Nový díl.
JUSTIN
Byli jsme na cestě asi tak pět minut a já už se chtěl vrátit zpátky, vlastně jsem se chtěl vrátit už před těmi pěti minutami, kdy jsem viděl Briana a došlo mi, že takhle jsem odjet neměl, takhle aniž bychom se udobřili a pořádně rozloučili, neříkám, že už nemám vztek a že jsem Brianovi všechno odpustil jako by se to ani nestalo, protože to se snad ani nedá, to, co řekl, bylo zkrátka nejen ubohé, ale i pěkně hnusné, jenomže teď se týden neuvidíme a já si každý jeden den budu vyčítat, že jsem od Briana odjel ve zlém a přitom jsem na něm mohl vidět, jak moc ho to mrzí, ten úsměv mi to dokázal, opravdu ho to mrzelo a tak nějak jsem v ten okamžik i věděl, že mu opravdu budu chybět, ale i tak se nedokážu přenést přes ten fakt, že mi to nebyl schopný říct, místo toho raději Debbie nalhal, že jsem smířený s tím, že nejede a že je všechno v naprostém pořádku a k tomu mě propaloval pohledem neschopný i tak jednoduchých slov jako třeba "Buď opatrný," abych aspoň věděl, že mu na mně záleží, on místo toho prostě jen radši předstíral, že jsem mu naprosto u zadku!
J: "Tak co říkal?"...Tu otázku jsem položil způsobem, že to znělo, jako by mě to vlastně ani nezajímalo, ale ve skutečnosti jsem přímo umíral touhou po tom vědět, co tak důležitého Maikeymu stihl před jeho odjezdem říct, když mě nedokázal říct ani blbé "Ahoj!"
Maikey: "Kdy?"
J: "Jak jste se loučili!"...Protočil jsem oči a přemýšlel nad tím, zda si na hlupáka jen hraje anebo jím opravdu je.
Maikey: "Vážně to chceš slyšet?"...Pohlédl na mě.
J: "Nevím, asi jo... I když je mi jasné, že to bude stát za to, stejně jako obvykle,"...Ušklíbl jsem se.
Maikey: "Řekl, že na tebe máme dát pozor."
J: "Aha, tak to... Počkat, co?"...Zpožděně mi došel význam těch slov.
Maikey: "Očividně Brian není takový ignorant, jaký si myslíš, že je a záleží mu na tobě."
J: "To by Brian neřekl, rozhodně ne normálně, musel to podat tím svým způsobem."
Maikey: "Budeš se divit, ale myslel to zcela upřímně, musel jsem mu to doslova slíbit... Takže buď tak hodnej a nezabij se tam někde."
Myslím, že můj pověstný úsměv nikdy nebyl širší a ani nedovedu popsat ten pocit, co jsem v tu chvíli měl kolem žaludku - těch motýlů byly snad miliony!
J: "Ale stejně je to pitomec,"...Neodpustil jsem si to.
Ben: "Ale musíš uznat, že se překonal."
J: "No právě - překonal se, normální člověk to dokáže říct bez překonávání se."
Ben: "To je sice pravda, ale myslím, že u něj to má větší váhu, než u nějakého normálního člověka."
Nad tím jsem se musel zamyslet a něco na tom dávalo docela smysl, pro normálního člověka je to zcela normální věc, která po takovém stém opakování už asi ztrácí na hodnotě, ale u Briana to má nevyčíslitelnou hodnotu, poněvadž, když už to říct dokáže, musí to myslet přímo smrtelně vážně!
J: "To je pravda,"...Uznal jsem.
Maikey: "Víš, že miluju to, jak chytrý jsi?"...Prohrábl se Benovi ve vlasech.
Ben: "Vím,"...Věnoval mu jeden láskyplný pohled, zatímco se pokoušel nevybourat se.
A já musel zakoulet očima, přeju jim to, ale vidět to, že jsou jak nějací zamilovaní puberťáci, není zrovna šálkem mé kávy, je to spíš patetické... Proboha, já už vážně přemýšlím jako Brian!
Vzal jsem si raději sluchátka a pustil si hudbu, nechal jsem se unášet příjemnými tóny, zatímco jsem se oddával myšlenkám na Briana, v jedněch jsem ho zabíjel pomalou, krutou, bolestivou smrtí a v těch dalších jsem ho miloval všemi možnými způsoby, které jen existují a ani jsem se nenadál a oddával jsem se následkem toho spánku.
Maikey: "Justine,"...Promlouval ke mně šetrně a já ho vnímal jen vzdáleně.
J: "Hmm,"...Zamumlal jsem.
Maikey: "Vstáváme!"...V ten okamžik mi snad praskly ušní bubínky.
J: "Zbláznil ses?"...Nadskočil jsem.
