Nový díl.
BRIAN
Celou noc jsem se převaloval v naději, že zavadím o Justina, ale jediné co jsem docílil, bylo, že jsem skoro spadnul z postele, a když jsem si konečně připustil, že on u mě opravdu není tak se mi alespoň na pár hodin podařilo usnout, ale popravdě to nestálo za nic a ráno jsem měl pocit, že jsem celý včerejší den strávil v tělocvičně. Neustále jsem musel myslet na to, co mi řekla Daphne, že ho musím pochopit a pár dní nechat o samotě, ale jak mám něco takového chápat, když vůbec nevím, co se s ním děje a nechce mi nic říct a místo toho se přede mnou radši schovává, tohle se prostě pochopit nedá, ačkoliv se snažím!
Dvě noci bez něho a já mám naprostý absťák, on je prostě moje droga, která mě udržuje při životě a pokud se mu něco děje a ničí ho to tak to ničí i mě a pokud si myslí, že tím, že se ode mě bude držet dál, mě chrání tak se šeredně plete a dneska jsem odhodlaný si s ním promluvit a je mi jedno jestli budu muset Daphne zavřít do skříně, jen abych se dostal k ní do bytu a mohl tak být s Justinem.
Ale mé plány byly jaksi přerušeny zaklepáním na dveře, které jsem mohl vnímat jako záporné pokud tam bude stát jeden z těch neodbytných cvoků anebo za kladné jestliže tam bude stát Justin. Bohužel tam stál někdo, koho nemůžu zařadit ani do jedné možnosti...
B: "Co potřebuješ?"
Daph: "Promluvit si."
B: "Co tak najednou? Předtím si mi prakticky bouchla dveřmi před nosem."
Daph: "To jsem myslela, že se dá Justin do pořádku."
B: "A tím myslíš co?"
Daph" "Je na tom mizerně i když dělá, že ne."
B: "Ty alespoň víš proč. Mně nic neřekl a utekl."
Daph: "Proto jsem tady, měl bys to vědět, ačkoliv mi to Justin neodpustí."
B: "Něco se mu stalo, že jo?"
Daph: "Chris Hobbs."
Myslel jsem, že tohle jméno už nikdy v životě neuslyším, protože bych pokaždé litoval toho, že jsem ho tenkrát nezabil stejně, jako toho lituju teď, protože jestli Justinovi něco udělal tak přísahám bohu, že to nenechám jen tak!
B: "Tím chceš říct, že mu něco udělal?"
Daph: "Ne tak docela."
B: "Daphne řekni to."
Daph: "Před čtyřmi dny na něho narazil a on mu řekl, že by měl dostat aids a umřít a to jsem bohužel ještě mírná. No a jemu se kvůli tomu vrátily noční můry a třes, dokonce se bojí vyjít i na ulici."
V tu chvíli jsem si myslel, že jsem naprostý idiot, protože jinak nevím, jak jsem mohl být tak slepej? Ten třes a ty noční můry mohlo mě napadnout, že se děje něco takového, měl jsem ho zeptat a ne jen tak hloupě přihlížet, mohlo mi být úplně jasné, že tohle přede mnou bude tajit, jen aby mě ochránil. A pokud jde o Hobbse tak přísahám, že pokud se k němu ještě někdy přiblíží tak se nedokážu ovládat, ale teď je hlavní abych pomohl Justinovi.
B: "Měl mi to říct."
Daph: "Snažila jsem se ho k tomu přemluvit, ale on si stál za svým, že prý se tě jen snaží chránit a bude lepší, když budete pár dnů bez sebe."
B: "A co tě přimělo mi to říct? Stalo se mu snad ještě něco?"
Daph: "Nevím, jestli bych ti to měla říkat."
B: "Proč?"
Daph: "Nebude se ti to líbit."
