Nový díl.
JUSTIN
Když jsme se včera s Brianem vydali do Babylonu panovalo mezi námi takové divné napětí, nehádali jsme se nebo tak, ale byl to jen takový zvláštní pocit, takový, co značí, že se něco brzy přižene, ať chceme nebo nechceme a proto v momentě, co jsme dorazili na místo, jsem se od něho odpojil, ani nechtěl znát vysvětlení nebo důvod mého odchodu, nijak jsem si to nebral, ale bylo to divné. Každopádně jsem se chtěl jít zašít někam do rohu s pivem a počkat si, až si pro mě přijde, no a pak se to stalo - vrazil jsem snad do toho nejhezčího kluka ve městě, hned mi bylo jasné, že tu musí být nový, nikdy v životě jsem ho tady totiž neviděl a musím se přiznat, že jsem byl okamžitě tvrdý, hrozně jsem ho chtěl, jenže on si chtěl povídat, což je v Babylonu dost divná a nevídaná činnost, ale nijak jsem nevzdoroval a opravdu jsem se s ním zakecal, každou vteřinou jsme se k sobě blížili víc a víc a on mě zničehonic chytil kolem pasu a začal se pohupovat do rytmu hudby, neodolal jsem a přidal se k němu. Bylo to příjemné, to, jak se mi díval do očí, to, jak se mě dotýkal na zádech, to, jak o mě jevil zájem, ale pak to přišlo - Brian! A bylo po zábavě!
A přiznávám se, že takhle jsem ho snad nikdy neviděl, neříkám, že ani žárlení jsem u něho nikdy nebyl svědkem, ale tohle bylo něco jiného... On si mě hlídal a to doslova, nelíbilo se mu, že jsem s jiným! Dřív by řekl "Odprejskni!" mně a jeho by si odvedl, ale tentokrát to bylo jinak, tentokrát chtěl mě a ne to nové maso ve městě!
Ale ani nevíte, jaké pro mě bylo překvapení na toho kluka narazit dneska v jídelně s odůvodněním, že mě chtěl vidět a i když by nemělo tak se mi to líbilo, ačkoliv jsem tohle všechno bral jenom jako hru, jako lov na novou kořist, tady nejde o romantické řečičky, tady jde o sexuální pud... Bože, proč už začínám znít jako Brian? No každopádně bylo dost nečekané, když jsem následně spatřil Briana a ten se pak nasupeně zdekoval, ale část mě si to užívala!
Matt: "Zdálo se mi to nebo to byl ten chlap ze včerejška?"
J: "Jo... No... Jo byl to on."
Matt: "Aha a on tě jako sleduje nebo co?"
J: "Dalo by se to tak říct."
Matt: "No pokud chceš tak s ním mile rád promluvím."
J: "Díky, ale myslím, že s tímhle si poradím."
Matt: "Tomu věřím, nevypadáš jako kluk, co by se nechal zahnat do kouta, ale každopádně moje nabídka platí."
J: "Myslím, že jí nebudu muset využít, ale při nejhorším dám vědět a teď mě, prosím, omluv, než mě šéfová sežere."
Matt: "Jasně, promiň."
Dobře tak tohle už se mi začíná trochu vymykat z rukou, zapírat Briana není zrovna dobrá taktika, ale taky vím, že Matt bude jeden z těch dobráků, co by se sebral a zmizel, kdyby zjistil, že jsem zadaný a to já nechci riskovat, ne když poprvé v životě můžu zabodovat i já místo Briana a co vlastně? Chtěl to Brian? Má to mít! Já klidně na tuhle jeho hru, kdy bude předstírat, že nežárlí, rád přistoupím, pokud jemu to udělá dobře! Ale já stejně vím svoje!
Debbie: "Co to tady hraješ, zlato?"...Odchytila si mě.
J: "O čem to mluvíš?"
Debbie: "O tomhle!"...Ukázala na Matta.
J: "Jo ten..."
Debb: "Ano?"
J: "No co, nemůžu si trochu užít?"
Debbie: "Zlato, ten kluk si nechce užít, ten tě chce sbalit!"
J: "Je to hezké, když o mě má někdo zájem."
Debbie: "Víš, kdo o tebe má zájem? Brian!"
J: "On si užívá s kde kým!"
Debbie: "Ano - ON! On není ty, zlato, jemu to z hlavy nevytřískáš, je to jeho způsob, jak nás všechny a především tebe poslat někam, ale pokud to uděláš ty jemu, ublížíš mu! A nejen jemu,"...Pohlédla opět na Matta.
