Nový díl. - 18+
BRIAN
Nedokázal jsem mu říct 'Ne,' prostě to nešlo! A tak jsem místo toho své rty přitiskl k těm jeho a jazykem jsem pronikl až do jeho úst, on mi polibky s dravostí oplácel! Dlaní jsem automaticky zajel do jeho vlasů a občas jsem jej za ně prsty zatahal, což jej přinutilo syknout bolestí, vzrušovalo ho to a mě jakbysmet! Jeho ruka mě mezitím nadále dráždila v rozkroku a já se té slasti naprosto oddával, byl to zatraceně úžasný pocit, ke kterému mě vždy dokáže dovést jedině on!
V hlavě mi neustále svítilo to červené světélko opakující jedno a to samé slovo pořád a pořád dokola, bylo to 'Přestaň!' ale já jej i tak nadále úspěšně ignoroval, věděl jsem, že je to naprosto špatné, ale on chtěl mě a já chtěl jeho, v tuhle chvíli na okolnostech zkrátka nezáleželo!
J: "Chci tě... Uvnitř sebe,"...Vydechl mi do úst a mou chloubu pevně stiskl.
Odtáhl jsem se od něj, jeho ruku z mých trenek jsem vytáhl a následně jsem tou svou chytil lem jeho slipů, na což jsem jej za sebou pomalu vedl až k pohovce, kde jsem jej přimáčkl zezadu k opěradlu a jazykem jsem přejel přes jeho ohryzek nahoru až k jeho rtům, které jsem jím obkroužil. Poté jsem ho k sobě otočil zády a trenky jsem mu stáhl dolů a stejně tak sobě ty své. Vzápětí jsem si natáhl kondom, který jsem si vzal z konferenčního stolku a hned na to jsem jej pevně chytil v bocích. Špičku svého penisu jsem přiložil k jeho otvoru a pomalu jsem se do něj začal tlačit, naprosto se mi poddával a sténal slastí, netrvalo dlouho a byl jsem v něm až po okraj! Přirážel jsem rychle, vášnivě a především tvrdě, oba jsme to rychle potřebovali, jako bychom snad měli jinak umřít a po pár minutách nás oba zastihl velmi bouřlivý orgasmus, po kterém jsme se sesunuli k zemi!
J: "To bylo úžasné,"...Políbil mě.
B: "Jo to bylo."
Vím, že umím znít i přesvědčivěji, ale jednoduše to nešlo, ano sex byl naprosto úžasný, ale to světélko, které mi blikalo po celou dobu v hlavě, jako by teď svítilo na poplach a opakovalo mi, že jsem naprosté sexuchtivé hovado!
J: "Půjdu si dát sprchu... Jdeš taky?"
B: "To je dobrý."
J: "Vážně?"
B: "Určitě."
J: "Fajn... Ale kdybys chtěl, budu tě čekat."
B: "Jasně."
Jakmile se Justin ztratil v koupelně a zavřel za sebou dveře, jsem se zvedl, oblékl se a následně jsem se posadil na postel přímo naproti koupelnovým dveřím, snažil jsem se přijít na nějaké kloudné vysvětlení, odůvodnění a především řešení toho, co se tu právě děje, protože tohle je od slov 'v pořádku' na míle vzdálené a já tomu vůbec nijak nepomohl, když jsem opět myslel svým mozkem mezi nohama!
Měl jsem pocit, že tahle situace se čím dál tím víc zhoršuje a to jsem ještě ani nevěděl, čím začala, bylo to naprosto k zbláznění, Justin mě přiváděl k dokonalému šílenství... A do toho Maikey s Tedem, vlastně i Emmettem, za kterými bych obvykle šel pro odreagování a v případě Maikeyho i pro nějakou radu, kdybych se dostatečně opil na to, abych ze sebe vyklopil svoje obavy, ale takhle jsem na to všechno sám, protože za nimi nemohu jít, na to jsem až příliš hrdý... Ale já prostě vůbec nevím, co mám dělat!
