Nový díl.
JUSTIN
Ráno mě probudil nepříjemný zvuk budíku a já z toho byl dost zmatený, nechápal jsem, co se děje a proč ten křáp zvoní, ale jakmile jsem ucítil, jak mě objímá Brianova ruka a on se na mě zezadu tiskne, hned jsem se cítil líp a přitiskl jsem se k němu ještě blíž, což mělo za následek, že mě objal mnohem pevněji, bylo to tak zatraceně příjemné a... Počkat, tohle není Brianova ložnice ani postel a tohle rozhodně není Brianova ruka, tohle... Do hajzlu! Ani vám nemusím popisovat, jakou rychlostí jsem vystřelil a šokovaně jsem se ohlédl zpátky na postel, kde si dál v klidu pochrochtával Emmett a vypadal jako nějaký roztomilý blázen a já jsem se jako blázen cítil, doslova jsem se musel začít smát, což Emmetta přimělo otevřít oči, no spíš rozlepit, byl úplně mimo!
Emmett: "Co, co se děje?"
J: "Nic, Emme, vůbec nic,"...Uchechtl jsem se.
Emmett: "Můžeš to vypnout, než se mi rozskočí hlava?"
J: "Jo, jasně."
Z toho šoku jsem na ten budík úplně zapomněl, ale následně jsem ho zaklapl a zjistil jsem, že je něco málo po osmé, znamenalo to tedy, že za necelou hodinu opustím Pittsburgh a s Brianem nebudu mít týden vůbec žádný kontakt... A už teď je mi z toho úzko! Ale třeba nám to naopak pomůže nebo spíš Brianovi, který si třeba konečně uvědomí, že horší je, když u něj nejsem a ne naopak!
Maikey: "Budíček!"...Vtrhl k nám v opravdu dobré náladě a to mohlo znamenat jen jediné - s Benem měli velmi, velmi příjemné ráno.
J: "Bože, můžeš se alespoň přestat tak moc usmívat?"
Maikey: "To je to na mně tak moc znát?"
Emmett: "Jo!"...Ozvalo se z peřin.
J: "Víc, než si myslíš."
Emmett: "Vidíš, co tady musím každé ráno trpět? Vždycky si hned vzpomenu na Teddyho a je mi smutno, taky bych chtěl mít dennodenně ranní sex se svým přítelem, ale ne všichni máme takový luxus."
J: "Povídej mi o tom, jenomže já ho nemůžu mít, protože můj přítel je idiot."
Maikey: "Já se radši vzdálím, než mě sežerete zaživa... A honem, za půl hodiny vyrážíme."
J: "Říkalo se v devět."
Maikey: "Ještě se musím stavit u mámy v jídelně, připravila nám nějaké dobroty."
J: "Tak s tím nemám nejmenší problém."
Maikey "naší" ložnici zase opustil se stejným spokojeným úsměvem s jakým přišel a já se tak nějak ponořil opět do svého smutku, když jsem si uvědomil, že teď jsem se mohl s Brianem oddávat třeba naší pravidelné ranní sprše, která by zahrnovala i velmi něžný a zároveň vášnivý sex a... Dost, Justine, prostě dost! Čeká tě týden dobrodružství, tak se na to nalaď!
Emmett: "Spal si v té posteli vůbec? Ani jsem tě nezaregistroval."
J: "Divné, já tebe ano,"...Zasmál jsem se.
Emmett: "Roztahuju se, já vím, Teddy mi to taky pořád říká."
J: "To jsem ani tak na mysli neměl,"...Tohle jsem spíš řekl sám sobě, myslím, že nepotřebuje být v rozpacích zrovna z toho, že se ke mně tiskl jako bych byl Teddy.
Emmett: "Dojdu si udělat pořádnou ranní hygienu a připravit svou pleť na ten nápor, co mě čeká a ty se zatím dostaň aspoň trochu do nálady, zatím se tváříš, jak když jedeš na popravu, zlatíčko."
J: "Neboj, já se do toho dostanu."
Emmett: "To doufám,"...Líbl mě na tvář a vydal se na svůj ranní rituál do koupelny.
