Nová povídka. - Přeji všem krásné Velikonoce 
JUSTIN
Dorazil jsem do Babylonu zhruba kolem půlnoci, doma to bylo zkrátka k nevydržení! Ihned jsem usedl na bar, kde jsem si objednal pár skleniček. Ani jsem pořádně nevěděl, proč jsem přišel zrovna sem, bez Briana je to tady takové obyčejné, což nejspíš není ten správný výraz vzhledem k tomu, že to tu žije sexem, orgiemi, tancem, alkoholem a drogami všeho druhu a to zrovna slovu obyčejné neodpovídá, ale jednoduše se mi to tak momentálně jeví... Jasně, mohl bych si jít stoupnout doprostřed parketu, tancovat jako o život a vychutnávat si ty pohledy všech přítomných, zpocená těla lepící se na to mé, doteky a flirtování, ale bez Brianova propalujícího žárlivého pohledu, kterým by dával najevo, že patřím jen jemu, by to jednoduše nebylo ono! A ano, mohl bych zkrátka vypít ještě pár skleniček a pak si tady najít někoho, koho bych vzal dozadu a vyšukal mu mozek z hlavy, ale ani to bych nedokázal, já nejsem jako Brian, neumím smutek zahnat šukáním a opíjením se, já prostě trpím a počítám minuty do jeho návratu, jako nějaký zoufalec, který si bez něho sám neporadí, vsadím se, že to on si teď určitě s někým užívá a ani si na mě nevzpomene! Myslím, že pro něj bylo výhodné, když ho šéf vyslal do New Yorku, aby přetáhl pár klientů z konkurenčních firem a uzavřel, co nejvíc zakázek, kolik jen bude možné, jenže pro mě to jsou muka, která trvají už třetím týdnem!
Maikey: "No ne, ty si vylezl z jeskyně?"
J: "Vypadá to tak."
Emmett: "Co ten nataženej obličej, Sunshine?"
Ted: "Dnes jsou to tři týdny, divíš se? Někdo holt Brianovu nepřítomnost zvládá naprosto skvěle, jako například já a někdo se s tím jednoduše vypořádá špatnou náladou a alkoholem, jako tady náš Justin."
J: "Děkuji za skvělou analýzu!"
Ted: "Samozřejmě, to mě naučil Brian."
Emmett: "Teddy, radši ne."
Maikey: "Už se ti ozval?"
J: "To se ptáš vážně nebo jenom, aby se neřeklo?"
Maikey: "Asi jen, aby se neřeklo."
J: "Tak zkus hádat."
Maikey: "Má nejspíš hodně práce."
J: "A tobě se ozval?"
Maikey: "No... Jo,"...Přiznal se bez zbytečného vymlouvání.
J: "Tak vidíš."
Já vím, že rozloučení mezi námi neproběhlo nejlíp, vlastně proběhlo přímo katastrofálně zhruba tak, že jsme se pohádali a to přímo děsně, já mu vyčetl, že mě tu nechá, ačkoliv měl na výběr, mohl tam místo něho jet někdo jiný a on mi okamžitě nezapomněl připomenout, že pro něho nic neznamenám, že u něho bydlím jen proto, že to dovolil, ale pokud si prý myslím, že mě nevyhodí tak jsem šeredně na omylu, takže bych prý měl držet klapačku a neplést se do jeho věcí... Byl jsem na něho za to, co řekl, přímo neskutečně naštvaný, ale to, že mi nevolá, mě hrozně znepokojuje a nevidět ho a ani nemoct slyšet jeho hlas, je naprosté mučení!
Emmett: "Nesmíš si to tak brát, mně taky nezavolal,"...Snažil se mě utěšit, ale kromě drobného úsměvu to se mnou nic moc neudělalo.
Ted: "Mně už vůbec nejsi v tom sám."
J: "Kluci, jste hodní, ale chápejte, tohle je jiné,"
Emmett: "Však my víme, ale uvidíš, že až se vrátí tak budete v pohodě."
J: "Co když mě vyhodí?"
Maikey: "Na to si přišel jak? Jen proto, že jste se pohádali a on řekl tyhle kraviny tak to neznamená, že to i udělá."
J: "Ty si ten, kdo mi pořád říká - Brian je Brian, ten dělá všechno, co chce, bez omluv a bez výčitek."
Maikey: "Jenže on tě vyhodit nechce tak přestaň! Kdyby jo, udělal by to už dávno."
J: "Zatím neznamená navždy... Třeba si to nechává projít hlavou a až se vrátí, vykopne mě."
Emmett: "Kluku ty by sis měl dojít na terapii... Známe Briana spoustu let a nikdy se s ničím nepáře, takže věř tady Maikeymu, že pokud říká, že tě nevyhodí tak nevyhodí."
Ted: "Můžu jenom souhlasit."
Jasně, to se tak snadno říká, ale udělat to, to je mnohem horší, vzpomínám si, jak mě vyhodil poprvé a i když jsem se mu moc nedivil vzhledem k tomu, že ho kvůli mně vykradli, tak jeho rozhodnutí nakonec stejně nic nezměnilo, jediné, co udělal, bylo, že mě přivezl zpátky z New Yorku a ihned mě šoupnul k Debbie, pak jsem u něho často spával, ale vždycky kolem toho měl plno keců a nakonec si mě k sobě vzal, když ho máma požádala, aby mě dal dohromady po tom plese a od té doby u něho bydlím, ale je to zatím jen několik měsíců, takže jaká je jistota, že se mnou neztratí trpělivost a nevykopne mě ven obzvlášť, když už s tím na mě vyrukoval?
J: "Jo, jasně, snad máte pravdu."
Emmett: "My máme vždycky pravdu a teď si s námi pojď zatancovat, abychom tě trochu rozveselili."
J: "Díky, kluci, ale tady mi to vyhovuje."
Maikey: "Já tu taky zůstanu."
Ted: "Jak myslíte."
Kluci se ihned zdekovali a mně bylo jasné, že Maikey má pro mě připravenou nějakou přednášku, chtělo se mi utéct, ale neměl jsem kam, tudíž jsem se duševně připravil a byl jedno velké ucho!
J: "Tak spusť."
Maikey: "Co?"
J: "Jen se nedělej, chceš mi něco říct."
Maikey: "Fajn, já jen že... Brian na kluky nehraje, už jsem ti to říkal několikrát a bude schopný udělat cokoliv pro to, aby tě o tom přesvědčil, bude tě ignorovat, odhánět, šukat každýho, koho bude moct a ano, možná, že tě bude chtít i vyhodit, nemůžu ti zaručit, že ne, ale jednu věc ti zaručit můžu - on tě miluje."
A to je to, já vím, že mě miluje, kdyby ne tak bych to poznal, ale on mě miluje, to vím stoprocentně, jenže když by mě i přes to byl schopný poslat pryč, tak mi je taková záruka k ničemu.
Tohle je vážně peklo, proč jsem, sakra, nedržel klapačku a nic mu neříkal?! On by jednoduše odjel, možná by mi i zavolala a až by se vrátil tak by bylo všechno v normálu, ale takhle se do poslední minuty budu bát toho, co mě vlastně vůbec čeká, až se vrátí!
No comments:
Post a Comment