Bouřka(4)

Nový díl. - 15+

BRIAN

Kdybych byl ten typ člověka, co alespoň někdy myslí mozkem, tak bych byl schopný udělat to, co bych udělat měl - propustil bych Justina ze své náruče a nepřibližovat se k němu, dokud si v hlavě nesrovná, co vlastně chce či snad nechce, to už je na něm, jenže bohužel pro mě, něj a nejspíš všechny v mém životě, já dokážu nejracionálněji přemýšlet pouze svým rozkrokem a to racionální pro mě právě teď je, dopřát si Justina všemi možnými způsoby, jaké existují, protože mu zkrátka nedokážu odolat... Sakra, kdo by to asi tak dokázal? Vždyť on je... ON! Prostě Justin, nikde na světě není nikdo lepší, než tenhle kluk, co mi v mžiku obrátil život vzhůru nohama, donutil mě si kvůli němu doslova projít peklem a přiměl mě zpochybňovat všechno, čemu jsem kdy věřil, to všechno jsem mu dovolil jen proto, kým je a kým dělá mě, s ním si připadám lepší, dělá mě lepším, i když mi každá buňka, kost a sval v těle říkají, že bych mu tohle neměl dovolovat, tak já si zkrátka nemůžu pomoct, prostě pro mě představuje to nejhorší a zároveň to nejlepší v životě a já ho jednoduše potřebuju!

Zatímco jsem Justina hladově líbal a pomalu mu zasouval ruku do kalhot, tak mi rozepínal jednou rukou knoflíčky košile a druhou se snažil o to samé, co já - dostat se mi do kalhot, což se mu dařilo na výbornou a už jen z těch dotyků jeho ledové kůže na té mé rozpálené v oblasti rozkroku, jsem měl mravenčení po celém těle a břišní svaly se mi neustále zatínaly z té neskutečné potřeby co nejdříve vyvrcholit. A když mě začal třít, byla to naprostá slast, která...

B: "Fuck!"

Tak moc rád bych vám řekl, že tohle byla reakce na můj bouřlivý orgasmus, ale bohužel vás budu muset zklamat, ale věřte, že nikdo není víc zklamaný, než já... To, co se právě stalo, byl buď boží zásah, jak mě přimět k tomu dát od Justina ruce pryč anebo ďáblův výsměch, ať už tak nebo tak, byli jsme nucení přestat, protože kus něčeho začal hlasitě mlátit do okna a zdálo se, že je to jen otázka času, než ho to prorazí a déšť se začne dostávat ve velkém dovnitř, bylo to jak z nějakého hororu, proto jsme popadli, co se dalo, a utíkali jsme se schovat ke mně do kanceláře.

---

B: "Jsi v pohodě?"

J: "Jo a ty?"

B: "Taky."

Kdyby tu byl dostatek světla, tak jsem si dost jistý, že bychom oba viděli, že se ten druhý tváří hodně divně a nejistě, no hádám, že v takové situaci a v hrobovém tichu se snad ani jinak tvářit nedá, ale zkrátka jsme ani jeden nevěděli, co říct, dělat, nedělat, prostě jsme jen mlčeli a snažili se přijít na to, jak z tohohle vybruslit, jenže se to zdálo jako něco nemožného!

J: "Briane?"...Jsem rád, že to byl on, kdo se první ujal slova, protože kdyby to bylo na mně, tak mlčíme ještě minimálně týden.

B: "Ehm?"

J: "Tohle je trapný, že jo?"

B: "Co přesně máš na mysli?"...Ne, že by to bylo tak těžké zhodnotit, ale nějak jsem se snažil rozproudit konverzaci.

J: "Tohle všechno,"...Ale Justin vůbec nepomáhal.

B: "To asi je."

