Chci ho zpátky!(8)

Nový díl. - 18+

JUSTIN

Probudil jsem se zhruba uprostřed noci v Brianovo náruči, svou rukou mě držel tak pevně, že jsem pomalu nemohl ani dýchat, ale zároveň bylo neuvěřitelně příjemné cítit jej u sebe! Jen jsem uvnitř sebe měl takový zvláštní pocit, věděl jsem totiž, že to, co se stalo, nebylo správné, kdyby totiž Brian jen tušil, jaká je skutečnost, vyhodil by mě a nejspíš už by mě nikdy nechtěl ani vidět a z toho mám šílenou hrůzu! Jsem zpět teprve pár dnů a už se toho tolik změnilo, když jsem se vracel, Briana jsem si zakázal a teď tu nakonec ležím v jeho posteli, přitisknutý na jeho nahém dokonalém těle! Měl bych se hned teď zvednout a jít pryč, nejlíp někam, kde by mě už nikdy nenašel, jenže já to nedokážu, nechci se připravit o ty poslední chvíle, které s ním můžu ještě strávit, tudíž se k němu raději přitisknu ještě víc, abych mohl čichat tu jeho nádhernou vůni a oddám se dalšímu spánku.

---

J: "Hmmm,"...Zasténal jsem, když jsem na své hrudi ucítil Brianovo polibky a jazyk.

B: "Dobré ráno,"...Vtiskl mi polibek.

J: "Dobré,"...Zajel jsem mu prsty do vlasů.

B: "Jak ses vyspal?"...Pokračoval v péči o mou hruď.

J: "Líp by to ani nešlo!"...Až na to, že jsem musel pořád myslet na to, jak to mezi námi bude dál!

Brian ze mě následně stáhl peřinu a svým jazykem sjel, až k linii nad mými chloupky, začal mě tam líbat a dráždit jazykem, ihned jsem cítil, jak se mi do penisu hrne krev a tvrdne! Hned na to se přemístil mezi má stehna a nohy mi pokrčil, aby je zevnitř mohl líp líbat a opečovávat jazykem, byl jsem jak v naprosté extázi a slastí jsem okamžitě prohýbal záda a to se ještě ani nedotkl mého penisu!

J: "Bri,"...Zasténal jsem a v ten okamžik jsem si uvědomil, jak moc mi chybělo sténání jeho jména.

B: "Ššš,"...Přitiskl mi prst na rty a dál líbal má stehna a směřoval stále výš.

"Ahh!" vykřikl jsem blahem, když se špičkou jazyka dotkl mého penisu! Vzápětí mě od kořene až po špičku olízl a následně pojal do úst, musel jsem ho rozkoší tahat za vlasy a neustále jsem se mu pohybem boků víc a víc tlačil až do krku, opakovaně jsem musel sténat a vzdychat, zatímco měl sál, olizoval, kouřil a uspokojoval, bylo to tak intenzivní a plné naprostého vzrušení, že stačilo už jen málo a vystříkl jsem přímo do jeho úst, na což mi vášnivým polibkem dal trochu ochutnat!

B: "Vítej doma,"...Vydechl a ve mně v tu chvíli zatrnulo!

Bylo to jako bych dostal pěstí, protože přesně tak jsem se v ten okamžik cítil, naprosto jsem procitnul a všechno okolo sebe jsem vnímal všemi svými smysly a to i těmi ne úplně vyvinutými! Co jsem to, pro Kristovy rány, provedl?! Opakoval si můj zaostalý mozek pořád dokola a snažil se přijít na způsob, jak z toho ven! Vždyť Brian to neví, on neví absolutně nic a kdyby věděl, neležel bych tady, ale někde kde bych se oddával slzám a naprostému zoufalství! Proboha vždyť on si teď myslí si, že jsme zase spolu, že se nastěhuju zpátky do loftu a budeme fungovat jako před mým odjezdem a neptejte se mě, jak to vím, zkrátka to vím! Nebo to spíš vidím v jeho očích, v těch nádherných jedinečných očích, které mě bezprostředně milují i s jeho srdcem! Jenže my fungovat nebudeme ani trochu, až to zjistí, tedy, pokud to zjistí... Sakra, jo zjistí to, já bych mu nedokázal lhát, nejdřív jsem chtěl, ale teď to nedokážu, je to prostě něco, co se nedá tajit, i když bych na to nejraději zapomněl! Ale opravdu nemám tušení, kdy na něj takovou bombu shodím!

S Brianem jsme následně prováleli celé dopoledne a neustále jsme se k sobě tisknuli nebo jsme jen tak blbnuli jako malí kluci a pošťuchovali se... A to jsem zvládl i navzdory tomu nepatrnému faktu, že mám tajemství, které by to všechno mohlo navždycky zničit! Jenže ono to bylo tak příjemné, že jsem se tomu musel plně oddávat, až teď jsem si pořádně uvědomil, jak moc mi Brian vlastně chyběl a já na něm dost zřetelně viděl, že i já chyběl jemu a to nejspíš přímo nedefinovatelně!

