Nový díl.
JUSTIN
Jediné na co jsem si vzpomínal, bylo, že jsem se jako obvykle snažil vetřít do přízně Briana Kinneyho, ale ten se mě jak je u něho zvykem snažil odpálkovat a já se tentokrát nechal. Byl jsem na něho hrozně naštvaný a nechápal jsem, proč mi nechce dát šanci, proč to se mnou aspoň nezkusí, a věděl jsem, že pokud ho mám alespoň nějak přinutit, aby mu na mně záleželo tak ho taky musím přinutit žárlit. Posadil jsem se na bar a nějaký kluk nebo spíš chlap mi objednal drink a pak další a další, sice se mi začala motat hlava, ale tak nějak jsem doufal, že by mě Brian mohl odněkud pozorovat a že by mu to mohlo trhat žíly, atak jsem se tomu chlápkovi přisál na krk. Jenže si se mnou pohrával alkohol co mi koloval v těle a já si zpomaleně začínal uvědomovat, že mi na něm něco nesedí, byl hrozně divný a furt se na mě tak lepil což asi není v Babylonu nic divného, ale zkrátka jsem z něho neměl dobrý pocit takže jsem mu chtěl slušně poděkovat za drinky a odejít, ale jakmile jsem se postavil tak se mi podlomila kolena a on mě jen tak tak zachytil, mně ale bylo jasné, že za tenhle můj stav nemůže jen alkohol, ale i to co v něm podle všeho bylo. Snažil jsem se mu bránit, ale on mě stále vláčel ven a já prostě neměl na nic sílu a ani slovo mi neprošlo přes hrdlo, vzpomínám si, jak se do mě pustila zima vzhledem k tomu, že jsem byl jen v tričku. Byl jsem tak omámený, že by si mě klidně mohl přehodit přes rameno a někam odnést jenže on se mnou zamířil do nějaké tmavé uličky a tam se po mně začal sápat, bylo mi hrozně a šíleně jsem se bál, na chvíli se mi vrátil hlas takže jsem se pokoušel volat o pomoc a to poslední co jsem slyšel, než jsem omdlel, byl Brianův sametový hlas a pak už si pamatuji jen tmu!
Jenn: "Tak jak ti je zlato?"
J: "Už líp, kdy mě odtud pustí?"
Jenn: "Doktor říkal, že za den maximálně dva."
J: "To jsem zvědavý, jak to tu vydržím."
Jenn: "Budeš muset a buď rád, že jediný co museli, bylo vypumpovat ti žaludek a doufám, že je ti jasné, že už tě v Babylonu a ani na podobných místech nechci vidět?"
J: "Nehodláš být jako táta, že ne?"
Jenn: "Nezakazuju ti být tím, kým jsi, ale chci, abys byl v bezpečí."
J: "Vždyť jsem."
Jenn: "Jsi v nemocnici, Justine, tak neříkej, že si v bezpečí."
J: "Prostě jsem to podělal a už se to nebude opakovat."
Jenn: "To máš pravdu, že nebude, prostě tam chodit nebudeš a s Brianem taky končíš."
J: "Cože?"
Jenn: "Už tě u něho prostě nechci vidět."
Něco jinýho je mi zakazovat Babylon a všechna podobná místa, která mě podle ní pohoršují, ale zakazovat mi Briana, mou první a určitě i poslední lásku to prostě nepřipadá v úvahu! Navíc kdyby nebylo jeho, tak už bych nejspíš dneska nebyl mezi živými anebo by se mi rozhodně něco stalo, kdyby mě Brian od toho hnusáka nezachránil.
J: "Ale mami, on mi včera pomohl."
Jenn: "Nemusel ti pomáhat, kdyby na tebe dával pozor, předpokládala jsem, že když si tě vezme k sobě tak se o tebe postará, ale spletla jsem se."
J: "Ale on se o mě stará, jen jsme se prostě včera pohádali a já udělal hloupost."
Jenn: "Takže pokaždý když se pohádáte, skončíš v nemocnici?"
J: "Já se ho prostě nevzdám, mami, já ho miluju!"
Jenn: "Miluješ jen představu toho, jaký chceš, aby byl, ale on se kvůli tobě nezmění, musíš na něho zapomenout."
J: "Nikdy!"
Jenn: "S touhle debatou končím a s ním už se nikdy nesejdeš."
J: "Ale..."
Jenn: "Ne Justine! Já teď jdu za doktorem a ty odpočívej."
