Nový díl.
JUSTIN
Ze začátku byly Maikeyho řeči a rady do života s Brianem tak nějak snesitelné, ale zhruba u třetí skleničky mi začaly docházet nervy, ono neustále poslouchat, jak je Brian jediným svého druhu a že mě nikdy nebude brát jako partnera leda tak sám pro sebe, ale nikdy ne navenek, že mě bude neustále odhánět a chovat se ke mně tak, jak je zvyklý - tedy bezcitně, se nedá dlouho vydržet, jedině tak pod sedativy ve svěrací kazajce, ale takhle jsem opravdu nebyl daleko od toho vydloubnout mu oči z důlků!
J: "Fajn, pochopil jsem!"
Maikey: "Promiň, jen se snažím pomoct."
J: "I tady barman, který o nás pomalu nic neví, by mi pomohl víc než ty."
Maikey: "Jo, to máš asi pravdu... Já jen říkám, jak to je, znám Briana a..."
J: "Já ho znám taky, možná ne jako ty, ale znám, vím, jaký je, když jsme spolu jen my dva, když nás nikdo nevidí, je z něho úplně jiný člověk, ne takový, jakého mi tu pořád popisuješ, takový je jen před vámi, a to mě na tom štve ze všeho nejvíc, ale vím, že s tím nic neudělám, buď to ho přijmu takhle, nebo si rovnou můžu jít zabalit věci."
Maikey: "Já vím, že ho znáš jinak než já a za to jsem rád, ale to, jak ho znám já, to je to, co nakonec rozhodne, jestli spolu budete nebo ne."
Nevím, jestli mi tohle mělo nějak pomoct, ale hádám spíš, že ne, protože nepomohlo! Nýbrž mi to všechno spíš zhoršilo, poněvadž představa, jak nakonec Brianova povaha rozhodne o našem budoucím vztahu, mě spíš zamrazila!
J: "Hm... Tak hned je mi líp."
Maikey: "Asi už bych měl mlčet."
J: "To by bylo přímo báječné."
Maikey: "Já vím, radši mě neposlouchej, já o tom, co mezi sebou máte, vesměs nevím nic, nemám právo se do toho plést a dávat ti rady nerady."
J: "O to nejde, jsem rád, že si o tom s někým můžu promluvit, problém je v tom, že vím, že máš pravdu a to nepomáhá."
Maikey: "I samotný Brian Kinney může nakonec překvapit."
J: "Tomu bych moc nevěřil, ale hádám, že si na to ještě pár dní počkám."
Maikey: "Za tři dny by se měl vrátit co?"
J: "Doufám v to, i když bych se nedivil, že tam zůstane už navždy, nebylo by to šokující, když už to několikrát zvažoval."
Maikey: "To by neudělal... Rozhodně by se pro něco takového nerozhodl, aniž by to nejdřív řekl nám."
J: "Třeba to by byl ten jeho způsob jak překvapit,"...Ušklíbl jsem se.
Maikey: "Nestraš!"...Šťouchl mě do ramene.
Díky tomuhle jsem se mohl trochu uvolnit prostřednictvím ledabylého téměř neviditelného úsměvu, jenže pak jsem si spočítal dvě a dvě dohromady a uvědomil jsem si, že by to nebylo až tak nemožné, Brian se neohlíží na ostatní, Brian dělá, co Brian dělat chce, a pokud tím ještě k tomu všechny nasere a ublíží, co nejvíce lidem a to především mně, je to pro něj ještě lepší způsob, jak dokázat to, že mu na ničem a na nikom nezáleží, i když to tak vlastně není, ale za to, aby nám to mohl neustále dokazovat, by byl snad ochotný i zabíjet!
Emmett: "S vámi je tedy zábava, tváříte se jak na pohřbu,"...Přitančil k nám a za ním Ted.
Ted: "Div se, když jejím žhavým tématem je chodicí bezcitná..."
