Vánice - ledová zkouška // 2 //

BEZ VAROVÁNÍ

Brian's POV

Od kdy se já kurva zajímám o to, jak bude Justin reagovat na to, když mu řeknu, že se ve vánici chystám jet 5 hodin autem a šance na přežití je nulová? Typoval bych, že asi od té doby co mi na něm víc než záleží a nerad mu způsobuju obavy, jenže teď jde o víc než o náš "vztah" jde o to, abychom měli kde žít a jak se uživit takže to bude muset buď skousnout anebo no on vlastně nemá moc na výběr já prostě jedu!

J: "Ty se někam chystáš?"...Ani nepozdravil a rovnou začal vyzvídat.

B: "Do New Yorku."

J: "Co prosím?"

B: "Něčemu si nerozuměl?"

J: "Já nevím slyšel jsem, že se chystáš do New Yorku a venku to vypadá jak na Aljašce tak se nediv, že mě to zaskočilo."

B: "Musím tam jet kvůli jednomu klientovi."

J: "A to to nemůže počkat?"

B: "Nemůže vhledem k tomu, že Kinnetic se potápí."

J: "A proč si mi to neřekl?"

B: "Jelikož i já sám jsem to zjistil teprve dneska."

J: "Slyšel si vůbec, že jsou zrušený lety?"

B: "Slyšel a proto jedu autem."

J: "Cože?!"

B: "Justine, já na tohle nemám čas, prostě jedu a max za dva dny jsem zpátky."

J: "To si vážně myslíš, že tě v tomhle nechám jet samotného?"

B: "Chceš mi snad koupit rybičku na cestu?"

J: "Ne, ale já jedu s tebou."

Nepotřeboval jsem, aby mi to zopakoval, protože jsem si byl celkem jistý, že ten cvok řekl, že jede v tomhle počasí se mnou a něco jinýho je riskovat moje zdraví než riskovat to jeho, tohle nedovolím ani za milion let, on bude doma v teple čekat, až se vrátím a ne se mnou mrznout v autě i když představa, že bych se ho nemusel vzdávat ani na dva dny mě láká tak tohle se prostě nestane.

B: "To nepřipadá v úvahu."

J: "Já se tě neptal."

B: "Se mnou prostě nejedeš."

J: "Pokud nejedu já tak ty taky ne."

B: "Sakra Justine, o co ti jde?!"

J: "Chci být s tebou."

B: "Jsi se mnou prakticky pořád a za dva dny jsem zpátky."

J: "Jo, ale takhle budu mít jistotu, že se ti nic nestane."

B: "Takže se to když tak stane nám oběma."

J: "O to ti jde? Bojíš se, že by se mi mohlo něco stát?"

B: "A je na tom snad něco divnýho? Ovšem, že bojím."

J: "Kdybych to byl já, kdo jede do NY, jel bys se mnou?"

On to na mě prostě bude pořád zkoušet a vydírat mě city. Co je tak těžkýho pochopit na tom, že nechci, aby se mu něco stalo a že chci, aby byl doma v teple a v bezpečí? Ale jelikož vím jak moc velkej cvok to je a že by klidně za mnou jel na kole, pokud ho nevezmu s sebou tak mi asi nic jiného než souhlasit nezbývá.

B: "Fajn tak si sbal věci, máš na to 5 minut."

J: "Děkuju!"...Vlepil mi pusu a šel si zabalit.

Tohle teda bude výlet, na který jen tak nezapomenu, já pojedu rychlostí pro seniory, neustále se to budu muset snažit vyrovnat na té zledovatělé silnici a vedle mě si bude Justin drkotat zuby, zatímco já budu myslet jenom na to, jak bych se mu chtěl dostat do kalhot, což se mi vzhledem k počasí asi nesplní. Kurva jak já miluju výlety!

J: "Tak hotovo."

B: "Ale počítej s tím, že pokud se někde vybouráme tak se nesvlíknu, abych ti poskytl moje oblečení na zahřátí."

J: "Anebo se můžeme svléknout oba a vzájemně se zahřívat našimi těly,"...Pošeptal mi do ucha a pak mi jazykem obkroužil rty.

B: "Radši už pojeďme."

Asi se zarazíte, ale já se prostě musel vzpamatovat, protože jinak bych z něho doslova serval těch několik vrstev oblečení a ošukal ho tak tvrdě, že už bychom se na žádnou cestu nedostali a to se bohužel nemůže stát, takže hurá na cestu a snad to přežijeme ve zdraví a naše zmrzlý ptáky nám neodpadnou.

