Nový díl. - 18+
BRIAN
Absolutně jsem neměl ponětí o tom, co udělám nebo řeknu, ale i tak jsem se vydal za Justinem do jídelny zjistit nebo si spíš nechat vysvětlit to co mi řekla Daphne. Potřeboval jsem vědět, proč to přede mnou tajil, proč si ode mě nenechal pomoct a především proč šel za Ethanem, protože popravdě jen představa toho, že s ním strávil třeba jen pět minut, mi způsobuje silné bodání u srdce a nehorázný strach z toho, že ho ztratím, protože život bez něho by pro mě neměl smysl.
Jakmile jsem dorazil před jídelnu tak jsem přes sklo nahlídl dovnitř a okamžitě ho uviděl, přepadl mě velký pocit úlevy z toho, že je v pořádku anebo že tak alespoň vypadal. Měl jsem takovou radost, že ho vidím, až jsem se téměř nemohl hnout z místa, jak moc jsem ho chtěl dál pozorovat. Nakonec jsem sebral odvahu a zamířil dovnitř a až pak jsem si teprve uvědomil, že mluví s Debbie a mohlo mi být úplně jasné, že mu dává zase nějakou poučnou přednášku. Chvíli jsem jen stál a zezadu jej pozoroval když v tom se najednou ke mně otočil čelem a já šíleně znervózněl, ale nedal jsem to na sobě znát a okamžitě jsem se mu se vztyčenou hlavou vydal naproti...
B: "Ahoj,"...Můj tón odpovídal tomu, že... Já vlastně ani nevím, jen jsem doufal, že z toho pochopí jak naštvaný, ale zároveň i šťastný jsem.
J: "Ahoj,"...Zatímco jeho naznačoval jen jediné... Absolutní šok z toho že mě vidí.
Debbie: "Dobře, tohle je trapné už takhle, takže já se vzdálím."
Díky Debbie jsme mohli alespoň trochu zlehčit dost prekérní situaci, ale i tak tu bylo značné dusno a popravdě? Jediné co jsem chtěl, bylo přisát se na ty jeho plné rty, kterých jsem se nedotkl pro mě již tak dlouho dobu, ale otázka zní "Patří jeho rty ještě vůbec mně?
J: "Hádám, že si chceš promluvit?"...Ujal se slova.
B: "Já nevím, ty mi snad máš co říct?"
J: "Myslím, že mám spíš co vysvětlovat."
B: "Jako třeba Hobbse a ty tvoje noční můry'? Nebo tvůj útěk? Anebo snad něco mnohem lepšího jako je ten houslista?"
J: "Vysvětlím ti to úplně všechno, pokud mi dáš možnost."
B: "Proto jsem tady, chci to vědět a nechci, aby si mi lhal nebo se přede mnou schovával."
J: "To už nemám v plánu, byl jsem pitomec a teď to vím."
B: "V tom případě můžeš začít mluvit."
J: "Tady?"
B: "A kde jinde?"
J: "Nemohli bychom jít k tobě?"
V ten moment mi pouze hlavou problesklo, že pokud půjdeme ke mně do loftu tak se žádné vysvětlování konat nebude, jelikož se v jeho přítomnosti nebudu mít žádnou šanci ovládnout a okamžitě se přitisknu na jeho tělo i rty. Jen tahle myšlenka mi způsobuje, že mé kalhoty jsou čím dál těsnější a proto bude lepší, když řeknu...
B: "Jo můžeme."
J: "Dobře."
To se mi opravdu povedlo, poněvadž jen cesta autem se mi zdála jako utrpení - sedět vedle něho, koutkem oka sledovat jeho rozkrok a v ruce cítit nutkání se ho dotknout byla opravdu zkouška mého sebeovládání a to si vezměte až se za námi zaklapnou dveře loftu a nikdo a nic mi v tom abych se ho dotknul nebude moct zabránit...
Já to prostě musím zvládnout i přesto, že je Justin to nejlepší co mě mohlo v posteli potkat. Ale já jsem Brian Kinney kurva fix! Mám snad přece ještě nějaké sebeovládání a teď hlavně jde o to abych se dozvěděl více o jeho problému jelikož nechci nic víc než mu jen pomoct tedy pokud už pomoc nenalezl v tom Ianovi nebo jak se vlastně vůbec ten zmetek jmenuje...
J: "Nemohli bychom už jít nahoru?"
I mně se to sezení v autě zdálo depresivní, ale tak nějak jsem to považoval za záchranný bod, protože vím, že jinak nějaké sebepovzbuzování typu "Já jsem Brian Kinney kurva fix!"je úplně k ničemu a moje postel zažije to co dlouho anebo možná nikdy nezažila.
B: "To nejde."
J: "Nejde?"...Ptal se nechápavě.
B: "Popravdě? Pokud půjdeme nahoru, nevím, jestli se dokážu ovládnout."
Vůbec by mě nenapadlo, že díky mé nadrženosti ho dokážu přinutit k něčemu, co jsem myslel, že ještě dlouho neuvidím a co mi tak moc chybělo - k úsměvu.
J: "Alespoň něco pozitivní."
B: "Že jsem nadrženej, až to bolí?"
J: "Že si mě alespoň po sexuální stránce neodepsal."
B: "Co tím myslíš?"
J: "Jen to, že bych se nedivil, že bys se mnou už nikdy nechtěl promluvit za to, co jsem udělal."
Teď jsem se musel usmát já, protože jsem nemohl uvěřit tomu, že ten kluk si myslí, že bych ho po tom všem, co jsme spolu zažili, dokázal ještě odepsat, vždyť on v mém životě zaujímá místo které nikdo jiný nikdy nedokáže zaplnit, kdybych o něho přišel. To já bych se měl spíš bát, že on odepíše mě, protože já osobně bych se sebou nechodil.
