Nový díl.
JUSTIN
Ráno jsem se probudil brzy v Brianovo posteli hned vedle něj. Měl tak klidnou, nádhernou tvář, pořád si stojím za tím, že je to 'tvář Boha' a já ho i přes věci, které mi včera řekl, pořád nade vše miluji a je mi jedno, jak moc se mě bude snažit přesvědčit o tom, že on mě nenávidí, jen abych ho nechal odjet, protože já mu to nežeru... On mě miluje! Asi na vteřinu jsem mu včera věřil, že pro něj nic neznamenám, ale v momentě, co si mě přitáhl zpátky k polibku a následně jsme v jeho posteli v objetí usnuli, jsem věděl, že pro něj znamenám všechno a že i on se svého odjezdu do New Yorku bojí jako čert kříže!
Chtěl jsem se k němu přivinout a líbat jej na jeho mužnou hruď... Jednoduše být u něj a už nikdy neodejít, ale nemohl jsem! I přesto, jak včerejší večer dopadl, nemám ani zdaleka jistotu, že to znamenalo, že tu zůstane, on je tvrdohlavec a ať už se mu sebevíc nechce odjet a opustit všechny včetně mě, tak o to víc věří tomu, že by odjet měl a proto nejlepší bude ho nechat být, dokud se sám nerozhodne, co vlastně chce. Nebudu na něj nijak tlačit ani ho ovlivňovat, chci, aby zůstal, ale ne pokud by to znamenalo, že pak bude nešťastný... Tohle musí být jen a jen jeho rozhodnutí!
Pomalu jsem se odkryl, sundal jeho ruku ze svého boku a následně jsem opatrně vylezl z postele, oblékl jsem se a pak jsem opravdu potichu opustil jeho byt. Nebyl jsem si jitý tím, kam mám jít, ale nakonec jsem skončil na místě, kde jsem byl přesvědčený o tom, že právě tam dokážu přežít, dokud se Brian nerozhodne o tom, zda odjede anebo zůstane...
J: "Ahoj, Daph."
Daphne: "Ahoj, co tady děláš?"
J: "Můžu tu zůstat?"
Daphne: "Jasně, pojď, rodiče jsou na pár dní pryč a podle tvého výrazu hádám, že potřebuješ dlouhodobější útočiště."
J: "Díky, jsi skvělá."
Zamířili jsme rovnou k Daphne do pokoje, vzhledem k tomu, že jsem tady nebo jsem spíš dřív byl jako doma, tak jsem se ani nenamáhal sundat si boty a rovnou jsem se svalil do její postele, Daphne si lehla hned vedle mě a objala mě... Nevím jak, ale cítila, že právě to teď potřebuju.
Daphne: "Tak co se stalo?"
J: "Chyběla si mi,"...Snažil jsem se vyhnout její otázce.
Daphne: "Ty mně taky, už týden ses neozval, nevěděla jsem, co s tebou je."
J: "Je to složitý."
Daphne: "Už jsem se tak nějak naučila, že tohle slovo je vždy spojené s Brianem... Takže odpovíš mi konečně na otázku?"
J: "Asi ho ztratím,"...První slza si našla cestičku.
Daphne: "Co se děje, Justine?"
J: "Před týdnem mu nabídli práci v New Yorku a před dvěma dny jim poslal svůj životopis, je dost rozhodnutý odjet a já mám takový pocit, že je to kvůli mně."
Daphne: "Co tím myslíš?"
J: "Bojí se mě milovat."
A v ten moment jsem propukl v pláč, nedokázal jsem ty slzy zastavit, skoro jsem se jimi dusil, cítil jsem takovou šílenou bezmoc, ani jsem si nechtěl představit ten pocit, jaký budu cítit, až navždy odjede! Daphne mě k sobě pevněji přitáhla a hladila mě ve vlasech a občas mi do nich vtiskla i pusu, nikdy jsem nevěděl, jak dobře ona dokáže člověka uklidnit jen tím, že ho drží! Netrvalo dlouho a usnul jsem, ještě jsem cítil, jak se Daphne zvedá a přikrývá mě a pak už jsem byl v říši snů, ve které opět figuroval Brian odcházející ode mě!