J: "Bože, vyděsil si mě."
Jo sedět takhle na posteli on a já, aniž bych to čekal vyjít z koupelny, taky bych asi právě prožíval menší infarkt, ale jsem až moc vypěněný na to, abych se staral o jeho infarkt, já potřebuji odpovědi!
B: "Skvěle... Třeba tě to přiměje mluvit."
J: "Pro Krista, Briane."
B: "Žádný Briane... Chci to vědět."
J: "Nechceš! Já sám bych to radši nevěděl!"
B: "Co, Justine? O čem to mluvíš?"...Stoupl jsem si a pomalým krokem mířil k němu.
J: "O ničem... Já... Nechci tě tím zatěžovat. O to se musím postarat já sám."
B: "Nebyl jsi to náhodou ty, kdo mi vždycky cpal všechny ty kecy o tom, že ve vztahu si mají lidi říkat všechno a pomáhat si?"
J: "Jo, ale my vztah nemáme - tvoje slova... Takže to je asi mimo."
B: "Máš pravdu nemáme... Ale i přes to jsem tu od toho, abych ti pomohl."
Začínala mi docházet všechna trpělivost a nervy, vlastně i možnosti k tomu jej přimět se mi svěřit, byl jsem z toho už téměř zoufalý a hlavně vytočený, ta jeho neschopnost nechat si pomoct je neuvěřitelná... Zajímalo by mě, od koho jí má! No samozřejmě! Že se vůbec ptám, když já jsem přímo exemplární příklad na tuto neschopnost!
J: "Když to vyslovím bude to ještě skutečnější... A to nezvládnu."
B: "Možná stojím za nic a jsem kretén, ale když říkám, že tu pro tebe jsem, myslím to vážně a moc dobře víš, že něco takového říct je pro mě..."
J: "Těžké,"...Dokončil za mě, sám bych to říct asi nedokázal, vlastně spoustu z toho, co jsem tu už řekl, bylo nad mé síly, v podstatě si ještě pořádně neuvědomuji, že jsem to řekl, pak asi budu šílet a zpytovat svědomí, ale právě teď mě Justin očividně potřebuje jako menšího kreténa, než jakým jsem obvykle!
B: "Takže mi to jednoduše řekni."
J: "Ono... Totiž... Jde o mou mámu."
B: "Jak, o tvojí mámu? Co je s ní?"
Jen mlčel a koukal se mi zaslzeně do očí, začínal jsem nabývat dojmu, že mu neřekla nic pěkného, že se třeba ošklivě pohádali a on teď neví, jak to s ní má vyřešit nebo že... Já fakt nevím! Každopádně mě to ticho drásalo přímo neskutečně!
B: "Justine?"...Vyzval jsem jej.
J: "Má rakovinu."
B: "Co?"...Vydechl jsem naprosto zbaven slov.
J: "Víš, jak jsem se s ní dlouho neviděl, protože jsem pořád neměl čas?"
B: "No..."
J: "Včera jsem se za ní stavil... Vypadala příšerně, trvalo to, než mi přiznala, co se děje... Našli jí v prsu bulku a před dvěma týdny byla na operaci, nechtěla mě tím zatěžovat ani Molly to neřekla a místo toho jí poslala k tátovi... Jenže ukázalo se, že bude muset chodit na chemo a včera byla poprvé... Já nevím, co mám dělat, Briane,"...Propadl naprostému pláči.
Ihned jsem šel k němu a pevně jej objal, to objetí ale nepotřeboval jen on, ale i já, tohle zjištění se mnou naprosto otřáslo, Jennifer je neuvěřitelně úžasná žena a skvělá máma, o kterou Justin nemůže přijít... O kterou ani já nemůžu přijít! Nepřežil bych, kdyby se jí něco stalo a Justina by to naprosto zničilo, už by nikdy nebyl tím, kým je!
No comments:
Post a Comment