Nový díl.
BRIAN
Nemůžu uvěřit, že jsem se při tom rozhodování vůbec zamýšlel, když od začátku bylo jasné jako facka, že nenechám Justina se dostat do nějakého problému a teď už jsem přesvědčený i o tom, že ani vzít si ho nenechám a že už před tím jsem se měl Jennifer bránit a i když Justinovi nejspíš neřeknu to, co chce slyšet tak se alespoň pokusím mu naznačit, že chci, aby se mnou zůstal, protože vím, že bez něho jsem totálně v háji!
B: "Fajn, ale řídíte."
Jenn: "Děkuju, Briane."
B: "Říkal jsem, že mi na něm záleží."
Jenn: "Já vím, jen jsem to asi nechtěla slyšet."
B: "Na tom teď nezáleží, měli bychom ho najít."
Jenn: "A víte kde hledat?"
B: "Nápad bych měl."
Neměl jsem stoprocentní jistotu, že ho najdu tam, kde si myslím, že je, ale nic mi nezabránilo v tom, abych se to alespoň pokusil zjistit, a opravdu jsem moc doufal, že ho tam najdu, protože kdyby ne tak sakra netuším co bych dělal a kde bych ho hledal, on tam zkrátka musí být!
Jenn: "Jste si jistý, že tu je?"
B: "To zjistíme, až budeme uvnitř."
Bál jsem toho tak moc, že jsem téměř nevylezl z auta a skoro radši Jennifer přinutil, aby silně sešlápnula plyn, jen abych se od téhle nejistoty dostal, co nejdál bych mohl.
Jak já doufal a především jsem se snažil abych tenhle pocit tenhle strach o milovanou osobu nikdy nezažil ale od té doby, co jsem poznal Justina, se mi daří přesně pravý opak a nejen u něho, ale u všech, na kterých mi záleží, on ze mě udělal něco, co ani já sám nepoznávám, už ani nevím, kdo jsem, on mi totálně popletl hlavu a já jednoduše vím, že jedna moje velká část se kvůli němu nechce vrátit ke svému starému já, díky němu jsem lepší člověk, ačkoliv se snažím, abych takový nebyl, ale on to zkrátka víc a víc posunuje na vyšší úroveň a už si vůbec nejsem jistý, zda bych se dokázal vrátit tam, kde jsem byl před tím, než jsem ho poznal. Sakra já se ho prostě nemůžu a nechci vzdát!
Jakmile jsem se trochu zklidnil tak jsem vydali ke dveřím a v momentě co jsem zazvonil, jsem prosil někoho tam nahoře aby mi ten u dveří potvrdil, že Justin je tady a já se toho strachu snad zbavím...
Debbie: "Co se to dneska děje? Mám snad na dveřích napsaný prohlídky zdarma?"
B: "Proč?"
Debbie: "Každej tu dneska zvoní nejdřív Justin a teď vy dva."
Jenn: "Počkej, takže Justin je tady?"
Debbie: "No ano řekl, že potřebuje někde přespat tak jsem mu dala postel."
Jenn: "Díky bohu."
Debbie: "A co tu vůbec pohledáváte?"
B: "Představ si že hledáme toho cvoka, který nenahlásil, že dnes nespí doma."
Debbie: "Jo slyšela jsem, tys mu prý zakázala se s ním vídat a ty ses s ním rozešel."
Jenn: "Chci ho chránit!"
B: "Já s ním nechodil!"
Už i mně tohle zní dost blbě, ale jednoduše jsem nemohl zakřičet, jak moc ho miluju a že za tímhle rozchodem stojí jedině tak Jennifer takže ať své rozzlobené pohledy laskavě upře na ní - to jsem vážně nemohl!
Debbie: "Hele vy dva, je mi úplně jedno co to tu hrajete za hru, ale Jennifer moc dobře víš, že Justin ho miluje a šťastný a v bezpečí může být jedině s ním a ty - chodil si s ním a miluješ ho stejně jako on tebe a řekni jedno slovo a poznáš mojí levou ruku."
B: "Co se ti stalo s tou pravou?"...Rýpnul jsem si.
Debbie: "Ty!"
Jenn: "Debb na tohle teď nemám čas, pustíš mě za ním?"
