Nový díl.
JUSTIN
Netušil jsem, že to bude tak moc těžké od něho odejít a vědět, že mi dal volnost, že teď už jsem volný a mezi námi je opravdu konec, že i on pochopil, že takhle to dál nejde a chce, abych měl všechno, co jsem si vždy přál a že ví, že s ním bych to mít nikdy nemohl a proto mě nechal jít, udělal mi tu největší laskavost, jakou mohl - rozhodl za nás za oba! A já jsem mu za to nesmírně vděčný, ale zároveň mám v sobě hrozný vztek, protože hluboko uvnitř sebe ať už jsem se přesvědčoval sebevíc o opaku jsem tohle nechtěl, potřeboval jsem aby udělal něco co by mě přimělo si to rozmyslet čím by mě donutil zůstat a už nikdy neodejít potřeboval jsem to slyšet, protože zůstat s ním je to co si přeju ze všeho nejvíce, ale mít to nemůžu protože každý pořád chceme něco jiného a jen bychom se pro sebe obětovali, ale i tak bych dal i život za ty dvě slova kterými by mě přinutil zůstat a být s ním! Do té doby nikdy nenajdeme společné štěstí já budu chtít jeho nevyřčené city a on mi to nebude chtít dát a to proto jaký je a já mu to nezazlívám vždyť já sám jsem si v hlavě utkvěl obrázek o tom, jak bych jednoho dne chtěl mít domov, manželství a rodinu, ale já to ve skutečnosti skoro všechno už dávno mám... Loft byl pro mě domovem od chvíle, co jsem s ním začal žít, rodinu mám všude kolem sebe je obrovská a milující a k čemu mi je manželství když víme, že se oba milujeme? Mám ten pocit, že tohle celé všechno byl jen způsob jak se donutit od něho odejít jen proto, že jsem chtěl slyšet že mě miluje a i když to už dávno vím nikdy se nesmířím s tím že to nevysloví a vím že to je ode mě sobecké, ale tím že bych s ním dál zůstával bych ho mučil pocitem že mi to bude muset říct ačkoliv nechce anebo spíš asi nemůže takže pořád jsme tam, kde jsme byli... Vlastně ne - Já jsem volný!
Nechtěl jsem jít do svého tichého bytu, kde bych totiž nejspíš zešílel z toho jaký jsem hlupák, z toho že jsem si všechno zničil jen kvůli své potřebě to slyšet, takže jsem se svým způsobem potřeboval nějak sám sobě pomstít a alespoň na chvíli zapomenout na to že já vlastně vůbec nevím co ve skutečnosti chci tudíž jsem se vydal k Woody's a pil jsem dokud jsem mohl tedy do chvíle než jsme ztratil pojem o čase, jazyk se mi motal a nohy podlamovaly pak už si jen vzpomínám jak spadl a následnou tmu...
J: "Au!"...Probudila mě ostrá bolest.
Maikey: "V pohodě?"...Znělo to tak vzdáleně a nedokázal jsem rozeznat komu hlas patří.
J: "Tišeji!"...Přikázal jsem.
Maikey: "Ty ses ale zřídil."
J: "Maikey co tady děláš?"
Maikey: "Abych ti to lépe vysvětlil, jsi u mě doma."
J: "Cože jak, jak jsem se sem dostal?"
Maikey: "No zhruba takhle našli jsme tě s Benem u Woody's a nebylo nijak těžké tě přesvědčit k odchodu s námi, jelikož si totálně odpadnul a Ben má svaly."
J: "Sakra už si to začínám vybavovat."
Maikey: "Vypadáš hrozně."
J: "A bylo mi i líp."
Maikey: "Co tě přimělo se takhle zřídit?"
J: "Můj život!"
Maikey: "Vy dva si nedáte pokoj, že ne?"
J: "No v tom je ten vtip Maikey něco jsem chtěl a teď když mi to konečně dal, se s tím nemůžu smířit."
Maikey: "Co ti ten šašek dal?"
J: "Volnost!"
Myslím, že i Maikeyho tohle absolutně zaskočilo, alespoň jeho blednoucí barva tomu odpovídala, ale já čím víckrát tohle slovo "volný" vyslovím, byť i jen v duchu tím hůř se cítím tím víc je to pro mě reálné a skutečné a především nesnesitelné! Sám sebe se neustále musím ptát "Co jsem to do hajzlu udělal?!" a pak se jednoduše vzpomenu, že jsem zkrátka nenapravitelný sobec, který myslí jen sám na sebe!
Maikey: "Tohle se mi nějak nezdá od kdy Brian Kinney dává někomu volnost?"
Ben: "Od té doby co zná Justina Taylora?"...Připojil se ke konverzaci.
Maikey: "Díky Bene to mu fakt pomůže."
J: "Ne vždyť má pravdu, já Briana nutím dělat věci, které by za normálních vlastně za žádných okolností neudělal."
Ben: "A co za tím asi bude?"
Maikey, J: "Huh?"
Ben: "Třeba to že tě miluje a je ochotný pro tebe udělat cokoliv jako i to že tě raději nechá jít, než aby tě nutil zůstat, pokud ty to nechceš?"
Maikey: "No teď mu bude ještě líp Bene."
J: "Ale nejhorší na tom je že Ben má pravdu opravdu ve všem, ale momentálně to prostě slyšet nemůžu, pokud mě nechcete zabít, potřebuju dělat něco jiného než myslet na něj!"
Ben: "Nápad bych měl."
Maikey: "Co Bene?"
Ben: "Vždyť víš... Vzpomeň si na svojí mámu, k čemu nás přemluvila."
Maikey: "Ah ano správně!"
J: "Bože co?"
Maikey: "Zvedej se, jdeš s námi!"
J: "Ne já chci ležet a pomalu umírat!"
Maikey: "Hned!"
J: "Fajn!"
Nevím, čím přesně mi měla pomoct terapie, která obnáší rozdávání letáků na ulici, které se týkají práv lesbiček a gayů, aby mohli mít děti a svatby, ale Debb z toho byla tak rozjančená a všechny nás perfektně komandovala, že jsem po chvíli mohl přestat myslet na to, co se stalo a chvíli se soustředit na něco jiného bojovat za někoho jiného než za sebe, bojovat vlastně za nás za všechny a mohl jsem se u toho po tak dlouhé době usmívat a vědět, že konečně dělám něco správného!
Debb: "Stejně nemůžu uvěřit, že tě ten grázl nechal jít."
J: "Bylo to rozhodnutí nás obou,"...Hájil jsem jej a měl jsem k tomu důvod.
Emmett: "Vždycky jsem si myslel, že spolu budete navždy a vy to pak takhle vzdáte."
Debb: "Moje slova Sunshine."
J: "No tak lidi musíte pochopit, že..."
Debb: "Ti dal volnost?"
Emmett: "Trochu kýčovité nemyslíš?"
J: "Co kdybychom se soustředili na rozdávání těch letáčků?"
Debb: "Jen si posluž."
Raději jsem se vzdálil z jejich přítomnosti, co nejvíce to šlo a dál jsem se soustředil na svou práci, jenže teď už zase s pocitem, že oni mají ve všem pravdu, že jsme spolu opravdu měli být na vždy a chtít jeden po druhém volnost je opravdu hrozně kýčovité, jenže teď už reálné a nejspíš nezměnitelné!
No comments:
Post a Comment