Nový díl.
BRIAN
Jakmile jsem dosáhl svého již několikátého orgasmu s již několikátým trickem a věděl jsem, že je na čase dát si pauzu, zapnul jsem si rifle a se zřejmým blahem ve tváři jsem se vydal zpět k baru. Mávnutím na barmana jsem si objednal další sklenku tvrdého alkoholu a ihned jsem jí do sebe vyklopil a tak jsem to udělal několikrát, dokud jsem nezačal všechno vidět dvakrát, i přes to jsem se však necítil nějak závratně opilý a alespoň jsem další sklenku pomalu upíjel, zatímco jsem se rozhlížel kolem po dalším mladém sexy mase, které by uspokojilo mou dnešní touhu... Jenže čím víc mi ten alkohol stoupal do hlavy, tím víc jsem si byl ochotný připustit, že tuhle touhu neuspokojí nikdo z nich, tu by mohl uspokojit jen jeden a ten je, kdo ví, sakra, kde! Ale co na tom záleží? Chtěl jsem, aby mi zmizel ze života, udělal to, je tudíž na čase slavit, že jsem opět dosáhl svého a myslím, že už vidím dotyčného, se kterým to oslavím!
Maikey: "Tak a dost!"...Zjevil se přede mnou jako sudička a zarazil mě zpátky na židli.
B: "Co to děláš?"...Ohnal jsem se.
Maikey: "Jdeš domů!"
B: "Nevím nic o tom, že bych chtěl! Mám lepší věci na práci!"
Maikey: "Šukat, dokud ti neupadne?"
B: "Umím se o něj postarat."
Maikey: "A víš, že tomu i věřím, o svého ptáka se staráš vždy a všude, ale o sebe samotného se postarat neumíš, takže je asi jasné, že to je můj úkol."
B: "Maikey - můj princ na bílém koni!"...Uchechtl jsem, ale vzápětí jsem se z toho málem pozvracel, můj žaludek už byl za limitem alkoholu.
Maikey: "Tvůj princ tu není, ten se jen rozhodl z tebe udělat tohle, já jsem tvůj nejlepší přítel a beru tě domů."
B: "Fajn půjdu s tebou domů, Maikey... Jen pokud už přede mnou nikdy nevyslovíš nic, co je společné s ním jasný? Mně je ten kluk u prdele!"
Maikey: "Dobře! Hlavně už pojď."
Byl bych snad i schopný zaplatit velkou částku za to, abych jeho jméno nebo cokoliv, co je s ním spojené už nikdy neslyšel! Proč se mi tohle, sakra ,muselo tak hrozně vymknout z rukou? Něco takového se mi nikdy nestalo, lovil jsem, ošukal jsem, odešel jsem, tím to pro mě končilo, tak proč je s ním, do háje, všechno jiné?! A já ještě k tomu ani nesnesu pomyšlení na to, že už ho třeba nikdy neuvidím! Kéž bych na něho jednou pro vždy dokázal zapomenout!
Maikey: "Dej mi klíčky,"...Poručil, zatímco mě u mého auta podpíral, abych se nesložil jako domeček z karet.
B: "Ani ve snu!"
Maikey: "Briane, dej mi ty klíčky!"
B: "Nebudeš řídit moje auto, nikdo kromě mě neřídí moje auto!"
Maikey: "Takže to s námi cestou napereš do stromu? Jak říkám o svého ptáka a auto se staráš, ale o sebe a své blízké..."
B: "Sežer si ty klíčky!"...Hodil jsem je po něm a nějakým zázračným způsobem jsem vlezl do auta.
Na jednu stranu ho chápu, chce se o mě postarat, být to naopak udělám pro něho to samé, jenže já se v Babylonu nakonec přeci jen dobře bavil, a i kdybych si tohle jen nalhával, ten pocit byl dostačující, on se ale rozhodl to zkazit a ve finále mě ještě přiměl k tomu, abych neřídil své milovaného auto za pomocí toho, že mi vyčetl, jaký jsem pako, co víc si přát, že?!
Maikey: "Dokážeš jít nebo chceš pomoct?"...Zatavil před domem.
