Chci ho zpátky!(9)

Nový díl.

BRIAN

Tak dobře tohle je... Tohle je prostě moc! Je toho na mě příliš a já mám pocit, že se snad složím! Nevím, co si mám počít, sedím tu na baru u Woody's a neustále nutím barmana, aby mi doléval, ale ani tak nemám ten úlevný pocit opilosti, který by mi poskytl následnou alespoň chvilkovou volnost od té příšerné bolesti... Prostě jsem v koncích! Mám chuť brečet, smát se, vztekat, řvát, ale ani jedno z toho prostě nedokážu, nemám na to jednoduše sílu, vždyť tohle je... Jak to mám vlastně vůbec nazvat? Psycho? Jo to by možná odpovídalo! Sakra! Do hajzlu! Jak mi tohle vlastně vůbec mohl udělat? Vždyť jsem to měl být já... To já mu nabídl svatbu, společný život, mojí lásku, moje srdce a on zvolil kariéru, aby si následně vzal nějakého... Co já vím koho! A to stihl za pouhých dvou a půl roku! Mám pocit, že se začnu smát! A pak brečet a pak se vztekat a řvát a pak někoho zabiju... Nejspíš sebe! Jo to bude asi nejlepší a nejrozumnější východisko, protože já s tímhle hrozným pocitem, naprosté bezmoci, zrazenosti a zlomenosti prostě nedokážu žít, to je zkrátka horší než smrt, vědět, že si Justin místo mě zvolil někoho jiného, že miloval někoho jiného... A kurva, že si ho vzal! Vždyť to je... Já zkrátka nemůžu! Už ne!

---

Asi nikdy nezapomenu na ten jeho výraz, když jsem mu řekl, aby se sebral a vypadl z mého bytu... V ten okamžik byl tak zničený, po tvářích mu tekly slzy a celý se třásl, mohl jsem to bez problému vidět, protože to bylo do očí bijící a já na okamžik zaváhal, opravdu zaváhal, chtěl jsem mu říct, aby neodcházel, protože mi bylo jasné, že tohle napravit pak už nepůjde, jenže já v tu chvíli měl takový vztek, že pro něj i bylo lepší odejít a nebýt mi na blízku! Pak už jen zkrátka stačilo vzít na sebe oblečení a rozhodnout se pro noc v baru, kde se snad dám dohromady... Což je asi jen sladká naivita!

Ben: "Briane?"...Ozvalo se za mnou.

B: "Heleme se, koho nám to čerti nesou... Sama paní profesorka osobně!"...Začal jsem se smát na celé kolo.

Ben: "Proboha, ty ses zřídil."

B: "Myslíš? Podle mě bych to ještě mohl zlepšit... No, i když všechno se mi zatím krásně sere pod rukama,"...Konstatoval jsem.

Ben: "Co kdyby si šel domů? Měl by ses z toho vyspat."

B: "Domů? A kde je můj domov?"

Ben: "Neříkej, že si zapomněl,"...Zhrozil se.

B: "Neboj se, profesore, na ty čtyři studený zdi v nejvyšším patře se zapomenout nedá, ale stejně tak tomu nemůžu říkat domov... Ne když tam..."...Už jsem málem řekl "když tam není Justin," ale zarazil jsem se.

Ben: "Víš co, pojď!"

Chytil mě za paži a postavil mě na nohy teda, pokud se tomu tak dá říkat, vzhledem k tomu, že má kolena jaksi nespolupracovala! Atak si mou ruku hodil kolem ramen a díky té hoře svalů, kterou vlastní, mě odtáhl do auta... Bohužel ale ne do mého, což může znamenat jen jednu věc...

Ben: "Přespíš u nás doma,"...Ano přesně tuhle!

B: "To je dobrý, profesore, hoď mě ke mně domů... To víš, má postel nemá ráda, když jsem jí nevěrný,"...Na slovo nevěrný jsem dal velký důraz... Hádám, že mi v tu chvíli nevědomky hlavou proběhl Justin!

Ben: "Holt to tvá postel bude muset jednu noc přetrpět... Takhle sám nezůstaneš, Maikey by mě zabil."

B: "Ten nevinný tvor, který nikdy neublížil ani mouše... Jo určitě bys umřel pomalou, bolestivou smrtí,"...Uchechtl jsem se.

Ben: "Jednoduše jedeš se mnou!"

B: "Jasně to by...,"...Dá se říct, že jsem upadl do bezvědomí!

Probudil jsem se až ráno s šílenou bolestí hlavou a téměř stoprocentní slepotou - ani za boha jsem nemohl otevřít oči, bylo to, jako kdyby mi do nich někdo sypal střepy a ten pocit na zvracení se nedal vůbec s ničím srovnávat! Trvalo mi snad celé věky, než se mi podařilo se alespoň posadit a ještě bez toho, abych hodil šavli... Kinney, alespoň tvůj žaludek má nějaké sebeovládání, když už ne tvůj mozek, který ti dovolil se takhle zřídit!

