Místo lásky a přátelství(1)

Nová povídka. - Předem upozorňuji, že tahle povídka bude mít docela dost dílů a některé budou asi hodně bláznivé, ale doufám, že se vám bude líbit Přeji příjemné čtení

BRIAN

varování: žádné

Člověk by řekl, že když si založí vlastní firmu, může si zůstat celou noc vzhůru, šukat bez přestání, chlastat jako o život a ráno všechno dospat jako by se ani nechumelilo, jenže ne všechno je tak snadné, jak si vysníte, obzvlášť když si po prokalené noci vzpomenete, že máte schůzku s velmi důležitými klienty, bez kterých se prakticky můžete jít rovnou zahrabat, a to přesně udělám, pokud se do dvaceti minut nedostanu do Kinneticu a neudělám pár obvyklých kouzel, abych si zachránil zadek!

J: "Briane?"...Zvedl ke mně ten svůj roztomilej, ospalej pohled.

B: "Musím do práce, spi dál."

J: "Vždyť je 7 ráno, před hodinou jsme šli spát."

B: "Mám schůzku, nemůžu si vybírat."

J: "A kdy se vrátíš?"

B: "Co nejdřív."

J: "Takže večer?"

B: "Já nevím, Justine, je pátek a máme před sebou celý týden volna, takže to tak nehroť."

J: "Noo... Potřeboval bych ti něco říct."

B: "Ať už je to cokoliv tak to počká."

J: "Vlastně..."

B: "Musím jít,"...Políbil jsem ho a pak jsem pomalu běžel jako o život... Ono v podstatě šlo o život - o ten můj!

Někdy by se opravdu vyplatilo chodit spát jako normální člověk, abych pak neriskoval, že to autem napálím do nejbližšího stromu, ale na druhou stranu, co je život bez riskování? Jen atrapa!

---

B: "Theodore, řekni mi, že jsou ještě tady?"...Přiřítil jsem se do Kinneticu jako uragán.

Ted: "Jsou, ale brzo nebudou, pokud něco neuděláš. Sedí v zasedačce."

B: "Fajn, to zvládneme, jako obvykle."

Ted: "Pokud nechceš skončit jako ti, co si chodí pro sociální podporu, měli bychom."

B: "Právě si mi dal úžasnou motivaci."

Když jsme s Tedem po hodině vyšli ze zasedačky, nemohli jsme se snad víc usmívat, jako obvykle se nám podařilo si dokázat, že jsme nezničitelní! A to jsem toho chlapa dřív ani neměl rád, no dobře měl, ale rozhodně ne natolik, abych ho musel vychvalovat za to, že je úžasnej, ale právě teď byl a to kurevsky úžasnej, bez něj bych to pravděpodobně nezvládl, já bych ho snad teď i objal, ale tak ubohej ještě nejsem!

Ted: "Myslel jsem, že nás pošlou do prdele."

B: "Skoro poslali... Takže díky."

Ted: "Prosím, Brian Kinney mi děkuje? Můžeš to zopakovat, abych si to nahrál?"

B: "Fuck you."

Ted: "Tak já si to prostě jen navždy zaryju do paměti. Ale myslím, že právě teď je vhodná chvíle na to zeptat se tě, zda by sis na příští týden nenašel jinou náhradu?"

B: "Ty seš má náhrada!"

Ted: "Já vím, já vím, ale jednoduše mi do toho něco vlezlo, potřeboval bych si vzít celý týden volno... Nemohl by to za mě vzít třeba George?"

B: "To neschopný jelito?"

Ted: "Pravda."

B: "A můžeš mi říct, kam máš v plánu odcestovat? Doslechl ses snad o nějakém pohádkovém domově pro seniory?"...Uchechtl jsem se.

Ted: "Velmi vtipné, Briane, jako vždy. Ale to nemám jednoduše povoleno říct, ale dáš mi tedy volno nebo ne?"

B: "Radši se ani nebudu ptát, o co jde, ale fajn, nějakou náhradu najdu, ty si na to ale moc nezvykej, tohle máš za to, jak si mi dneska pomohl, jinak..."

Ted: "Já vím, jinak bych na to mohl zapomenout, každopádně díky."

Ted opustil mou kancelář s vítězným úsměvem, měl jsem z toho dojem, že právě opustil psychiatrickou léčebnu, ale zabývat jsem se jím dál nehodlal, dokázal jsem se totiž soustředit jen na to, až svůj dnešní úspěch oslavím společně s Justinem a to chutnou večeří z donášky, abychom se nemuseli nikam handrkovat a být spolu doma, za ní bude následovat dlouhá, horká, příjemná sprcha a jako sladkou tečku na závěr si nechám ten nejžhavější, nejnadrženější a nejúžasnější sex, po kterém si Justin bude mít problém sednout, a takhle pak bude probíhat celý náš týden volna... Ale právě teď se musím prokousat hromadou papírů a podobných hovadin a taky najít za sebe a Teda náhradu na příští týden, pak už se snad alespoň vzdáleně přiblížím ke své touze!