Jeli jsme asi hodinu a Justin vážně doslova drkotal zuby a upíjel z termosky kafe, venku to bylo šílený, přes padající sníh jsem skoro neviděl na cestu, která navíc byla opravdu šíleně zmrzlá, atak jsem musel jet hodně opatrně. Pokud má ta pravá vánice teprve přijít tak si to snad ani nechci představit, jen doufám, že se ze mě nestane posranej rampouch a popravdě? Teď bych za ten kabát pro medvědy snad i vraždil, protože podle Justina se zdá, že je v něm aspoň trochu teplo a Justin v něm k tomu všemu vypadá ještě tak sexy a roztomile... Možná, že tenhle výlet nebude zas tak hroznej.

B: "Do hajzlu!"

Jen já umím zakřiknout opravdu cokoliv, protože jsem se ani nenadál a dostal se do nějaké kolony aut a zdálo se, že se to jen tak nehne. Zhruba po dvaceti minutách už jsem začínal šílet vzhledem k tomu, že jsem se posunul asi o 3 metry a zima byla čím dál tím větší, i když topení v autě jelo na plné pecky. Vážně jsem se začínal bát o svoje i Justinovo mužství, protože ta kosa byla přímo nesnesitelná.

No a pak to bylo už zkrátka opravdu všechno v prdeli, nějaká auta se začala obracet a jet zpátky, jedno z nich se u mě zastavilo a řidič mi řekl, že dnes se tudy nikdo nedostane, že prý jsou uzavřený dálnice a dřív jak ráno je neotevřou, v tu chvíli jsem opravdu myslel, že někoho zavraždím.

J: "Tak a co teď?"

B: "To se ptáš mě? Ty si tady malej génius a chtěl si jet tak buď užitečný."

J: "Fajn vytáhnu mapu."

B: "Vážně si řekl, že máš mapu?"

J: "Ano, řekl."

B: "Bože, pomoz nám."

J: "Ještě se budeš divit."

Justin je vážně koumák, protože z toho kusu papíru, který si říká mapa, dokázal vyčíst, že se dá jet nějakou odbočkou, která je sice asi světem neobjevena a na mapě skoro neviditelná, ale i tak tam je a vzhledem k tomu, že do New Yorku se potřebuju dostat tak to budu muset risknout.

J: "No nejsi rád, že jsem jel s tebou?"

B: "To záleží na tom, jestli tu odbočku vůbec najdeme, protože se zdá, že dřív budeme zpátky v Pittsburghu."

J: "Podle mapy by to mělo být někde tady."

B: "To jsem fakt zvědavej."

Moje nervy opravdu začínaly pracovat, protože jsme se vážně čím dál tím víc vzdalovali od New Yorku a vraceli zpátky do našeho milovaného domova, když v tom najednou...

J: "Tady to je!"...Zakřičel a já v tu chvíli doslova dupnul na brzdu div jsme nevylítli předním sklem.

B: "Já tě zabiju! Příště by si mohl varovat dřív."

J: "Promiň."

B: "To je mi fakt platný, a kde to teda je?"

J: "No přece tady,"...Ukázal prstem.

B: "To je snad vtip ne? Vždyť to vede přes les."

J: "To sice jo, ale když to projedeme tak bychom se měli dostat na silnici, která vede do NY."

B: "Já věděl, že tu dneska umřu."

J: "Ale no tak věř mi trochu."

B: "Fajn, ale máš zakázáno mě sníst, když někde zapadneme do sněhu a já umřu."

J: "Hlavně už jeď."

Přísahám, že takhle jsem si to ani ve snu nepředstavoval, tohle byl doslova horor, venku se začínalo stmívat a my se brodili těmi sračkami, nechtěl jsem ani myslet na to, jak moje auto vypadá z venku, protože bych si snad hodil mašli. K tomu všemu začínal vítr nabírat na síle a stromy vypadaly, že za chvíli začnou padat. Sněhu bylo tři prdele a zima se mi doslova zažírala do kostí - No prostě nejlepší den v mém životě!

B: "Proč mám pocit, že tahle cesta vede do pekel?"

J: "Uvidíš, za chvíli se odtud určitě vymotáme."

B: "Jo anebo nás sežerou kanibalové."

J: "Neříkej, že se bojíš?"

B: "Nic takového jsem neřekl!"

J: "Jen se mi zdálo..."

B: "Víš co? Radši se koukni do mapy a zjisti, kde zhruba jsme."

Nedostalo se mi odpovědi, protože moje předtucha se právě vyplnila, kus stromu mi spadnul na přední kapotu a následkem toho se propíchla pneumatika o nějakou větev. V tu chvíli mi bylo naprosto jasné, že jestli se odtud dostanu tak se buď zabiju anebo dobrovolně přihlásím na psychiatrii!