Nový díl.
BRIAN
Ihned jsem změnil směr a sedl si na bar, divím se, že se barová židlička nesložila po tom, jakou silou jsem na ní kvůli svému vzteku dosedl! Byl jsem doslova vytočený, nemohl jsem uvěřit, že ten drzoun si za Justinem došel dokonce až sem - do mé milované jídelny! A ještě k tomu ho očividně oblbuje nějakými svými sladkými řečičkami a já? Můžu leda tak sedět a čumět! Znova už totiž nebudu hrát žádné lesbické scény a ani nic podobného, ale Justin si to rozhodně za dveřmi loftu pěkně odnese, to přísahám jako nikdy!
Debbie: "Tak co to bude, mistře?"
B: "Skotská!"
Debbie: "Nevím, jestli sis všiml, ale tady nejsme u Woody's ani v Babylonu."
B: "Divný, potkávám tu stejné tváře jako tam,"...Pohlédl jsem směrem k vetřelci.
Debbie: "Je to jídelna... Veřejná jídelna,"...Vysvětlovala debilovi.
B: "Už jsem to pochopil, nemusíš pokračovat!"...Štěkl jsem.
Debbie: "A odpovíš mi konečně na otázku?"
B: "Prostě něco k jídlu, momentálně sním cokoliv."
Debbie: "Hned to bude!"
Přísahám, že jsem se tam nedíval! Dobře tak jsem tam možná občas koutkem oka jen mrknul a zhodnotil situaci, ale tím to opravdu končilo... Fajn, čuměl jsem tam jak do výlohy! Moje nápadnost byla opravdu minimální, věděl to jen každý okolo, až na ně dva samozřejmě! Pořád se něčemu blbě smáli, jak dva malí teplouši, asi mu vyprávěl nějaké vtipy o blondýnkách... Divím se, že se Justin směje!
Nevím sice, komu patřily ty noviny na vedlejší židli, ale bylo mi to absolutně jedno, vzal jsem si je, potřeboval jsem si přečíst o nějakém sériovém vrahovi anebo nemoci šílených krav, hlavně o čemkoliv, co odpoutá mou pozornost od nich, o nic jiného tě nežádám, Bože! Hm, jak tak koukám, v dnešní době nikdo nevraždí anebo jsou ty noviny nekvalitní!
Debbie: "Tady je snídaně, žárlivko."
B: "Díky... Počkat co?!"
Debbie: "Nehodláš snad předstírat nezájem o ty dva?"
B: "O kom to mluvíš, Debb?"
Debbie: "To bych taky ráda věděla, jak se ten kluk jmenuje?"
B: "Vypadám snad jako telefonní seznam?"
Debbie: "No když zhodnotím, že si měl každého ve městě, na čelo by sis to mohl napsat a to oprávněně."
B: "Jako vždy vtipná... No hádej co? Tohohle jsem neměl!"
Debbie: "Je novej, to poznám."
B: "Tak to jsme dva,"...Opáčil jsem ironicky.
Debbie: "A ty si ho ještě neošukal? Máš snad horečku?"
B: "Ani ta by mě nezastavila, ale pokud sis nevšimla, on už má svůj fanklub."
Debbie: "Děláš, jako kdyby tě to někdy zastavilo... Ale tady jde o Justina, že?"
B: "Debb, o čem to zase mluvíš?"
Debbie: "O tvých citech k němu, blbče! Toho nového bys ošukal během prvních pěti minut, ale to, že o něho má zájem i Justin, tě odradilo, jelikož se ti nelíbí, že i on má zájem o někoho jiného, než o tebe... Jaká jsem?"
B: "Otravná!"
Byl jsem opravdu moc vděčný za ten zvonek oznamující hotovou objednávku, mohl jsem se jí tak alespoň zbavit, sice jen na chvíli, ale ta chvíle bude přímo božská! Teda jak se to vezme, jí jsem se sice zbavil, ale toho obrázku těch dvou ani na okamžik, buď to Justinovi musí vyjmenovávat celý jídelní lístek anebo mu právě popisuje svůj životopis a to mě neskutečně vytáčí! Je tady sotva den a první, kdo ho musel zaujmout, je samozřejmě Justin, on tady totiž žádný jiný kluk v dohledu není, že?!
