Nový díl.
JUSTIN
S Brianem jsem od včera nebo lépe řečeno od mého velkého odhalení pravdy v jídelně, nemluvil a na noc jsem se opět zašil k Debbie, která z toho nebyla nijak zvlášť nadšená, což jsem se jí vlastně ani trochu nedivil, protože já taky nebyl zrovna dvakrát nadšený, ale neměl jsem na vybranou, někde jsem spát musel a poněvadž jsem měl takové tušení, že v loftu nebo spíš před loftem by mě čekaly jen moje zabalený kufry, tak mi něco říká, že tam bych se nějakou dobu neměl ukazovat, jenže dneska je pondělí a to znamená, že má Brian narozeniny, což znamená, že pokud mě právě teď opravdu proklíná a nenávidí tak, jak si myslím, tak v jeho bytě právě probíhají orgie okořeněné velkým množstvím alkoholu a drog všeho druhu anebo, pokud jeho nenávist ke mně nevzrostla do obřích rozměrů a pouze je na mě jen opravdu hodně naštvaný, tak se utápí v depresích a přemýšlí nad tím, co má dělat se svým životem dál a především se mnou a obě možnosti stojí opravdu za nic, ani nevíte, co bych dal za to, kdybych mohl být s ním, pomoct mu přetrpět dnešek a všechno s ním urovnat, jenže to asi nehrozí!
Debbie: "Dobré ráno."
J: "Ani ne,"...Zoufale jsem se svezl k jídelnímu stolu.
Debbie: "Copak - blbá noc?"
J: "Ty se ptáš? Ani oko jsem nezamhouřil."
Debbie: "Kdybys byl doma, tam kde máš být, tak spinkáš jako nemluvě."
J: "Po tom, co jsem řekl Brianovi, což mimochodem děkuji za radu, bych tak maximálně ostražitě čekal na to, kdy mě zavraždí."
Debbie: "Nemůžeš čekat, že bude hned v pohodě, ty bys taky nebyl, kdyby ti tohle řekl."
J: "To asi nebyl, ale neutekl bych a nedal mu dojem, že je mezi námi konec."
Debbie: "Jo a co děláš poslední dva dny? Utíkáš, schováváš se a přemýšlíš nad tím, že bude lepší, když se rozejdete, protože se ten pitomec není schopný smířit s tím, že je dospělý muž, který musí konečně převzít zodpovědnost za svůj život."
V tomhle měla Debbie pravdu, ostatně jako vždy, vždyť je to Debbie! Jenže kdyby to všechno bylo tak jednoduché... Já svůj úkol splnil, řekl jsem Brianovi pravdu o tom, proč jsme se tenkrát nevzali, teď je ovšem na něm, jak se s tím vypořádá a jaké to pro nás bude mít následky a především záleží na tom, zda bude chtít pokračovat v našem vztahu jako dosud anebo ztratí jakoukoliv víru, jakou v nás měl a vrátí se ke svému bývalému životu, který mu očividně hodně chybí!
J: "Já vím,"...Přiznal jsem bez mučení.
Debbie: "Zkrátka musíš počkat na to, až ho to přejde a sám za tebou přijde."
J: "Jo to dřív zamrzne peklo. Navíc má narozeniny, neměl by být sám, i když je to asi to jediné, co si dneska přeje."
Debbie: "Věř mi, sám nebude."
J: "Co?"
Ani jsem se pořádně nestačil zeptat a od vchodových dveří se ozvalo klepání, a když jsem zahlédl Debbiin proradný výraz, věděl jsem, že má něco za lubem!
J: "Debb, co se děje?"
Debbie: "Co kdyby si šel nejdřív otevřít?"
S hodně zvědavým výrazem jsem vyrazil ke dveří s Debbie v zádech, vůbec mě nenapadlo, kdo by za těmi dveřmi mohl být, no jasně, že mě to napadlo a taky jsem v to dost doufal, ale občas dokážu být i realista, kterému je jasné, že Brian by tam nebyl ani, kdyby nevím co, a tak jsem dveře otevíral opravdu nedočkavě a když jsem je otevřel, našel jsem tam hned druhou nejlepší věc za Brianem, kterou jsem tam najít mohl!
Gus: "Strejdo!"
J: "Co tady děláte?"...Ptal jsem se značně zaskočeně, zatímco jsem objímal Guse.
Lindsay: "Přijeli jsme na Brianovu oslavu."
Melanie: "Nebo si snad zapomněl, že má jistý pan Kinney narozeniny?"
J: "Jasně, že nezapomněl, ale... Počkat, jakou oslavu? Vždyť se žádnou nesouhlasil."