B: "Jsem opilej, ne retardovanej!"...Vystoupil jsem.
Maikey: "O tom bych se mohl hádat,"...Smál se a šel za mnou.
B: "Běž někam!"
Maikey: "Samozřejmě!"
B: "Kdybys mi..."...A na to, abych ho stihnul naštvat, jsem už neměl prostor, protože jsem letěl přímo k zemi nebýt Maikeyho, který mě jen tak tak zachytil.
Maikey: "Tak..."
B: "Nic neříkej a prostě mě dostaň nahoru!"
Nic víc ponižujícího se mi stát už asi vážně nemohlo! Sledovat, jak se nad touhle situací Maikey náramně baví, bylo ubíjející, ale zároveň jsem se mu nedivil, nebát se toho, že hodím svůj žaludek na zem, smál bych se sám sobě taky, víc ubohý být totiž už asi nemůžu!
Maikey: "Lehni si, přinesu ti vodu a aspirin a ty se z toho pak vyspíš."
B: "Nechci ti kazit iluze, ale z tohohle se dřív jak za týden nevyspím."
Maikey: "Aspoň si to budeš pamatovat!"
B: "Přines mi to a běž prosím tě."
Maikey se s protočenými panenkami vydal do kuchyně a vzápětí se vrátil s kouzelným práškem a zázračnou vodou, aby mě alespoň částečně zbavil utrpení, já hned potom odpadl jako mimino, takže vlastně ani nevím, kdy odešel, hádám, že hned potom, co se ujistil, že jsem jen usnul a ne umřel!
Když jsem se ráno probudil nebo spíš, když jsem překonal všechny zákony fyziky, bolesti a utrpení tak se mi podařilo otevřít oči a posadit se, cítil jsem se jak důchodce v nejhorších letech a ve smrtelném stavu, o to víc jsem věděl, že nechci nikdy zestárnout! Potom se mi podařilo dostat se až do sprchy, kde jsem nebyl daleko od toho pokusit se o utopení se, sprcha mi však byla užitečná a já se cítil o něco líp, ta bolest hlavy však byla neústupná! Nemluvě o mém žaludku, který přímo škemral o něco k jídlu, hlavou mi hned probleskla jídelna a zázračná jídla Debbie Novotny, ale pak jsem si vzpomněl na to, jak mě včera sprdla a bylo mi jasné, že dokud nevyřeším důvod toho, proč je na mě naštvaná, nemůžu se jí tam ukázat, proto jsem na to musel jít chytře...
B: "Ahoj!"
Melanie: "Ani omylem,"...Chtěla mi bouchnout dveřmi před nosem, ale já tam stačil dát nohu, což bolelo!
B: "Sadistko."
Melanie: "Dobře ti tak! Co chceš?"
B: "Bydlí tu můj syn a má dlouholetá kamarádka... A ty... Bohužel."
Melanie: "Přišel jsi mě sem naštvat ještě víc?"
B: "Ne nic takového, přišel jsem odčinit své hříchy."
Melanie: "Nevěřila bych ti ani, kdybych tě neznala, ale já tě znám, takže..."
B: "Ale no tak nebuď takový necita, alespoň dokud k tomu Lindsay taky něco neřekne."
Melanie: "Jak jí tak znám tak ti zase všechno odpustí, čehož si seš vědom a pěkně toho zneužíváš, ale stejně tě nepustím, máme hosta a nemyslím si, že bys tu chtěl být."
B: "Prosím tě zvládnu vaše lesbické kamarádky a krvelačné příbuzné,"...Tak nějak jsem se dovnitř pozval sám, odstrčil jí stranou a vydal jsem se rovnou do kuchyně, odkud se ozýval Lindsayin hlas a Gusův pláč.
Když jsem však otevřel dveře, věděl jsem, o čem Melanie mluvila - nechci tu být! Jednou pro vždy jsem si řekl, že na toho pubertálního budižkničemu zapomenu a on si tu klidně sedí v kuchyni mé nejlepší kamarádky s mým synem v náruči... Tohle nedopadne dobře!
No comments:
Post a Comment