Nový díl.
BRIAN
Justina se mi po nějaké chvíli podařilo uklidnit až natolik, že tvrdě usnul na pohovce, chvíli jsem u něj ještě poseděl a pevně mu držel ruku, poté jsem jej přikryl a šel si dát sprchu, i já sám jsem se potřeboval nějak uklidnit a především si pořádně uvědomit to, co mi Justin řekl... Věděl jsem to, ale stále jsem tomu nevěřil, nebylo to pro mě skutečné, jako by to byl jen zlý sen nebo spíš noční můra a ne krutá realita! Nicméně ani sprcha mi nepomohla dostatečně na to, abych si připustil, že má Jennifer - ta neuvěřitelně silná, úžasná ženská a skvělá matka - rakovinu, na to asi neexistuje naprosto nic, co by mi pomohlo se s tím vyrovnat... Natož Justinovi!
Když jsem se vrátil ze sprchy, Justin stále spal a pro mě to nebyl obvyklý pohled pro Boha, na který jsem zvyklý, když jej pozoruji při spánku, tentokrát jsem se cítil strašně - on vypadal strašně, tváře opuchlé a rudé od pláče a tělo stočené do klubíčka, to byl ten jediný pohled, který se mi momentálně naskytoval a pomalu mě zabíjel! Snad poprvé v životě jsem byl naštvaný, že je sobota a já nemusím do práce, ničilo mě nic nedělání, byl jsem naprosto neužitečný, jak pro Justina tak pro všechno okolo, proto jsem zkrátka potřeboval vypadnout na vzduch, i když to znamenalo Justina zanechat samotného, ale já zkrátka musel!
B: "Prosím kafe - silné - bez tvých poznámek a vyzvídání - děkuji,"...Poručil jsem si a posadil se na bar.
Debbie: "Hned to bude, pane Kinney."
B: "Říkám bez poznámek."
Debbie: "Samozřejmě... Tady to je."
B: "Díky,"...Nebýt tak horké asi ho do sebe vyklopím na ex.
Debbie: "Brzdi trochu, chceš si způsobit infarkt?"
B: "Sám nevím... Možná."
Debbie: "Co se zase stalo?"
B: "Nic se nestalo... Alespoň o ničem nevím."
Debbie: "Tak proč vypadáš ještě hůř než včera."
B: "Vypadám báječně."
Debbie: "Jo jako princezna ze Sáby."
Ani nevím, proč jsem vlastně zamířil sem, bylo mi jasné, že Debbie si poznámky a vyzvídání neodpustí a právě teď je to otravnější než obvykle, navíc mám ten dojem, že já jsem jediný, koho Justin informoval o Jennině stavu, tudíž je na něm, jestli to řekne Debbie nebo ne, na mně to nezáleží, takže kvůli radám a pomoci sem jsem taky nešel, ale asi jsem tak nějak doufal... Ne věděl jsem, že v její přítomnosti na to třeba nebudu muset alespoň pět minut myslet!
B: "Hele, tady ti jde někdo, koho můžeš vyslýchat místo mě,"...Kývnul jsem hlavou ke dveřím, kterými zrovna vcházeli Melanie s Tedem.
Sakra, to ale zas není tak dobré, možná to Debbie na pár minut zabaví a dá mi pokoj, ale s Tedem právě teď nemám dobrý vztah, no ne, že bych někdy měl, my si jdeme po krku odjakživa, ale to je zábavné, tedy alespoň pro mě, tentokrát jsme však na jiné úrovni a ta se mi sice nelíbí, ale ještě jsem dostatečně při smyslech na to, abych věděl, že to on musí přijít za mnou a co se týče Melanie všichni víme, jak to s ní mám, byly tu sice i časy, kdy jsme se snesli snad i přátelili, vlastně to nejspíš pořád trvá, ale přeci jen ta nevraživost mezi námi stále je a vím, že pokud jde o mě a Teda tak i ona je na jeho straně stejně jako Emmett, tudíž je jisté, že se dočkám leda tak ignorování a vražedných pohledů, které právě teď nemám za potřebí!
Melanie: "Ahoj, Debb."
Ted: "Dobré ráno."
Debbie: "Co to bude?"
Melanie: "Já jen kafe."
Ted: "Stejně a k tomu dva citronové řezy."
Přesně, jak jsem řekl - sice se vedle mě posadili, ale tím to končilo, jako bych tam snad ani nebyl, no možná by to bylo i lepší, kdybych neexistoval, hodně věcí by bylo lepších a snazších... Jenže já existuji a tohle jejich chování mě vytáčí! To jsem opravdu až takovej kretén, že jediné, co si od nich zasloužím, je naprosté ignorování?
B: "Taky dobré ráno,"...Neodpustil jsem si sarkasmus.
Melanie: "Dobré."
B: "Jasně,"...Tedovo ignorantství mě vytočilo natolik, že jsem se sebral a odešel.
