Nový díl. - 18+
JUSTIN
To, co jsem u toho stolu udělal, jsem neměl ani v nejmenším úmyslu, chtěl jsem to, to ano, ale věděl jsem, že to udělat nesmím, on už mi nepatří a pravděpodobně mě teď i nenávidí a to zcela oprávněně! Ale nakonec jsem přeci jen vzdal své snažení a po tom stehně jej pohladil, za prvé jsem věděl, že to potřebuje, zdálo se totiž, že to v něm naprosto vře a bylo by jen otázkou vteřin, maximálně minut, než by zcela vybouchl a za druhé, copak jsem měl někdy dostatečné sebeovládání na to, abych mu odolal za jakýchkoliv okolností? Neměl! A nejspíš nikdy mít nebudu, ačkoliv bych měl... Zkrátka se musím naučit ovládat a přeně proto jsem svou ruku následně vysmekl! Tak moc jsem se jej chtěl držet a nejspíš už navždycky, prostě jen cítit jeho kůži na té své, to je totiž to nejlepší, co mi kdy mohlo být dopřáno hned po jeho citech ke mně a ani nevíte, jak moc těžké bylo ho pustit, ale bylo to tak správně nejen, že bych mu dával falešné naděje, ale taky bych nás oba ještě víc naprosto zlomil!
Máma: "Já zatím sklidím ze stolu a vy dva můžete třeba... Nevím, jít se projít a promluvit si,"...Naservírovala nám to přímo na zlatém podnose!
A já v ten okamžik málem vraždil, jak tohle všechno mohla udělat?! Já sice vím, že se snaží o správnou věc, ale takhle okatě, obzvlášť když určitě ví, že mezi mnou a Brianem to není ani zdaleka dobré?! Přísahám, že tohle jí ještě pěkně vyčtu! Ale teď... Přeci jen není to tak špatný nápad!
J: "Co myslíš?"...Nesměle jsem na něj pohlédl.
B: "Myslím, že bychom mohli,"...Sice tak úplně nesršel nadšením, ale stejně jako já věděl, že je to třeba.
Šli jsme na sebe hodit nějaké oblečení a pak jsme se se vším odhodláním vydali do ulic Pittsburghu, kde to může dopadnout buď hodně dobře anebo hodně a to opravdu hodně špatně... Jedno ale vím už teď stoprocentně - vrátit se k sobě nemůžeme, ne po tom, co se v New Yorku stalo!
Nikdy v životě jsem tak moc nenáviděl naprosté ticho jako právě teď! Chodili jsme asi už 15 minut a neřekli jsme jedno jediné slovo kromě těch, co se týkaly toho, jestli půjdeme doleva, doprava nebo rovně! Vážně to bylo k zešílení, ale odvahu na to, abych jako první promluvil, jsem neměl! Tak nějak jsem spoléhal na to, že se toho ujme Brian, ale zdálo se, že ten se toho děsí ještě víc!
J: "Tak a dost!"...Zarazil jsem se a zůstal stát na místě.
B: "Justine..."
J: "Proč nemluvíš?!"
B: "To ty taky ne,"...Hájil se.
J: "Nejsem zrovna dobrý řečník, to víš... A ,sakra, potřebuju vědět, co se ti honí hlavou!"
B: "A myslíš, že já to vědět nepotřebuju? Dal bych cokoliv za to, aby se mi dostalo nějakého vysvětlení... Třeba na to, proč si se vrátil? A v neposlední řadě, proč ses mi tak urputně chtěl vyhnout a i přesto si strávil noc v mé posteli, což jsem si mimochodem myslel, že blázním a že ty tam ve skutečnosti nejsi!"
Zdálo se mi jako by si tím, že to ze sebe dostal, ačkoliv ne všechno, ale alespoň tohle, ulevil, ale mně to naopak ještě víc přitížilo, protože tohle jsou ty nejtěžší otázky, které mi mohl položit a já i přesto, že na ně znám odpovědi, je nechci vyslovit... Ještě nejsem připravený a ani si nejsem jistý tím, že na tohle se vůbec někdy dá připravit!
J: "Je to komplikované."
B: "S tím jdi někam, Justine! Zasloužím si znát pravdu!"
J: "Zasloužíš, ale vědět jí nechceš!"
B: "Co je to? Co se mi tak moc bojíš říct?"
J: "Na tom nezáleží, Briane... Nic to nezmění!"
B: "A co by se mělo změnit? Já, sakra, ani nevím, na čem jsem teď, tak jak se něco může změnit?!"
