Nový díl.
BRIAN
Sakra, sakra! Tohle mělo být přece jednoduché, měl jsem mu prostě říct to, co cítím, co pro mě znamená a že mi chybí tudíž že chci aby se ke mně zase vrátil a mohl jsem ho opět mít, ale já jsem ho nejdřív místo toho obvinil pomalu ze závislosti na alkoholu kvůli jeho rozhodnutí ode mě odejít pak jsem ho více méně vykopl ze svého bytu a nakonec jako třešnička na dortu jsem neovládl svojí touhu a líbal jsem jej zatímco jsem ho tiskl ke dveřím a pak když řekl že i přesto musí jít jsem mu opravdu jak nějaká buznička řekl "Nechoď!" a v tu chvíli jsem to myslel tak zatraceně upřímně jako nic jiného v mém životě chtěl jsem aby mi zůstal na blízku dokonce už stačilo jen vyslovit to co mi doslova leželo na jazyku stačilo říct, že ho miluju a mohl jsem ho zase mít, vrátil by se ke mně, ale ne já v poslední chvíli zpanikařil a nechal jsem ho utéct... Opět!
Gus: "Tati!"
B: "Co je Gusi?"
Gus: "Ty mě vůbec neposloucháš!"
B: "Poslouchám... Co jsi říkal?"
Gus: "Ptal jsem se, proč už s tebou strejda nebydlí jako dřív."
B: "Je to složitý."
Gus: "To mi řekl i on."
B: "Vážně a co ještě ti řekl?"
Gus: "Nic moc jen že i přesto že se dva lidi milují tak se občas musí rozejít."
B: "No to měl pravdu."
Gus: "To ne! Protože já nemám rád, když si smutný a se strejdou ses vždycky usmíval, ale takhle jsi pořád jako bručoun."
A tak mi můj pětiletý syn vmetl do tváře to co se mi všichni ostatní snaží říct už několik týdnů... Oprava - už několik let jenom já to nechtěl slyšet, ale už je pozdě na to se před tímhle schovávat už jsem v tom jednoduše, až po uši, já toho kluka miluju a chci ho ve svém životě, i kdybych proto měl udělat absolutně cokoliv!
B: "Jo tak bručoun?"
Gus: "Jo! Tváříš se jak kakabus."
B: "Nech mě hádat, tohle slovo tě naučila maminka?"
Gus: "Teď ho používá pořád, když se o tobě baví."
B: "No tak to si to někdo bude muset odpykat,"...Popadl jsem ho a začal jej lechtat.
Gus: "Neee!"...Řehtal se jak blázen, ale to mě nezastavilo.
Je až neuvěřitelné jak je takhle malé dítě živé a neúnavné protože zatímco já už jsem začínal pomalu ale jistě odpadat tak Gus pořád hopsal, a dožadoval se mojí pozornosti, kterou jsem se mu snažil dopřát, jak nejvíce jsem byl schopný, tedy alespoň do chvíle než si chtěl hrát na schovku no jo pro něho je to jednoduché, ale já opravdu nemám moc možností, kam bych se naskládal a byl tak nenápadný a stejně je to až moc náročná zábava.
B: "Řekl jsem ne."
Gus: "Prosím!"
B: "Gusi nech tátu žít."
Gus: "Strejda si se mnou na schovku hraje pořád!"
B: "Strejda je blázen stejně jako ty!"
Gus: "Ale..."...Jeho snažení bylo přerušeno zvonkem.
B: "Záchrana je tady!"
Trvalo celou věčnost, než mě Gus propustil a já se mohl vyhrabat z postele, ale naštěstí se mi to nakonec podařilo a já mohl jít v klidu otevřít, ačkoliv jsem si spíš podle upocenosti, uřícenosti a začervenalosti připadal, jako kdybych tu měl nějaké orgie a ne pětileté dítě!
B: "Ah ty už jsi tady."
Lindsay: "Vím měla jsem přijít až večer, ale byla jsem tu poblíž, takže..."
B: "Jasně chápu... Gusi! Máma je tady!"
Gus: "Mami!"
Lindsay: "Ahoj zlato,"...Musím říct, že dělali, jak kdyby se neviděli minimálně týden.
B: "Donesu jeho věci."
Lindsay: "Dobře děkuju."
Nalézt veškerý majetek, který vlastní tento špunt bylo doslova nad moje veškeré síly, jelikož to bylo poházené v podstatě všude, kam jsem se jen podíval, ale když se mi nakonec podařilo najít i jeho druhou ponožku tak jsem mohl svůj úkol označit za splněný.
B: "Tady to je."
Lindsay: "Díky."
B: "Pojď ke mně Gusi,"...Vzal jsem ho do náruče a políbil na tvář přiznávám že bylo těžké ho nechat zase jít.
Gus: "Já zase přijdu, tati."
B: "Já vím, že jo."
Gus: "A se strejdou!"
Lindsay: "Výborný nápad!"
B: "Víte vy co běžte už, než zešílím."
Lindsay: "Dobře, dobře už mizíme."
Gus: "Ahoj tati."
B: "Mějte se."
Lindsay: "I ty."
A tak jsem byl zase v tom obrovském tichém loftu zcela sám a opravdu to začínám šíleně nenávidět, ale je opravdu jen na mně abych něco udělal, pokud to chci změnit!
Sedl jsem si na pohovku a zapnul něco v televizi, ale musím přiznat, že jediná scéna z té telenovely nebo co to do háje bylo mě nijak nezaujala a já se tak dál mohl sžírat nad flaškou piva, snažil jsem si srovnat veškeré myšlenky a představy, potřeboval jsem vymyslet svůj geniální plán, který by mi ho pomohl získat zpátky, ale nakonec jsem došel k závěru, že pokud mu to chci říct nepotřebuji žádný ubohý plán ale jen správný čas a místo a pak to půjde určitě samo.... Musí! Protože jinak se budu muset smířit s tím faktem, že jsem ho opravdu ztratil a vím ž tohle už jsem tvrdil alespoň nejmíň milionkrát, ale tentokrát cítím že je to jinak doteď jsem tomu ve skutečnosti nevěřil ačkoliv jsem se o tom několikrát sám přesvědčoval, ale teď už můžu myslet jen na tohle je to to jediné, co se může stát, pokud něco neudělám a nezměním to!
Vážně už mě to vyzvánění zvonku začíná lézt na nervy, obzvlášť pokud se jedná o nečekanou a předem nenahlášenou návštěvu a ještě k tomu když netuším, jaký přesně idiot se rozhodl narušit můj "klid!" Ale změnil jsem zcela názor jakmile jsem otevřel dveře...
B: "Justine co... Co tady děláš?"
J: "Musíme si promluvit."
B: "S tím souhlasím."
J: "Dobře."
B: "Ale nejdřív..."
Absolutně mě přemohla moje touha a chtíč! Za tričko jsem si jej přitáhl k sobě a začal si podmaňovat jeho rty a Justin se mi bez jakéhokoliv náznaku že by se mu to nelíbilo zcela oddával a nechával se mnou odvádět do hloubi loftu až k posteli kde jsem ho tak moc dlouho neměl a chtěl...
No comments:
Post a Comment