Jakmile nastala pátá hodina odpolední či snad večerní, jak se to vezme, mohl jsem s neskutečnou úlevou téměř vyprovodit svůj zadek z Kinneticu a jen z hloubi duše doufat, že se mé týdenní plány konečně bez problému uskuteční, všechno se však posralo hned v první vteřině, co jsem vyšel na ulici...

B: "Maikey, jindy tě hrozně rád uvidím, ale právě teď mě nezdržuj."

Maikey: "Máš naspěch?"

B: "Dalo by se to tak říct, skoro bych to mohl označit za stav nouze."

Maikey: "A nemohl by sis na mě udělat půl hodinky čas a skočit se mnou k Woody's?"

B: "Je to nutný?"

Maikey: "No docela je."

B: "Takže není."

Maikey: "No tak! Justin chvíli počká!"

B: "Co ten s tím má společného?"

Maikey: "Kam jinam by si asi tak spěchal, než za ním?"

B: "Jednu skleničku a to jen, abych ti zavřel hubu."

Maikey: "S tím se spokojím."

Oba jsme nastoupili ke mně do auta a vydali se směr Woody's, chtělo se mi ho za to zabít, ale něco uvnitř mě jednoduše vědělo, že když mě Maikey potřebuje tak mě prostě potřebuje, ať už je to kvůli sebevětší ptákovině!

B: "Tak co se děje?"...Spustil jsem, když jsme si objednali.

Maikey: "Slib mi ale nejdřív, že nebudeš kretén."

B: "Takové sliby já nedávám."

Maikey: "Briane... Tak aspoň, že si to promyslíš, než mě pošleš do hajzlu."

B: "Tam tě pošlu stejně, jestli to ze sebe nevydávíš."

Maikey: "Fajn. Co máš v plánu?"

B: "Dneska? Zítra? V životě? Po smrti? Pořád to samý - šukat."

Maikey: "O tom týdnu, co sis vzal volno,"...Povzdychl si.

B: "Proč?"

Maikey: "Ben a já..."

B: "Už teď se mi to nelíbí, kdykoliv věta začíná 'někdo a já,' končí špatně."

Maikey: "Řekli jsme si, že si uděláme pěkný týden..."

B: "Páni, úžasný! A co já s tím?"

Maikey: "Víš, když mě necháš domluvit, bude tě to mnohem míň bolet."

B: "Tak dělej,"...Dal jsem důraz na obě slova.

Maikey: "Já to prostě řeknu... Co bys řekl na týden pod stanem?"

B: "Že je, kurva, čas na tvoje prášky... Můžu už konečně jít?"

Maikey: "No tak, Briane, co tu stejně budeš dělat? Takhle se aspoň dostaneš na čerstvý vzduch a užiješ si trochu s přáteli. Jede se zítra a příští sobotu jsme zpátky. Navíc Ben říká, že tam je opravdu krásně, kousek od tábořiště je les a voda..."

B: "Tábořiště?"...Šokovaně jsem na něj pohlédl.

Maikey: "No jezdí tam hodně lidí, tak trochu se tam tomu říká 'místo lásky a přátelství' a jezdí tam zamilované páry a..."

B: "Pane bože, nepokračuj. Slyšíš se vůbec, co říkáš? Já nebudu stanovat a rozhodně ne s tebou a s profesorem, abych poslouchal vaše úchylné hekání pod hvězdami, zatímco vedle nás budou tábořit nějací magoři... Což vlastně nebudou, protože za největší magory tam budeme my tři."

A to jsem právě teď mohl plnit svůj žaludek lahodným jídlem, prohrabovat se Justinovými vlasy a vychutnávat si jeho přítomnost, místo toho sedím u Woody's s chlapem, který vypadá jako můj nejlepší přítel, ale mluví jako naprostý šílenec!

Maikey: "Neřekl jsem, že jedeme jenom my."

B: "Nech mě hádat - Theodhor?"

Maikey: "Jop."

B: "Proto chtěl volno, parchant jeden."

Maikey: "Doufám, že si mu ho dal?"

B: "Samozřejmě, co bych to byl za šéfa, kdyby ne? A tipuju, že ta královnička jede taky, když jsou s Tedem tak strašně zamilovaní?"

Maikey: "Dalo to práci, ale i ten nakonec souhlasil."

B: "No tak v tom případě si užijte dovolenou kluci. Já zůstanu tady, budu čichat zdejší vzduch a šukat jako králík, dokud neodpadnu. A pak tu máme samozřejmě Justina, co ten by si tu beze mě počal?"...Uchechtl jsem se.

Maikey: "Myslím, že o toho se nebudeš muset strachovat... Ten souhlasil, že jede taky."

V tu chvíli jsem na něj naprosto neplánovaně vykulil oči a jen nevěřícně zíral, abych dokázal zpracovat to, co mi právě oznámil, bylo to ale téměř nemožné! Jak, že jede taky? To je snad vtip, ne? Není možný, že by jel, prostě ne a rozhodně ne, aniž by mi to řekl! I když je pravda, že by to nebylo poprvé, co by beze slova odjel, moc dobře si vzpomínám na Vermont, po kterém následovala jedna katastrofa za druhou, ale to jsem hodně odbočil! Každopádně on nikam nejede, ani omylem! A já už vůbec ne!