Bouřka(6)

Poslední díl. - 18+

JUSTIN

Díky tomu, že jsem Brianovi nějakým způsobem dokázal říct, co mě trápí a proč se kvůli tomu chovám jako naprostý pitomec, cítil jsem, jak ze mě spadla ta nepříjemná zátěž, bylo to úlevné, ale i přes to jsem měl pocit, že je mezi námi stále jakýsi druh napětí a nevěděl jsem, co s tím udělat, obzvlášť když jsme pořád neměli možnost kvůli té bouřce opustit Kinnetic a jít domů do tepla, kde by se nám lépe přemýšlelo, mluvilo a všeobecně existovalo, místo toho jsme jen mohli ležet, natisknuti na sobě, třesoucí se zimou a němě oddychovat, poněvadž jsme ani jeden nevěděl, co říkat.

J: "Taky nemůžeš spát?"...Zkusil jsem alespoň nějakým způsobem rozproudit konverzaci.

B: "Ne, na to je mi až moc velká zima, bojím se, že bych si vylámal zuby ve spánku z toho, jak bych se nekontrolovatelně klepal."

Musel jsem se začít smát, představa Briana bez zubů byla víc než k popukání a na chvíli mi díky smíchu i dokázala zvýšit tělesnou teplotu.

---

B: "Rád jsem tě pobavil,"...Snažil se znít dotčeně, ale nebyl daleko od toho smát se taky.

J: "Musíš uznat, že by ti to moc slušelo."

B: "To teda, hlavně až bych byl nucený srkat jídlo brčkem."

J: "Ber to z té lepší stránky, já tě budu milovat s jakýmikoliv nedostatky."

Až když jsem to dořekl, tak mi došlo, že tohle říkat, zrovna nebylo na místě, přeci jen jsme pořád ve fázi, kdy se vzpamatováváme z hádky a všech jejích následků a tímhle prohlášením jsem ho jistě akorát zahnal do kouta, ze kterého se buď bude muset probojovat sarkastickými poznámkami, které mým uším nebudou dělat dobře anebo naopak ignorantním chováním, které taktéž ničemu nepomůže, zkrátka jsem to zase pohnojil, teď už ale záleží na Brianovi, jak s tím naloží, já bych snad byl i rád, kdyby to nijak nekomentoval a jednoduše přešel.

B: "Já vím."

Tak dobře, uznávám, že takovou odpověď jsem nečekal, ne že by byla nějak závratně šokující, jen v jeho podání zněla zvláštně, jako by mi chtěl dát najevo, že s tímhle vědomím se už dávno smířil a nezbývá mu nic jiného, než s tím žít a zároveň jako by mi tím říkal, že je rád, že ho budu navždy milovat, protože jsem pro něj moc důležitý... Sakra, ten tón, jakým to řekl, se těžce vysvětluje, ale zkrátka mi snad rozumíte, on mě jednoduše miluje natolik, že už mou lásku očividně nechce odmítat.

Vůbec jsem nevěděl, jak na to reagovat a tak jsem mu jen pohladil ruku, kterou mě objímal kolem pasu a mlčel jsem, myslím, že byl i rád, přeci jen, když už se Brianovi podaří říct něco, co je proti jeho zásadám, pravidlům a přesvědčením, tak je radši, když to nijak nekomentuji a jen to zkrátka přijmu a to jsem právě udělal.

B: "Nad čím přemýšlíš?"...Přerušil po chvíli to drásající ticho.

J: "Ani nevím, před chvílí jsem přemýšlel nad tím, zda si na mě ještě naštvaný a právě teď nad tím, že bych si dal horkou sprchu... Takže všeobecné myšlení,"...Smál jsem se.

B: "Ahaaa,"...A on se ke mně přidal.

Bylo příjemné slyšet jeho smích, mohl bych ho poslouchat celé hodiny a stejně bych se nikdy nenabažil, v takových chvílích totiž vím, že je upřímně šťastný se mnou po boku a víc bych si nemohl přát.

J: "A jsi?"

B: "Co jestli jsem?"

J: "Naštvaný?"

B: "Nejsem... Vlastně možná trochu, ale to jen proto, že si s tím čekal tak dlouho, než si mi to řekl... Viděl jsem na tobě, že si nesvůj už nějaký ten týden, ale ty si mlčel a tak jsem myslel, že ode mě potřebuješ klid a tak jsem byl v Kinneticu víc než obvykle, jenže nakonec se ukázalo, že to byl hlavní důvod, proč se ta tvoje nálada zhoršovala a ve finále vyústila v tu hádku."

Je nezvyk slyšet Briana mluvit o tom, jak ho něco trápí nebo trápilo a proč se to rozhodl řešit tak, jak se rozhodl, on totiž nikdy nemluví o ničem, co nesouvisí se sexem anebo alespoň něčím, co ho zajímá a čemu se s radostí věnuje a to řešení mého chování a nálady rozhodně nezahrnuje, proto mě potěšilo, že byl ochotný mi říct, jak se právě teď cítí a jak tuhle situaci vnímal on, znamená to totiž, že jsem pro něj natolik důležitý, že ví, že mi to říct musí, aby to, co mezi námi je - nedefinovatelný a nekonvenční vztah - upevnil.

J: "Mrzí mě to, vím, že jsem ti to měl říct... Já jsem jen zkrátka měl v hlavě takový zmatek, že jsem sám nevěděl, co to se mnou je, všechno to začalo jako blbá nálada, která vyústila v depresi, kterou ses ty rozhodl řešit tím, že si mi dal prostor, který mi ale vůbec nepomohl... Já jsem radši, když tě mám při sobě, bez tebe je mi mizerně."

B: "Za ty 4 roky jsem si toho stihl všimnout,"...Popichoval mě.

