Nová povídka.
BRIAN
Ten kluk mě vážně jednoho dne zničí, kam jdu já tam jde i on, nemůžu se toho ocásku ani za boha zbavit a nejhorší je, že ani vlastně nechci... Líbí se mi jeho přítomnost, líbí se mi, že se o mě zajímá tak jak nikdo jiný ne, sakra líbí se mi na něm úplně všechno a tak nějak ho nemůžu dostat z hlavy i když se snažím, jak nejvíc můžu tak to prostě nejde, naprosto mě oblbnul a nemůžu se myšlenky na něj zbavit!
Ale dneska jsem na něho neměl náladu, řval jsem na něho ať už mi dá konečně pokoj, že mě nezajímají ty jeho pubertální výkřiky do světa a ať jde otravovat život někomu jinému a bylo to poprvé, co mě vzal za slovo a opravdu šel beze slova pryč, viděl jsem, jak moc ho to bolelo, ale nechal jsem ho jít a potom jsem se přesunul do zadní místnosti, kde jsem si ho chtěl nechat na odreagování vykouřit, ale to bych nesměl mít za prdelí toho druhého blbce...
Maikey: "Viděl si Justina?"
B: "Měl bych?"
Maikey: "Jenom, že právě nasává, co to jde a nevypadá nejlíp, měl bys ho jít zkrotit."
B: "Jsem snad jeho matka?"
Maikey: "Ne, jen si ho nesčetněkrát ošukal, takže za něho máš zodpovědnost a stejně se vsadím, že pije kvůli tobě."
B: "Nechtěl bys jít vsázet na dostihy?"
Maikey: "Proč? Vyhrál bych snad, protože mám pravdu?"
B: "Nech mě bejt Michaeli."
Maikey: "Jen co toho kluka dostaneš domů."
B: "Já už se fakt poseru, z vás obou."
Maikey: "Hlavně ho nenech se namočit do problému."
B: "A kde ho jako mám najít?"
Maikey: "Seděl na baru."
B: "Skvělý si rovnou dám skleničku."
Maikey: "Ale nejdřív ho dostaň domu... K němu domu, ne k tobě!"
B: "No jo pořád."
To jsem k tomu všemu vážně potřeboval, Justina, který se zlije do němoty, jen aby mě přinutil se o něho zajímat a nejhorší je, že to vážně zabírá, nerad bych aby se mu něco stalo jenom kvůli mojí nevymáhaný hubě, která toho řekne víc než myslí a pak lituju, protože mu opravdu nerad ubližuju, ale je to jediný způsob jak ho přinutit, aby mě nechal být protože on si zaslouží něco lepšího, já nikdy nebudu tím za koho mě chce mít.
Vydal jsem se rovnou k baru, ale nikde jsem ho neviděl sedět ani ležet pod židlí atak jsem se šel zeptat barmana, jestli o něm náhodou něco neví...
B: "Hele neviděl jsi tady blonďatýho 18 letýho kluka co sotva stojí na nohou?"
"Asi před minutou odešel."
B: "Skvělý."
"A nebyl sám, jen ne tak jak si myslíš, nezdálo se, že by chtěl dvakrát jít."
B: "Jak to myslíš?"
"Zhruba tak že bys ho měl najít, pokud ti na něm záleží."
Okamžitě se mi sevřelo srdce a začal jsem se doslova prodírat ven, abych ho rychle našel. Mohl jsem si představit, co všechno by se tak pěknému klukovi jako je Justin mohlo tady stát a já byl rozhodnutý tomu okamžitě zabránit.
Vyšel jsem ven ale nikdo jsem ho neviděl, šel jsem se podívat trochu dál, ale nějak se mi to nezdálo, nikde nebyla ani noha a vypadalo to tam jako z hororu a pak jsem to zaslechl... "Ne prosím, dost!"... Uviděl jsem Justina a pak taky někoho kdo se na něho sápal, rychle jsem k nim běžel a snažil se ho z něj dostat, ale on se jen tak nenechal...
B: "Hej! Nech ho, slyšíš? Pusť ho!"
Fajn tak jak chceš... Ubalil jsem mu takovou, že se skácel k zemi a ještě jsem si do něho kopnul, a kdybych rychle nepotřeboval zjistit, jestli je Justin v pohodě tak bych se od něj jen tak neodtrhl, vzteku jsem na to v sobě v tu chvíli měl dost. Vrátil jsem se k Justinovi, ale ten vypadal dost zmateně...
B: "Justine, jsi v pohodě?"
J: "Bri-Briane..."
B: "Co sis to kurva vzal? Slyšíš?!"
J: "Já, já jsem..."
Zničehonic se skácel k zemi a vůbec se nehýbal a mně se tu chvíli zastavilo srdce, nevěděl jsem, co mám dělat, chytl jsem ho za ruku, ale on mi ji vůbec nesevřel, hned jsem s ním začal třást jak smyslů zbavený, ale nedostal jsem žádnou odezvu...
B: "Justine, probuď se! Prosím tě vzbuď se!"
Chtěl jsem zavolat záchranku, ale neměl jsem u sebe telefon, ale ani jsem od něho nechtěl odejít, byl jsem na konci svých sil a pak jsem díky bohu zahlédl Theodhora...
B: "Tede!"
Ted: "Co se sakra stalo?"...Okamžitě přiběhl.
B: "Já nevím něco si vzal a teď omdlel."
Ted: "Pane bože."
B: "Musíš zavolat sanitku! Slyšíš mě?! Zavolej jí!"
Ted: "Já, já... Já nemůžu..."
B: "Cože? Okamžitě jí Zavolej!"
Ted: "Briane já..."
Byl úplně mimo a nebyl schopný mi nic říct ani odpovědět. Tvář měl úplně bledou a celý se třásl... Věděl jsem, že si v ten moment vzpomněl na to, co se mu stalo s Blakem, ale já v tu chvíli neměl čas ho uklidňovat, potřeboval jsem Justina dostat do nemocnice, protože jsem věděl, že mi v té náruči jinak umře...
B: "Sakra Theodhore, zavoláš už konečně?"
Ted: "Já, já nemám telefon."
B: "Do hajzlu Tede... Zavolejte někdo sanitku!"
Začal jsem řvát jak šílený aby někdo zavolal sanitku, ale kolem nebyla ani noha, byl jsem naprosto zoufalý a myslel jsem, že se zblázním od strachu...
Tohle bylo naprosté peklo a já si v tu chvíli uvědomil, jak moc pro mě Justin znamená, věděl jsem, že pokud o něho přijdu tak se celý můj život naprosto změní, že už si nikdy nikoho nepustím k tělu, tak jak jsem to dovolil jemu. On zkrátka dokázal, že i Brian Kinney může mít o někoho víc než zájem a já chci, aby tenhle klučina byl v mém životě už navždy, takže mi tu prostě nesmí umřít - Já to nedovolím!
B: "Prosím, Justine, vzbuď se!"
Po tváři mi začaly stékat slzy a moje srdce splašeně bušilo. Díval jsem se na jeho tvář, která se začala měnit do bledé barvy a snažil se mu nahmatat puls, který víc a víc ztrácel na síle a já si začínal uvědomovat, že nemůžu udělat absolutně nic, v náruči jsem držel jeho bezvládné tělo a snažil se ho tím svým nějak zahřát, v duchu jsem se pořád modlil aby se stal nějaký zázrak, který by mi ho pomohl zachránit, ale žádný nepřicházel...
No comments:
Post a Comment