Maikey: "No ne, Šípková Růženka je vzhůru,"...Přisedl ke mně na pohovku.

B: "Vypni si ty repráky!"

Maikey: "Co?"...Nechápavě na mě čuměl.

B: "Prostě mluv potichu, dobře?"

Maikey: "Fajn, vztekloune... Co se ti stalo?"

B: "Co by se mělo stát? Měl jsem menší párty!"

Maikey: "O samotě?"

B: "S flaškou rumu... Dělala mi báječnou společnici, člověče, já bych snad mohl být i na holky,"...Snažil jsem se sám sobě trochu spravit náladu a celkem se mi to i dařilo, dokud...

Maikey: "No to nevím, co by ti na to řekl Justin, až se vrátí,"...Smál se.

B: "Nejspíš, že je ženatý,"...Vztekle jsem mu to předhodil.

Maikey: "Ten tak... Počkat, co?"...Z mého výrazu nejspíš pochopil, že já si srandu nedělám!

B: "Slyšels... Náš Justin se oženil, pošli mu blahopřání!"

Maikey: "Jak si na to přišel?"

B: "Jeho ústa to včera hezky zřetelně vyslovila... Na nic se mě neptej, ani já se ho neptal, jednoduše mu kroužek na prst nasadil někdo jiný,"...Shodil jsem ze sebe deku a odporoučel jsem se do kuchyně.

Až když jsem se mu na chvilku vzdálil z dohledu, tak jsem si uvědomil, že jsem udělal obrovskou chybu tím, že jsem mu to řekl, nejen že já sám vím zatím jen tuhle informaci a nic k tomu, tím pádem, že bych si měl promluvit s Justinem dřív, než to budu roznášet dál a za druhé... Vždyť on mi teď nedá pokoj!

Maikey: "No počkej! Nemůžeš na mě hodit takovou bombu a pak si jen tak jít pro snídani!"

B: "Mám hlad!"...Stáčel jsem rozhovor jinam.

Maikey: "Co tím, sakra, myslíš, že je ženatý?"...A bez úspěchu!

B: "Ty bys to měl vědět, už ses do toho sám upsal!"

Maikey: "Do háje, Briane, víš moc dobře, na co se ptám!"

B: "A ty, sakra víš, že ti nemám co říct... Jsem z toho v šoku úplně stejně jako ty a vím úplně stejné hovno jako ty, takže ti jednoduše na tvoje otázky nejsem schopný odpovědět!"

Maikey: "Ale jak ti tohle mohl udělat?"

B: "Jak mně? Však to je jeho život, já už do něj jednoduše nepatřím, to se dalo předpokládat."

Maikey: "Přestaň si nalhávat, miloval si ho... Vlastně si nikdy nepřestal, takže si nelži o tom, jak je to v pohodě, že zatímco ty si trpěl, tak on se v New Yorku pelešil, s kdo ví kým a ještě si ho vzal!"

Jo když to řekl takhle tak to vážně bolí a ano mám šílený vztek, nejsem ani trochu v pohodě, nejradši bych ho zaškrtil holýma rukama za to všechno, co mi udělal, ale... To bych ho nesměl tak moc milovat, i přesto ,co všechno mi udělal... Je to začarovaný kruh!

B: "Sakra, přestaň!"...Ještě chvíli by zdůrazňoval ty věci, které si tak moc nechci připustit a nejspíš bych se mu složil do náruče!

Maikey: "Jak přestaň?! Vždyť..."

Ben: "Hele vy dva můžete...?"...Ani jeden z nás ho nevnímal.

B: "Není to tvoje starost... Tak se do toho laskavě nepleť!"

Maikey: "Tak proč si se mi s tím svěřoval?!"

B: "Protože jsem debil nejspíš!"

Ben: "Můžete..."...Snažil se ale marně.

Maikey: "Justin udělal sviňárnu a ty se mu to určitě chystáš zase odpustit, že?!"

B: "Tak na to můžeš zapomenout... Tohle mu neodpustím!"

Ben: "Briane?!"...Zařval z plných plic.

B: "Co?!"...Pohlédl jsem na něj.

Ben: "Justin čeká venku."

V tu chvíli jsem dokonce zapomněl i na tak jednoduchou činnost jako je dýchání, byl jsem totiž naprosto v rozpacích, nebyl jsem připravený na to s ním mluvit a ani jsem netušil, co všechno z toho našeho malého rozhovoru s Maikeym mohl slyšet, takže s pocitem naprosté paniky jsem se vydal ke dveřím...