B: "Tak to by ses měl v tom vysvětlování hodně snažit."
Jen dodatek to že jsem řekl, že bych ho nikdy v životě nedokázal odepsat, ještě neznamená, že mu to i povím, on si zaslouží se v tom vykoupat za to, jak mě mučí a nechává v nejistotě.
J: "A můžeme jít teda nahoru prosím? Slibuju, že neudělám nic, čím bych se tě pokusil svést."
B: "Tak v tom případě přestaň i dýchat."
J: "Můžu se třeba zavřít do koupelny a vysvětlovat ti to přes dveře."
B: "Ještě jsem se nezbláznil."
J: "Tak bychom mohli... Nemám ponětí, protože popravdě? I já nemám zrovna víru v to, že se dokážu ovládnout."
B: "Tak to tu máme docela problém."
J: "Který by se měl vyřešit,"...Olízl si rty.
A prý, že neudělá nic, čím by se mě pokusil svést... Sakra vždyť on zapříčinil, že jsem se skoro udělal a to se mě ani nedotknul tak jak si jako představuje, že půjdeme nahoru a v klidu si promluvíme? Počkat on nic takového vlastně nemá v plánu, protože podle toho jak si olízl rty jsem přesvědčený o tom, že myslí na to samé co já - rychle se dostat nahoru a vzájemně si dopřát orgasmus, který se nám zaryje do paměti a budeme ho vydýchávat ještě týden! Bože za co mě trestáš, když si mě nechal poznat někoho tak úžasného ve všech směrech?
B: "Ty mě chceš zabít?"
J: "To záleží na tom jak se na to díváš - já totiž myslím jen na to jak tě ucítím v sobě,"...Pošeptal mi do ucha a pak mi olízl lalůček.
B: "Vždyť říkám, že mě chceš zabít,"...Dalo by se říct, že už jsem spíš zasténal.
J: "Slibuju, že ti všechno vysvětlím, ale nejdřív - potřebuju tě!"
B: "Seru na to! Jdeme nahoru!"
Nemyslel jsem si, že se někdy v životě zúčastním nějakého maratonu, ale teď jsem jeden zažíval a odměnou pro vítěze nebude zlatá medaile, ale tohle mladé pevné tělo, které mě přivádí k šílenství, a jsem mu ochotný odpustit naprosto cokoliv.
Jeli jsme výtahem snad celou věčnost, protože jinak nedokážu vysvětlit, jak to mohlo trvat tak šíleně dlouho, než jsme se dostali nahoru. A když jsme se konečně ocitli vevnitř a já za sebou bouchl dveřmi, tak jsem si ho mohl k sobě přitáhnout a pevně natisknout na mé vzrušené tělo plné očekávání. Nedovolil jsem mu mě políbit na rty, i když jsem tí spíš mučil sebe než jeho, ale zkrátka jsem potřeboval počkat nebo ho spíš alespoň nějak potrestat. Líbal jsem ho na krk a pásek jeho kalhot jsem pečlivě rozepínal a stejně tak i jeho poklopec, přes který jsem se dostal až k Justinově vzrušené chloubě. Děkoval jsem pánu bohu, že Justin ode mě okoukal nenošení trenek, jelikož jsem se ho okamžitě mohl dotknout a dostat za to krásný slastný sten. V momentě co jsem zacítil škubnutí, jsem přestal s masáží jeho chlouby a začal ho plně zbavovat oblečení, až přede mnou stál zcela nahý a já si ho pohledem mohl vychutnávat. U pohledů jsem však nezůstal a zapojil i svá ústa, kterými jsem ho začal zkoumat téměř jako bych ho neznal jen jeho penisu jsem se záměrně vyhýbal...
J: "Bri!"...Frustrovaně zasténal.
B: "Počkej."
J: "Prosím."
B: "Dočkáš se, slibuju, ale teď vydrž."
Teď už jsem zkrátka nemohl odolat a musel jsem ho nebo spíš potřeboval políbit. Jeho rty se mi snad zdály ještě jemnější a plnější než kdy dřív a to nemluvím o tom, jak skvěle chutnaly. Justin naše polibky prohluboval a přiváděl mě tak k šílenství - k blaženému šílenství!
Rozepnul jsem si košili a Justina jsem nechal mi sundat kalhoty, pod kterými nalezl můj vztyčený penis toužící po jeho dotecích a ústech. V momentě co si klekl, jsem doslova odpočítával vteřiny, kdy konečně ucítím špičku jeho jazyku na špičce mého penisu a ve chvíli co se tak stalo, jsem se téměř roztekl jako čokoláda.
J: "Tak už?"...Vrátil se k mým rtům.
Už i podle mého názoru nebylo, na co čekat atak jsem ho natiskl na zeď a následně si jej k sobě otočil zády. Nemyslím, že by se mi někdy naskytl lepší pohled než Justinův našpulený zadek... Ne já to vlastně vím, nic lepšího neexistuje! Nasadil jsem si kondom a začal do něho kousek po kousku pronikat, až jsem v něm byl až po kořen. Zdálo se mi, že snad už z toho pocitu, že jsem uvnitř něj, dosáhnu vyvrcholení, ale ovládl jsem se a začal s přírazy, které měnily jak na rychlosti, tak i na síle. Líbal jsem ho na záda i do vlasů a pociťoval neuvěřitelný pocit štěstí a euforie, který nás oba dovedl k silnému vrcholu, na který opravdu jen tak nezapomeneme.
Jenže po tomto úžasném sexu jsme si uvědomili, jak složitá situace nás následně ve skutečnosti čeká a zda jsme si to spíš neměli nechat na udobřování. Doufám, že všechno dopadne dobře...
No comments:
Post a Comment