Měl jsem na ní tak hrozný vztek až jsem téměř rozbil první věc, na kterou jsem narazil, ale nakonec jsem se zklidnil a schoulil do klubíčka. Chtělo se mi brečet, ale musel jsem se ovládnout, poněvadž musím být silný pokud se ještě někdy chci s Brianem vidět... Já se s ním prostě uvidím a máma mi to nemůže jednoduše zakázat. Já chápu, že se mě jen snaží chránit, ale tím, že mě bude držet od Briana dál, mi spíš ubliží. Brian je pro mě prakticky všechno a nechci o něho přijít a věřím, že i on miluje mě, i když se tváří jako že jsem mu naprosto u prdele, tohle se prostě pozná, on mě chce stejně jako já jeho.
B: "Ahoj Sunshine,"...Ozvalo se za mnou.
Nemohl jsem uvěřit tomu, že ho slyším, myslel jsem, že se mi to jenom zdá anebo si se mnou jednoduše hraje moje fantazie a já slyším to, co slyšet chci, ale když jsem se otočil tak jsem zjistil, že tohle je ta nejúžasnější skutečnost v mém životě. Kdybych nebyl na kapačce tak bych se z té postele okamžitě vyhrabal, abych se mu mohl vrhnout do náruče a políbit ho na ty jeho dokonalé rty.
J: "Co tady děláš?"
B: "Chtěl jsem vědět jak ti je."
J: "Nemáš snad telefon?"
B: "Mám, ale myslel jsem, že to bude lepší osobně."
J: "Tak se přiznej, zkrátka si se o mě bál a chtěl ses ujistit, že jsem v pořádku."
B: "Na tohle já nemám náladu, Justine."
J: "Co máš přesně na mysli?"
B: "Ty tvoje pitomosti, takhle to prostě dál nejde."
J: "O čem to mluvíš, Briane?"
B: " Musí to skončit, ty za mnou musíš přestat chodit."
J: "Ale já tě miluju!"
B: "Na tom nezáleží, ty pro mě nic neznamenáš, kdy už to konečně pochopíš? Až skončíš zase v nemocnici?"
Tohle byl už druhý nůž, který mi byl dneska bodnutý do zad - nejdřív máma, která mi zakazuje Briana a pak Brian, který mi zakazuje sám sebe - kdy už si všichni konečně uvědomí, že já bez něho nehodlám žít?
J: "Mě se prostě nezbavíš, já chci být s tebou."
B: "Ale já tě nechci sakra! Ničíš mi život a já tě v něm nechci."
J: "To říkáš jen proto, co se mi stalo. Já vím, že mě miluješ."
B: "To si tak hloupej nebo co? Já nemiluju, já šukám a už nevím, jak jinak ti to mám vysvětlit!"
J: "Ale se mnou by to mohlo být jinak, jen kdybys mi dal šanci."
B: "Já šance nedávám, šukal jsem s tebou a tím to končí! Už tě zkrátka nechci vidět!"
Tohle byl úplně jiný Brian než já znám, choval se i mluvil jinak... Pokoušel se mě odehnat už tolikrát, ale nikdy se u toho netvářil tak smutně a jako by tohle ve skutečnosti vůbec udělat nechtěl, jako kdyby ho jen něco nutilo mě takhle odmítat, anebo už jsem v tom tak zmatený a opravdu jsem právě poznal pravou tvář Briana Kinneyho, který o mě zkrátka nemá zájem?
J: "Takže je konec?"
B: "Nemůže skončit něco, co nikdy nezačalo."
J: "Fajn tak si běž, když mě tak nenávidíš!"
B: "Promiň, ale zkrátka to bylo jen šukání."
J: "Nebylo a moc dobře to víš tak se tomu sakra přestaň bránit!"
B: "Já jdu, tohle nemá smysl, zkrátka za mnou už nechoď."
J: "Neměj strach!"
Myslel jsem, že po něm hodím tu vázu květin, co mi přinesla máma, ale než jsem to stihl udělat tak byl pryč. Připadalo mi, jako kdyby mi vyrval srdce z hrudi anebo mi minimálně potopil hlavu pod vodu, ale nemohl jsem udělat nic, abych ho zastavil. Ale z nějakého důvodu jsem mu prostě nevěřil, že to se mnou chce opravdu skočit, prostě jsem věděl, že za tímhle bude mnohem víc než jen přesvědčení Briana Kinneyho, že do sexu láska nepatří. Musím ho přinutit se vzbudit a nechat ho si uvědomit, že mezi námi prostě něco je...
No comments:
Post a Comment