Debbie: "To ale neznamená, že jí ani mít nebude, čekala jsem na to, zda se ti ho podaří přesvědčit, ale mezitím jsem připravovala svůj vlastní tajný plán a všem přidělila úkoly a hlavně jsem jim rozkázala mlčet, každopádně počítej, že co nevidět se tenhle dům začne plnit lidmi a my budeme mít pár hodin na to připravit Brianovi oslavu, jakou si zaslouží."
Koukal jsem na všechny jako blázen a snažil jsem to zpracovat, nemohl jsem uvěřit, že jsem o tom nevěděl, že to přede mnou a především před Brianem všichni tak dobře tajili a zároveň jsem měl radost, že to udělali, protože to překvapilo i mě, tudíž Briana to překvapit musí taky nehledě na to, že narozeniny pokládá za nejhorší den v životě, i když je pravda, že jedna věc by mu mohla zkazit překvapení a radost - JÁ!
Melanie: "Mohl bys jí podržet?"...Podala mi J.R., která se očividně hodně styděla, přeci jen mě viděla naposledy, když jí bylo několik měsíců, takže jsem pro ni v podstatě jako cizí.
Lindsay: "To jí přejde, chvilku jí trvá, než se přestane stydět, ale pak z tebe nesleze."
J: "Ani nevíte, jak rád vás všechny vidím."
Lindsay: "My tebe taky, zlato,"...Políbila mě na tvář a Mel udělala to samé.
Debbie: "A já jsem vzduch?"...Rozhodila ruce.
Lindsay: "Tebe taky moc rády vidíme."
Melanie: "Jo, Debb, chyběla si nám... Gus polovinu cesty mluvil o tom, jak se těší na babičku."
Gus jí hned běžel obejmout, aby jí dal najevo, že je to pravda a poté následovalo i objímání s Lindsay a Mel, které skončilo tím, že mi J.R. v podstatě ukradla z ruky a světe div se, ta začala roztávat a usmívat se tím svým dětským úsměvem, byla kouzelná a celá po Maikeym!
Všichni jsme se následně přesunuli do kuchyně, kde nás Debbie poctila čajem i kávou společně s citronovými řezy, z kterých měl radost především Gus! Holky nám vyprávěly všechny novinky a zážitky z Kanady a my se jen rozplývali nad tím, že si žijou jak v pohádce, za což jsem opravdu rád, i když je pravda, že mi chybí ta možnost za nimi jít, kdykoliv se mi zachce a Brianovi obzvlášť, hlavně kvůli Gusovi.
Emmett: "Dobré ráno,"...Přiřítil se zničehonic velmi živým způsobem společně s Tedem.
Ted: "Dobré rá..."...Oba ale zůstali oněměni tím, že viděli holky s Gusem a J.R.
Emmett: "Pane bože! Co, co tady děláte?"...Pištěl radostí, jako malej kluk, no spíš jako klasický Emmett.
J: "Koukám, že tohle nevěděl nikdo?"...Podíval jsem se na Debb.
Debbie: "Jejich příjezd bylo takové překvapení pro vás všechny."
Ted: "Že se ti povedlo, moc rád vás vidím."
Melanie: "My vás taky."
Lindsay: "Ani nevíte, jak moc."
Všichni se opět začali vítat a především Gus bojoval o jejich pozornost, chtěl jim povědět všechno od A až do Z a oba opravdu pečlivě poslouchali, aby nic neprošvihli.
Emmett: "Páni!"
Ted: "Ty si toho zažil víc, než my dva dohromady."
Debbie: "A kde máte vůbec ostatní?"
Ted: "Blake a Ben by měli co nevidět dorazit a Maikey se rozhodl jít rovnou za Brianem, aby to nebylo tak podezřelé, až ho sem povleče."
J: "Něco mi říká, že ten to stejně prokoukne a pokud ne, tak pak rozhodně uteče."
Debbie: "Nebuď takový pesimista, Sunshine."
Musel jsem se ušklíbnout, protože v případě Briana musí být každý pesimista, i když je pravda, že právě můj pesimismus nás dovedl tam, kde právě teď jsme, jenže tady jde o Briana a jeho posedlost věkem a vzhledem, jeho pohrdání oslavami takových událostí jako jsou narozeniny, navíc jsem včera způsobil to, že zjistil, že poslední dva roky žil v domnění, že jsem tenkrát odešel jen kvůli malování a ne taky proto, že jsem se bál toho si ho vzít, ten rozhodně na oslavu nemá ani pomyšlení, jenže i tak jsme se všichni vrhli do její přípravy v naději, že to alespoň trochu půjde podle našich představ!
No comments:
Post a Comment