Bouřka(3)

Nový díl. - 12+

JUSTIN

Nebudu vám lhát, Brian mě zahnal do úzkých jako nikdy dřív, nevěděl jsem, co mu na to mám říct, protože ani já sám jsem nevěděl odpověď na jeho otázku, ačkoliv to otázka vlastně ani moc nebyla, on jednoduše konstatoval, že potřebuji prostor a že bude lepší, když si ode mě teď bude držet odstup, dokud si nevyřeším to, s čím mám očividně problém, jenže já nevím, s čím mám problém a to je teprve problém, který mi dělá bordel v hlavě, já fakt totiž nemám ani ponětí o tom, co se se mnou právě teď děje, poněvadž uvnitř mě spolu momentálně zápasí několik různých pocitů a myšlenek a já z toho nejsem schopný vydedukovat ani kulový... Měl jsem za to, že celá ta hádka byla jen o tom, že Brian tráví víc času v Kinneticu, než doma se mnou, ale teď se jaksi ukázalo něco, co jsem si ani já sám neuvědomoval, že mi vlastně vadí něco na našem vztahu, kvůli čemu mám dojem, že se v něm dusím a já fakt nemám ponětí, co to je, prostě nemám, nechápu, co to se mnou je, ale jedno vím jistě - Briana jsem tím značně rozhodil a on mi teď pravděpodobně nemůže ani přijít na jméno, no rozhodně se mnou nechce být ani v jedné místnosti, čemuž se ale podle všeho teď nevyhne, něco mi říká, že tahle noc bude hodně bouřlivá - mým úkolem bude přijít na to, co mi vadí, pokud vůbec to něco existuje a není to jen nějaká má zvláštní chvilková deprese, která ráno skončila mým zbytečným afektivním chováním a Brian se bude muset podle všeho hodně snažit, aby přežil v mojí blízkosti, jak horší to ještě může být, prosím vás?!

J: "Já..."

Nebýt tahle situace natolik vážná tak se asi směju, já jsem ten typ, co v jednom kuse mluví a nedokáže přestat a teď jsem jako dokázal říct jen 'já'? No, Justine, si ještě větší pitomec, než sis o sobě původně myslel!

---

B: "Nech to být, Justine, teď to nemá smysl řešit."

No ve skutečnosti to smysl má, poněvadž se nestává často, že by Brian byl naladěný na vlnu, která chce něco řešit, obzvlášť když teď máme na řešení toho času habaděj, ale to bych musel být schopný vydedukovat víc slov, než se mi doposud podařilo a to se myslím nestane... Jenže, co teď jako budeme dělat? Tupě civět do tmy a vyhýbat se jakémukoliv kontaktu? Vážně paráda, myslím, že kdybych zůstal doma, tak udělám líp!

J: "Dobře,"...Ano je to tak, opravdu jsem se nezmohl na nic jiného, než s ním souhlasit, takovej idiot já jsem!

B: "Měli bychom ze sebe sundat to mokrý oblečení, pro něco nám dojdu... Ty se zkus podívat do kuchyňky, jestli tam nenajdeš něco k jídlu."

J: "Ty tu máš i náhradní oblečení?"...Uchechtl jsem se.

B: "Ne, ale nějaká hnusná trička, na která jsem byl nucený dělat reklamu, se tu jistě najdou."

J: "Tak to je dobře, protože mrznu."

B: "Hned jsem zpátky."

Tak jo, Brian buď to musí být opravdu, ale opravdu hodně naštvaný anebo se mi jednoduše vážně snaží dát ten prostor, abych se vyčistil hlavu, jenže to mi nějak nesedí, protože tohle je Brian, sakra, ten měl říct něco na způsob toho, že mě rád zahřeje sám a ne, že mi dojde pro tričko... Sakra, Justine, co si to ráno udělal?!

J: "Fajn."

B: "Dávej na sebe pozor a zkus se o nic nepřerazit."

J: "Nápodobně."

Přiznávám, že tohle mě přimělo se pousmát, alespoň jsem věděl, že mu nejsem tak úplně ukradený a přeci jenom mu na mém zdraví a na mě jako takovém záleží, to ale asi nemění nic na tom, že je nejspíš rád, že se mě teď na pár minut zbavil!

