Nový díl.
JUSTIN
Když jsem dorazil k Daphne tak jsem tak trochu litoval, že jsem přeci jen nešel k Brianovi domu a všechno mu nevysvětlil, protože tyhle tajnosti mě vážně ničí, ale jak můžu popřít to, čemu věřím a to tomu, že Brian je takhle v bezpečí a nemusí se koukat na to, jak jsem zničený a bojím se i blbého zaklepání na dveře. V noci se potím a klepu, protože se mi neustále zdá o té noci, moje ruka je někdy naprosto neovladatelná a venku mám pocit, že mě někdo neustále sleduje a to Brian prostě nesmí vědět. Daphne jsem to řekl jen proto, že by to ze mě stejně vymlátila, ale když jsem to řekl Ethanovi tak jsem měl neuvěřitelný pocit úlevy a opravdu jsem byl rád, že byl u mě, i když jsem to nechápal, ale dál se s ním prostě vídat nesmím, já patřím Brianovi a vždycky budu!
Ráno mě Daphne probudila roztáhnutím závěsů což zapříčinilo, že se mi téměř rozskočila hlava a jí jsem myslel, že zabiju když mi k tomu všemu ještě stáhla peřinu a skoro mě z té postele vykopla...
J: "Co to děláš?!"
Daph: "Budíček!"
J: "Zbláznila si se? Je sobota ráno a šichta mi začíná až v deset tak mě prosím tě nech!"
Daph: "Chceš se tu schovávat před Brianem? Tak budeš dodržovat jistá pravidla, jako třeba brzké vstávání."
J: "Tohle je nějaký druh mučení?"
Daph: "Říkej si tomu, jak chceš, ale vstávej."
J: "Fajn!"
Šel jsem si dát jednu uklidňující sprchu, ale popravdě moc uklidňující nebo nějak relaxační nebyla, jelikož jsem v ní byl sám! Bez Briana prostě sprchování není ono a nejsem si jistý, zda to vydržím ještě dlouho, protože tohle je vážně horší než mučení jelikož nám to oběma způsobuju jen a jen já - mám pocit, že vážně budu ten tvrdohlavý já a ne Brian, přesně jak říkala Daphne.
Daph: "Tak co máš dneska v plánu?"
J: "Jít do jídelny a pak co já vím."
Daph: "A co třeba Brian?"
J: "Nenudí tě to už?"
Daph: "A tebe? Jen se vyhýbáš problémům, ale nijak je neřešíš a ještě k tomu se scházíš s tím pitomcem!"
J: "Byl jsem s ním jednou, jen jsem s někým potřeboval mluvit."
Daph: "A proč zrovna s ním? Brian je tvůj přítel, to jemu by ses měl svěřovat a věřit mu."
J: "Já mu nechci ublížit."
Daph: "Posloucháš se vůbec? Zníš jako naprostý hlupák, jediný čím Brianovi ubližuješ je, že nejsi s ním a lžeš mu a sakra! Vždyť Ethan ho naprosto zničil a ty se mu teď klidně svěřuješ?!"
J: "Já už nevím jak jinak ti to vysvětlit."
Daph: "Co když mu zase skočíš na ty jeho kecy a podvedeš Briana?"
J: "To bych nikdy neudělal!"
Daph: "Že ne? Já mám totiž pocit, že už si to udělal."
J: "Sakra Daphne přestaň se do toho plést!"
Daph: "Fajn! Jdu ven, nehodlám tu s tebou být."
J: "Daphne, počkej!"
Nedostalo se mi odpovědi, protože Daphne bouchla dveřmi a byla pryč. Mohl jsem se jen modlit, aby nevyvedla nějakou pitomost, kterou by mi nějak zavařila, protože to už opravdu nevím, jak bych se z toho vymotal. Ale tak nějak se jí nedivím, že se bojí, že by se mezi mnou a Ethanem mohlo něco stát, ačkoliv bych to už nikdy znovu nedopustil, to že jsem si s ním promluvil, ještě neznamená, že s ním vlezu do postele, takovou chybu už nehodlám opakovat... Já miluju Briana a to se nikdy nezmění!
Ani na chvíli jsem se nedokázal posadit a jen jsem nervózně pochodoval po bytě v naději, že se Daphne vrátí a já se jí omluvím, ale hlavně abych se ujistil, že neudělala to, co mi řekla, že udělá, pokud to já sám nezařídím, tohle by mě totiž naprosto zlomilo.
Když nastal čas mého odchodu do práce tak jsem se tam vydal, ale věděl jsem, že dneska rozhodně nebudu fungovat o nic víc než včera a taky, že mě jedna z Debbiiných přednášek nemine...
Debbie: "Dneska už máš v plánu mi všechno vysvětlit nebo mě zase pošleš do háje?"
J: "Nemám ti co vysvětlit."
Debbie: "Takže mě pošleš do háje?"
J: "Ne!"
Debbie: "V tom případě mluv a já vím, že mi máš co říct."
J: "Je to složitý."
Debbie: "Já mám času dost."
J: "A nepochopila bys to."
Debbie: "Jsem sice stará, ale ještě ne tak abych nepochopila to tvoje vysvětlování."
J: "Ty mě zničíš!"
