Narozeniny(13)

Nový díl.

BRIAN

Ani jsem nevěděl, jak moc mě momentální vztah s Justinem změnil, dokud jsem si nezažil už druhou noc s minimem spánku, dřív to u mě bylo na denním pořádku a nic mi to nedělalo, teď si však přijdu jako by mě něco několikrát přejelo, prostě jsem naprosto vyřízený! Jenže komu by se spalo dobře, když se mu během ani ne dvou dnů podělalo snad všechno, co se dalo - nejprve začnu tím úžasným Justinovým přiznáním, které zahrnovalo to, že mi poslední dva roky lhal, já žil v domnění, že jsem pro něj tenkrát udělal opravdu něco velkého, když jsem jeho potřeby a sny dal na první místo a svoje jsem ignoroval, jen aby mohl být šťastný, myslel jsem, že si mě vzít chce, ale že zkrátka nemohl, protože si chtěl splnit svůj dětský a následně i dospělý sen malíře a byl bych sobec nedopřát mu to jen proto, že jsem s ním chtěl strávit zbytek života a nevěděl jsem, zda to bude ještě možné, pokud ho nechám odejít, ale nechal jsem, protože to tak bylo správné... Jenže on se mi teď přiznal, že z větší části za to mohl strach z toho, že se něco podělá, že zkrátka neměl jistotu, že jsem to opravdu chtěl a tak radši utekl, než aby to zjistil, což mi připomíná, že to je prostě celý on, Justin utíká, on se problémům nestaví čelem! Bože, ani nevím, jestli ho za to nesnášet anebo být jen opravdu hodně, hodně vytočený, nicméně to nemění nic na tom, že i kdybych chtěl, přestat milovat ho nedokážu, zkrátka mi může udělat, co chce a já ho i přes to budu dál milovat!

---

Dál nesmím zapomenout na to, o čem mě donutila Debbie přemýšlet, nad tím, zda někdy budu schopný plně se oddat Justinovi anebo stále budu nějakým způsobem lpět na minulosti a dá se říct, že ještě včera jsem v tom zkrátka neměl jasno, to jaký jsem, jsem jen díky Justinovi a své minulosti a jednoduše jsem měl za to, že se nedokážu vzdát ani jednoho, pak mi však Justin řekl všechny ty věci o tom, jak už jsme to zkoušeli být párem, ale nakonec jsme si uvědomili, že nikdy nepůjdeme stejným směrem a tak jsme se rozešli, tedy Justin se rozešel, já jen stál a tupě zíral na to, jak mě opět opouští a pak se stalo to, co se stalo, tedy Babylon se změnil v hromady trosek a suti a já několik dlouhým minut nevěděl, zda Justin žije anebo ne, což mě přimělo uvědomit si několik věcí, počínaje tím, že se konečně musel dozvědět, jak moc ho miluju a že s ním chci strávit zbytek života... Jenže teď se zase vrátím k bodu jedna - Justin mi nevěřil a raději utekl pryč! No ale zkrátka chci říct, že teď už vím, co chci, vlastně vždycky jsem to věděl - já chci jeho, vím, že potřebuju ke štěstí jen jeho, jenže problém není ve mně, ale v něm, to on si musí uvědomit, jestli chce i on mě, musí přestat žít ve strachu, že se ze mě jednoho dne stane tříhlavá bestie, která ho vyžene pryč, protože to bych neudělal, jenže dokud bude mít ten dojem, tak se mu nemohu plně oddat, zkrátka bych byl proti sobě, já vím, co chci, ale taky vím, co mi to udělá, pokud mě Justin nakonec znova opustí kvůli svým pochybám!

Maikey: "Briane!?"

Musel jsem hodně zatřepat hlavou, abych se zbavil té halucinace, že slyším Maikeyho, ale když se přede mnou zničehonic zjevil v ložinici, věděl jsem, že nemám halucinace, nýbrž noční můru!

B: "Co tady, sakra, děláš?"

Maikey: "Co bys řekl?"...Zapískal na tu kravinu, která se používá na oslavě a já málem vyletěl z kůže!

Což mi připomíná bod číslo tři - mám narozeniny! Konečně mě to dohnalo a já to nijak neovlivním, je mi 37 let, jsem o krok blíže ke smrti a k tomu můžu shnít zaživa prakticky kdykoliv a kdekoliv, cítím se jako bych zestárl alespoň o deset let a ne jen o jeden rok, zkrátka si připadám staře a nemůžu nic udělat, jen se utápět v depresích, pít alkohol a užívat si hodně sexu - tedy ten poslední bod škrtněte, ten, se kterým bych si ho chtěl užívat, právě teď někde přemýšlí nad tím, zda ho opravdu miluju anebo mu o tom lžu, takže mou partnerkou na sex bude dnes jedině má ruka!

B: "Ještě jednou na to zapískáš a narvu ti to do prdele!"

Maikey: "Máš narozeniny, nebuď takový pesimista."

B: "Jestli tohle měl být vtip, tak se ti vážně nepovedl."

Maikey: "Pravda, vždyť ty vlastně umíráš, chřadneš každou vteřinou."

B: "Víš, kde jsou dveře, tak je zkus použít."

Maikey: "Ne ne, dneska se mě nezbavíš a večer se mnou někam zajdeš."

B: "Prosím?"

Maikey: "Nemysli si, že tě nechám na narozeniny samotnýho."

