Nový díl.
BRIAN
Ten strach bych nepřál zažít nikomu, vážně jsem myslel, že mi tam Justin umře v náruči, ta bezmoc bylo to nejhorší, co mě v životě potkalo. Jen díky tomu že jsem ho málem ztratil, jsem si uvědomil a dokázal připustit, kolik pro mě ve skutečnosti znamená a že mi s ním opravdu nejde jen o sex, ale o něco víc mnohem víc, jen ještě nejsem připravený to vyslovit nahlas, prostě nemůžu!
Jakmile se mi ho podařilo dostat do nemocnice tak jsem se odtamtud nehnul, dokud mi nepotvrdili, že bude v pořádku, pak jsem musel jít pryč, to že byl v tomhle stavu byla moje vina kdybych se neustále nestaral jen o to, jak se ho zbavit a dával na něho pozor tak by teď nebyl v nemocnici a já si nejsem jistý, zda s ním ještě někdy budu moct promluvit, ale mnohem horší pro mě bude se ho vzdát, já už si na něho tak zvykl, že si nedokážu představit jeho nepřítomnost.
Nemohl jsem vůbec spát pořád jsem měl před očima, jak ho držím v náruči a modlím se aby ho někdo zachránil a taky jsem si moc přál ho vidět, ale ještě jsem nebyl připravený za ním jít, takže jsem se raději ráno vydal do jídelny v naději, že tam přijdu na jiné myšlenky...
Debbie: "Co tu sakra děláš?"
B: "Co myslíš?"
Debbie: "Neměl bys být náhodou v nemocnici?"
B: "Dej mi pokoj Debb a kafe pokud by to šlo."
Debbie: "Do háje Briane, přece se na něho půjdeš aspoň podívat!"
B: "A proč?"
Debbie: "Třeba abys zjistil, jestli bude v pořádku."
B: "Jsem si jistý, že kdyby nebyl, tak už by se to ke mně dávno doneslo a vůbec proč by mě to mělo zajímat?"
Debbie: "Myslíš si, že můžeš každého oblbnout, ale mě ne zlato na to tě znám až moc dobře a vím, že ti na tom děcku záleží stejně moc jako jemu na tobě takže zvedni ten zadek a mazej do nemocnice!"
Bože jak já nesnáším ty její přednášky a to především když má pravdu, takže vlastně pořád! Ale copak se můžu teď zvednout a jít za ním když tam leží jenom kvůli mně a navíc bych mu tím odhalil alespoň část svých citů k němu, tohle se prostě nesmí stát.
B: "To kafe a znova se opakovat nehodlám."
Debbie: "V tom případě se neopakuj, poněvadž já ti nic nenaliju."
B: "Fajn, mně je to fuk já se doprošovat nebudu."
Debbie: "Co jiného bych mohla čekat? Doufám, že Justin dostane rozum a z té lásky k tobě vyroste."
B: "Tak to jsme dva,"...Zvedl jsem se a radši rychle vypadnul.
Tohle mě tak hrozně naštvalo - Debb, která mě zná ze všech nejlíp a ví, jakej jsem, by nejlíp měla rozumět tomu, proč se takhle chovám, ale místo toho mi předhazuje Justinovu lásku ke mně a touhu po tom aby mě přestal milovat, to se prostě nedá poslouchat, vždyť jeho láska mě pořád drží při životě, díky němu se cítím pořád mladý a krásný a potřebný, bez něho jsem nikdo, jen mi trvalo dlouho si to uvědomit a nebýt toho včerejška tak si to asi ani nikdy nepřipustím.
Poněvadž mi Debb odmítla nalít kafe, zamířil jsem na lepší místo, které mi spíš přijde vhod vzhledem k okolnostem - k Woody's. Okamžitě jsem usedl na bar a objednal si, ale jakmile přede mnou ta sklenička stála tak jsem jí do sebe zkrátka nedokázal vyklopit, vůbec ničemu bych tím nepomohl a naopak by mi bylo ještě hůř.
Maikey: "Mohlo mě napadnout, že tě najdu tady."...Ozvalo se za mnou.
B: "Maikey co tu děláš?"
Maikey: "Zachraňuju ti zadek."
B: "Kdo řekl, že to potřebuju?"
Maikey: "Já."
B: "Aha vy jste se s tvojí šílenou matkou dneska dohodli?"
Maikey: "Už tě taky podrobila křížovému výslechu?"