Nikdy se ničím nenechám rozhodit ani vytočit, obzvlášť ne, pokud se to týká naprosto nudné existenci v podobě Teda, ale tentokrát... Sakra, stala se snad ze mě nějaká přecitlivělá ženská, která chce být se svými přáteli zadobře, protože ví, že život je moc krátký na to být s nimi rozhádaný?!
Bylo teprve poledne a já už začínal nabývat dojmu, že včerejší den byl v porovnání s dnešním jak cukrová vata! A vzhledem k tomu, že domů se mi nechctělo, tak bych teď obvykle zavítal k Maikeymu, ale místo toho jsem jen seděl v autě naproti jídelně a poslouchal hudbu, bylo to tak depresivní, že nebýt tahle situace tak závažná asi se směju nebo zastřelím, když si dovoluji být takový, ale... Sakra, je to Jennifer! Když ztratím jí ztratím i Justina... Já to jednoduše neustojím, něco takového ne!
B: "Sakra!"...Zničehonic se ozvalo klepání na okýnko, které mě probudilo z povrchového spánku.
Maikey: "Můžu?"
Zíral jsem na něho jak na zjevení, měl jsem pocit, jako by se mi to jen zdálo, ale po chvíli mi došlo, že tohle je skutečnost a že to, co bude následovat, bude buď to naprosto úděsné, nebo první pozitivní věc dneška!
B: "Jo,"...Otevřel jsem mu dveře.
Maikey: "Díky,"...Posadil se vedle mě a mlčel... Jak báječné!
B: "Takže?"
Maikey: "Byl jsem v jídelně a viděl tě tu sedět asi hodinu, nedalo mi to... Nebo spíš mámě - kopla mě do zadku a řekla, že jestli za tebou nepůjdu tak ze mě udělá sekanou."
B: "Jo Debbie je v tomhle nadaná,"...Uchechtl jsem se.
Maikey: "Jo to je,"...Přidal se ke mně.
B: "Kudy si šel? Neviděl jsem tě přijít."
Maikey: "To proto, že si očividně spal."
B: "Podřimoval."
Maikey: "Tak podřimoval."
Zase jsme oba ztichli a jen blbě civěli před sebe, připadal jsem si jak puberták na svém prvním rande, který už vyčerpal téma na mluvení a teď nemá co říct!
Maikey: "Proč tu sedíš?"
B: "Je to tu pohodlné."
Maikey: "Vím, jak moc miluješ svoje auto, ale tohle ti nežeru."
B: "Nemám kam jít,"...Přiznal jsem, nemělo cenu chodit kolem horké kaše.
Maikey: "Jak to?"
B: "V jídelně je nejen tvoje otravná máma, ale sedí tam i vražedná Melanie s vražedným Tedem, Emmett by mi asi pedikúru neudělal vzhledem k tomu, že je na vaší straně, za Linds nejdu, protože je jediným člověkem, s kterým ještě nejsem rozhádaný a se svou dnešní náladou by se mi to podařilo... Ty se mnou nemluvíš a Justin..."
Maikey: "Co Justin?"
B: "S tím je to teď komplikovaný."
Maikey: "Nevím, jestli to víš, ale s ním je to komplikované neustále a to na vašem vztahu miluješ, i když si to nepřipouštíš."
B: "Mluvíš nesmysly... A navíc včera si mi vyčetl, že kvůli mému 'vztahu' na tebe kašlu."
Maikey: "Možná jsem to trochu přehnal."
B: "Nebo si možná měl důvod to říct... Kvůli Justinovi jsem tě hodně přesunul na druhou kolej."
Nikdy by mě nenapadlo, že si něco takového přiznám v duchu natož nahlas Maikeymu přímo do očí, ale tak nějak to muselo být vyřknuto, i když mě to stálo část mého tvrdě vybudovaného ega!
Maikey: "Na tom nesejde, zažili jsme spolu spoustu úžasných let, teď se ale naše cesty jednoduše částečně rozdělily... Ty máš Justina a já Bena... To je zkrátka život.
B: "Jsem single."
Maikey: "Jasně... Pointa je ale pořád stejná."
B: "A co z toho pro nás vyplívá?"
Maikey: "Že s tebou nechci být rozhádaný."
B: "Ani já s tebou."
Maikey: "Takže večer v Babylonu?"
B: "Rád bych, ale... Myslím, že Justin mě bude potřebovat... Řekl bych ti víc, ale nemůžu."
Maikey: "Chápu... Tak třeba jindy."
B: "Určitě."
Maikey následně vystoupil a vrátil se zpět do jídelny, ve které na něj již čekala netrpělivá Debbie, byl jsem rád, že nejsem na jeho místě, ale ještě víc jsem byl rád za to, že se to mezi námi nějakým způsobem vyřešilo, nebylo to sice nejlepší usmíření v historii, ale hlavní je že proběhlo, hned jsem měl o jednu starost méně, následně jsem se však rozjel domů, kde jsem věděl, že na mě čeká jedna obrovská!
No comments:
Post a Comment