B: "Sám bych nebyl, alkoholu je tu dost a navíc, mám v plánu jít do Kinneticu."

Maikey: "Tak to nemáš, pokud vím, tak si slíbil Justinovi, že si na narozeniny vezmeš volno."

B: "Jo, abychom byli spolu, protože na tom trval, ale vidíš ho tady snad někde?"

Maikey: "Tak v tom případě jsem dneska tvůj Justin já a do Kinneticu zkrátka nejdeš."

B: "Ahaa... Jsem si jistý, že profesor bude rád."

Maikey: "Fajn, jsem tvůj Justin kromě sexu."

B: "Tak v tom případě nejsi Justin,"...Uchechtl jsem se.

Maikey: "Prosím tě, běž si dát radši sprchu, jdeme do jídelny, musíš se pořádně najíst alespoň na svoje narozeniny,"...Zakoulel očima.

Na mysl mi jako první přišlo, že bych se měl bránit, přeci jen jsem chtěl dnešek přežít v samotě a s alkoholem, jenže vzhledem k okolnostem, co se udály v posledních dvou dnech, si myslím, že asi bude lepší, pokud mě Maikey přivede na jiné myšlenky, i když to znamená, že s ním budu muset jít do jídelny, kde můžu narazit, jak na Justina, tak na Debbie a to mě rozhodně na jiné myšlenky nepřivede, jenže schovávání se v loftu taky není zrovna nejlepší nápad.

B: "Rozkaz, mami."

Maikey se jen vítězoslavně usmál a já se vzápětí vydal do sprchy, kterou mi nakázal a kterou jsem vlastně potřeboval. Hned potom jsem na sebe hodil nějaké oblečení, ve kterém jsem měl alespoň pocit, že jsem sexy, když už nic jiného a následně jsem se s Maikeym dopravil, až do jídelny, kde mi hned v prvním momentě něco nesedělo!

B: "Kde je Debb?"

Maikey: "Vzala si volno, dneska tu je Kiki."

B: "Prosím? Ona si vzala volno? Kdo umřel?"

Maikey: "Podle toho, jak se chováš, tak pravděpodobně ty. Prostě si vzala volno."

B: "A Justin koukám taky."

Maikey: "To nevím, s tím jsem nemluvil, ale podle všeho jo."

B: "Asi se bál, že tu narazí na mou existenci a vzhledem k tomu, že tu není Debb, tak by se neměl za koho schovat."

Maikey: "Briane, prostě si něco objednej a nepřemýšlej nad ním."

Jo to se mu tak snadno řekne, jenže ono se to dost těžko udělá, vzhledem k tomu, že Justin je to jediné, nad čím musím momentálně přemýšlet, takže fakt skvělá rada, ale celkem nereálná!

I přes to jsem se o to však pokoušel a nakonec jsem ho poslechl i s tím, abych si něco objednal, už si ani nevzpomínám, kdy jsem naposledy něco jedl, takže se jídlo opravdu hodilo!

A jak se nakonec ukázalo, Maikey měl pro nás celodenní program, tudíž jakmile jsme nasytili svoje žaludky, naše první zastávka směřovala do světa komiksů, stejně jako když jsme byli kluci a dokázali jsme u nich strávit téměř celý den, teď už jsem sice dospělý, ale pořád to mělo něco do sebe a to něco mi pomohlo se na chvíli soustředit i na něco jiného, než je stárnutí a Justin! Když bylo kolem 6 večer Maikey zavelel Woody's, což přišlo náramně vhod, opravdu jsem si potřeboval dát skleničku a můj oblíbený Jim Beam mi pomohl natolik, že moje nálada byla co nevidět víc než přívětivá!

B: "Tak co máš připravený teď? Čekají nás někde orgie?"...Ptal jsem se smíchem.

Maikey: "Myslel jsem, že bychom mohli jít do Babylonu, ale bez těch orgií."

B: "No tak, Maikey, mám narozeniny, musím to oslavit, sám si to říkal!"

Maikey: "Jo, ale bylo by super, kdybys přitom neztratil Justina."

Díky alkoholu, který mi koloval v žilách, jsem se musel začít smát, tohle totiž bylo řečený trošku pozdě, něco mi říká, že ten už je na cestě na Aljašku, protože je to lepší, než se mnou něco vyřešit, i když je pravda, že tentokrát jsem to byl já, kdo utekl od něj, ale sakra, já se neschovávám, on ví, kde mě najít a obzvlášť když mám narozeniny, tak by se o to mohl alespoň pokusit!

Maikey: "Jsem rád, že se bavíš."

B: "A jak!"

Maikey: "Tak půjdeme?"

B: "Jsem pro."

Maikey: "Fajn, ale nejdřív se musíme stavit u mámy."

B: "Pro mě za mě."

Možná kdybych poslední hodinu nehasil svoje myšlenky alkoholem, tak by mi došlo, že je divné, že musíme nejdřív k Debb, ale já ten alkohol v sobě měl a tak mi to divné nepřišlo... No mělo! Protože to, co do teď bylo jen mou noční můrou, se vzápětí stalo realitou - otevřel jsem dveře Debbiina domu a hned na to se ozvalo jednohlasné a velmi hlasité "PŘEKVAPENÍ!" a první, koho jsem tam uviděl stát, když si moje oči začaly zvykat na ty blikající světla, byl právě Justin!