B: "Ne spíš byla děsně rozkazovačná."
Maikey: "Vždyť jí znáš, snaží se být jen nápomocná."
B: "Snaží se až moc, nikdo se jí neprosil."
Maikey: "Měl bys za ním jít, určitě tě rád uvidí."
B: "Ten mě vidí neustále rád, jestli sis nevšiml."
Maikey: "Pokud to nechceš udělat kvůli němu fajn, ale udělej to kvůli sobě, ujisti se, že je v pohodě abys mohl být i ty."
Asi víte, že hrozně nerad uznávám že má někdo pravdu ale Maikey jí zkrátka měl... Pokud jsem takovej srab a nedokážu tam jít kvůli němu musím alespoň kvůli sobě abych se zbavil toho nehorázného pocitu viny a taky abych si byl jistý, že je opravdu v pořádku, ale to, že mám tohle v plánu ještě neznamená, že to musí vědět i Maikey...
B: "Víš co? Já se teď půjdu domu vyspat, bolí mě z tebe a z tvojí matky hlava."
Maikey: "Fajn jak chceš, mám tě alespoň odvézt?"
B: "Není třeba, řídit ještě umím."
Maikey: "Víš, že takhle jsem to nemyslel, ale dobře dělej si, co chceš."
B: "Díky,"...Vzal jsem nohy na ramena a vypadnul odtamtud.
Nebyl jsem si úplně jistý tím, co dělám a už vůbec ne tím že je to správné, ale zkrátka jsem ho potřeboval vidět a tomu nikdo nemohl zabránit - i já se nad tímhle svým přesvědčením pozastavuji, ale jinak to nejde, on se mnou něco udělal a já se toho teď nemůžu zbavit a ta potřeba vědět, že bude v pořádku je silnější než bych si kdy dokázal připustit.
Když jsem dorazil do nemocnice tak jsem trochu no dobře tak hodně znervózněl, ale i tak jsem pokračoval odhodlaně dál, na recepci jsem se zeptal na jeho pokoj a vydal se za ním, jenže to jsem ještě netušil co nečekaného mě potká po cestě...
Jenn: "Briane co tady děláte?"
B: "Přišel jsem se podívat, jak je na tom."
Jenn: "Tady nemůžete být."
B: "Prosím?"
Jenn: "Měl byste jít, Justin potřebuje odpočívat."
B: "Chci jen pět minut nic víc."
Jenn: "Nedám vám ani minutu."
B: "Dobře o co tady jde?"
Jenn: "Už vás u něho nechci vidět jasný?"
V tu chvíli jsem prosil kohokoliv tam nahoře, abych se jen přeslechl anebo aby to byl nějaký vtip, ale na ní bylo znát, že to myslí smrtelně vážně a já se s tou myšlenkou nedokázal smířit. Od prvního dne co jsem ho poznal, jsem si přál aby mi zmizel ze života, ale zároveň jsem se ho snažil k sobě připoutat čím dál tím víc a teď se ho mám jako jen tak vzdát?
B: "Záleží mi na něm,"...Nevím jak ale prostě jsem to řekl a myslel jsem to zcela vážně.
Jenn: "Kvůli vám skoro umřel!"
Nemohl jsem uvěřit, že tohle řekla a nejhorší na tom bylo, že jsem se okamžitě cítil ještě víc vinný a toho pocitu jsem se nemohl ani za boha zbavit. Ale i tak jsem si nedokázal a především jsem nechtěl představit, že ho už nikdy v životě neuvidím.
Jenn: "Nechtěl jsem to na vás takhle vybalit, ale musíte pochopit, jsem jeho matka a chci ho chránit a to můžu jedině tak, že vy se od něho budete držet dál. Takže Vás prosím, pokud Vám na něm záleží a já věřím, že ano nechte ho být, vraťte mi mého syna zpátky."
Na tohle jsem nemohl nic říct - měla pravdu! Já ho akorát ničím, se mnou by nikdy nemohl být šťastný a jeho máma ho potřebuje, a ačkoliv to bude asi to nejhorší, co jsem v mém životě udělal, budu mu muset říct sbohem. Zamířil jsem rovnou k němu do pokoje a po celou dobu jsem se mu neustále díval do očí tolik bolesti co jsem mu tímhle způsobil se nedá k ničemu přirovnat, ale v tu chvíli to bylo zkrátka správné ačkoliv jsem věděl, že to bez něho nezvládnu...
No comments:
Post a Comment