Emmett: "No tak, no tak!"
Ted: "Velmi přátelská osůbka,"...Dokončil.
J: "Mohl si říct, co si měl na jazyku."
Ted: "Chtěl jsem říct přesně tohle."
J: "Jasně."
Maikey: "Ted si jen užívá, dokud může, že ano?"
Ted: "Přesně tak, jen co se vrátí Brian, jeho pozice kreténa bude zase připravená, já mu jí jen hlídám."
J: "Jsi nejlepší... Ale už prosím tě mlč."
Emmett: "Souhlasím."
Ted: "Provedu."
Vím, že si Ted dělá jen legraci, no tak nějak částečně si jí dělá, to asi bude za to, jak s ním Brian neustále vymetá podlahu, takže se mu ani nedivím, že si užívá chvíle, kdy tu Brian není, ale pro mě to je jen další úhel pohledu na to, kam náš vztah vlastně vůbec spěje, když jeho vlastní kamarád je rád, že tu není, protože se k němu chová hrozně, jak se tak asi bude chovat dříve či později ke mně, vzhledem k tomu, že on své chování rozlišuje podle toho, jak má koho rád - čím víc má někoho rád, tím hůř se k němu pak chová... Bože, nesnáším tyhle analýzy!
J: "Myslím, že vás opustím, kluci, už mám trochu upito a potřebuji to nějak zajíst."
Maikey: "Jdeš do jídelny?"
J: "Asi jo... Jedna Novotny přednáška mi nestačila."
Maikey: "Tak to si užij tu máminu, ta bude teprve prvotřídní."
J: "Ale třeba víc užitečná."
Maikey: "To je víc než pravděpodobný... Tak jí pozdravuj."
Emmett: "I ode mě!"
Ted: "Taktéž."
J: "Budu, vy se zatím mějte."
Všichni se se mnou rozloučili a já se zase vydal do světa samoty, která je nejvíc nesnesitelná v loftu, vlastně se vůbec divím, že mě tam nechal být, když on tam není, ta jeho fobie z toho, že se mu budu hrabat ve věcech nebo založím požár, ho měla přinutit zařídit mi měsíční bydlení pravděpodobně u Debbie nebo někde na marsu, ale ono ne, nechal mě tam a to můžu buď brát jako, že ve mě má důvěru a tak nějak už mě bere jako, že s ním bydlím a ne jen, že u něj přežívám anebo mě nechává vychutnat si poslední chvíle, než mi zamává na rozloučenou!
Debbie: "Co tady děláš tak pozdě, Sunshine?"
J: "Ty máš co říkat."
Debbie: "Já pracuju."
J: "Taky bys někdy mohla odpočívat."
Debbie: "Já si odpočinu v hrobě."
J: "Tuhle frázi tě naučil Pan Božský?"
Debbie: "A jéje, on tu ani není a stejně ti kazí náladu, že v tvém hlase cítím sarkasmus a ironii?"
J: "Jen jsem měl takovou konverzaci s tvým synem."
Debbie: "Ať už ti řekl cokoliv, přetrhnu ho jako hada!"
J: "Jen mi řekl něco, co má logiku... Brianova povaha nakonec rozhodne o našem vztahu, nezáleží na tom, jestli mě miluje, ale na tom, jak se k tomu nakonec postaví a myslím, že to my všichni už víme."
Nevím, kdy přesně se ze mě stal takový pesimista, ale já se řídím podle fakt, a když znám fakta, jaké znám, nemůžu se cítit ani trochu optimisticky, byl bych blázen, ale jestli to takhle půjde dál, tak nejspíš nakonec zešílím, před Brianovým odjezdem jsem se alespoň trochu vyznal v jeho vnitřním já, ale teď mám naprosto ve všem zmatek! Já jen doufám, že mi Debbie řekne něco užitečnějšího a povzbudivějšího než Maikey, jinak si to snad už asi vážně hodím!
No comments:
Post a Comment