a taky na tu část o mojí matce - jsem si moc dobře vědomý toho, že Justin mě potřebuje, po tom, co se mu stalo, dokonce víc, než kdy dřív a stejně tak já potřebuju jeho, teď už to vím, jelikož jsem byl jen kousek od toho, abych ho nadobro ztratil a to mi pomohlo si uvědomit, že je pro mě opravdu důležitý, že mi na něm záleží, možná víc, než bych si kdy dokázal připustit a taky to, že už nikdy nechci zažít ten pocit, že bych ho měl ztratit, takže si dost dobře dovedu představit, jak se on cítí ohledně mě a nepřeju si nic víc, než to, aby si svůj první Pride náležitě užil a byl hrdý na to, kým je, na to všechno, co dokázal, na to, jak moc silný je, chci, aby si uvědomil, že Hobbs nevyhrál... Ale taky vím, že on z toho má strach, sice vidím, jak moc se na to těší, poslední dny nemluví prakticky o ničem jiném a díky Debb teď už vím i to, že chce, abych tam byl s ním, jenže tady je ten problém - já tohle nedělám, nikdy jsem nedělal, mým jediným důvodem, proč jsem se téhle akce někdy zúčastnil bylo, abych si užil, ale rozhodně to nezahrnovalo to, že bych dokonce šel v průvodu s těmi blázny a jsem si dost jistý, že za tímhle vším jsem jenom já, moje vědomí, moje povaha, moje zásady a další, ale i přes to mě Debbie přiměla to zpochybňovat a nasadila mi brouka do hlavy - opravdu je tu minimální šance na to, že nechci pochodovat tím průvodem bláznů, protože jsem své matce nikdy nebyl schopný říct o sobě pravdu a ta část mě na sebe nemá právo být hrdá?

J: "Briane?"

B: "Co?"...Otočil jsem se na bok, abych na něj líp viděl.

J: "Proč nespíš?"

B: "Spíš proč ty nespíš po tom bouřlivém večeru, co si zažil?"

J: "Já... Zase se mi zdál ten sen... Nebo spíš noční můra."

---

Rozsvítil jsem světlo a hned jsem viděl, že je zpocený, nemohl jsem uvěřit, že kvůli těm přihlouplým myšlenkám jsem přehlídl, že se mu zase zdála noční můra.

B: "A jsi v pohodě?"

J: "Jo, jen mě bolí hlava."

B: "Chceš prášek?"

J: "Ten by bodl."

B: "Tak vydrž."

Když jsem se vrátil z kuchyně s aspirinem a skleničkou vody, našel jsem Justina sedět na kraji postele s hlavou složenou v dlaních, vidět ho takhle bylo hrozné, ještě před pár měsíci jsem tohohle kluka neviděl jinak, než se usmívat, i v těch nejhorších situacích si dokázal udržet optimismus, ale teď mám někdy pocit, že ho ani nepoznávám, jako právě teď.

Přistoupil jsem k němu a položil mu ruku na rameno, abych ho upozornil na to, že jsem tady, ale Justin v tu chvíli sebou vyděšeně cukl...

B: "To jsem já, Justine,"...Ihned jsem se ho snažil uklidnit.

J: "Promiň, já..."

B: "Neomlouvej. Tady máš ten prášek a tady vodu."

J: "Děkuju."

B: "A teď by sis měl jít zase lehnout, pokud chceš ráno fungovat."

J: "Kolik vůbec je?"

B: "Chvilku po čtvrté."

J: "Bezva za tři hodiny vstávám."

B: "Ty máš šichtu?"

J: "Pokud vím, tak je pátek."

B: "Do háje, takže i já mám práci."

J: "Koukám, že si víc mimo, než já."

Konečně jsem viděl náznak úsměvu a to k němu přimělo i mě, ačkoliv ta představa, že za pár hodin musím do práce, se mi vůbec nelíbila, nejradši bych strávil celej den s Justinem v loftu... pardon - v posteli.

B: "Fakt bys měl jít spát, i ty tři hodiny se hodí... A já vlastně taky."

J: "Já nějak nechci."

B: "Neříkej mi, že nejsi ospalej, vždyť to na tobě vidím."

J: "V tom není problém, ale..."

Už jen kvůli tomu, že tu větu nedokázal dokončit, mi bylo jasné, že hlavním důvodem, proč nechtěl jít spát, bylo, že se bál toho, že by se mu mohlo zase něco zdát a štve mě, že v tomhle případě jsem naprosto neužitečný!

B: "Chceš se jít dívat na televizi?"

J: "Jo to by bylo fajn."

Není to tak, že bych měl ve čtyři ráno potřebu se koukat na televizi, ale věděl jsem, že Justinovi by se momentálně nepodařilo usnout, takže bychom jen leželi v posteli a nevěděli, co říkat, já ale věděl, že když je Justin unavený tak se mu u televize vždy podaří usnout a přesně k tomu došlo ani ne za dvacet minut, problém byl ale v tom, že mi usnul s hlavou položenou na rameni, takže jsem spal v dost nepříjemné poloze a když nám ráno zazvonil budík, tak jsme oba byli dost rozlámaní.

B: "Jak ti je?"

J: "Krom faktu, že mám nefunkční páteř?"...Začal se smát.

B: "Jo, krom tohohle,"...Přidal jsem se k němu.

J: "Je mi líp. A děkuju."

B: "Za co?"

J: "Vím, že víš, že u televize vždycky usnu."

B: "Nevím, o čem to mluvíš."

J: "Ale víš."

B: Já..."

J: "Nepůjdeme si radši dát sprchu místo dokazování toho, že mám pravdu?"

B: "Pravdu nemáš, ale co se týče té sprchy tak jsem pro."

Justin se jen usmál a za ruku mě odtáhl až do sprchy, když na nás začaly dopadat provazce horké vody, bylo to neskutečně příjemné - tak příjemné, že jsem Justina musel ihned začít líbat a dlaněmi klouzat po jeho teď už rozpálené kůži!

J: "Bri?"...Snažil se mluvit mezi polibky.

B: "Hmmm?"...Nechtěl jsem se jeho rtů jen tak vzdát!

J: "Vážně se mnou ten Pride nepůjdeš?"

V tu chvíli jsem se tou vodou málem zalkl a vůbec jsem nevěděl, jak z tohohle mám vybruslit a to obzvlášť, když jsem se od něj odtáhl a uviděl ten jeho nadějeplný, štěněčí pohled, kterým mi vypaloval oči, tohle bylo sakra v háji a já chtěl udělat jenom jedno jediné a to utéct někam hodně daleko!