BRIAN

Tak jo, přiznávám, asi se teď chovám jako totální idiot a co víc, jako někdo, koho ani nepoznávám, tohle nejsem já, mě se nějaké zbytečné hádky s Justinem nijak nedotýkají, nejsem heterák, lesbička a ani žádnej malej teplouš, který se bojí o svůj vztah s ještě nedávno nevyzrálým puberťákem, kterého jsem se chtěl zbavit a ze kterého se teď vyklubal tenhle sexy, krásnej kluk, který mě dokázal naprosto pobláznit, to, sakra, prostě nejsem já... Anebo jsem rozhodně ještě nedávno nebyl, protože teď se zdá, že k tomu nemám daleko, když se chovám tak, jak se chovám, jako by mi snad svými slovy o tom, jak se se mnou dusí a že mi je v podstatě ukradený, nějak ublížil, ačkoliv by neměl, vůči těmhle věcem jsem se přeci naučil být imunní, tak proč mě to, zatraceně, teď tak moc rozhodilo? Možná proto, že jsem ho už jednou ztratil a byly to nejhorší měsíce mého života a tak když teď mám dojem, že by se to mohlo opakovat, tak se chovám jako nějakej patetickej, vyděšenej a až po uši zamilovanej pitomec, co se mu rozhodl dát prostor, aby si to mohl promyslet! Já jsem se fakt musel zbláznit!

B: "Našel si tu něco?"...Zavítal jsem za ním do kuchyňky a díky baterce, co jsem našel, dokonce i bez újmy na zdraví.

J: "Nic moc, v lednici je nějakej salám, jogurty a tady trochu pečiva, ale jinak ti musím oznámit, že tvoji zaměstnanci nejspíš nejedí."

Musel jsem se pousmát a jsem rád, že to Justin v té tmě neviděl, to by mi totiž ještě scházelo, v jednu chvíli se chovám jako kretén a v další se umívám, protože miluju jeho smysl pro humor, jo zas tak jsem se ještě opravdu nezbláznil!

B: "Něco by mělo být v té horní skřínce."

J: "Tam jsem se chtěl podívat, ale jaksi mi chybí pár centimetrů výšky,"...Pro Krista, Justine! Mohl by přestat s tím nutit mě se usmívat?

B: "Tak to podrž,"...Podal jsem mu naše trička na převlečení a baterku.

J: "Dobře."

B: "Máš chuť na cereálie do mléka bez mléka? Víc tu toho totiž není,"...Zkoumal jsem obsah té skříňky.

J: "Ale jo, aspoň budu mít co zobat."

B: "Fajn."

Nevím, jak se mi to podařilo, ale v momentě, co jsem ze svých špiček zase přešel na celá chodidla, tak jsem do Justina omylem strčil a narazil ho na stůl za ním, což ho přimělo syknout bolestí a mě k tomu, abych se cítil jako ještě větší kretén, než doposud, pokud to vůbec bylo možně!

B: "Sakra, jsi v pohodě?"

J: "Jooo... Jen mám asi přeraženou páteř, jinak dobrý."

B: "Přísahám, že to nebyl úmysl, já jsem pouze... Bože, ty se úplně třeseš,"...Stačilo mi, abych se ho trochu dotkl a cítil jsem, že se klepe jak blázen a kůži měl jak z ledu.

J: "To víš, podchlazení, přeražená páteř... Normálka,"...Začal se smát, ale ve skutečnosti se jen snažil zakrýt to, jak moc velká zima mu je.

B: "Sundej to ze sebe, musíš se převléct."

J: "Rád bych, ale můj pohyb je teď značně omezený."

B: "Tak to je dobře, že tu jsem já, abych ti s tím pomohl."

Pomalu jsem mu rozepl zip bundy, kterou jsem z něj následně sundal, stejně tak mikinu a tričko jsem mu pomalým tempem začal hrnout nahoru, to, co nejdřív mělo představovat jen pomoct se svlékáním, se ale změnilo v sexuální napětí, které mě přimělo k tomu, abych jej začal líbat na hrudník, bradavky, klíční kosti, krk a následně i ústa, zkrátka jsem nemohl přestat a Justin na tom byl úplně stejně!