J: "To je dobře,"...Potočil jsem se k němu a něžně jej políbil.

A Brian mi v tu chvíli zajel prsty do vlasů, chytil mě za zátylek a opět mě políbil, tentokrát však naléhavě a drsně, jako by mě snad nelíbal roky a teď to potřeboval dohnat, ani za nic jsem se tomu nebránil!

B: "Pamatuj si, že se mnou můžeš mluvit narovinu,"...Šeptal mezi polibky.

J: "Já vím,"...Šeptal jsem nazpět.

B: "O čemkoliv, kdykoliv."

J: "Já vím,"...Tajil se mi dech z toho, jak Brianova ruka klesala k mému rozkroku.

B: "Stačí, aby si něco řekl, a já udělám vše pro to, abych ti s tím pomohl."

Věděl jsem, že i když se to pořád trochu týkalo toho, abych s ním o svých problémech včas mluvil, tak jsem zároveň věděl i to, že už nemluví jen o tom, ale především o tom, abych ho vzrušil tím, že si mu řeknu, co od něj právě teď potřebuji!

J: "Prosím,"...Zasténal jsem.

B: "O co?"...Hravě mě pobízel k odpovědi.

J: "Potřebuju to."

B: "Řekni si o to."

J: "Udělej mi to!"

Brian v ten okamžik nezahálel a prakticky okamžitě mi zastrčil ruku do trenek, kde už na něj čekala má vzrušená erekce a v momentě, kdy mě začal hladit a třít, myslel jsem, že se snad slastí rozplynu!

V další chvíli mě opět hladově políbil a poté mi svlékl to jediné, co jsem na sobě kromě trenek měl, tričko mi přetáhl přes hlavu a následně i to svoje sobě, abychom mohli při přitisknutí vzájemně cítit svou teď už rozpálenou kůži.

Hned na to mi jazykem začal klesat od krku, přes hrudník, pupík a až k lemu trenek, které mi zuby začal stahovat a když bylo třeba, použil i ruce k tomu, aby mě jich zbavil a vzápětí začal naopak jazykem stoupat nahoru po vnitřku mých stehen až k mému penisu, který mi následně od kořene až ke špičce olízl a já nemohl jinak než hlasitě sténat a bořit mu prsty do vlasů! Když mě začal sát, byla to v podstatě otázka jen vteřin, než bych vyvrcholil a proto jsem jej zastavil a přitáhl si jej k sobě, abych jej mohl vášnivě políbit!

J: "Chci tě v sobě,"...Dal jsem mu jasně najevo, jak moc ho potřebuji.

Brian se mi hned na to nosem otřel o ten můj a vzápětí si vzal ze stolku vedle pohovky kondom, musel jsem se pousmát nad tím, že on má vždycky jen tak pro jistotu někde zásobu a následně jsem mu pomohl při jeho navlékání. Poté se Brian vměstnal mezi má stehna, ruce mi sevřel za hlavou a vteřinu na to do mě najednou pronikl, sykl jsem bolestí a tak se zastavil a čekal, dokud si na jeho velikost nezvyknu, a když jsem mu dal souhlas, začal se pohybovat, střídavým tempem nás oba přiváděl do miliontého nebe, až jsme nakonec oba dosáhli bouřlivého orgasmu, po kterém jsme vysílením usnuli pevně natisknuti k sobě.

"Justine?" něčí ruka do mě začala opatrně šťouchat, ale já i přes to nebyl schopný nijak reagovat, dokud se však opět neozvalo 'Justine?' a já si uvědomil, že ten někdo je Ted...

J: "Sakra!"

B: "Co je?"...Vylítl úplně stejně jako já.

Ted: "Dobré ráno, hrdličky."

Byl jsem opravdu vděčný, že jsem měl přes sebe alespoň přehozené tričko, protože kdyby mě Ted viděl v celé mé kráse, tak by mi asi chvíli trvalo, než bych se přestal v jeho přítomnosti cítit trapně, tedy pokud by ho Brian dřív nezabil za to, že mě vůbec viděl... Toť otázka.

B: "Co tady, sakra, děláš, Theodhore?"

Ted: "Přišel jsem se podívat, jestli to Kinnetic přežil ve zdraví, ale jak tak koukám, byl v naprostém bezpečí ve vašich rukách."

J: "Takže ta bouřka už skončila?"...Uvědomil jsem si, že jinak by tu Ted asi nebyl.

Ted: "Přesně tak, venku to sice vypadá jak po bitvě, ale skončila a neměla by se už vrátit."

J: "Díky bohu."

B: "Tak v tom případě sem můžou všichni naklusat a dát se do práce, je toho hodně co dohánět, ty si to tu vezmeš dneska na starost."

Ted: "A kam jdeš ty?"

Brian se na mě podíval takovým zvláštním pohledem a následně s úsměvem prohlásil "Já jdu domů," a v tu chvíli jsem nemohl být šťastnější.

Ted: "Dobře a..."

B: "A nic, poraď si... A kousek odtud je moje auto s píchlou gumou, tak ho dej dohromady a pak mi ho přivez..."

Ted: "J-jasně a mám..."

B: "Měj se, Tede,"...Dal mu jasně najevo, že má opustit jeho kancelář a Ted tak po chvilce i udělal.

J: "Jsi na něj zlý."

B: "Dávám mu cenné lekce, jednou mi bude vděčný."

J: "Aby ho ten jeho vděk nepřiměl tě zabít."

B: "K tomu nikdy nedostane příležitost,"...Ušklíbl a usmál se zároveň. A hned na to mě něžně políbil.

Následně jsme se šli oba obléct, abychom se konečně mohli vydat domů a oddat se jedné dlouhé, příjemné a především horké sprše, kterou jsme oba tak moc potřebovali!