Nový díl. - 18+
BRIAN
Pomalu jsem jej začal svlékat, nejprve tričko na což jsem ho políbil několikrát něžně na hruď a poté jsem mu začal rozepínat i kalhoty a rukou jsem zajel pod jeho trenky a ihned jsem ucítil jeho ztvrdlý penis a Justin jen souhlasně zasténal. Třel jsem ho pomalu, nechtěl jsem nic uspěchat a zároveň jsem si s ním chtěl po tak dlouhé době pohrát, chtěl jsem ho mít ve své moci co nejdéle, než dosáhne svého orgasmu a přijde ta hrozná chvíle určená k mluvení.
Justin mezitím pečoval o můj krk a na prsty si namotával mé vlasy - jak moc mi tenhle pocit, tyhle doteky, tyhle polibky chyběly! Jeho tělo se naprosto třáslo a svíjelo vzrušením, byl úplně jak v nějakém transu a plný chtíče, který jsem mu hodlal ukojit a stejně tak i sobě!
Když už se zdálo, že je jeho vrchol nablízku tak jsem přestal a od jeho penisu jsem se vzdálil co nejdál jsem mohl a začal jsem si dravě podmaňovat jeho sladké plné rty...
J: "Měli... Měli bychom,"...Zničehonic se pokoušel přerušit mé polibky.
B: "Pšš... Teď ne,"...Umlčel jsem ho dalším polibkem.
Justin mě zbavil tílka a následně i trenek a hned na to si klekl a až po kořen si mě zasunul do úst myslel jsem, že snad zešílím slastí, jak moc mi ty jeho šikovná ústa chyběla a nejen ta chyběl mi každý jeho kousíček... Chyběl mi on!
Po nějaké chvíli jsem si ho za ruce vytáhl k sobě, abych ho mohl vášnivě políbit a následně položit na postel, zcela jsem jej odstrojil a svým tělem zalehl to jeho, dlaněmi jsem klouzal po jeho pažích, žebrech a bocích a on mi na oplátku hladil záda a za zadek si mě přitahoval k sobě, co nejvíc to šlo. Následně jsem ho nechal se přetočit na břicho a jazykem jsem začal kroužit po jeho lopatkách a něžně jsem ho líbal za krk. Poté jsem udělal to, co už dlouho ne... Svůj jazyk jsem přiložil přesně na jeho páteř u krku a pak jsem s ním pomalu sjížděl dolů, až tam kde jsem chtěl být a kde mě Justin potřeboval. Začal jsem velice zlehka, jen jsem přes jeho otvor nepatrně přejížděl jazykem přičemž se jeho chodidla doslova zarývala do matrace a jakmile jsem špičkou jazyka trochu pronikl do něj tak křečovitě svíral peřinu a neustále sténal a vzdychal a v momentě co jsem už dál nechtěl čekat a být v něm jsem přestal a nechal jsem ho přetočit se na bok. Nasadil jsem si kondom a špičkou penisu jsem se dotkl jeho otvoru a v ten moment mě Justin zastavil...
J: "Buď opatrný,"...Zašeptal a nechal mě pokračovat.
B: "Budu,"...Políbil jsem jej do vlasů.
Nic mi nebránilo v tom, abych mu jeho přání splnil, a hned na to jsem do něho začal pomalu pronikat tak, jak si přál - něžně a opatrně. Jeho ruka se přesunula na mé stehno a pevně mě držela, bylo jasné, že mě chce mít u sebe co nejblíže a nejdéle. Pohyboval jsem se opravdu pomalu, vychutnával jsem si každý okamžik, každý dotek a každý sten, který vydal. Líbal jsem ho do vlasů a na rameno, tempo jsem ani na chvilku nezměnil, oběma nám to vyhovovalo, bylo to přesně to, co jsem potřeboval... Co jsem potřeboval s ním - něžné milování! A jakmile jsme oba dosáhli orgasmu tak jsme zůstali ležet v objetí přičemž jsem si hrál s jeho vlasy zatímco měl položenou hlavu na mé hrudi a hladil mě na břiše.