Debbie: "Teď to bude k ničemu vzhledem k tomu, že spí."
Jenn: "Tak se zase vzbudí, pokud může ponocovat tak mu tohle neuškodí."
B: "Jo Debb, buď tak hodná a pusť naše promrzlý zadky dovnitř."
Snad je vám úplně jasné že můj záměr proč jsem se chtěl dostat do jejího domu, byl úplně jiný, než že jsem si chtěl dostat trochu tepla do těla, jednoduše jsem se chtěl ujistit, že je opravdu v pořádku i když je pravda že s Debb není nikdo v pořádku ona je totiž opravdu šílená - vlastně to na ní asi mám rád, bez toho by to nebyla ona a to si nedokážu představit.
Byl jsem moc rád, že Debb nakonec svolila a pustila nás dovnitř, protože jinak bych asi musel použít fyzické násilí, dobře ve finále by se to obrátilo proti mně, ale na tom nezáleží, bez toho aniž bych se na vlastní oči ujistil, že je Justin v naprostém pořádku, prostě neodejdu.
Jenn: "Kde je?"
Debbie: "U Maikeyho v pokoji."
Jenn: "Tak já tam zajdu."
Debbie: "Dobře ale nediv se, pokud bude rozmrzelý, buzení uprostřed noci není dvakrát příjemné."
Jenn: "Já si poradím."
Nebudu tvrdit, že bych nechtěl jít s Jennifer nahoru, protože popravdě po tom jsem právě teď toužil, ale nemohl jsem si dovolit dát na sobě najevo, že s ním chci být a že o něho mám obavy.
A sakra - ten pohled! Jak já nesnáším tenhle Debbiin pohled, vytahuje ho pokaždé když má pro mě připravenou nějakou velice záživnou přednášku a já se po ní budu cítit hodně nepříjemně... Kéž by tu byl někde nouzový východ!
B: "Nechtěla bys jít spát Debb? Určitě musíš být unavená."
Debbie: "Nehraj si na starostlivého, ty pitomče!"
B: "Šlo by to bez těch nadávek?"
Debbie: "To by opravdu nešlo, pitomče, co tě to popadlo?"
B: "Prosím? Já byl v Babylonu, to ona mě sem dotáhla."
Debbie: "Víš moc dobře, o čem mluvím."
B: "Já té tvojí divné řeči opravdu nerozumím, takže ne nevím!"
Debbie: "Jak si se ho mohl takhle vzdát?"
To si Debb opravdu myslíš, že kdybych znal odpověď na tuhle otázku tak že bych si jí ještě pořád pokládal každou chvíli o té doby, co jsem to udělal? Já to nevím! Možná jen že jsem opravdu pitomec.
B: "Nech si to pro někoho jiného."
Debbie: "Chodíš s ním ty a nikdo jiný."
B: "Nechodím!"
Debbie: "Máš pravdu - chodil. Dokud si se nenechal jen tak odbýt!"
B: "A co jsem měl asi tak dělat? Je to jeho máma!"
Ano moc dobře si uvědomuju, že jsem jí právě teď něco potvrdil, ale já zkrátka budu předstírat, že se to nikdy nestalo!
Přece jí nemůžu přiznat že kdyby nebylo Jennifer tak bych ho měl pořád u sebe doma a říkal mu, jak moc mi na něm nezáleží i když gesty bych dělal naprostý opak... Moje polibky - sakra vždyť já nikdy nikoho takhle nelíbal tak něžně tak zamilovaně. Moje doteky - vždyť i s porcelánem nikdo nezachází tak jemně jako já s Justinem. Moje objetí - kdykoliv potřebuje utěšit nebo jen tak držet jsem vždycky u něho. Tak co tohle značí? Přesně to co právě teď řekne Debb, ale vy už mě přece znáte...
Debbie: "Přiznat že ho miluješ!"
B: "Nemiluju, nikdy jsem nemiloval."
Debbie: "Já tě asi...!"
Ten vysvobozující zvuk když se Jennifer vracela po schodech zpátky tedy alespoň do chvíle než jsem zahlédl její bledý obličej, protože v tu chvíli jsem věděl, že s Justinem je něco špatně...
No comments:
Post a Comment