No to se mi vážně povedlo a Debb má zase pravdu! Fajn, třeba se mi Matta podaří dostat do postele a Briana se mi podaří přinutit žárlit, ale co pak z toho budu mít? Kluka, který za mnou bude chodit s růžemi a s psaníčky, protože mě bude brát jako svého přítele kvůli jedné noci a já mu pak zlomím srdce! No a doma budu mít nějakou dobu peklo, protože Brianovi tím opravdu ublížím, ať už se bude snažit tvářit sebevíc v pohodě a mně samotnému z toho pak bude špatně, protože si uvědomím, že jsem zbytečně ublížil dvěma lidem, jen abych si něco dokázal, a to se mi nepodobá!
Matt: "Sunshine!"...Vytrhl mě z myšlenek.
J: "Promiň, já se zamyslel."
Matt: "To jsem si všiml, mluvím na tebe už asi dvě minuty."
J: "Jsem nepozorný... A počkat, jak znáš mojí přezdívku?"
Matt: "Slyšel jsem tu bláznivou zrzavou ženskou, jak na tebe tak volá."
J: "Aha... No je to dlouhej příběh."
Matt: "Ani bych neřekl, vystihuje tvůj úsměv."
J: "No já... Dě-děkuju."...Usmíval jsem se, jak pitomec.
Sice nevím, kde se tu Debb vzala tak rychle,, ale po tom pohlavku který mi přistál nečekaně zezadu na hlavě, jsem se o to nijak zvlášť nestaral a vytočeně jsem na ní pohlédl...
J: "Co to...?"
Debbie: "Myslím, že jsme se na něčem shodli!"
Matt: "O co jde?"
Debbie: "O nic!"
J: "Říkal jsem ti, že je zákeřná."
Debbie: "O tom si ještě promluvíme, ale teď můžeš na slovíčko?"
J: "Jasně."
Další přednáška v řadě to nikdy nesvětí nic dobrého! A bylo mi úplně jasné, čeho se to bude opět týkat, jen jsem stále neměl kam uprchnout!
J: "Já vím, já vím!"
Debbie: "Zbláznil ses?"
J: "Chystal jsem se ho poslat pryč!"
Debbie: "Tím, že jsi přijmul kompliment a dal mu naději?"
J: "A měl jsem ho vzít pánvičkou po hlavě?"
Debbie: "To bych měla vzít já tebe! Běž to vyřešit!"
J: "Fajn, už jdu, mami!"
Nerad od někoho přijímám rozkazy, i když je ten někdo právě Debb, ale jak už jsem říkal, ona má pravdu, tohle by nikam nevedlo, Matt je opravdu milej, hodnej a pěknej kluk, ale taky je to kluk, který očividně nehledá známost na jednu noc, protože to jediné bych mu mohl nabídnout a moc rád, ale on hledá přítele, kterým mu být nemůžu, já už mám Briana a ať se chová sebevíc jako idiot, ublížit mu nechci zabedněnci jednomu, nechci ublížit ani jednomu z nich, takže se s tím musím vypořádat!
Matt: "Co hlava?"
J: "Dobrý... Debb v tom není tak dobrá."
Matt: "To doufám... Jen mě napadlo, jestli si nechceš po práci někam vyrazit?"
J: "Matte, já..."
Matt: "Nic neříkej... Jdu na to moc rychle, co?"
J: "Ne tak to není já jen, že nic takového nehledám."
Matt: "Nehledáš co?"
J: "Přítele."
Matt: "Jako že...?"
J: "Už jsem zadaný a ty si moc fajn kluk a tak, ale já miluju jeho."
Matt: "Mohlo mi to být jasné, hezcí kluci jsou vždycky zadaní."
J: "Promiň."
Matt: "Tak snad se ještě někdy uvidíme... Ahoj."
J: "Po-počkej!"
Bylo to zbytečné, šel pryč, jak nejrychleji mohl a mně z toho vůbec nebylo dobře, jenže udělat jsem to musel, bylo to správné, jinak by to ani být nemohlo, já mám Briana a chci jenom jeho a nemusím si dokazovat nic jiného, ani to, že umí žárlit, já vím, že to umí, i když to nedává najevo, ale ten pocit uvnitř mě, že si mě hlídá, mi stačí!
No comments:
Post a Comment