Probudil jsem se zhruba v poledne, byl jsem tak rád, že jsou prázdniny a nemusím do školy a ještě k tomu víkend, tudíž ani do práce, mohl jsem jen tak ležet a... prohlížet si Daphnin strop! Dobře to nebylo zrovna zábavné a už vůbec ne uklidňující!
J: "Daphne?!"...Hledal jsem jí v tom obrovském domě.
Daphne: "Jsem v obýváků!"...Stačil udělat krok a našel jsem jí.
J: "Co děláš?"
Daphne: "Koukám na pořad o zvířatech."
J: "Přírodovědná Daphne."
Daphne: "Tak si mi řekl naposled, když jsme byli malí."
J: "Je to jako věčnost... Chtěl bych být zase malý, bezstarostný kluk, kterého nic netrápí... Žádná blížící se maturita, žádní homofobové a vydělávání peněz a..."
Daphne: "Brian?"
J: "Co budu dělat, když odjede?"
Daphne: "Žít! Pokud odjede tak si tě nezaslouží, ani tvojí lásku, takže budeš žít a najdeš si někoho jiného, kdo tvojí lásku opětuje."
J: "Kdyby to bylo tak jednoduché... Ale já mám pocit, že umírám a to mu ještě to místo ani nepotvrdili."
Daphne: "Třeba ho ani nevezmou."
J: "Ale to pak zůstane, protože musí, ne, protože chce."
Daphne: "Prostě počkej a uvidíš... Jen se zatím nevzdávej."
Já se právě nevzdávám, držím se i toho posledního stébla naděje a věřím tomu, že všechno dobře dopadne... Jednoduše musím, jinak je to jako bych už dávno umřel!
I přesto, jak jsem se bez Briana a především kvůli němu teď cítil, tak jsem si s Daph chtěl užít nějaký čas, takže jsme si udělali sladký i slaný popcorn a následně jsme se dali do sledování všech filmů, které nás jen napadli, od komedií po horory, bylo to tak osvěžující a především skvělé odreagování od toho, co se děje tam venku, od Briana, od toho nejhoršího, ale zároveň nejlepšího v mém životě... Tohle skvělé relaxování jsme si oba vychutnávali až do večera, ani jsme si neuvědomili, jak moc ten čas utíká!
Daphne: "Nemáš hlad?"
J: "Po pravdě, něco bych si dal."
Daphne: "Tak já něco uvařím."
J: "Pomůžu ti."
Daphne: "To bude skvělé."
J: "No my dva v kuchyni... Doufej, že se nezabijeme."
Daphne: "To máš pravdu... My vášnivý kuchaři! Prostě se nějak pokusíme dohodnout."
J: "Budu se snažit,"...Oba jsme se rozesmáli.
Tohle bylo opravdové překonávání, každý jsme chtěli vařit něco jiného a když už jsme se konečně na jednom jídle shodli, tak jsme se neustále pošťuchovali a předbíhali, kdo tam dřív něco přidá... Bylo to prostě skvělé, po dlouhé době jsem mohl strávit čas jako normální kluk a smát se z plných plic se svou nejlepší kamarádkou! Pak se ale ozval zvonek...
Daphne: "Dojdi tam."
J: "To víš, že jo a přidáš do toho jídla jed na krysy."
Daphne: "Budeš to holt muset risknout."
J: "Já nikam nejdu."
Daphne: "Budeš muset, ten za dveřmi je podle zvonění velmi vytrvalý."
J: "Já tě snad zaškrtím... Nedivil bych se, že je to pošťák,"...Odhodil jsem zástěru a vydal se otevřít.
A v momentě, co jsem je otevřel, jsem se opravdu přesvědčil o tom, že tohle není žádný pošťák ani soused nebo nějaký člen gangu! Byl to pouze a jedině Brian a podle jeho výrazu jsem věděl... Absolutní nic! Přišel mi oznámit, že dostal to místo a odjíždí? Anebo snad, že zůstává?
No comments:
Post a Comment