Ani nechápu, proč jsem tohle řekl, ale tak nějak jsem se snažil vyhnout tomu, že bych mu to potvrdil a dovolil si mu ukázat, že se taky cítím dost nepříjemně a zároveň jsem mu to nechtěl vyvrátit, poněvadž si myslím, že teď není ta doba, kdy bych si měl hrát na ignoranta, pokud nechci, aby Justin došel k závěru, že jsem naprosto k ničemu a že už se se mnou nebude dál zahazovat... Jasně, i mně to zní dost hloupě, vždyť je to Justin, věčný vlezdoprdelka, prezident mého fanklubu a neodbytný stalker, ale jak už jsem řekl, nebylo by to poprvé, co by ode mě odešel a opravdu nerad bych to zažíval znovu, obzvlášť kdyby to už tentokrát mělo být navždy, tudíž je asi na čase vrátit se k tomu, co jsem usoudil, že bude nejlepší a to dát Justinovi prostor k tomu, aby si vyřešil, s čím má vlastně problém a já se mezitím pokusím připravit na to, abych to s ním byl následně schopný vyřešit, i když je asi pravděpodobnější, že dokážu vyřešit největší záhady lidstva spíš, než svůj vztah s Justinem, což si vlastně taky dost protiřečí vzhledem k tomu, že i já patřím k těm největším záhadám lidstva!

J: "Měli bychom..."

B: "Jít spát."

Zarazil jsem ho dřív, než stihl nadhodit, abychom si promluvili, protože jsem si dost jistý, že ještě není o čem mluvit, já to na něm poznám, je úplně stejně zmatený jako já, pravděpodobně ještě víc, jenže tentokrát to nejsem já, kdo je na vině, což už je sice samo o sobě divné, ale zkrátka je to on, kdo má s něčím problém a vzhledem k tomu, že je to Justin, kluk, co nemá rád, když něco visí ve vzduchu, je jisté, že bude potřebovat mnohem víc času, než jen pár minut, na přemýšlení o tom a pak si teprve budeme moct promluvit.

J: "Co?"...Očividně jej to zarazilo víc, než jsem si myslel.

B: "Co-co?"

J: "Jak spát?"

B: "Jsem unavený."

J: "Ty, který ve dne řídíš prosperující firmu a v noci piješ, fetuješ a šukáš pomalu do bezvědomí bez sebemenšího náznaku vyčerpání? Který denně naspíš sotva pár hodin a i přes to pořád vypadáš jako Bůh... Jsi unavený?"

Nevěděl jsem, jestli to brát jako kompliment anebo urážku, každopádně mě to vystihovalo téměř dokonale a já si uvědomil, že výmluva jako, že jsem unavený rozhodně nebyla dobrá, jenže jediná nožná, co jiného bych tu teď asi jinak mohl dělat?

B: "Zdá se, že ta bouřka na mě nemá dobrý vliv."

J: "Ta bouřka venku nebo... Ta mezi námi?"

Ten kluk vždycky dokáže dosáhnout svého, aniž by se nějak moc snažil, on to zkrátka nadhodit musel, jako by snad nedokázal normálně žít, kdybychom si o tom aspoň nezkusili promluvit, nebo co já vím! Fakt v takových chvílích mám sto chutí ho zaškrtit!

B: "Říkal jsem, že to teď řešit nechci."

J: "A řekni mi, kdy ty něco řešit chceš?"

B: "Popravdě, nikdy."

J: "No a v tom je ten problém! Ty nikdy nic neřešíš, radši to zameteš po koberec a tváříš se jako neviňátko!"

B: "Tak to prrrr! Já nejsem ten, co má s něčím problém!"

J: "Ne, ale jsi hlavním důvodem, proč ten problém mám já!"

B: "Jsi si jistý? Nejsi tím důvodem náhodou ty? Myslím, že ty si ten, komu něco vadí."

J: "Já..."

Tak jo, teď bych si přál, aby tu ten dostatek světla byl, protože ten vražedný pohled by si Justin rozhodně zasloužil! Myslím, že jsem právě pochopil, že on ve skutečnosti nemá problém se mnou, ale se sebou a snaží se to na mě jen svést, aby si to udělal jednodušší, ale to mu já rozhodně nedovolím!

B: "Myslím, že si najdu jinou kancelář, dobrou noc."

Nevěřím, že jsem to právě řekl a následně i udělal, dobrovolně jsem opustil svou kancelář a přemístil se do Tedovo, jen abych Justinovi dal prostor si promyslet, co ho ve skutečnosti tak trápí, že se kvůli tomu ke mně chová, jak k nějakýmu malýmu zmetkovi, ale jednoduše jsem asi neměl na výběr, tohle totiž po dobrém nejspíš nepůjde, Justin si musí uvědomit, že stejně jako on to nemá rád, tak ani já nemám rád, když si ze mě dělá boxovací pytel a já mezitím budu muset vymyslet, jak tuhle bouřku zažehnám, aniž bych to Justinovi nějak zjednodušoval!