Já se mezitím oblékl a znova jsem zkontroloval telefon, teď už jsem ale ani nepociťoval smutek, když jsem zjistil, že opět nemám žádný zmeškaný hovor od Briana, nýbrž jsem se cítil smířeně, jako by mě to už ani nijak netížilo, protože vím, že Brian je prostě blbec a s tím nic nenadělám a rozhodně se kvůli tomu ani nebudu trápit, Emmett má pravdu, musím se dostat do nálady a to dokážu jedině tak, že jeho vypustím z hlavy!
J: "Dobré ráno."
Ben: "Dobré, akorát si přišel na snídani."
J: "Voní to báječně."
Ben: "Tak se posaď."
J: "Kde je Maikey?"
Ben: "Šel si dát ještě nějaké zavazadlo do auta, má toho tunu a polovinu naprosto zbytečně... To mu ale neříkej,"...Zasmál se.
J: "Mám pusu na zámek,"...Uchechtl jsem se.
Okamžitě jsem se pustil do té báječné snídaně, co Ben v takové rychlosti připravil a pomalu mi z ní lezly oči z důlku, bylo to prostě výborné a najednou jako bych měl pocit, že všechno bude v pohodě... Myslím, že Ben do té snídaně přidal nějakou zvláštní ingredienci, která má šálit mysl, abyste mysleli pozitivně a jestli ano, chci tu ingredienci znát!
Maikey: "Podívejte, koho jsem našel před domem,"...Vrátil se zpátky s posledním členem naší party.
Ted: "Já spíš našel tebe při snaze narvat ten obří kufr do auta."
Maikey: "Nebo tak."
J: "Ahoj, Tede."
Ted: "Koukám, že sis našel nové bydlení."
J: "Dlouhý příběh."
Ted: "Chápu."
Ben: "Tak co jsi připravený na pořádné dobrodružství?"
Ted: "Celou noc jsem se duševně připravoval."
Emmett: "Teddy!"...Vyšel z koupelny s pleťovou maskou a hned se vrhl na Tedovo rty.
V ten okamžik mi najednou začalo docházet, že já jsem opravdu jediný, kdo tam bude sám bez své drahé polovičky a to mě přimělo se zase vrátit ke své úzkosti, která mě snad brzo zničí!
Emmett: "Juj, promiň,"...Začal Tedovi prstem stírat masku, kterou mu obtiskl na nos.
Všichni tři jsme se těm dvěma museli začít smát, vypadali komicky, ale zároveň neskutečně roztomile! Koho by napadlo, že tihle dva najdou štěstí a lásku u sebe vzájemně?
Maikey: "Tak ale rychle, musíme hnout kostrami, je po půl 9."
Všichni jsme ho s protočením očí poslechli a šli jsme se věnovat své přípravě na to velké dobrodružství, které si bez Briana sice nedokážu představit, ale svým způsobem se opravdu začínám těšit!
Během následujících deseti minut jsme všichni dokázali zázraky a přemístili jsme se dolů k autům, kam jsme nacpali zbytek zavazadel do kufrů, teď už mi jen zbývalo se rozhodnout, s kterým z těchto dvou párů podstoupím cestu autem a nakonec jsem tak nějak automaticky nastoupil k Benovi a Maikeymu, s nimi mám aspoň jistotu, že se neztratím, když Ben to tam zná.
Maikey: "Justine, půjdeš mi, prosím, pomoct?"...Zastavili jsme o pár minut později před jídelnou.
J: "A musím?"
Maikey: "Máma nám určitě připravila hody, sám to neposbírám."
J: "Fajn."
Povzdychl jsem si, odepl si pás a společně s Maikeym jsem se vydal do jídelny pro ty velké hody! A jak tak znám Debbie tak to hody rozhodně budou a posbírat to to bude přímo nadlidské!
J: "Sakra,"...Zarazil jsem se v pohybu, když jsem vešel a uviděl Briana sedět na baru číst si noviny.
Přísahám bohu, že tohle jsem ani ve snu nečekal a nemůžu uvěřit, že mě to nenapadlo, bože můj, co teď?! Já jsem v koncích!
Debbie: "Kluci, tady vás mám!"