Co horšího by se mohlo stát než, že se v Justinově životě zase objevil někdo, kdo mi ho málem vzal, kvůli komu mi tenkrát skoro umřel. Pokud si Daphne opravdu myslí, že se mi to líbit nebude tak to asi bude pravda, ale já to prostě musím vědět, toho nevědomí už mám dost.
B: "Myslím, že bude lepší, když to konečně vyklopíš, protože jinak se asi zblázním."
Daph: "Ethan."
Daphne měla naprostou, ale naprostou pravdu s tím, že tohle se mi rozhodně líbit nebude a taky, že nelíbilo, opravdu jsem se modlil, abych se jenom přeslechl, aby mi někdo řekl, že se do Justinova života nevrátil s Hobbsem i ten zasranej houslista, který mu navykládal všechny ty romantický řeči, kvůli kterým mě opustil, ale mám pocit, že tentokrát jsem se vážně nepřeslechl a nebyl jsem si jistý, zda toho chci slyšet víc.
B: "Neříkej mi, že s ním..."
Daph: "Ne, ne! Nespal s ním, aspoň v to doufám, ale schází se s ním."
Sice jsem si mohl oddechnout v tom, že s ním nespal nebo alespoň jako Daphne v to doufám, protože si myslím, že to bych nezvládnul... Znova ne! Ale pokud se s ním schází tak to může značit jen jediné a to že zase skočil na ty jeho kecy nebo se s ním alespoň cítí líp než se mnou.
B: "Jak dlouho se s ním schází?"
Daph: "Řekl mi, že s ním byl jen jednou, že si jen potřeboval s někým promluvit, ale bojím se, že mu zase skočí na romantický řeči."
B: "Tohle je na něm Daphne."
Daph: "Jak tohle můžeš říct?"
B: "Protože není nic, co bych mohl udělat."
Daph: "Co ho třeba proplesknout?"
Musel jsem se zasmát, protože v tuhle chvíli by si to Justin opravdu zasloužil a ta představa mě trochu rozveselila, ale já bych ho nedokázal uhodit, ani kdyby mi to zajistilo, že bude jen můj.
B: "To bys mohla udělat ty."
Daph: "Věř nebo ne chtěla jsem to udělat, ale pak jsem si uvědomila, že tohle si musíte vyřešit vy dva."
B: "Ale co mám řešit? On mojí pomoct nechce a schází se s tím... Bože ani mu nedokážu přijít na jméno."
Daph: "Můžeš něco dělat, dokud to jde, zabraň mu, aby udělal hloupost."
B: "A jak? Vždyť mě ani nechce vidět!"
Daph: "Tak ho unes ze školy nebo si na něho počkej v jídelně, jen něco udělej sakra!"
B: "Nemám rád, když mi někdo říká, co mám dělat."
Daph: "Protože si moc blbej na to abys to udělal sám, radši ho necháš znova si mezi vámi vybrat, než abys mu řekl, co k němu cítíš!"
B: "Daphne!"
Daph: "Co?!"
B: "Už mlč!"
Daph: "Ale..."
B: "Dveře jsou támhle,"...Začal jsem jí pomalu vystrkávat ven.
Daph: "Fajn! Ale přísahám, že jestli něco neuděláš - uříznu ti koule."
B: "Nejsi ty náhodou Debbiina dcera?"
Daph: "Proč?"
B: "Jen tak a čau,"...Vystrčil jsem jí ven a bouchl dveřmi.
Chtělo se mi vztekem něco rozbít anebo se bezmocí sesunout podél dveří k zemi. Kdybych ho měl znova ztratit tak se snad radši zabiju než se zase dívat na to jak je šťastný s tím houslistou, pořád doufat, že dneska je ten den kdy se ke mně konečně vrátí a bude zase můj. Tohle se prostě nesmí stát!
Je sobota dopoledne takže jediné místo kde bych ho právě teď mohl nalézt je s tácem v jídelně a je mi jedno zda ho odtamtud budu muset opravdu unést, tohle se totiž musí vyřešit, já o něho nehodlám znova přijít...
No comments:
Post a Comment