Asi se zarazíte nad tím co jsem to zase vymyslela, ale já i tak doufám, že se Vám to bude líbit😃 Takže si užijte čtení!😁
BEZ VAROVÁNÍ
Brian's POV
Fakt k posrání když vylezete ze zahřáté postele a do vás se okamžitě pustí zima, která si dovnitř našla cestu i přes zavřená okna. Jak já to nesnáším, všude kam se podívám, má někdo na hlavě přiblblej kulich s bambulí, kabát ve kterém vypadá jak lední medvěd a na nohách sněhule ve kterých bych se nevydal ani k popelnicím. Pro mě je zima tím nejhorším obdobím v roce, nesnáším řvoucí sáňkující děti a šílenství v obchodech kdy se každý snaží utrhnout ty nejlepší kousky ze zimní kolekce, v takových chvílích bych se nejraději někam zavřel a už nevylézal, dokud to neskončí jenže práce volá a já jsem šéf, takže budu muset zatnout zuby, který mi doufám kvůli drkotání nevypadnou, a nějak tu cestu do Kinneticu a pak zase zpátky přežít!
B: "Sakra! Do prdele!"...Řval jsem když jsem se tu bílou sračku snažil oklepat ze svých značkových bot.
Ted: "Ale no tak je to jen sníh,"...Mluvil se mnou jak s děckem a já měl sto chutí ho za vlasy vytáhnout ven a v tom jeho snížku mu vycachtat hubu.
B: "Radši mi běž udělat horký kafe, jestli nechceš, abych ti ten sníh narval do prdele."
Ted: "Jak si přejete vaše výsosti."
Tohle je normálně za trest jinak nevím, kterej idiot se rozhodl mi dát takovouhle nadílku v podobě dvou metrů sněhu a teploty pohybující se někde okolo -100°! Klepu se jak ratlík a to i přesto, že sedím ve své kanceláři a topení tu jede na plný koule a na sobě mám stále kabát, který ale naštěstí nepředstavuje maskování pro medvědy a to proto mi je možná taková zima, ale já jsem Brian Kinney a ten musí chodit oblíkaný podle nějakého měřítka a ne jak psychopat, který právě utekl z psychiatrického zařízení.
Jen doufám, že Justin je na tom o něco líp v jídelně a neklepe se jako já, protože se vážně nepotřebuju vrátit domu a najít ho v horečkách zalezlého v peřinách... Počkat v těch peřinách ho nalézt chci, ale použitelného a ještě před tím si s ním dopřát vroucí sprchu... No dobře tak vroucí zase ne přece jen nechci, aby se mu ta jeho bělostná pokožka spálila, ale rozhodně bude horká a příjemná.
Ted: "Vaše kafe králi Kinney."
B: "Strč si ty kecy už někam, na tohle nemám náladu."
Ted: "Já zapomněl, ty přece nesnášíš zimu."
B: "Nesnáším? Já jí přímo nenávidím."
Ted: "Můžete si jít s Justinem zabobovat."
B: "Anebo ty můžeš jít pobírat podporu, jestli nezavřeš hubu."
Ted: "Když už si u toho tak tu mám pocit, že stejně za chvíli budeme pobírat všichni."
B: "Co tím myslíš?"
Ted: "Koukal jsem se na rozpočet a jsme na tom bledě."
B: "A co peníze pro případ nouze?"
Ted: "Už si zapomněl na to tvoje vylepšování Kinneticu před dvěma měsíci?"
B: "Do hajzlu!"
Ted: "To si vystihl, tam brzo půjdeme."
Kde kurva seš bože, když tě potřebuju? Vím, že jsme k sobě nikdy neměli blízko, ale to ses na mě musel vyřádit zrovna dneska? Nejdřív to tvoje překvapení v podobě sněhu a sraček, který mi zničili zbrusu nový boty a část nohavic a teď mi ještě k tomu chceš vzít moje dítě, mojí firmu?! Ses posral ne? To nikdy nepřipadá v úvahu!
Ted: "Nerad ti to říkám, ale pokud nechceš skončit na dlažbě a pak si s Justinem vzájemně honit kvůli zahřátí pod mostem budeš muset zavolat Brownovi."
B: "Tomu kokotovi?"
Ted: "I tak by se to dalo říct, ale víš jak moc se Kinnetic zvedne, když ho získáš."
B: "Pokud si na to zapomněl, už jsem se o to pokoušel a zablokovali mi hovory."