J: "Briane, tohle..."
Nevím, jestli tohle měl být boží zásah nebo možná i dar, který mě měl zachránit před krutou realitou, ale pro mě to bylo jednoznačně vysvobození! Zničehonic se spustila velká průtrž a oba jsme se museli běžet schovat pod nějaký výklenek, kde jsme se oba jen tak tak naskládali, ale bylo tam tak málo místa, že jsme na sobě museli být natisknutí, jak nejvíc to bylo jen možné, sice už jsme takhle byli oba dost mokří, že bychom mohli ždímat naše ošacení, ale i tak nebylo třeba se tomu dešti dál vystavovat a tak jsme tam zůstávali trčet po celou dobu... Brian byl opřený zády o zeď a já byl těmi svými opřený o jeho hruď, nedovolil si mě chytit kolem pasu, i když se vsadím, že by chtěl, ale zkrátka to neudělal, jenže to neměnilo nic na tom vzrušení, které jsem cítil a to nejen za pomocí svých pocitů, ale především kvůli jeho erekci, která mě tak silně tlačila do pozadí! Už jsem pomalu zapomněl na to, jaký je to dobrý pocit cítit jej... Ale všechny své chutě jsem si musel nechat zajít - chtěl jsem ho, ale věděl jsem, že to nejde!
J: "Vypadá, že už bychom mohli jít, skoro to ustalo,"...Odstoupil jsem od něj.
B: "Jít bychom mohli, ale nejlépe se tak převléct."
J: "Asi máš pravdu,"...Můj tón odpovídal tomu, že loučení s ním se mi vůbec nelíbí... Ale převléct se musím!
B: "Tak jdeme."
J: "Počkat, kam?"
B: "Ke mně! Za prvé, je to blíž, než tvoje máma a za druhé, nechci, aby si nastydl."
J: "Ale já u tebe nic nemám!"
B: "Možná, že si zapomněl, ale dřív to byl náš loft a něco málo sis tam nechal, takže se neboj."
Za to jeho tón odpovídal opravdovému naštvání, jako by snad byl opravdu přesvědčený o tom, že jsem na těch 5 let života s ním pod jednou střechou vážně zapomněl! Jenže tak to není, nezapomněl jsem na jednu jedinou minutu a o to víc mě to všechno tak moc bolí!
J: "Nezapomněl,"...Zašeptal jsem téměř neslyšitelně.
B: "Takže jdeme?"...Spíš přikazoval, než se ptal.
J: "Jo jdeme."
Měl jsem z toho rozpolcené pocity, sice jsem se k němu šel jen převléknout a už jsem u něho doma přeci jen byl od mého návratu, ale tohle bude zkrátka jiné, nevím, co od toho očekávat a popravdě se toho docela bojím... Přece jen spolu budeme sami na místě, kde jsme nesčetněkrát provozovali sex anebo se milovali! A to je asi to nejmenší! Vzpomínek na loft mám totiž opravdu hodně!
A bylo to tady, stál jsem mezi dveřmi a prohlížel si vnitřek a i přesto, že už ho znám, jsem jím byl opět zcela okouzlen, všechno tady má naprosto perfektní! Chtělo se mi dokonce i brečet, když jsem si uvědomil, co všechno jsem před tak dlouhou dobou ztratil, ale momentálně jsem byl tak mimo, že jsem nebyl ani schopný se hnout!
B: "Hodláš se převlékat mezi dveřmi?"
J: "Ne já jen... Asi jen čekám na pozvání."
To byla asi ta nejhorší výmluva, kterou jsem mohl vyslovit, nejen, že to nemělo absolutně žádný smysl, poněvadž jsem tady dřív byl doma víc než dost, ale taky proto, že Briana to pěkně vytočilo, viděl jsem ten plamen, co mu zažehl v očích a z toho se mi stáhly půlky k sobě!
B: "Justine, přísahám, že jestli ještě někdy naznačíš něco tak primitivního jako, že sem musíš být pozvaný, vlastnoručně tě zaškrtím!"
J: "Promiň,"...Nesměle jsem se usmál a vstoupil dovnitř.
B: "Ve skříni si něco najdi, snad si z toho nevyrostl,"...Uchechtl se.
Až teď mi došlo, jak směšně romantické tohle vlastně je, to, že si nechal moje oblečení a ještě k tomu místo, aby ho zabalil do nějaké neoznačené krabice, jej nechal ve skříni se svými věcmi.
J: "Díky... Že si to nevyhodil."
B: "Neměl jsem důvod a navíc nehazarduji s věcmi."