A je to v hajzlu! Brian se otočil a zahlídl mě! A ani nevím, jak bych měl jeho výraz vůbec definovat, rozhodně nečekal, že mě ještě před odjezdem uvidí!
Maikey: "Buď v klidu,"...Uklidňoval mě a vydal se za Debbie, zatímco já tam zůstal stát jak solný sloup zírající na Briana a on na mě.
Maikey Briana pozdravil a on jeho nazpět, ale ani během toho ze mě Brian nesundal pohled, doslova mi to začínalo nahánět hrůzu, ale po chvíli jsem se vzpamatoval a dokázal jsem udělat těch pár nezbytných kroků k Debbie... A k Brianovi!
Debbie: "Ty vezmi tohle, zlato,"...Podala mi dvě krabice nějakých dobrot.
J: "Jo-jo jasně,"...Zakoktal jsem.
Brian ze mě stále nespouštěl pohled a já začínal pomalu, ale jistě panikařit, Maikey si po chvíli všiml toho napětí a snažil se Briana rozptýlit, sice nevím, co mu řekl, ale vím, že to zabralo!
Maikey: "Jdu to dát do auta a vrátím se pro zbytek."
Debbie: "Dobře, je toho tady ještě hodně."
Dřív než jsem se stihl vzpamatovat, byl Maikey pryč a já tam zůstal s Brianem sám, pokud tedy nepočítám plnou jídelnu a Debbie! A vlastně ani nevím, proč jsem tam stál, mohl jsem to jít taky odnést!
Debbie: "Tak fajn, co se děje?"
Konečně i ona zbystřila, že jsme s Brianem v jakési fázi šoku a nemluvení, při čemž se vzájemně propalujeme pohledy a je to šíleně frustrující!
B: "Vůbec nic, Debb."
Páni, on dokázal promluvit a opět to stálo za to! Ono se totiž vůbec NIC neděje, všechno je v naprostém pořádku, vlastně líp by být ani nemohlo, vždyť se mě přeci na celý týden zbaví!
Maikey: "Tak kde je zbytek?"...Vrátil se.
Debbie: "Tady, zlato. A můžeš mi říct, co s nimi je?"
Maikey: "Brian nejede, takže..."
Debbie: "Vím, že nejede, ale tvrdil mi, že Justinovi to nevadí."
Až v tenhle moment jsme oba zbystřili, že vlastně mluví o nás a Brian očividně ztuhl, protože byl přichycený při lži, která se týkala mě!
J: "Ne, vůbec mi to nevadí. Jdu to odnést. Měj se, Debb."
Debbie: "A-ahoj."
Naštvaně jsem se otočil a rychle jsem opustil jídelnu, měl jsem z toho mizerný pocit, ale hůř jsem se cítil v jeho přítomnosti, nemůžu však tvrdit, že mě nemrzí, že jsme se nerozloučili, protože mrzí!
Ben: "Co tam Maikey dělá?"
J: "Vraždí Briana, doufám."
Ben: "Jo, zmínil se, že tam je, jak to šlo?"
J: "Jak myslíš?"
Ben: "Že ne moc dobře."
J: "Myslíš správně!"
Ben pochopil, že o tom nechci mluvit a tak mě nechal být, následně jsme oba, vlastně všichni čtyři, protože Ted s Emmettem byli v autě hned vedle nás, čekali na to až se Maikey uráčí přijít! A po pár minutách naštěstí vyšel z jídelny, ale ne sám, Brian mu byl v patách, ještě si něco řekli, objali se a políbili a Maikey se následně vydal k nám. Snažil jsem se na Briana nedívat a šlo mi to celkem dobře, dokud Maikey nenastoupil, Ben nenastartoval a my se nezačali pomalu rozjíždět, to jsem se zkrátka podívat musel a Brian se na mě díval zpátky a... Usmál se, takovým zvláštním způsobem, kterým jako by mi říkal, že se omlouvá, že mu budu chybět, že mě miluje... A v tu chvíli jsem hned věděl, že takhle jsem odjet neměl, takhle bez udobření a rozloučení, ale už bylo pozdě na to s tím něco udělat!
No comments:
Post a Comment