Maikey: "Jsme tady."
J: "Už?"
Maikey: "Celou cestu si prospal, takže ti to uteklo."
J: "Sakra a já se chtěl kochat přírodou."
Maikey: "K tomu budeš mít celý týden,"...Uhnul mi, abych viděl tu krásu.
A bylo to přímo neskutečné! Doslova mi to vyrazilo dech, byl tu nádherný les, který provoňoval celé tohle místo, asi padesát metrů od něj krásná, čirá voda a mezitím velký, travnatý prostor jako stvořený pro táboření, celé to neslo takový romantický a příjemný nádech... Hned jsem věděl, proč se tomu tady říká "Místo lásky a přátelství."
Ani tu nebylo moc lidí, viděl jsem jen několik stanů, zhruba kolem dvaceti, což nebylo mnoho vzhledem k tomu, jak to tady bylo obrovské, tudíž jsem věděl, že nám to tu nebude kazit žádné velké přeplnění, jednoduše se zdálo, že tenhle týden nemůže být ničím zkažený!
Ben: "Už jsme mysleli, že zaspíš celý týden."
Usmál jsem se, vystoupil z auta a začal jsem se kolem sebe pořádně rozhlížet, první, co jsem však viděl, byl protahující se Emmett a Ted stojící vedle něj s jedním z Emmettových zavazadel, čekají se zoufalým výrazem na to, až si to Emmett konečně uráčí vzít, musel jsem zadržovat smích a když se Ted rozhodl k radikálnímu řešení a upustil ten kufr na zem, zkrátka jsem vyprskl smíchy.
Emmett: "Teddy!"
Ted: "Ten kufr má snad tunu."
Emmett: "Ale je to velmi šetrný kufr, musíš s ním zacházet opatrně,"...Začal ho oprašovat rukou jako by to byla nějaká neskutečná cennost a Ted jen protočil oči a šel si pro svá zavazadla.
Nějací lidé na nás začali mávat od vody a zdravit nás, všichni jsme sborově odpovídali nazpátek a vzájemně jsme na sebe následně pohlédli, myslím, že nás napadla všechny stejná myšlenka - tady žádné soukromí asi nebude!
Ben: "Nebojte, vím, kde budeme o samotě,"...Uklidňoval nás.
Maikey: "Znáš to tu dobře koukám,"...Okomentoval žárlivě.
Ben: "Jen z toho přátelského úhlu,"...Natáhl se k němu pro polibek.
Maikey: "To doufám,"...Plácl jej po zadku a já se musel zasmát.
Fakt jsem na sebe zvědavý, jak to tady bez Briana přežiju, sice je tu opravdu krásně a chci si to tu užít, jak nejvíc to půjde, ale sakra, je to místo lásky a ta moje tvrdne v Pittsburghu, protože je tvrdohlavá jako mezek!
Maikey: "Čemu se ty směješ?"
J: "Tomu, že jsem v podstatě váš křen, když tu není Brian se mnou."
Emmett: "Ale no tak, zlatíčko, nesmíš pořád myslet na toho arogantního blba a užít si to tady."
Ted: "Emm má pravdu, jsme rádi, že tu jsi a rozhodně nejsi náš křen."
Ben: "Přesně tak, jsi náš kamarád."
Maikey: "Tak si to konečně zapamatuj."
Dokázal jsem se pouze pousmát, věděl jsem totiž, že i když to třeba myslí vážně, stejně se budu celý ten týden cítit dost blbě, oni se budou oddávat svým romantickým chvilkám, zatímco já... Nevím, pravděpodobně budu chodit na ryby a na houby! Začínám mít pocit, že tohle byl vážně špatný nápad a abych řekl pravdu, Brian mi už chybí a to přímo neskutečně a to jsem tu teprve deset minut, jak mám tedy přežít celý týden?!
Ben: "Tak máte všichni svoje věci?"
Sborově jsme odkývali, že máme, bylo to komické! Ben byl jak ve vedení a my jsme byli jako nějací vojáčci "Ano, pane, ne, pane."
Ben: "Tak v tom případě mě následujte."
Všichni jsme se za ním vydali, Maikey po jeho boku ruku v ruce, Emmett s Tedem hned za nimi a já jako poslední romantiku ničící křen, já se normálně musel v duchu smát sám sobě!
Ale jakmile jsme dorazili tam, kam nás vedl Ben, spadla mi brada, bylo to prostě přímo neskutečné a tak klidné, od všeho a všech vzdálené, ale přitom ne tak daleko, vypadalo to prostě přímo nádherně a tak zatraceně romanticky, že jsem myslel, že se snad zblázním! Bože, jak já tu chtěl být s Brianem!
No comments:
Post a Comment