J: "To ti tak budu věřit, ty, který po jednom použití košile kupuješ novou!"...Vysmíval jsem se mu.
B: "Nepřeháněj!"
J: "Jasně,"...Dál jsem se věnoval hledání něčeho na sebe.
Jenže když už se mi konečně podařilo najít něco nositelného, nastala ta nejhorší chvíle ze všech, dokonce ještě mnohem horší, než ta kdy jsem čekal na pozvání! Kde se mám, sakra, jako převléknout?!
Brian to vyřešil snadno, začal se převlékat přímo přede mnou nebo spíš nejdřív svlékat... Bože ta jeho hruď! Skoro jsem si poslintal triko, když jsem ho "nenápadně" pozoroval! To byla naprostá slast pro mé oči, byl tak svalnatý a vyrýsovaný a zatraceně dokonalý a to ani nemluvím o tom, když si sundal kalhoty, v tu chvíli jsem vůbec nevěděl, kam s očima... Měl totiž bílé trenky a ty byly naprosto mokré, tudíž průsvitné! Okamžitě jsem si zkousl spodní ret a držel jsem se zuby nehty!
B: "Na co čekáš?"...Pohlédl na mě.
J: "Heh?"
B: "Budeš se převlékat?"
J: "Jo tak! No já..."
B: "Jestli teď řekneš, že nevíš, kde se máš převléknout, tak tě zabiju!"...Snažil se vypadat hrozivě, ale spíš zadržoval smích!
J: "Ne! Jasně, že se převléknu... Přímo tady... Před tebou,"...U posledních dvou slov jsem doslova šetpal.
B: "Dobře,"...Tvářil se dosti pobaveně.
Sebral jsem veškerou odvahu, kterou jsem v sobě našel a začal jsem se pomalu svlékat... Nejprve jsem si vyroval tričko, což šlo dost ztuha vzhledem k tomu, jak na mně bylo přilepené a následně jsem si ho přetahoval přes hlavu a koutkem oka jsem mohl dost zřetelně zahlédnout, že si mě Brian prohlíží... A přiznávám šíleně se mi to líbilo! Vlastně takhle pomalu jsem se svlékal jen kvůli němu, chtěl jsem, aby mě viděl, chtěl jsem jej vzrušit... Sakra, chtěl jsem, aby mě šukal přímo tady a teď, na podlaze, v posteli, ve sprše, na kuchyňské lince, zkrátka hned teď!
B: "Přetaň s tím!"...Zdálo se, že je naštvaný a já to nechápal!
J: "S čím mám přestat, Briane?"
B: "Ty víš! Přestaň se přede mnou nakrucovat! Víš, co to se mnou vždycky dělalo a právě teď je to mnohem intenzivnější, ale vzhledem k tomu, že jsem přesvědčený o tom, že jestli se tě třeba jen prstem dotknu tak mě zabiješ, tak tě žádám, abys hned přestal!"
J: "A co když nepřestanu?"...Popravdě jsem nevěděl, co přesně dělám, ale věděl jsem, co momentálně chci a to bylo mnohem silnější, než cokoliv jiného!
Brian na nic nečekal a okamžitě přerušil tu nesnesitelnou vzdálenost mezi námi a ihned se svými rty přilepil k těm mým!
Drtil je vášnivými polibky a jazykem se dobýval dovnitř, bylo to jako bychom spolu válčili a přitom jsme se tak moc chtěli, že to bylo doslova k nevydržení! Následně mě chytil pod zadkem a vyzdvihl mě nahoru, moje nohy se okamžitě ovinuly kolem jeho trupu a on se se mnou v náruči odporoučel do postele! Položil mě a ihned začal jazykem zkoumat každou část mého těla... Začal prohlubní na krku, poté pokračoval na bradavkách a dostal se až k pupíku - bylo to tak zatraceně vzrušující, že jsem se skoro udělal jen z tak "mála!" Ten chtíč byl tak silný, že ani jeden z nás se nechtěl ničím zdržovat, potřeboval jsem jej cítit uvnitř sebe a on potřeboval být uvnitř mě... Tudíž mi okamžitě sundal kalhoty i s trenakami a i sebe úplně svléknul, natáhl si kondom a přímo nedočkavě se do mě natlačil! Ta plnost byla tak zatraceně neuvěřitelná, že jsem ho musel držet za zadek a ještě víc ho do sebe tlačit a svíral jsem své útroby, což bylo tak silné, že jsme prakticky ihned oba vyvrcholili!
No comments:
Post a Comment