Připadalo mi to jako celou věčnost, co si tam ti dva mezi sebou cvrlikali, mám ten pocit, že už bych jim nad hlavou mohl vypustit bílé holubice a na zadek svého auta si nalepit "Navždy svoji!" zatímco je povezu na líbánky! Bože, já se chovám jako naprostý idiot jen proto, že se Justin baví s nějakým klukem, jako by to bylo něco nového, něco, co jsem ještě nikdy neviděl... Tohle bude v pohodě!"
Dobře za tenhle Justinův výraz, když spatřil, že jsem tady, mi to opravdu stálo, v tu chvíli jsem se uvnitř smál jako král, jako vítěz! Za to Justin se ke mně pomalu blížil, jako by ho čekala poprava mučící hrozivou smrtí!
J: "Ahoj,"...Pozdravil jako by byl na drogách nebo minimálně zhulený.
B: "Ty sis všiml, že jsem tady?"
J: "Měl si něco říct."
B: "Nechtěl jsem rušit, vypadalo to, že se skvěle bavíš."
J: "Vím, že tobě není po chuti, ale myslím, že je sexy."
B: "Tenhle?"...Snažil jsem se o pobavení, ale spíš z toho vzešlo zhrození.
J: "Jen se nedělej, ošukal bys ho, kdybych ho já neviděl první."
B: "Děláš jako by mě někdy něco zastavilo."
J: "Tentokrát jo."
B: "Nemyslím si."
J: "Fajn, takže ti nebude vadit, když se ho ujmu?"
B: "Je celý tvůj,"...Mám pocit, že se mi zkroutily i prsty u nohou.
Debbie: "Zázraku? Jak se jmenuje ten tvůj nový objev?"...Přesně to, co jsem si vždycky přál - aby se objevila v nejméně vhodnou dobu!
J: "Matt, je milej."
Debbie: "Vidím!"
Fakt mi to došlo až teď a nemůžu uvěřit, že mi to trvalo tak dlouho! On zná jeho jméno! Co to, kurva...? Mám ten pocit, že ta šílenost o nevyměňování jmen a čísel vzešla právě z jeho blonďaté hlavy, tak jak je možné, že on si klidně dovolil zjistit jméno toho blbečka a rozhodně nezapomněl jemu zmínit i to svoje?! Dobře, právě teď jsem vytočený a to pořádně!
B: "Myslím, že vás opustím."
Debbie: "Pozdravuj!"...Odběhla pro další objednávku.
J: "Kam jdeš?"
B: "Lovit!"
Další výraz, který mi za to opravdu stál, tenhle pojem jsem totiž už pěkně dlouho nepoužil, a když už tak jsem to myslel smrtelně vážně, ale tentokrát? Skončil jsem u Maikeyho v krámku! Tady ulovím tak maximálně úchyla přes komiksy anebo potkana k večeři!
Maikey: "Ty sis taky vzpomněl, že existuju?"
B: "Nepřeháněj, neviděli jsme se dva dny."
Maikey: "U nás je to celá věčnost!"
B: "Pravda,"...Políbil jsem ho na uvítanou.
Maikey: "Trable v ráji?"
B: "Prosím?"
Maikey: "Ty a Justin máte neshody, jinak bys tu nebyl, je víkend!"
B: "Chtěl jsem tě vidět, je to snad zločin?"
Maikey: "Ne jen průhledné, schováváš se tu."
B: "Víš co, já si zalezu dozadu a budeme předstírat, že tu nejsem."
Maikey: "A nehoň si tam nad Spidermanem!"
Vážně mě někdy udivují jeho fráze a někdy se i zasměju, ale tentokrát jsem jen zakroutil hlavou a nasměroval se dozadu, pohodlně jsem se usadil a dokonce si vzal komiks, ani, kurva, nevím, o kom, ale koho to zajímá, všechno je to o tom samém, takže proč vědět název, když obsah se nemění? Kéž by se tímhle řídil i Justin a místo zjišťování jména ho raději konečně ošukal, jak stejně zamýšlí a pak to oba budeme mít z krku!
No comments:
Post a Comment