Debbie: "Jen já a nikdo jiný, takže mluv."
Tohle se mi fakt jenom zdá, protože jinak nevím, jak jinak vysvětlit, že se mi Debb a Daphne zdají jako příbuzné, obě se totiž chovají naprosto stejně a já jsem neschopný se jim bránit. Bylo mi naprosto jasné, že tentokrát se z toho nevykroutím, takže jsem usoudil, že bude lepší všechno Debbie vyklopit ačkoliv to nebude mít dobré následky, ale mám pocit, že už jsem si stejně zavařil dost, takže na co čekat.
J: "Potkal jsem Hobbse..."
Debbie: "Co?!"
J: "Necháš mě to dokončit?"
Debbie: "No to teda dokončuj!"
J: "A stačily dvě minuty s ním a já už mám zase noční můry a třes v ruce a to ani nemluvím o tom, že se bojím jít i po ulici a když někdo zaklepe tak skáču tři metry do stropu, protože mám strach."
Debbie: "A proč si mi to neřekl?"
J: "Nechtěl jsem tě tím zatěžovat a hlavně Briana, protože by ho to zlomilo."
Debbie: "Ale tím, že se před ním budeš schovávat, ničemu nepomůžeš."
J: "To už mi řekla i Daphne a dost zřetelně."
Debbie: "Jenže ty si tvrdohlavej! A řekl jsi to ještě někomu?"
J: "Akorát Daphne a jednomu člověku, kterého radši jmenovat nebudu."
Debbie: "Proč?"
J: "Protože bych od tebe schytal pohlavek."
Možná že se Debbie tenkrát tvářila jako že má Ethana ráda a pravděpodobně ho nejspíš ráda měla, ale já jsem věděl, že i přesto jak je na Briana naštvaná tak by mě radši viděla s ním ačkoliv si to nepřipouštěla, ale i tak je přesvědčená o tom, že jsme si s Brianem souzeni a pokud zjistí, že jsem byl s Ethanem tak mě vážně asi ten pohlavek nemine, protože jsem si jistý, že tentokrát by ho vystát nedokázala i když by vlastně nemusela, protože jediný co s ním mám společného je jeden rozhovor v kavárně při kterém jsem se mohl aspoň trochu zbavit svého břemene a nikomu jsem tím neublížil a zda spolu ještě někdy promluvíme? Možný to je, ale jen jako kamarádi, protože takhle etapa už je za mnou a moje srdce patří Brianovi, to vím stoprocentně!
Debbie: "Dostaneš pohlavek, jestli mi to neřekneš!"...Dala si ruce v bok a téměř mě propálila pohledem.
J: "Fajn! Řekl jsem to Ethanovi."
Debbie: "Houslistovi?"
J: "Přesně tak."
Debbie: "Ale jak? A proč? A... Co tím sakra myslíš? Vy dva jste zase spolu nebo co?"
J: "Tohle je fakt noční můra. Proč si každej myslí, že když jsem s ním byl na jednom blbým kafi a řekl mu co se mi děje tak s ním hned musím spát?!"
Debbie: "Protože už si mu jednou podlehl."
J: "Ale je konec jasný? Byl mi nevěrný, dokázal mi, že pravá láska neexistuje a já už k němu nic necítím!"
Debbie: "Jsi si jistý?"
J: "Co tím chceš říct?"
Debbie: "No jednou jsi ho miloval a neodešel si od něho kvůli tomu, že bys ho milovat přestal, ale proto, že ti zlomil srdce, ale to neznamená, že kousek tebe k němu pořád něco necítí a už jen to, že si se svým trápením svěřil jemu místo Brianovi tomu něco napovídá a nemůžeš to svést na to, že si prostě nechtěl ublížit Brianovi, protože sám víš, že tímhle mu ublížíš nejvíc."
Až teď jsem pochopil proč se Daphne tak bála, že Ethanovi podlehnu, protože viděla to co já ne, to že ačkoliv mi ublížil tak malý kousek mě k němu bude vždycky něco cítit, tohohle se prostě člověk zbavit jen tak nemůže i když se snaží a možná proto jsem se mu svěřil, ale i tak to nemění nic na tom, že já už chci být jen Brianův, protože i když možná k Ethanovi pořád něco cítím tak Briana miluju a proto je na čase mu všechno říct.
J: "Já jsem asi vážně idiot."
Debbie: "Konečně si na to přišel."
J: "Ale já miluju Briana."
Debbie: "Já vím, že jo zlato a proto mu musíš všechno říct, jinak ho tvoje snaha jej ochránit zničí."
J: "Máš pravdu Debb, musím mu to říct, takhle daleko jsem to neměl nechat zajít."
Debbie: "Myslím, že máš možnost."
J: "Co?"
Debbie: "Otoč se."
V momentě co jsem se podíval za sebe, jsem věděl, že jsem totálně v háji. Bylo mi naprosto jasné, že už Brianovi nic říkat nemusím, protože na něm bylo znát, že už naprosto všechno ví. Ani si nejsem jistý zda bych za to měl Daphne zabít nebo jí být vděčný, ale odpověď se asi brzo dozvím, protože jeho kroky směřují přímo ke mně...
No comments:
Post a Comment