Nechtěl jsem se ani trochu pohnout nebo něco vyslovit nechtěl jsem dělat absolutně nic protože mi bylo naprosto jasné že by to vedlo k jedinému a to k rozhovoru kvůli kterému sem přišel a i když jsem věděl že se mu stejně nevyhnu tak jsem ho chtěl alespoň oddálit co nejvíce to je možné, ale stejně tak jsem věděl, že Justin čekat nechce, že on chce mít hned všechno vyřešené a taky ho dobře znám on tu svojí upovídanou pusu nezavře a to ani po sexu, ale tentokrát tu panovalo naprosté hrobové ticho a nedivil bych se že přímo před bouří a proto byl čas na to abych řekl alespoň jednu věc která je zcela jasná a je nutné ji vyslovit...
B: "Chyběl si mi,"...Pošeptal jsem mu do vlasů.
J: "Tohle jsme neměli,"...Vyslovil to prakticky ve stejnou chvíli jako já a v ten moment se mi snad zastavilo srdce.
B: "Co?"...Vyslovil jsem téměř koktavě a zaskočeně.
J: "Říkám, že tohle jsme neměli dopustit."
Justin v podstatě vyskočil z postele jako by mu hořelo u zadku a začal u postele pochodovat sem tam a neustále mumlal něco o tom, že tohle byla hloupost, že mi sem přišel říct, že takhle to dál nejde a že potřebuje abych ho nechal jít dál jinak, že to nikdy sám nedokáže... Já jsem na něj jen beze slova civěl a nevěděl jsem, co si mám počít, nechtěl jsem ho znova ztratit, teď když jsem ho konečně získal zpátky... Tedy to jsem si alespoň myslel do té doby než mě "překvapil" tímhle prohlášením. Začínalo mi lézt na nervy, jak pořád přešlapuje a potřeboval jsem ho nějak uklidnit a i sám sebe proto jsem ho chytil za ruku a stáhl ho na postel aby si sedl a zklidnil se...
B: "Justine... Justine!"
J: "Co?!"
B: "Musíš se už konečně uklidnit nebo z tebe zešílím!"
J: "Ale ty to nechápeš! Přišel jsem protože..."
B: "Sis chtěl promluvit, to už jsem stihl pochopit z toho tvého pořvávání."
J: "No ale teď je všechno v háji!"
B: "Proč Justine? Vysvětli mi, co vlastně vůbec chceš! Potřebuju to pochopit, protože já už takhle dál žít nemůžu!"
J: "To ani já ne Briane, to co je mezi námi se nikdy nezmění, ty se nikdy nezměníš a já se nevzdám toho, co chci a vím, že ty mi to dát nemůžeš a proto jsem se rozhodl takhle, proto jsem si vybral život, kde ty nejsi, abychom oba mohli být šťastní!"
Opravdu nerad to přiznávám ale chápal jsem ho nebo alespoň jsem potřeboval aby on věděl že to chápu nechtěl jsem mu to dělat těžší než už to očividně má, vidím na něm jak moc mě miluje a že jen tak by mě nikdy neopustil, ale vlastně za tohle všechno si můžu já sám, celých pět let to směřovalo k tomuto bodu kdy se rozhodne mi přestávat dávat další šance, kdy se konečně rozhodne pro svůj vlastní život kde já nebudu figurovat v hlavní roli a to zcela oprávněně dělal jsem vše pro to abych ho od sebe odehnal abych ho přesvědčil o tom že ho nemiluju a že s ním nechci mít nic společného a především že mu nikdy nedám to co chce a teď už je zkrátka pozdě na nápravu... Teď už to vím! A je na čase mu dát volnost, po které tolik touží je na čase ho nechat jít za tím, co tolik chce a co by se mnou nikdy mít nemohl! Naposledy jsem ho políbil a řekl mu, že teď už může jít a s nadějí, že se snad jednoho dne zase vrátí, jsem za ním zavřel dveře, podél kterých jsem se následně sesunul k zemi a jen jsem vydechl jeho přezdívku "Sunshine!"
No comments:
Post a Comment