J: "Měli bychom vstát,"...Snažil jsem se zvednout.

B: "Ne!"...Stáhl mě zase k sobě a zalehl mě svým tělem.

J: "Jsi šílený!"...Smál jsem se.

B: "Říká se to o mně,"...Zabořil nos do mého krku a políbil mě na něj.

J: "Nemusíš třeba do práce?"

B: "Justine Taylore, snažíte se mě zbavit?"

J: "To bych si nedovolil!"

B: "Ne? Mně se zdá, že jo,"...Zvedl mi ruce za hlavu a pevně je držel.

J: "Briane, pusť mě!"...Snažil jsem se dostat z jeho sevření ,ale dost bezúspěšně.

B: "Mně to takhle vyhovuje mnohem víc,"...Začal mě líbat do vlasů, na spánek a pak na rty.

J: "Nemůžeme... celý... den... proležet!"

B: "Od kdy?"

J: "Dobře, na tohle nevím, co bych ti řekl, ale..."...Nějak mi došly slova.

B: "Ale?"...Pobízel mě.

J: "Chci se stavit za Debb."

B: "Bože!"...Zoufale se svalil vedle mě.

Tak dobře za Debb jsem ta úplně jít nechtěl, jen byla první, kdo mě napadl, ale ve skutečnosti já ani vlastně nevím, kam chci jít nebo, co chci dělat, jen vím, že se musím dostat od Briana a přemýšlet o... O všem!

J: "Ještě jsem jí od příjezdu neviděl."

B: "Jaká škoda."

Tohle se mi popravdě nějak nezdá, sice jsem byl přes dva roky pryč, ale i tak si pořád pamatuji, jaký měl Brian k Debb postoj a jsem si dost jistý, že jí miloval jako svou mámu, ať už mu pila krev sebevíc a kdykoliv řekl něco na její účet, byl to buď sarkasmus, ironie anebo omyl, kterého pak litoval, ale teď se zdá, že je na ní víc než naštvaný!

J: "Co se mezi vámi stalo?"

B: "Nechci o tom mluvit!"...Vylezl z postele.

J: "Najednou ti vstávání jde! Tohle mi teda vysvětli, něco se stát muselo, když tě to dostalo na nohy!"...Následoval jsem jej.

B: "Je to prostě prvotřídní herečka!"

J: "Huh?"

B: "Lhala mi do očí!"

J: "Ale o čem?"

B: "O tobě přece!"

J: "Nemůžeš být konkrétnější?"

B: "Dělala ze mě debila, zatímco znala pravdu!"

J: "Konkrétně!"...Dožadoval jsem se.

B: "Zkrátka věděla, že si se vrátil, zatímco jsem si u ní vyléval srdce o tom, jak už mám živé představy o tobě v mé posteli, myslel jsem, že blázním a ona mě v tom nechávala, ačkoliv věděla, že si skutečně zpátky!"

A je to tady, první velký problém, který se vyrojil s mým návratem - to kvůli mně jsou Brian s Debb rozhádaní, to já nechtěl, aby se vědělo že jsem zpátky, to kvůli mně máma žádala Debb, aby nikomu neříkala o mém návratu, to kvůli mně Debb lhala Brianovi a to kvůli mně je na ní teď Brian nesmírně naštvaný... Přesně to, čeho jsem se obával, se děje! A přitom já jsem ten jediný, který by měl trpět, protože já sám jsem si všechno tohle způsobil především tím, že jsem tenkrát vůbec odjel! A to nejhorší teprve přišlo, když jsem se v New Yorku zabydlel, protože kdybych si přesně to, co se pak stalo, nedovolil, nemusel bych se teď vracet zpátky a ničit tím všechny, na kterých mi záleží!

J: "Debb za tohle nemůže,"...Snažil jsem se zlehka.

B: "Máš pravdu... Můžeš za to ty!"

Zůstal jsem stát na místě, jak opařený, nikdy jsem ho takhle neviděl... Takhle naštvaného, zlomeného a zklamaného! Bylo to jako by konečně odhalil to, co jsem mu svým odjezdem způsobil!

J: "Co?"

B: "Proč? Proč, Justine?! Byl jsi pryč dva a půl roku, každý den jsem čekal na to, až mi zavoláš nebo mě přijedeš navštívit... Nebo, že se vrátíš, ale ty ses ani jednou neozval a když už jsem se začínal smiřovat s tím faktem, že tě nikdy neuvidím, tak se tu zjevíš jako by nic a já chci vědět, proč sakra?!"

J: "Někoho jsem v New Yorku potkal!"...Sebral jsem veškerou odvahu a vykřikl to.

B: "Cože?"

J: "Vzal jsem si ho,"...Oči se mi zalily slzami.

Brian tomu nemohl uvěřit, jen se na mě díval s ústy otevřenými jako by chtěl něco říct, ale místo toho raději mlčel, myslím, že ani nevěděl, co by mi na tohle měl říct a já v tu chvíli popravdě cítil, jak se mi žaludek i srdce křečovitě stahují, zatímco jsem čekal na Brianovu reakci, ale byla to celá věčnost...