Ted: "Víš, měl bych takovej návrh a vzhledem k tomu, že budu bez práce, ať už ti to řeknu nebo ne tak měl bys za ním jet."
B: "Do New Yorku?!"
Ted: "Jsou to jen dvě hodiny letem a se svým kouzlem ho budeš mít v kapse."
B: "Jo pokud na mě nezavolá ochranku."
Ted: "To můžeš řešit až potom, ale teď by sis měl zamluvit letenku."
B: "Fajn tak to zařiď."
Ted: "Jdu na to."
Nedovolím, aby se Kinneticu něco stalo, zapřísáhl jsem se, že o něj budu pečovat jako o vlastní dítě, takže je na čase to i plnit. Sice jsem neměl v plánu v tomhle kurevským počasí ani vytáhnout paty z baráku a už jen to, že jsem se odvážil jít do práce, považuji za úspěch, ale teď jde o to, abych měl kde bydlet a jak se uživit a vlastně i Justina, takže to musím nějak zajistit a co jsou dvě podělané hodiny letadlem v první třídě s dostatečnou teplotou? Naprostý luxus!
Ted: "Máme problém,"...Vtrhl do kanceláře.
B: "Miluju to tvoje napínání, ale můžeš kurva přejít k věci!"
Ted: "Jsou zrušený lety, prý se žene nějaká vánice a nic nepoletí do odvolání."
B: "To si ze mě kurva děláš prdel?"
Ted: "Kéž by, ale bohužel. Do New Yorku prostě nic neletí."
B: "A jak se tam mám jako dostat, na koštěti?"
Ted: "Pořád můžeš jet autem."
B: "Bomba a při té příležitosti si rovnou můžu zrušit brzdy, to totiž vyjde nastejno, jestli tohle nebo smyk na silnici."
Ted: "Vím, že to není zrovna ideální a mohl bys počkat, než se to přežene, ale co jsem se tak koukal na předpověď počasí tak tahle zima bude dlouhá a to možná do té doby bude Kinnetic pohřbený."
Do prdele kurva boha! Může mi někdo říct proč zrovna já? Tohle je totiž opravdu jak vystřižené z nějakého hororu, protože jinak to opravdu vysvětlit nejde. Dokážu si představit, jak cestou dostanu smyk a naperu to do stromu anebo mě ta vánice odfoukne i s autem a já pak v nějakém lese budu čekat, až mě sežerou kojoti. Ale jednou jsem si založil firmu tak pro ní taky musím občas něco obětovat, jen doufám, že to nebude život. A ještě k tomu si dokážu představit, jak se na to bude tvářit Justin, ale tohle mi bohužel nevymluví, i když pro mě bude opravdu těžké ho opouštět, ale bude to jen den maximálně dva a pak to s ním všechno hodlám dohnat, takže teď se prostě musím vzchopit a zachránit Kinnetic.
B: "Kdyby se mi něco stalo, řekni ostatním, že... že mi všichni lezli náramně na nervy."
Ted: "Určitě to rádi uslyší."
B: "Tím jsem si jistý."
Ted: "Hlavně Justin to ocení."
B: "Bude muset a teď když mě omluvíš, jdu si zabalit ty nejlepší hadry od Armaniho a pak se vydám na tu ďábelskou cestu."
Ted: "Nezapomeň si oteplovačky."
B: "Polib mi!"
Kdybych Theodhora tak moc nepotřeboval v Kinneticu a nebyl by to jeden z mých dobrých přátel tak už bych ho dávno zavraždil a jeho ostatky bych ponechal někde v lese prasatům, ale on bohužel je můj účetní a kamarád, takže budu muset tu jeho nevymáchanou hubu a snahu mě připravit o život tím, že mě posílá v tomhle počasí do NY nějak překousnout a vrátit se zpátky jako vítěz s tím, že je Brown můj.
Ale mám pocit, že mě to nejtěžší právě čeká, protože dveře se pomalu začínají otevírat a Justin určitě bude chtít slyšet vysvětlení, proč mám zabalenou tašku a vím, že se mu to rozhodně nebude líbit nejen proto, že stejně jako já jeho i on nerad opouští mě, ale taky jsem si jistý, že v tomhle počasí mě nikam nebude chtít pustit, ale to má hošánek smůlu já jedu ať už s nebo bez jeho požehnání...
No comments:
Post a Comment